Achillesaželva komentáře u knih

Vesměs milovníci lágrové literatury příběh W.Ciszka dobře znají, zvlášť v katolickém prostředí. V Americe je jeho odkaz dodnes velmi živý a starší lidé si na něj i dobře pamatují - někomu křtil děti, uděloval 1. Svaté přijímání... Mezi jezuity je snaha o jeho blahořečení. Kniha se čte jedním dechem. Je nádherné, jak o.Ciszek nezahořkl (podobně jsem to vnímala také u naší Dagmar Šimkové - viz můj komentář) a uchoval si vnitřní svobodu. Úplná banalita na konci knihy mi vehnala slzy do očí. Autor píše, jak se letadlo vzneslo a on naposledy nakreslil rukou kříž nad zemí, kterou...a teď jsem čekala něco jako, kde jsem ztratil půlku života nebo kterou jsem nenáviděl...a on prostě napsal: "nad zemí, kterou jsem opouštěl". Jak prosté, jednoduché, a přitom pravdivé, možná i s miniaturní špetkou humoru ... Takový byl W.Ciszek. Velikán.

2 04.10.2023

Nerozumím tomu, jak je možné, že dosud nevyšel v češtině ani slovenštině jeho nejlepší počin, autobiografie: Treasure in clay. Pokud máte možnost číst v aj (nebo i Poláci to již vydali), neváhejte!! Sheen byl prorokem své doby. Velmi poučné, mám ho osobně v oblibě.

04.10.2023

Skvost!

3 04.10.2023

Tato kniha je jeho nejlepší - je to syntéza jeho díla a charismatu, který od Boha dostal a naplnil. Krásný člověk i kniha.

2 04.10.2023

Provází mne mnoho let, velice zdařilý výběr, doporučuji!

04.10.2023

Krásná novéna, podnětné inspirace zatím málo známé slovenské řeholnice. Doporučuji!

1 04.10.2023

Základní seznámení s Annou Zelíkovou tato kniha pěkně zprostředkovává. Pro hlubší proniknutí do její spirituality však tato publikace nestačí. Jako doplňující literaturu vřele doporučuji korespondenci A.Zelíkové s bp.Hlouchem - Vše je mi darem.

https://www.databazeknih.cz/knihy/vse-je-mi-darem-523771

Anna Zelíková byla hořící obětí zde na zemi a nyní je hořícím srdcem v nebi. Takový byl a je celý její život. K tomuto hoření z lásky zve i každého z nás.

1 04.10.2023

Jistě skvělý počin na tehdejší dobu!! Obrazová příloha perfektní! Dnešní doba volá však už nutně po aktualizaci - velká část informací patří již dávno do minulosti. (Pokud ovšem již taková publikace nevznikla..já přinejmenším o ničem nevím).

U Zpovědi jsem se báječně bavila. Márai je mistrovský vypravěč, umí zahrát na cynickou až jízlivou strunu, je mimořádně vtipný. Celkově vynikající psychoanalýza postav. Obdivovala jsem jeho ženu..
Bohužel skepse, kterou celoživotně trpí, se postupně s věkem prohlubuje, až na konci osmdesátých let najde východisko, bohužel, v sebevraždě. Myslím, že se zastřelil. Knihu si stojí za to přečíst.

3 03.10.2023

(SPOILER) Pokud by někoho zajímalo, jak dopadl Vasja atd..
https://24smi.org/celebrity/1531-vasilij-aksyonov.html

https://youtu.be/SsyjUfMuklQ?si=RHwOQ47cn14esPVJ

Ve skutečnosti Pavel Aksenov měl z prvního manželství dceru Maju a Jevgenije zase ze svého prvního svazku syna Aljošu, toho který zemřel během obléhání Leningradu. Vasja byl prvním společným dítětem Pavla a Jevgenije. Jejich manželství ale nebylo příliš šťastné, a když se po jejím návratu z Magadanu do Moskvy vrátila, aby byla rehabilitována, dokonce se s Pavlem setkali a projeli společně parníkem. Politicky i lidsky si ale byli již tak vzdálení, že návrat k sobě ani nepřicházel v úvahu - na Jevgenii čekal doma Anton Walter a společně žili až do jeho smrti a vychovali spolu adoptivní dceru Tonju.
https://youtu.be/ilowZNPutFI?si=Kf3O-S3MWdjN4-re
Antonína Aksenova se o své adopci dozvěděla teprve ve věku cca 15 let, již po smrti Dr.Waltera. Matka jí to sdělila sama, aby se to dcera nedočetla až v knize, která měla brzy vyjít. Další zajímavostí je, že došlo dokonce jednou k setkání Ginzburgové a Solženicyna. Už tehdy o sobě věděli, JG měla pověst "Solženicyna v sukni", kterou ale ze skromnosti odmítala.
Existuje mnoho dalších odkazů, tento poslední obsahuje souhrnné info a krásné fotografie.
https://bessmertnybarak.ru/Ginzburg_Evgeniya_Semenovna/

