Nové komentáře u knih John Crowley
Malý, velký
„O knize mohu říct asi totéž, co je jedním z jejích hlavních motivů: Pořád čekáte, že přijde něco velkého, a ono nakonec nic. Ale četlo se to hezky, až na podivnou posedlost prokreací.“... celý text
— Sigas
Malý, velký
„Tuto knihu by asi nejlépe mohlo charakterizovat ono známé rčení; Bylo, Nebylo. Je to prostě, a v knize je to mnohokrát zmiňováno, otázka víry. Buď uvěříte a poté se, stejně jako s jinými záležitostmi v životě, vše stává skutečným. Nebo, tak jako Smoky uvěřit nemůžete, nebo nejste ze samé své podstaty schopni takové věci přijmout (někdy se tomu eufemicky říká, že vám nebyl dán dar víry). Takže kniha se dá číst jako magický realismus: události mají nějaký možný záhadný podtext, ale dají se také rozumově zdůvodnit, je to rodinná sága, silná vazba na určité místo, sexuální přepjatost některých postav. Ale stejně tak se můžete přiklonit k onomu Bylo, a pak před sebou máte fantasijní příběh, pohádku pro dospělé.
A to je jeden z důvodů, proč mě tato kniha tolik zaujala, bavila i fascinovala. Je jako dům Pivodových, který má z každé strany jiný štít (viz. Dům se sedmi štíty od N. Hawthornea. Ten je ostatně zmiňován v knize ještě jednou připomínkou nezvyklého dítěte Perly ze Šarlatového písmena. A vůbec, teď to vidím, že Crowleyho svět je inspirován Hawthornovým dílem, také často obsahujícím lehké fantazijní prvky ve stylu Bylo, Nebylo). Tuším, že každý, kdo tuto knihu četl, četl zároveň knihu "jinou". Crowley se pokusil o literární pokus, svého druhu magii. Napsat text, který by se proměňoval jako mraky na obloze a Příběh by si z nich sestavoval každý jeden čtenář sám. Rád bych ovšem někdy narazil na nějaký atlas mraků, který by mi vysvětlit určité věci, jejichž tajemství se mi prostě odhalit nepodařilo.
Co jsem napsal zní asi šroubovaně, ale zatím jsem nenašel jedinou slušnou recenzi na Malý. Velký, která by šroubovaně nezněla. Snad se tedy dá obyčejně, lidsky říci, že kniha pro mne byla zážitkem.“... celý text
— jardadr
Malý, velký
„Tahle kniha se mi upřímně těžce hodnotí.
Četla jsme ji poprvé asi před 8 lety a byla jsem z ní hrozně nadšená, i když jsem jí zcela nerozuměla. A to se mi líbilo, ta záhada a magie, naznačená, ale nedotažená.
Teď jsem si vzpomněla na ten pocit a knihu si přečetla znovu... a téměř jsem ji nedočetla, hrozně se táhla a obsahovala moc (zbytečných detailů), štvala mě tou nejasností. Nakonec jsem ráda, že jsem jí dočetla. Závěr se mi libil, i když nemůžu říct, že bych ho zase úplně pochopila. Ale vzala jsem si z něj určitě něco jiného než minule.
A možná, že to je právě kouzlo a výjimečnost této knihy, jednou je malá, jednou velká. Je stále stejná a přesto jiná...
A nebo jsme jiní my.
Ještě dodám, co jsem si všimla při druhém čtení a nemůžu se přes to přenést, je ten divný sexuální podtext hraničící s pedofilií, incestem či divně vynuceným sexem. To mi přišlo až moc uchylný...“... celý text
— KajaProchy
Malý, velký
„Zdá se, že tuto knihu napsal pod anglickým pseudonymem John Crowley samotný Jára Cimrman. Poznat se to dá dle neustále se střídajícího prvku očekávání a prvku zklamání, což autorovi vydrží po celou délku knihy.“... celý text
— Enforcer
Malý, velký
„Zajímavá kniha Malý, velký představuje rodinu, Příběh a svět. Někdy je těžké jí porozumět a ne všem se bude líbit. Komu ale nevadí, že si na celek musí počkat a má rád různá připodobnění, ať neváhá a přečte si jí.“... celý text
— Readerka97
