Achillesaželva komentáře u knih

Tato kniha není v žádném případě biografií, která by mapovala na prvním místě práci a dílo Matky Terezy, spíš je to vhled do jejího vnitřního světa, mapa její spirituality a vztahu k Bohu. Nečte se snadno, protože člověk by čekal ženu tryskající extázemi radosti, zatímco ona v srdci žila největší mystiku - temnou noc Boha. Pozbavena veškeré útěchy, stále v nejistotě a mlze, a přitom pevně ukotvená v Kristu, kterému složila dodatečný slib - okamžitého plnění Jeho vůle. Nesmírně si cenila adorace, tvrdě na sobě pracovala, nesnesla pokrytectví a sebelítost. Jejím zpovědníkem byl jezuita, kterému píše dopisy - viz kniha a pravidelně koná ignaciánské duchovní cvičení. Řekla, že lepší nezná. Pro pochopení knihy je potřeba vyznat se alespoň v základních pojmech a principech spirituální teologie. Vědět, co je to teze-antiteze-syntéza, temná noc smyslů, temná noc ducha. V opačném případě hrozí nepochopení, nuda... možná zklamání. Je to prostě mystika a není úplně snadná. Matka Tereza je obrovská světecká osobnost přelomu tisíciletí. Osobně navštívila v 90.letech také ČR.

26.12.2023

To byla zamilovaná kniha mého dětství - určitě jsem to přečetla někdy na konci základní školy. Tenkrát se mi ohromně líbila postava Levina. Možná, že jsem byla na milostnou zápletku Anny a Vronského ještě malá..snad. Zato pasáž, kdy se šlechtic Levin vydává na pole, když je senoseč, aby se připojil k partě svých poddaných, pracoval s nimi a jedl z jednoho rendlíku, on - pán, zůstala na celý život. Jinak souhlasím, že některé popisné pasáže jsou zdlouhavé, i když ne všechny, mnohé líčení přírody, ruského venkova atd. je moc krásné.

11 26.12.2023

Tento český překlad je podle mě nejzdařilejší. Brožura obsahuje na závěr i odborný jazykový rozbor Akathistu.
Pamatuji, že byla doba, kdy jsem se rozhodla každý den se naučit jednu invokaci a stou strávit v modlitbě celý den. Všechny kondaky jsem určitě nezvládla, ale něco ano, a ač bych si to dnes už rozhodně nevybavila, tehdy to byl pěkný čas. Alespoň chviličku jsem "dýchala oběma plícemi".

1 20.12.2023

Na YT též autor vysvětluje význam katolické mše ve videu: The Meaning of The Holy Mass Venerable Fulton Sheen. Vřele doporučuji!! Stejně jako vždy a všude jeho autobiografii Treasure in Clay. Toto nám dnes chybí!! K tématu též Scott Hahn: The Lamb's Supper

1 20.12.2023

Před pár lety jsem se vydala na pouť do (dnes polských) Vambeřic / Wambierzyc, kam babička jako mladá také chodila na poutě k Panně Marii. Zmínka o tom je v knize. Myslela jsem na ně, jak tudy chodívali spolu se stovkami a tisíci jiných napříč dějinami a nesli Matce Boží své starosti, trápení, prosby a poděkování.. A vzala jsem je tam všechny v duchu ještě jednou a měla jsem z toho velmi dobrý pocit. Babička je krásné dílo. Také film zdařilý... když kácejí jablůňku, slzy tečou proudem..

Podle mě je toto poklad české literatury, v zahraničí o Kytici ráda hovořím, a když je to možné, podpořím též projekcí perfektního filmu s Karlem Rodenem, Daném Bártou, L. Rybovou a dalšími.

23 19.12.2023

Pár situací zábavných, jinak laciné a obscénní... Napadá mě, že v tomto je podobnost Hartlovi opravdu nápadná. Tak jedna hvězda za snahu.

4 19.12.2023

Bylo mi čtrnáct, maximálně patnáct, když jsem to četla a tenkrát mě to bavilo. Dnes už bych se do toho znovu nepustila. Tak dávám 3 hvězdy.

