Jiří Hladík

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1956

Populární knihy

Půda a život civilizací: Co děláme půdě, děláme sobě
Půda a život civilizací: Co děláme půdě, děláme sobě
Výprava na Ararat - Říkali mu Ajšek
Výprava na Ararat - Říkali mu Ajšek
Huascarán, cesta končí, cesta začíná
Huascarán, cesta končí, cesta začíná
Huascarán, život v údolí krásy a hrozby
Huascarán, život v údolí krásy a hrozby

Nové komentáře u knih Jiří Hladík

Půda a život civilizací: Co děláme půdě, děláme sobě Půda a život civilizací: Co děláme půdě, děláme sobě

„CITACE: „Co děláme půdě, děláme sobě.“ - podtitul je přesný myšlenkám i pocitu, který budete mít po přečtení na konci této knihy. Už názvy kapitol říkají jak detailně zpracováno téma PŮDA je – porozumět půdě, půda předků vč. výzkumu půd, jak vzniká půda, jak jsou na tom naše půdy, půda a její vliv na povodně a sucha (velmi velmi zajímavé čtení). Dozvíte se např. co je degradace (eroze větrná a vodní, utužení = mělká půda a krusta, vliv techniky), co hnojiva a úbytek organické hmoty, regenerace. Nechápu samostatnou kapitolu Střední Čechy, není jediná úrodná oblast u nás (asi to z Kraje zaplatili). A k čemu je informace „Za výrazně suché roky 2011 a 2012 měly dvě aridní oblasti Kladno/Střední Čechy a Břeclav/Jižní Morava výrazný pokles výnosů všeho.“ (všeho!) Změnilo se tam něco za 10 let (2021) v přístupu zemědělců, v krajině? To se nedozvíme. Přitom je faktem, že aktuálně 20 % zemědělské půdy u nás je ohroženo větrnou erozí. Víte co je to 1/5 ?!!? Vždyť nás tato půda živí. Ne ta zastavěná supermarkety a obřími sklady... Podstatné, že nám chybí správná péče!! Autor se alespoň tady nezapomněl rozepsat a zdůraznit, že si Evropa bude muset vybrat mezi efektivitou a udržitelností. Co tedy zahrnul do správné péče? Orba je základ, hloubkové podrývání, pásy, technologie. No, snad se od autora dočkáme díla - výzva - v němž nebude řešit minulé civilizace, ale AKTUÁLNÍ vývoj a stav po r.2000 u nás... 25 let je 1/4 století a to na půdu možná je málo, ale na krajinu a život člověka ne. Třeba zjistíme, zda si zaslouží někteří pochválit za péči o půdu, o krajinu, o naši zem... a nebudeme jen obecně nadávat, ale mít vzory... Možná se pak i naše „malá půda“ na zahradách dočká lepší péče...“... celý text
— Josh

Výprava na Ararat - Říkali mu Ajšek Výprava na Ararat - Říkali mu Ajšek

„Arnošt Černík, spisovatel, cestovatel, horolezec. Zahynul pod Huascaránem v r.1970 spolu s celou horolezeckou expedicí. Výprava na Ararat je jeho poslední rukopis,vydaný až v roce 2000. Ararat je doplněný knihuou "Říkali mu Ajšek", textově zpracoval L.Vejražka, který před tím napsal 2 knihy o Huascránu. Jde o vylíčení portrétu Černíka očima jeho známých.“... celý text
— Žujous

Huascarán, cesta končí, cesta začíná Huascarán, cesta končí, cesta začíná

„Knihu jsem četl 25 let po jejím vydání, vtáhla mě. Hory mám rád, chodím po nich, vím, co je to lano a cepín. Proto mě vtáhla o to víc. Dobře, že je zasvěcená ženám horolezců, kteří se nevrátili.“... celý text
— Orda

Huascarán, život v údolí krásy a hrozby Huascarán, život v údolí krásy a hrozby

„Naprosto nádherná publikace. Obsahuje řadu převyprávěných osudů, dle nichž si můžeme udělat obrázek o životě peruánských indiánů v druhé polovině 20. století. Setkáme se nejen s životními příběhy, ale také povídáním o úrovni školství, o rozdílech mezi městy a vesnicí, mnoho také o neštěstích způsobených zemětřesením a lavinami. Mě samotnou kniha uchvátila, hlavně svou vypovídací hodnotou. Dnes v době internetu jsme zase jinde, i pod Huascaránem se zřejmě trochu změnil svět, takže kniha jako by zaznamenávala ještě starý svět před tím, než nadobro zmizel. Musím říct, že při čtení mnohých tragických osudů mi vhrkly slzy do očí a obdivuju vnitřní sílu zdejších obyvatel, kteří jsou i přes neštěstí schopni a ochotni žít v neustálém stínu další hrozby.“... celý text
— zuzi.kovar

Huascarán, cesta končí, cesta začíná Huascarán, cesta končí, cesta začíná

„Knihu jsem si koupila v roce 1995, tedy v roce, kdy vyšla a kdy jsme si připomínali 25 výročí tragédie pod Huascaránem. Z knihovny jsem ji vytáhla letos v květnu, tedy v roce 2020, kdy si připomínáme již 50 let od neštěstí v Peru. Měla jsem potřebu si příběhy jednotlivých členů československé expedice opět připomenout. Kniha je nádherná. Doslova. Obsahuje překrásné fotografie hor, a to jak z roku 1970, tak i z roku 1995, kdy se někteří pozůstalí vrátili na místo tragédie a uskutečnila se zde další expedice a výstup na vrchol Huascaránu. Líbí se mi, že je celá kniha psána z pohledu vzpomínek pozůstalých. Pod osobními příběhy nejsou jména, protože není důležité, kdo ztrátu prožíval, ale jak. Kniha obsahuje i dopisy horolezců, které psali svým nejbližším z cesty do Peru. Stále mě facsinuje, jaká shoda náhod byla příčinnou toho, že se všichni horolezci nalézali 31.5.1970 v základním táboře. Je to až neuvěřitelné a skoro se mi chce mluvit o osudu... asi to takhle mělo být... a "chlapi" měli zůstat v místě, které tak milovali, tedy v horách. Jejich duše se svobodně vznášejí nad štíty hor... Expedice Peru 1970 je příběhem, který každého "milovníka hor" vezme za srdce.“... celý text
— Amazonka72

Přejít na knížky autora