• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Banality - Jiří Červenka

V autobiograficky laděné knížce básníka a překladatele Jiřího Červenky se prolínají humorné minipříběhy, střípky vzpomínek, záznamy snů a úvah do jediného obraz... detail knihy

Nové komentáře u knih Jiří Červenka

Zápisky z cest

„Autora jsem až do setkání s touto knihou neznal, o to větší a milejší překvapení mne čekalo. Pro pěší poutníky pohlazení na duši. Musím se seznámit i s autorovou poezií a jednou se třeba vydám i jeho stopách ze Znojma na Pecku...“... celý text
— ufonaut74

---

Uvidět Znojmo

„Skvělá sbírka reflexivní lyriky básníka-poutníka Jiřího Červenky. Námětově značně celistvá a spojitá - prostoupená tématy sebezpytné a filozofující reflexe, vztahu ke krajině a paměti, předkům a poutím na silná místa autorových osobních i velkých světových/literárních dějin. Formálně proměnlivá, byť dominují krátké rytmické a rýmované verše (obzvlášť se mi líbí, když Jiří Červenka uplatňuje tento princip - ano, opravdu mám na mysli rytmus a rýmy - ve svých básních v próze!), ale jsou zde zastoupeny delší, litaničtější texty. Za nejpůsobivější oddíly pokládám Zapomenutou minulost a Přibližný čas.“... celý text
— V_M

---

Zápisky z cest

„Knížka v podstatě dosti podobná jako byl její autor, kterého jsem měl tu čest znát osobně. Skromná, nekřiklavá, existující jakoby na okraji, ale hluboká a moudrá, prožitá, ba doslova vychozená, místy kultivovaná bezmála klasicky, vyzařující niterný smír a harmonii, zatímco jinde probublává nepopiratelné dobrodružství a drásavost... Bezpochyby platí, že jde spíše o marginální texty tohoto mimořádného člověka, tvůrce a překladatele, ale o to větší dík patří ostravskému Protimluvu, že se jich ujal a v graficky velmi zdařilé podobě je vydal. I z těchto povětšinou vzpomínkových a reflexivních črt se totiž dozvíme mnohé nejen o pozoruhodném životě a cestách Jiřího Červenky, ale i o polské, litevské, ukrajinské (huculské), běloruské a ruské kultuře a historii, zpravidla ve vztahu ke kontextu našemu a k autorům, které do něj Jiří coby překladatel a interpret uváděl. Pro mě osobně jsou však nejcennější a nejsilnější závěrečné básně a esej věnovaná putování českou a moravskou krajinou. V pokročilém věku, v posledních letech svého života, totiž Jiří Červenka každoročně podnikal pěší pouť z jihomoravského Znojma, kam na stáří přesídlil, do podkrkonošského městečka Pecky, kde dlouhá léta působil jako kastelán. Vzdálenost přibližně 250 kilometrů zdolal vždy trochu jinou trasou jen tak nalehko, s malým batůžkem, nenosil s sebou telefon (ani jej nevlastnil), přespával u přátel či v levných noclehárnách, vyhýbal se silnicím a nejraději chodil po neznačených cestách nebo úplně mimo ně. Pozoroval krajinu, bavil se s lidmi, naplno vnímal a své dojmy si čas od času (mnohdy jako verše) poznamenal do zápisníčku. Byla to putování v pravém slova smyslu a Jiří byl poutník jako z jiného času, ale - snad právě proto - to celé je nesmírně naléhavé a aktuální. Hodně se poslední dobou mluví o různých digitálních detoxech, hledají se různé způsoby, jak se zklidnit, naučit se znovu pořádně prožívat a prociťovat, vymýšlí se rozličné meditace, aby se člověk dovedl aspoň nakrátko zastavit a usebrat v tom neuvěřitelném životním a pracovním tempu, s nímž máme do činění. Jiří Červenka tohle dovedl, on to žil. A četba jeho básní a esejistických črt nás i v tomto ohledu k lecčemus může inspirovat.“... celý text
— V_M

---

---

Paměť okamžiku

„Ztišené a ryzí, hlubokou zkušeností, erudicí, duchovnem a - - pokorou tepané verše neprávem opomíjeného básníka a skvělého člověka, jenž bohužel nedávno (30. 5. 2021) nečekaně opustil své blízké, milovanou Pecku a Znojmo a v neposlední řadě i českou a polskou literaturu, které skromně a nenápadně, ale o to kvalitněji obohacoval svou původní tvorbou i rozsáhlým překladatelským dílem. Přikládám jednu z řady jeho skvostných meditativních básní, v tomto případě s reynkovským nádechem, coby vzpomínku na tohoto nefalšovaného "kulhavého poutníka" české a polské kultury: V hostinci U Mikšů Ještě je slyšet měkké nářečí ke konci století pod horami. Pivo nás ze chmur vyléčí, každý sám, a přece ne tak sami. Co řekli jsme a co jsme říci chtěli? Hodiny pozpátku, čas zvolna plyne k počátku věcí, jež se uzavřely: ticho je, teplo, kočka se choulí v klíně.“... celý text
— V_M

---

Konec sezony

„Snad nejútlejší sbírka, co jsem kdy četl. Ovšem: velice hutná, promyšlená, procítěná, prožitá. Jen škoda, že při autorově skromnosti její kvality poněkud zapadly. Sděluje přitom silnou životní zkušenosti, i když třeba leckdy - možná dokonce skoro vždy - plynoucí "jen" z hluboké prchavosti okamžiku... Za nejsilnější kusy osobně pokládám básně Cestou ze Šatova, Na Tři krále, A tělo? a Na hradě. Ale zaslouží si opakované čtení a návraty jako celek.“... celý text
— V_M