Achillesaželva komentáře u knih

Nádherná kniha - četla jsem vícekrát!! Úžasné svědectví.. víc neprozrazuji. Doporučuji!

15.12.2023

Jako vždy brilantní papež František. Kdo si myslí, že je liberál a kdesi cosi, jen slepě škatulkuje. Papež má hluboký obtisk ignaciánské spirituality a vede všechny spíše ke zvnitřnění. Vnější projevy zbožnosti se snadno mohou stát jen fasádou, za kterou se schová kdejaká neřest, pokrytectví, pýcha... Oproti tomu všude tam kde Kristus zpevní člověka zevnitř - pročistí jeho postoje jako zlato v tavícím kelímku, tam se teprve člověk (řeholník) stává skutečně zbožný (tj. plný Boha) a paradoxně spíše upouští od teatrálních gest a stává se prostý, věcný, jednoduchý a skrytý. Tehdy sálá z něj sám Pán. Papež je velmi velmi náročný - hluboké poklony dovede na počkání udělat každý, kdo je ale skutečně vnitřně vytříbený, a tudíž klanějící se srdcem?? Kdo to můžeš pochopit, pochop!
Kniha vhodná pro všechny, ať laiky či zasvěcené. Doporučuji!

4 15.12.2023

Četla jsem to hned po své konverzi ve 13-ti letech. Na to období mám silné vzpomínky a tato kniha k nim patří. Já jsem to tenkrát zhltla s velkou vděčností, protože tam byla snaha předat dětem jednak lásku a úctu k Bohu, jednak také poukázat na ctnosti v životě člověka. Když člověk nevyrůstá v katolické rodině a pak potká Ježíše, touží ho poznat, dozvědět se víc, být s ním. Mně tohle kniha poskytla, a dokonce si dodnes pamatuji, jak byla odměněna pečlivost a trpělivost hlavního hrdiny při hledání nějaké ztracené věci. Dodnes, když něco nemohu najít, s úsměvem si na toto vždy vzpomenu. Kniha tedy v mém případě splnila svůj účel. Uvádím I ten širší kontext, protože si uvědomuji, že kniha může určitě působit i "přitažená za vlasy", asi ano. Já ji mám ráda.

14.12.2023

Opravdu, ty ilustrace jsou famózní, dokonale podtrhly tento krásný příběh. Kniha skutečně krásná, nadčasová a mezigenerační.. není, co dodat!

3 09.12.2023

Už jsem psala v jiném komentáři, že Ladislava Heryána považuji za obrovskou osobnost a velmi se ztotožňuji s jeho vnímáním světa. Petra Vaďuru jsem viděla společně s L.H. na nějakém autorském čtení nebo něčem podobném. Teprve později jsem si přečetla knihu a potvrdilo se mi, co jsem vnímala již během rozhovoru...zdálo se mi totiž, že oba mají dost odlišně vnitřně uspořádaný svět, a že ačkoliv se Petr Vaďura dívá na Heryána s obdivem a snaží se mu sekundovat a "držet s ním krok", vyznívá to mimózně a docela trapně. Proto se mi ani kniha nelíbila, ač jsem se na ni velmi těšila... Prostě tahle dvojice společně mi vůbec nesedla a ani obrovská erudice a vůbec charisma L.H. to nedokázaly zachránit.

2 09.12.2023

Toto je sladká vzpomínka na dětství. Kdo nečetl Lovce mamutů?! Klasika, která rozvíjí dětskou představivost. Krásné.

25 01.12.2023

Jsem knihou naprosto nadšená!! Po všech směrech. Autorka zvládla obtížné téma "na jedničku" s pěti hvězdičkami (pro srovnání Mornštajnové Hana, kterou jsem četla předtím, má u mne jen 3 hvězdy a dost kritický komentář). Hlavní hrdinka Sisi je inteligentní, vzdělaná a místy až šibalská, každopádně velmi sympatická a plná touhy žít. Jenže má přistřižená křídla (anebo ještě hůř) a ani po mnoha pokusech se jí nedaří vymanit se z vězení traumatu, kterým prošla. Její vnitřní svět autorka vystihla nádherně, vyhnula se kýči, načančaným frázím, plytkosti ... jednoduše dokázala jít do hloubky, a přitom tak nehlučně a jaksi samozřejmě...no tleskám, opravdu!!! Myslím, že kdo má přímé zkušenosti s tímto tématem (víc neprozrazuji), hovořil s někým, kdo si tuto tíhu nese životem apod., souhlasil by se mnou, že celý vývoj děje, který je stále smutnější, odpovídá realitě, pokud tedy člověk zůstane na všechno sám. Ještě bych ráda zmínila, že mně se konec líbil a vlastně se mi nezdál až tak otevřený... poslední věta knihy, kterou pronese Sisi, mi dala dostatečnou satisfakci a knihu jsem zavírala s pocitem napsané tečky. Knihu doporučuji rozhodně!!!