5 03.10.2023

Knihy Michala Altrichtera čtu pravidelně již cca patnáct let, takže ani tento titul jsem si nenechala ujít. Nynější publikace vychází v nakladatelství Refugium v edici Současné otázky. Myslím, že je to možná i více než 10 let, co tato volná pokračování vycházejí. Zpočátku byly knihy řazeny do kapitol a měly více poznámkového aparátu, postupně se struktura textu reorganizovala do volně řazených odstavců bez poznámek pod čarou. Osobně jsem možná více preferovala dřívější uspořádání, na druhou stranu zjednodušení odkazů jsem uvítala. O. Altrichter v této edici mimo jiné (kromě společenských témat se v knize vždy vyskytují hluboká duchovní zamyšlení zejména o Božím Srdci, ale také témata mariánská nebo podněty z oblasti hagiografie) pružně reaguje na aktuální dění ve světě, na domácí politické i církevní scéně. Předností knihy je, že zohledňuje vždy vícero aspektů, a to díky neobyčejně širokému rozhledu samotného autora a znalosti četných pramenů, na které se odvolává. Dotýká se kontroverzních témat, která dělí společnost, a všichni víme, že nůžky se rozevírají čím dál víc. Tím roste i nárok stát stále statečněji za svými názory. Ať to byl covid a očkování, prezidentské volby, anebo kauza Rupnika aj., nemám důvod pochybovat, že pokud se autor postaví na nějakou stranu barikády (anebo se i postaví „sám proti všem“), pak má pro to pádný důvod a svůj názor vyslovuje naprosto v souladu se svým svědomím. To je prostě svatá věc, jeho právo, a proto si koneckonců jeho knihy kupujeme. U o. Altrichtera mám léty ověřenou jistotu, že si vybranou problematiku pečlivě nastudoval, a především promodlil. Proto jeho knihy doporučuji všem, kdo dbají o svůj všeobecný rozhled a touží se lépe orientovat ve složitostech světa v duchu křesťanské víry.

Ještě dodám, že autor je básník a tomu odpovídá i krása a bohatost jazyka, který používá. Dalo by se říct, že o. Altrichter má za ta léta již vyformovaný a mezi svými čtenáři snadno rozpoznatelný idiolekt, který nás těší a ozvláštňuje jeho knihy tak, že je činí zcela jedinečnými.

2 03.10.2023

Je zajímavé, že po svém uvolnění z druhého (tentokrát) domácího vězení v roce 1991 přijala křesťanství, stala se katoličkou a se svým mužem žije ve Francii. Každopádně její další osud je na internetu dohledatelný. Silná žena!!! Knihu doporučuji.

5 03.10.2023

V tomto případě je i pět hvězdiček málo. Jednak výběr děl, autorů I pasáží je velmi zdařilý, jednak kratičké komentáře P.Altrichtera pod jednotlivými úryvky vybízejí čtenáře k hlubší reflexi nebo krásně vypíchnou syntézou myšlenku, a to osobitým stylem! Kniha by měla být součástí našich knihoven. Doporučuji!

3 03.10.2023

Silný příběh z období jezuitských redukcí obohacený o ilustrace autora. Strhující četba, která poskytuje perfektní vhled do celé problematiky tehdejšího světa jezuitských redukcí v jejich každodenním fungování, ale také politických intrik, které nakonec vedly k nucenému odsunu jezuitů z misií v Latinské Americe a následně i ke zrušení řádu. Kdo má rád kultovní film Misie, neměl by tuto knihu přehlédnout. Knihu doporučuji jak kvůli námětu, tak i literární zdařilosti.

03.10.2023

Krásné čtení!! Kromě mnohé moudrosti, která prosvítá mezi řádky se člověk na těchto stránkách dotkne lidskosti a laskavosti, která osvěží a potěší. Kromě hlavní dějové linky je dnes poučné i všímat si reálií tehdejší doby - například jaká byla úroveň tehdejšího gymnaziálního vzdělání!! Jaké byly vztahy rodičů a dětí, jaké oběti musel Holoubek přinést, aby naplnil své povolání!! Vůbec to nemyslím jako žehrání, jakže to dříve bylo lépe - vždyť každá doba má svá úskalí - ale myslím to opravdu obecně, že je to dnes zajímavá kulturně-historická sonda do celkem nedávné, ale jakže vzdálené minulosti!!

7 03.10.2023

Toto vydání NZ byl prostě dobrý počin! Pro děti (a možná nejen!) velmi dobrá forma seznámení se s evangeliem. Oceňuji přesné citace, ale také poslední černobílou část "jak se stát členem nádherné Boží rodiny". Ilustrace jsou, jaké jsou, ale svůj účel splnily.

