Nové komentáře u knih John Muir
Mé první léto v Sieře Nevadě
„Ne, tohle se prostě nedalo. Nudné, nezajímavé, obšírné popisy krajiny překypují autorovým nadšením, ale jeho zápal je jaksi nepřenosný. Asi nejsem ta pravá cílovka.“... celý text
— Africanus
Mé první léto v Sieře Nevadě
„Zajímavé jako jediné setkání s dílem autorovým přeloženým u nás. Chtěla jsem se něco málo o této osobnosti dozvědět, protože u nás se o ní moc neví, ale z tohoto raného víceméně deníkového záznamu je pouze jasné, že miloval každý kousek přírody rostlinné i živočišné v oblasti, kterou již miloval (a vydrželo mu to do konce života), tedy v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Kvůli spíš strohým deníkovým záznamům, vyžadujícím hojné poznámky pro našince v závěru, si mohou tohle útlé povídání plně užít snad především botanici. Ale závěrečné slovo o autorovi užitečné je.
Netroufám si hodnotit, protože odborný obsah je asi důležitější než čtivost, a znalec tamní fauny a flory nejsem. (Ještě tak kdyby byly obrázky ...)“... celý text
— soukroma
Mé první léto v Sieře Nevadě
„Deníkové záznamy, podle údajů uvedených v doslovu zřejmě před vydáním knihy mírně upravené. Pro někoho, kdo pohyb v horách miluje, je to krásné čtení - nadšené popisy krajiny i oblohy vyvolávají vzpomínky na vlastní výlety. Láska JM k přírodě je upřímná a rezonuje ve vás. Ale pokud se opotíte, jen si představíte stezku vedoucí do kopce a pochod krajinou podstupujete, jen pokud na konci čeká restaurace, pak není kniha určená pro vás. Její čistě literární hodnota totiž není nijak závratná…“... celý text
— marvarid
Mé první léto v Sieře Nevadě
„Přes opakované pokusy během posledního zhruba roku nedočteno.
K J.M. mě přivedlo srovnávání s H.D. Thoreauem (dle anotace pro J.M. "inspirátor a velký vzor"), které je ale myslím nepřiměřené.
Asi nejznámější kniha H.D.T., Walden, je nadčasová už svým tématem, radikálně pojatým a poctivě odžitým "návratem do přírody", které H.D.T ale také nadčasově literárně zpracoval, v duchu transcendentalismu i s jeho prožitky, vizemi, názory, pocity a zkušenostmi, srozumitelným přirozeným stylem, který si na nic nehraje.
Z J.M. mám pocit, že si píše deník víc sám pro sebe, než pro někoho druhého. Do Yosemitu se vydává jako doprovod stáda ovcí, které cestou, dle jeho vlastních slov, plundruje na co přijde, včetně vzácných horských květin. Zaměřuje se pak na soupis výšek, šířek, tlouštěk, tvarů, počtů a drsností povrchu všeho možného od květin, kamenů, stromů, údolí, řek, hor a zvířat. Vše je pak blažené, radostné, nádherné a skvostné v teatrálním stylu průměrného autora z dob národního obrození.
Jsem schopen věřit J.M. jeho upřímný úžas a okouzlení panenskou přírodou i z něj vyplývající odhodlání ji chránit a uchovat. Jako literát je pro mne ale zastaralý, a myslím, že i na svou dobu spíš průměrný, třeba Adalbert Stifter ho strčí do kapsy.
Takže, bohužel, zklamání.“... celý text
— purie
Mé první léto v Sieře Nevadě
„Mňam. Co věta, to perla. A protože jsem knihu nečetla v originále, musím zmínit překladatele Jana Hokeše, který mi svou prací umožnil vychutnat si tak skvělý čtenářský zážitek. Víc než příběh tu najdeme lyrické popisy krajiny, oblohy i místní flóry - to podotýkám pro ty z vás, kteří vyhledávají trochu akčnější čtivo.“... celý text
— Jana_Z