21 01.12.2023

Ladislav Heryán je obrovská osobnost. Doporučuji podívat se na YT, nebo kdekoliv jinde dohledat nějaký rozhovor s ním a kniha se Vám bude číst sama. Já jsem si přečetla všechno, co vyšlo a k některým kapitolám jsem se i vracela. Absolutně souzním s autorovým stylem, s jeho životním nastavením, hodnotami a jsem vděčná, že tyto publikace existují. Jednou bych ráda L. Heryánovi osobně poděkovala.

10 20.11.2023

Mám rozporuplné pocity. Stejně jako drtivá většina čtenářů jsem román přečetla jedním dechem. Téma holokaustu a je samo o sobě natolik silné, že má potenciál překrýt vlastně i docela zásadní mezery literární, jak se mi zdálo, že se stalo v tomto případě. Začnu od pozitiv..
Velmi oceňuji zajímavou retrospekci a řazení kapitol, postupné rozkrývání vztahových spletenců i samotný nápad spojit a propijit v jednom románu tímto způsobem dvě hlavní postavy Hanu a Miru. Ostatní dějové zápletky též pěkné!
K nedostatkům...
Po celou dobu jsem měla pocit, že čtu spíš průměrnou gymnaziální esej z hlediska bohatosti jazykových prostředků. Dokonce bych řekla, že místy to byl až do očí bijící kýč a nerada bych, aby to vypadalo jako hejt, jen prostě takový jsem měla subjektivní dojem. Zdálo se mi, že autorka se mermomocí snaží o psychoanalýzu postav - jejich nejniternějších pocitů v hraničních životních situacích, místo toho ale na mne dýchala až laciná povrchnost, která se nakonec ke skutečnému jádru lidské bolesti ani nepřiblížila. Zvlášť Hana měla životní ránu za ranou a dost možná, že jsem ovlivněná skutečnými příběhy, ale většinou ti lidé mají sklon nést si jednu bolest z toho bezpočtu hrůz jako tu nejvíce drásající, a pokud autorka kdesi řekla, že u Hany to byl pocit viny, pak i přes explicitní mnohačetné pokusy sdělit to čtenáři přímo, jsem tomu prostě "nevěřila". Hana zůstala pro mne tak nějak neosobní, beztvarou hrdinkou, ač mi jí pochopitelně bylo líto. Mrzelo mě, že tak skvělý námět nakonec sklouzl, možná trochu komerčním způsobem, ke snaze vzbudit emoce, zrychlit tep atd., ale pro mne vrcholná literární díla jsou ta, kde to podstatné není vlastně ani vyřčeno, jen vyplyne z kontextu, na čtenáře dýchne, on sám pochopí a tím se vnitřně s hlavní postavou (koneckonců s jakoukoliv postavou) ztotožní a tento dojem si s sebou nese dlouhá léta, celý život...jako událost setkání. Toto mi v knize chybělo a je to škoda, protože tento námět by si větší hloubku velmi zasloužil. Abych byla ale upřímná, knihu bych nakonec doporučila, jen s tím, že bych právě zásadně snížila vysokou laťku očekávání, kterou jsem od ní vzhledem k vysokému hodnocení sama měla.