1 03.10.2023

Tato kniha, lépe řečeno toto soukromé zjevení, které Alan Ames zapsal je naprostý klenot! Velmi čtivé, jednoduché, a přitom hluboké. Vedle ostatních vynikajících mystiků, kteří podobně zapsali Ježíšův život (Emmeich, Valtorta..) obohacuje čtenáře nově o vnitřní vhled do Ježíšových pocitů a tím nás ještě více vtahuje do děje, ale hlavně přímo do Božího Srdce. Kdo se obecně zdráhá sáhnout po soukromých zjeveních, v tomto případě nemusí mít strach, kniha je opravdu bezpečným a spolehlivým ukazatelem cesty. Mohu jen a jen doporučit!!

2 03.10.2023

Dagmar Šimková řekla, že jednala vždy tak, aby si zachovala morální integritu. Toto postavila výš, než jakýkoliv ústupek pro vlastní pohodlí. Obdivuhodná žena! Kromě silného příběhu, samozřejmě, je naprosto brilantní i její literární um, který činí četbu knihy skutečným zážitkem. Syrové líčení brutality komunistických ženských věznic vyvažuje něha, kterou v sobě Dagmar, jakoby samozřejmě, uchovala. Ona nezahořkla; a nemusí to ani zmiňovat přímo, pozorný čtenář si toho všimne. To činí její příběh výjimečným a mimořádně krásným. Její křesťanská víra stojí, pochopitelně, v centru celého jejího života, ale Dagmar je velmi decentní a nemá potřebu se takto prezentovat. Doporučuji!

17 02.10.2023

Tato kniha by měla být základním kamenem pro každého křesťana, který se chce orientovat v duchovním životě správným směrem. Kardinál Špidlík má obrovský dar vysvětlit problematiku srozumitelně, často na příkladech z běžného života. Je to báječná kniha!

1 02.10.2023

Knihu Blahoslavenství jsem si pořídila záhy, když vyšla, a od té doby mě doprovází a přináší mi stále nové a nové inspirace. Není to typ knihy, kterou by člověk přečetl „od desky do desky“, potěšil se a odložil ji. Tato kniha je celoživotním průvodcem duchovního života jak začátečníků, tak pokročilých. Kdo z nás může říct, že již zcela obsáhl hlubiny Boha? Proto se ke knize stále vracím a pokaždé si vybírám jinou pasáž, nad kterou rozjímám.

Dovedu si představit, že někdo, kdo nemá předchozí zkušenost s knihami z Refugia nebo se obecně s duchovním odkazem kardinála Špidlíka a jeho žáků (mezi něž L. Karczubová patří) setkává vůbec poprvé, může zprvu ne všemu rozumět, ba může být i zaskočen! Takové čtenáře bych povzbudila, aby se nejprve seznámili se strukturou textu a pak svobodně hledali místa, která je oslovují, a od nich později procházeli knihu postupně podle svých individuálních potřeb a netrápili se zbytečně nad tím, co je prozatím přerůstá. Vždyť je to úžasné, že konečně máme k dispozici text, který nás vyvádí z našich prostředností a nabízí pomocnou ruku na cestě do stále větších hlubin Božského Srdce! Nebo snad musíme všemu hned rozumět? Na druhé straně každý, ale opravdu každý si může v knize najít alespoň jednu jedinou myšlenku, které porozumí a která ho zasáhne, ponese a stane se mu světlem na cestě. A takových nosných myšlenek je kniha plná, stačí jen otevřít srdce a nechat se obohacovat.

Kniha Blahoslavenství provází čtenáře překrásnou krajinou Ducha. Otevírá před námi svět plný barev, vůní, tónů, místy až poetických pasáží, které jsou oslavou Boha a stvoření. Autorka citlivě a trpělivě vše podstatné popisuje z více úhlů, na konci kapitol shrnuje a novou látku opírá o předchozí teze, aby nedošlo k nedorozumění. Pro mne osobně je nesmírně cenné, že doktorka Karczubová je především vynikající teoložkou. Je zřejmé, že jí záleží na tom, aby se originalita knihy, jejíž teze jsou zcela v souladu s učením církve, mylně nerozmývala v jakémsi fantazírování, a přitom tak odvážně a krásně používá symboly k co možná nejbližšímu objasnění Tajemství, které uchopíme v plnosti až na konci časů. Duchovní život má svá pravidla, ale také je krajinou milosti, svobody a lásky, kterou rozpozná důvěrně ten, kdo žije osobní vztah s Bohem. Kniha dává čtenáři klíč, kterým pak každý otevírá dveře svého vlastního „domu“ tak, jak potřebuje. Tato mystická kniha Lásky Ježíšova otevřeného Srdce je mi nesmírně drahá a její vynikající přínos si denně „ověřuji“ podle zdravého ovoce mého života, který čerpám z tohoto pramene.

Člověk se neubrání dojmu, že autorka nám svým způsobem dala k dispozici také jedinečný vhled do svého vlastního duchovního světa čili statečně „šla s kůží na trh“. Osobně cítím velikou úctu a vděčnost vůči takovému kroku a pozvala bych ty, kdo knihu veřejně označili za odpad, k vážnému zamyšlení, zda nebylo možné jednat citlivěji. Vždy je možné knihu odložit a není nutné dělat povyk a útočit hlava nehlava.

1 02.10.2023