Jiří Vodička
česká
Nové komentáře u knih Jiří Vodička
Mezibořští čiperové
„Milá a příjemná jednohubka o radostech i strastech života lidí, kteří můžou být právem rozmrzelí z toho, že se blíží nezpochybnitelný konec jejich existence, ale oni se rozhodli neházet flintu do života a hodlají ze života urvat vše, co jen můžou. Jde o veselé, nebo aspoň trochu vtipné, historky seniorů z míst, kam je šikovně "odlifrovali" jejich příbuzní, příběhy lehce ironické a zábavné, momentky s přídechem sentimentu z míst, kde se setkávají, kde se baví, kde bývají nerušeni, pokud hledají klid. Někteří se již nemohou dočkat pobytu v domově důchodců, své penze a hlavně tedy času, vyplněného pouze svými zálibami... ovšem to by v tom nebyl čert, aby se pokaždé něco nezvrtlo /a nezrodila se zajímavá zápletka/ :-)
Pod tím nánosem patiny "pozdních krás života" však brzy vycítíme jisté rozpory a nesrovnalosti, v jedné chvíli doslova až "bublající" problémy, které se mocně derou na povrch, před nimiž nelze utéci: chamtiví příbuzní bažící po dědictví, vztahové neshody, věkové rozpory, zdravotní potíže, nečekaná milostná vábení... Zdá se mi, že autor trochu "tlačí na pilu", vyznění těch povídek je až příliš rozjařené a rozverné, jako by záměrně opomíjel smrt, která se ke stáří také váže. Texty většinou stojí na situační komice a dialozích. Autorův styl se mi ale moc líbil: jsou pro něj typická dlouhá souvětí plná neotřelých přirovnání, synekdochy i zajímavé metafory - a asi nejvíc jsem si užívala výrazů, které používá: sáhl pro ně do obecné, hovorové češtiny a nářečí, nebál se však ani slov expresivních a deminutiv. Velmi mne pobavil popis skupiny žen, nazývaných "Drápalčin babský klan". Při čtení jsem se opravdu bavila a myslím, že inspirace Hrabalovými pábiteli je zcela zřejmá.
"Obzvlášť si budu vychutnávat příjemné čekání na dopolední zazvonění paní doručovatelky České pošty, nesoucí mi důchod, která mi na kuchyňském stole pěkně rozloží ty nádherné barevné cenné papírky se znaky české státnosti. Tyhle papírky mi zpříjemní důchodový věk a umožní veškeré rozkoše, jež mi dovolí mé zdraví, a já si budu užívat sladkého nicnedělání, tak jak to mají ve zvyku ti vyslunění Taliáni, pokud nemusí nic dělat a vyvalují se v pohodičce celý den."
"Babička si potrpěla na tituly a stále nadbíhala svým vrstevnicím, které si potrpěly na maloměšťácké tituly i v nově nastoleném socialistickém režimu, i když to bylo proti nově vznikajícímu třídnímu uvědomění a už se to po válce nenosilo, zvláště v období znárodňování a odbourávání třídních vrstev. A tak naše babička, trpící mindrákem maloměšťáckých titulů, stále poklonkovala paní vrchní radové, paní vrchní revizorové, paní prokuristové, paní doktorové a jiným titulovaným paničkám, odloženým soudruhy do starého železa, neustále jim, jak říkal náš děda, lezla do zadku a posluhovala jim."
"Dědeček byl machr na zpracování všeho, z čeho šla vypálit domácí samohonka. Pálil slivovici ze všeho, co se dalo naložit, co kvasilo, bublalo, pěnilo a rozlévalo se svou kvasící vůní po celé jejich ložnici, která byla proměněná v jakousi kvasírnu. Veškeré skříně a odkládací prostory byly zaplněny sklenicemi a demižony, v kterých to bublalo, kvasilo a dozrávalo až do doby, kdy děda usoudil, že je vše dozráno a dobubláno, a rozhodl se zahájit lihopalné slavnosti."
"Špacíroval jsem se parčíkem v odpoledním sluníčku a užíval si svůj velice lukrativní důchod, jímž mne obdařila Česká správa sociálního zabezpečení. Obhlížel jsem slunící se dříve narozené, užívající si sluníčka, jež jim festovně pražilo do revmatických kloubů či zarudlých tváří, připomínajících přetopený kotel parní lokomotivy, náznak to teplotní hypertenze vyvolené poledním žárem."“... celý text
— Snoopi
Jiří Vodička - knihy
| 2022 |
 Mezibořští čiperové |
Žánry autora
Povídky Literatura česká Příběhy
Štítky z knih
Vodička je 0x v oblíbených.