22 20.11.2023

Zbožňuju atlasy. Tento jsem si přála mít doma kvůli perfektní přehlednosti, přesnosti, aktuální politické mapě včetně označených okupovaných území a rejstříku, který mne zatím nezklamal. Jsem tak trochu blázen, vím, ale tomuhle XL broukovi se prostě žádná apka nevyrovná ;-)
Když jsem ležela několik týdnů v nemocnici, celé večery jsem trávila s touhle plachetnicí..spolupacienti umírali smíchy a pak už se jen ptali, na jakém kontinentu jsem dnes...a pak jsme vykládali, kdo kde kdy byl, a bylo to vlastně moc příjemný... Takže doporučuji i pro společenské účely ;-)

7 05.11.2023

Díky Miloši Doležalovi za tuto knihu, za pečlivou práci, kterou si s ní dal. Chválím grafické zpracování, faktografii, decentní zacházení s tématem víry (nábožensky nijak nevnucující se) a celkově velmi čtivé a logicky uspořádané dění kolem celého zázraku, a pak i Toufarova mučednictví. Číhošťský zázrak se stal nedílnou součástí naší novodobé historie, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Komunistické kriminály byly odporné, stejně jako byl odporný celý tento zločinný režim. Bylo mezi námi však mnoho hrdinů, žen i mužů, kteří se nenechali zlomit a nebáli se obětovat dokonce ani svůj život za to, čemu věřili a co považovali buď za věc víry anebo své morální integrity, které se kvůli nějakému bolševikovi odmítali zříct. Jedním z nich byl i farář Josef Toufar, o kterém je napsána tato kniha. Cestu ke kněžství neměl snadnou a své kněžské povolání nakonec stvrdil absolutní obětí, tak jako Ježíš. Následoval svého Mistra až na Golgotu. Popisované mučení je stále stejná symfonie hrůzy, o které čteme i v jiných příbězích z této doby. Zločinec Mácha, který (na střídačku s kolegou) sadisticky mlátil Toufara přivázaného k rámu postele, si po "vykonané práci" zašel na svačinu.. stěžoval si, že se unavil. Nejednou se z cel bitých katolických kněží ozývala sténání latinsky recitovaných loretánských litanií.. A výše zmíněný Mácha až do své smrti nesebral tolik odvahy, aby se dostavil k výkonu trestu ve dnešních (hotel připomínajících) vězeňských zařízeních. Vymlouval se na špatný zdravotní stav a vysoký věk... Človek, který druhého týral a umlátil k smrti. Obrázek, ať si udělá každý sám. Abych to tedy nějak shrnula: kniha perfektní, objektivní a informativní. Příběh velmi silný. Doporučuji rozhodně!

24 05.11.2023

Dříve, než jsem se pustila do čtení, pěkně jsem si zopakovala historické souvislosti z období viktoriánské Anglie. Sestry Brontëovy psaly pochopitelně v kulturním kontextu své doby (jak jinak) a tím pádem se motiv emancipace žen, v tomto případě žen-intelektuálek vtiskl do knihy jako pečeť. Jana Eyrová byla velmi schopná žena, která si zasloužila více pozornosti, než pouze to, co jí tehdejší společnost byla ochotna nabídnout. A v románu si o to dokázala říct. Jednak právo dosáhnout na kvalitní vzdělání a jednak svoboda milovat. Toto se vine celým příběhem. Autorka píše poutavě, čtivě, krásně připravuje zápletku. Dílo sice nepatří k mým největším srdcovkám, ale tuto klasiku je určitě dobré přečíst, rozhodně pohladí na duši.

17 05.11.2023

Měla jsem pocit, že autorka chce za každou cenu udržet styl psaní Ch.Brontëové a být její prodlouženou rukou... Bylo to ale spíš na škodu. Nakonec to na mne působilo příliš křečovitě dost mi to vadilo, ta chybějící autorčina stylistická svoboda. To ale nebylo nic proti tomu, jak se rozvinuly charaktery postav.. a celá zápletka. Hrůza. Překombinované, nelogické, v křeči. Nakonec jsem to se sebezáporem už dočetla do konce, ale děkuji, stačilo.

1 05.11.2023

Příjemné a překvapivé!! Pěkné!! Sobeckou osobnost Peera Gynta (Petr Šilhavý) tady už popsali téměř všichni, tak já doplním jen za sebe, že jsem nečekala tak explicitní křesťanský tón, který se vinul celým příběhem. Ať už jsou to kostelní zvony, které zahánějí zlé bytosti, nebo matčina modlitba, nábožné zpěvy vesničanů (zrovna, když má od knoflíkaře už už namále), anebo i mnohé šance na změnu, které stále dokola promarňuje.. Otázky života a smrti, sobectví a velkorysé oběti, viny a čistého svědomí... To všechno tak nenásilně a navíc čtivě a vtipně zveršované, že jsem až mile zaskočena. Také na scéně to musí být moc pěkný zážitek!

