Ať žije republika
Jan Procházka
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50288/bmid_at-zije-republika-M7C-50288.jpg
5
54
54
Procházka byl zcela mimořádný talent. Udělal raketový odpich, během jednoho roku napsal asi 10 scénářů. Zřejmě cítil, že má vyměřen krátký život." V šedesátých letech dokáže tandem Kachyňa-Procházka konkurovat i takzvané nové vlně. Mytizovaný národní charakter atakují třeba nevšedním ztvárněním posledních dnů války pohledem malého chlapce ve filmu Ať žije republika či očima mladé vdovy v Kočáru do Vídně. Závěr snímku, kdy partyzáni zavraždí mladičkého německého vojáka a hlavní hrdinku znásilní, vyvolal řadu kontroverzí.... celý text
Přidat komentář
Každý, kdo miluje naši vlast a každý, kdo miluje historii (ve smyslu poznání pravdy, i té bolestné)..a také každý, kdo je milovníkem krásné, kvalitní literatury, a v neposlední řadě každý, kdo umí ocenit snové umění Jiřího Trnky, by měl mít knihu dávno přečtenou. Je to skvost naší literatury a někdy je mi líto, že se snad dnes takové knihy ani nepíší. Dětský hrdina Olin je navzdory nízkému věku konfrontován s válkou, přísným otcem, šikanou mezi dětmi, ale také zlobou dospělých. Není to žádné lehké čtení, ale dětské oči Olina a jeho nezkažený pohled na svět dodávají tomu, co je těžké, naději a vdechují život tam, kde už se zdálo, že vyhasl. Ke knize mám čistě osobní vztah, nikdy ji nedám z ruky. Byla to oblíbená kniha mého tatínka a po jeho předčasném odchodu do nebe to byla právě ona, kterou jsem k sobě tiskla, když jsem tátu chtěla znovu cítit vedle sebe. Kniha nádherná, kdo jste nečetli, neváhejte!
Ať žije republika je kniha se skvostnými ilustracemi Jiřího Trnky, o které jsem se dozvěděla až nedávno, kdy jsem ji objevila v seznamu povinné literatury k maturitě u mého syna. Naprosto žasnu nad propracovanou psychologií hlavního dětského hrdiny. Zapomeňte na řeči o krásné knížce. Je to poctivě napsaná kniha o krutosti od začátku až do konce. Zlo mezi kluky na vesnici, zlo války, zlo kolaborantů, zlo mstivých Čechů vůči Čechům, zlo neurvalých mužů vůči svým dětem a ženám, závist, zlodějina, přetvářka... Dlouho jsem nečetla tak poctivě napsanou knihu. Knihu s obrovským spádem, ačkoli děj neplyne chronologicky, ale výborně odráží dětské přemýšlení, kdy se objevují různé vzpomínky a asociace do minulosti. Jako dítě bych tuto knížku plnou bezútěšnosti, ponižování a téměř naprosté odkázanosti sám na sebe v posledních nepřehledných dnech války číst nechtěla. Kniha velmi hodnotná, velmi cenná, velmi těžká, jak život bývá.
Přečetl jsem vydání z roku 2015 a věřím, že i po spoustě let, které uplynuly od doby, kdy se mohl příběh odehrát a od doby, kdy byl napsán (dvacet let poté) si kniha najde i nadále hodně čtenářů Jedná se totiž o kukátko do historie, kterou snad, a to doufám, čtenář podobnou této osobně neprožije, ale seznámí se s ní netradičním pohledem mladého kluka, jak to viděl on. Autor se v doslovu tohoto vydání vyznal, že dlouho si v mysli schovával jednotlivé příhody, které potom s režisérem Kachyňou pospojoval do scénáře. Jeho tvůrčí talent a dostatek času - to mu umožnilo napsat příběh s obecnou platností, ke kterému je možno se neustále vracet.
Jedna ze špičkových autorových knih nemá prostě chybu a jsem rád, že ji mám ve své knihovně. Podobný názor mají mé děti, ale ještě více mne potěšilo, že ji zmákly i má vnoučata a dokonce bez poměrně častých poznámek o "dědově literárním pravěku".
Po přečtení jsem zhlédla i film, ale ten se mi zdál hodně zmatený a kdo knihu nečetl, tak se v něm musí těžko orientovat - prolíná se současnost a vzpomínky a to v docela závratném tempu. Ale kniha je bezvadná. Tato četba dnes už babiček kupodivu zaujala i mého 12letého synátora (to píšu proto, že dnešní kluky už neberou ani foglarovky).
Po obloze krouží Messerschmitty, pod nimi na zemi pomalu končí druhá světová válka a dvanáctiletý Olin se seznamuje se složitým světem dospělých.
Citát: "Já bych se do sklepa nenechal zavřít! Kdy zase uvidím válku, prosím tě!"
Nádherná kniha, ilustrovaná (vydání z roku 1965) Jiřím Trnkou. Jan Procházka měl skutečně dar slova a byl dobrým pozorovatelem života. Velmi mě dostala kapitola třináct, která je takovým drobným, ale milým doslovem.
Krásná knížka která čtenáře vtáhne do děje.I filmové zpracování ve velice zdařilé.Pan Procházka prostě umí.
Kolik mi bylo let, když jsem četla tuhle knížku poprvé, to už nevím. Nevím ani jestli jsem napřed četla a pak viděla film, nebo naopak. Od té doby jsem ji však četla už mnohokrát.
Příběh dvanáctiletého chlapce na konci války, kdy se děje tolik věcí, kterým ještě nemůže rozumět. Příběh je to opravdu čtivý a určitě nejen pro mládež. Jen si nejsem jistá, jestli zaujme dnešní dvanáctileté, čtrnáctileté, jako zaujal tehdy mne. Až přijede vnučka, tak to hned budu muset vyzkoušet.
Knihu jsem si v naší knihovně půjčila na doporučení níže uvedeného uživatele a tímto mu děkuji za super doporučení ( Milan3144 má zjevně v naší literatuře jasno :-)))) ). Fakt srozumitelná a velice dobře se čtoucí kniha.
Naprosto kouzelná knížka. Konec války očima dvanáctiletého chlapce, pro kterého je dobro dobrem a zlo zlem a který ještě nerozumí úplně světu dospělých, kteří něco jiného říkají a jinak jednají. Knížka je dojemná i úsměvná a vřele ji všem doporučuji. S předchozími komentáři ddkk a kom72 se zcela shoduji.
Nejdříve jsem si říkal: "Proboha, co mi to ten táta dal za knížku, dětské vydavatelství?!" Ale příběh 12-letého Olina, který prožívá konec války a je zatažen do negativního světa dospělých, jsem zhltnul doslova jedním dechem.
Vřele všem doporučuji k přečtení a taťkovi tímto děkuji za skvělý tip.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Ucho |
| 2009 | Kočár do Vídně |
| 1965 | Ať žije republika |
| 1966 | Přestřelka |
| 1992 |  Divoké prázdniny |
Našel jsme tuto knihu v knihovně a do tří dnů jsem ji sfoukl. Pěkná kniha o 12ti letém Oldřichu Vařákovi a jeho trampotách při konci války někde na Moravě.