1 19.12.2023

Kniha popisuje otřesnou drogovou zkušenost dospívající dívky Christiane, jejího přítele Detlefa a dalších mladistvých ve věku od 13-ti let, z nichž někteří zaplatili za tuhle divokou jízdu dokonce i životem. Příběh se odehrává v západním Berlíně v polovině 70.let. Christiane je inteligentní mladá dívka, vyrůstá nejprve na venkově, později se s rodiči přestěhuje do nově vybudovaného gigantického sídliště Gropiusstadt, u kterého projektanti mimo jiné zapomněli zakomponovat zeleň, dětská hřiště, prostě cokoliv, kde by si děti mohly normálně hrát atd. Nastává období velkých problémů: rodiče Christiane se rozejdou, matka si najde výrazně mladšího partnera, dceři se málo věnuje, a ta se potlouká s partičkou po sídlišti - nejprve se v místní hospodě seznámí s cigaretami a alkoholem, později s trávou a odtud vede cesta rovnou do centra velkoměsta, do Soundu - klubu, kde je to prorostlé tvrdými drogami...Tam pozná Detlefa a tam začne také celé peklo, o kterém už pomlčím, ať nespojluju. Milionkrát jsem si kladla otázku, kde byl ten moment, že se to s ní tak svezlo..ale odpověď asi není jednoduchá. Byl to proces, určitě nesou velkou vinu i rodiče..atd. Každopádně to, co se odehrálo v jejím životě je naprosto otřesné a myslím, že se na to trochu díváme jako na wow-senzaci, ale nějak občas zapomínáme, že to byly ještě děti.. Ostatně na YT je k dispozici vícero zajímavých německojazyčných dokumentů s adiktology, streetworkery, ale také s historiky, kteří tuto dobu hodnotí v širším kontextu a popisují I fenomén, který se v Německu strhnul jako lavina po vydání knihy. Celé autobusy a davy mladých proudily na stanici ZOO Garten, aby na vlastní oči a snad i na vlastní kůži "zažili" to, o čem četli a o čem mluvilo celé Německo. Jeden z historiků to označil za hysterii a říkal, že jsme si všichni osobu Christiane až příliš zidealizolovali a že bychom v ní chtěli vidět někoho, kým ona ve skutečnosti nikdy nebyla a ani být nemohla. Nicméně stala se legendou, ale bez happyendu, bohužel se závislosti na drogách nikdy nezbavila. Hodně by se dalo diskutovat o tom, zda tato kniha by měla, či neměla být povinná pro mládež..já bych to asi nechala spíš na dobrovolnosti, ne každý má na toto pajšl a také si nejsem jistá, zda by náhodou četba této knihy nakonec neměla spíš opačný efekt a nenavnadila někoho "aby si to zkusil". No to je otázka spíš na odborníky. Abych se vrátila ke knize. Napsaná je neskutečně čtivě, popisuje tu hrůzu syrovým jazykem, bez vytáček...a je určitě mementem jedné velké éry moderních dějin, kterou jsme prostě nezvládli. Je to unikátní svědectví.

16 19.12.2023

Já jsem měla vydání z roku 1972, SPN. Tak nevím, nakolik se od tohoto lišilo - je to přeci jen velký časový odstup... Ale příběh je jednoduchý, pěkný - pocit samostatnosti a "dospělosti" je pro dítě určitě něčím výjimečným, mimořádným a to je také to, co jsem si z knihy nejvíce zapamatovala...jak mohl jet Honzík poprvé sám vlakem. Pěkná kniha - skoro bych řekla, že je to legenda přímo!!

17 17.12.2023

Společně s Malou mořskou vílou Ariel nejoblíbenější knížka. Babička mi ji musela předčítat stále dokola, až se jí to znudilo a občas něco vynechala, nebo zkrátila. Nedala jsem se, znala jsem si celou slovo od slova. Teď si uvědomuji, že jsem ji musela mít doma už od 3 let. No je to krásné!

1 17.12.2023

Moje nejoblíbenější dětská knížka. Všechno se mi zdálo úžasné, ty obrázky přes celou stranu, křídový papír (to byly devadesátky, to bylo decela luxusní) a příběh napsaný velkými písmeny, takže jsem si ho jako školačka mohla potom číst i sama - ale dřív jsem to uměla zpaměti ;-) No krásné...

1 17.12.2023

Těžkej punk!!

Byla jsem na Patrika Hartla zvědavá, a dokonce jsem se těšila, protože některé rozhovory s ním byly skutečně zábavné. Tím spíš jsem nevěřila vlastním očím, že jsem už na straně 12 (!) četla toto:

"...zpod ručníku vykukuje kus jeho bimbála. Nechtěl se tam koukat, ale zaujalo ho, že to bimbálo musí být o dost delší než jeho. Jinak by rozhodně nevykukovalo."

A řeč je o dvou dospělých mužích. Nemyslím si o sobě, že bych byla nějak extra prudérní, ale co je moc, to je moc. Mám prostě jiný práh citlivosti pro to, co je to humor. Ještě jsem letmo knihu prolistovala, abych usoudila, že je ještě mnoho jiných knih, které stojí za přečtení mnohem více. Knihu jsem odložila, hvězdy (ani odpad) neuděluji. Tohle není nic pro mě.