7 04.11.2023

Četla jsem to dávno, hned, když kniha vyšla, takže vzpomínky mám lehce zastřené. To ale může být i plus, protože čas prověřil, že na tuto knihu jsem nezapomněla. Zvlášť historie Stalinova pomníku na mne zanechala tak hluboký dojem, že si detaily, které Szczygieł pečlivě dohledal, dodnes živě vybavuji. Je potřeba si uvědomit, že knihu píše Polák..on nás přirozeně bude vidět jako švejky (a upřímně nás za to zbožňuje - to dokládají četné rozhovory v polských pořadech), ač my sami si to tolik uvědomovat nemusíme. Mám zkušenost, že polský smysl pro humor, ale i mentalita, se od té naší liší, a to někdy víc, než si připouštíme. Oni prostě milují náš humor, nadhled a schopnost smát se sami sobě (Polákům se toho zoufale nedostává). Připadáme jim legrační: čestina jim připomíná dětskou konverzaci na pískovišti), ale právě i zmíněný humor, nebo to, co Szczygieł kdesi vysvětloval: ta naše "pohodička", totiž, že lidé v kanceláři si přezouvají boty a pracují v pantoflích... Naši severní sousedé nám říkají "Pepíčci" a vesměs nás mají opravdu rádi. Autor Gottlandu je skutečný čechofil, což perfektně přenesl do knihy, která je čtivá, vtipná, poučná a zajímavá. Rozhodně doporučuji.

8 04.11.2023

U této knihy se dá sledovat vícero rovin.
Po stránce literární jsem byla velice spokojena, a to jak se stylem vedení rozhovoru panem Palánem, tak i se svérázným vypravěčským stylem paní doktorky Svatošové. Čte se výborně, ať už člověk souhlasí, nebo má opačný názor. Dál by se dalo zamýšlet nad tématem hospicové péče a vůbec celého díla M.Svatošové. Pro mne je to jasná věc: naprosto výjimečné dílo vybíhající daleko za hranice něčeho hodnotitelného a měřitelného. Kolik stojí lidská důstojnost? Pomoc umírajícímu člověku? Nezištnost, zájem o člověka? Jsem velmi šťastná, že zásluh paní M.S. si všimla také Česká republika, Česká televize (pořad GEN) aj. Kniha ale není jen o tomto - je spíše biografií - a výborně napsanou! Co se týče náboženské otázky: sama jsem katolička, takže rozumím stylu myšlení a názorům paní doktorky, ale i přesto (anebo možná právě proto) jsem měla s jejími tezemi často velký vnitřní nesoulad a místy až jakýsi odpor, omlouvám se. Řekla bych, že paní doktorka Svatošová je maximálně autentická a jasně srozumitelná ve věcech svého křesťanského přesvědčení tím, co dělá (a stojí za ní obrovský kus práce), ale o něco méně už tím, jak o tom hovoří. Vzácný případ toho, když slova pokulhávají za činy. V drtivé většině je to u lidí totiž přesně naopak..lidé jen žvaní a "skutek utek". Tak toto se naštěstí paní doktorce Svatošové nestalo a já jsem jí za to velmi vděčná.
Knihu nakonec i přes všechny kotrmelce doporučuji.

7 03.11.2023

Učebnice perfektní - nejsem si jistá, zda je vhodná pro samouky, ale na maturitu připraví luxusně. Pomohla v lecčem I na VŠ studentům germanistiky - tabulky, fráze, skloňování, časování...
Hojně jsem později využívala, když jsem sama později doučovala.

6 19.10.2023

Zvlášť pro úplné začátečníky vhodná! Dnes už stará a osvědčená klasika. Také pracovní sešit se hodil. Prošla jsem všechny 3 díly - ten poslední už měl skutečně o něco vyšší nároky.
Učebnice je dobrá, podstatné předala.

3 19.10.2023

Na celý život mi z knihy utkvělo toto (parafrázuji, ale ten konec je přesně):
".. žena, když se směje, ať to není jako když oslice hnusná hýkajíc otáčí mlýn"..
Prostě pecka!!

6 13.10.2023

Přesně, jak napovídá název: je to deník z blázince. Nic víc, nic míň. Pěkná psychoanalýza postav, velmi intimní zpověď, setkání s drsnou realitou. Jsou tam vtipné momenty, ale je to především těžké téma. Četlo se to skvěle, doporučuji!

9 13.10.2023