• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u knih John Dos Passos

Manhattanská přestupní stanice

„Roztříštěnost děje do mnoha prolínajících se příběhů a množství postav z toho dělá čtení náročné na pozornost.“
— 1871

---

Svět je krásné místo

„Texty byly vybrány účelově, aby vešlo ve známost, že i ve velké Americe byli kritikové kapitalismu.“
— Balrog

---

Dvaačtyřicátá rovnoběžka

„...tak, já ti, Karle, nevím...(*viz poznámka v závěru) – Dvaačtyřicátá rovnoběžka - první díl z trilogie nazvané USA– mne tedy příliš neuchvátila. Román zasazený do Spojených států z počátku 20. století - až do 1. světové války - nemá v podstatě žádný románový příběh. Je to dílčí popis životních příběhů několika postav, rozdělený pro každou z nich do jednotlivých kapitol v první polovině knihy. V závěru se jejich osudy částečně spojují, ale trochu jsem potom , právě díky tomu členění, ztrácel v postavách orientaci (ale to možná není chyba knihy, respektive autora :-) ). K tomu přistupuje zvláštní stylizace románu – před každou kapitolou vkládaný tzv Kinožurnál – zřejmě útržky ze současného tisku a jiných médií, jako heslovitý obraz doby a společnosti. Těžko posoudit, nakolik dokumentární a nakolik fabulovaný. A další „předkapitola“ – Záběr – útržkovité vyprávění další osoby, podle mne nijak přímo nesouvisující s postavami románu. Také sama stylistická stavba těchto dvou vkládaných částí mne trochu iritovala a přiznám, že v závěru jsem je četl "ob řádek". Z románu je rovněž patrné, že autor byl v dané době sympatizantem levicového hnutí a socialismu. *Poznámka: Kdysi dávno jsme měli s jedním mým kamarádem takový zvyk: Když jsme byli v čemkoliv na velkých rozpacích, používali jsme k hodnocení situace vyjádření: „Tak, já ti, Karle, nevím, jestli nám to uhlí přivezou...“ Tolik slíbené vysvětlení k úvodu.“... celý text
— Mahuleno

---

---

Dvaačtyřicátá rovnoběžka

„Tahle knížka mě celkem překvapila. Dobře se čtě a je zajímavě zpracovaná, ale ty socialistycký kecy mě štvaly. :/ Jinak by to bylo za 4*“
— Padla Hvezda

---

Manhattanská přestupní stanice

„Myslím, že tomu, co Dos Passos napsal, se říká kolektivní román. V každé kapitole jsou různé části věnované různým lidem obojího pohlaví, každý je z jiné společenské vrstvy, každý se nějak jinak probíjí životem. Osudy těchto lidí se tu více, tu méně protínají, jak běží čas. Autor se nepokrytě pokouší o sociální kritiku, ale co je to platné, když píše velmi špatně až chaoticky, navíc vyloženě prudí popisy světel a odrazů světla od všeho možného, k čemuž ještě přidává popisy pachů. Přijde mi, jako by mu všechno páchlo a všichni lidé, které popisoval, byli fyzicky oškliví. Děj je umístěn na počátek minulého století, čas běží bez zřejmých vodítek, v jakém úseku se asi tak nacházíme, jediným jasným časovým obdobím je 1. světová válka. I tento fakt činí knihu poněkud chaotickou. Nemám nic proti sociálněkriticky píšícím autorům, ale třeba takový Upton Sinclair a jeho Džungle, to je úplně jiná liga. John Dos Passos mi až příliš často přijde jako zamindrákovaný pisálek.“... celý text
— Skip