Jasných pět hvězdiček! Nina Špitálníková předvedla svým dvojnásobným pobytem na studiích v KLDR husarský kousek a všimla si toho nejen Česká veřejnost, ale za své literární počiny vzbudila oprávněnou pozornost také v zahraničí. Magnesia Litera zcela po zásluze! Autorka nejen svým výzorem, ale především tím, co dokázala, vybočuje silně nad rámec všeho, co bychom označili za průměrné. Nejen vzdělání a perfektní orientace v oboru koreanistiky, ale též syrový a osobitý literární styl, který bych lehce přirovnala k Dagmar Šimkové. A to je tedy nějaká poklona! Kniha předčila má (už i tak vysoká) očekávání a nejvíce mne potěšila závěrečnou krátkou, ale velmi poučnou exkurzí do korejské historie. Takže: neopakovatelná reportáž, erudice, osobitý styl. Tleskám!!

8 17.12.2023

Každý, kdo miluje naši vlast a každý, kdo miluje historii (ve smyslu poznání pravdy, i té bolestné)..a také každý, kdo je milovníkem krásné, kvalitní literatury, a v neposlední řadě každý, kdo umí ocenit snové umění Jiřího Trnky, by měl mít knihu dávno přečtenou. Je to skvost naší literatury a někdy je mi líto, že se snad dnes takové knihy ani nepíší. Dětský hrdina Olin je navzdory nízkému věku konfrontován s válkou, přísným otcem, šikanou mezi dětmi, ale také zlobou dospělých. Není to žádné lehké čtení, ale dětské oči Olina a jeho nezkažený pohled na svět dodávají tomu, co je těžké, naději a vdechují život tam, kde už se zdálo, že vyhasl. Ke knize mám čistě osobní vztah, nikdy ji nedám z ruky. Byla to oblíbená kniha mého tatínka a po jeho předčasném odchodu do nebe to byla právě ona, kterou jsem k sobě tiskla, když jsem tátu chtěla znovu cítit vedle sebe. Kniha nádherná, kdo jste nečetli, neváhejte!

Byla jsem školačka tak 3.-4. třída ZŠ. Brala jsem tuhle knížečku se zdařilými ilustracemi a pečlivě pročítala město za městem, abych si pak připravila sumář základních informací, vložila prázdnou (nebo stokrát přehranou tátovou kazetu) do příručního magneťáku Aiwa, zapnula zároveň 2 knoflíky: play a record a začala dělat vlastní naučný "rozhlasový" pořad představující města z této knihy. Teď, když jsem jí tady objevila, všechno se mi připomnělo. Mnohá města ležící např.na severu Čech se mi (coby Moravačce) poprvé představila až v této knize. Politických úletů jsem si v tom věku nemohla všimnout. Ale jak čtu komentáře, tak asi ano, byly tam. Ale edice OKO opravdu připravila touto publikací pěkný počin. Ještě rozum do kapsy, České Erby a máme pěkný komplet!

6 16.12.2023

Béžová Škoda 136 GLi vozila tento autoatlas spolu s naší rodinou věrně mnoho let křížem krážem celou naší zemí. Ani Škodovka, ani atlas nikdy nezklamaly ;-)
Čistá nostalgie!!!

6 16.12.2023

Já jsem čekala a potřebovala v tomhle věku spíš citlivé doprovazení nesnadným obdobim dospívání, než masáž tohoto typu. V období puberty mi to přijde vyloženě nevhodné, protože ta těžká svědectví mladých, nenabízejí nakonec žádné východisko.. A ještě horší to bylo, když jsem knihu náhodně prolistovala v pozdějším věku. To už zmatek rovnou vystřídalo rozhořčení.. (jak toto někdo může myslet vážně?!). Je ovšem potřeba říct, že Daniel Ange má zkušenosti s mladými lidmi často s pohnutým osudem atd. Osobně jsem před více než 15-ti lety na 14 dní měla možnost navštívit jeho evangelizační školu JL ve Francii a je jasné, že od té doby, co autor začal pracovat s mládeží z celého světa, a to nejednou z rozvojových zemí, uplynulo již pár desetiletí, a proto je docela pochopitelné, že jeho diskurz může vyznívat v dnešní době už spíš bizarně. Daniel Ange zanechal za sebou kolosální dílo, a to je neoddiskutovatelné. Byla by škoda posuzovat ho jen na základě této brožury.

16.12.2023

Nijak obsáhlá učebnice, je založena především na modelových dopisech. Důležité fráze obsahuje také v přehledech. Na státnice nakonec připravila. Tenhle předmět jsem opravdu nesnášela, takže se mi hodnotí obtížně.

16.12.2023