Nové komentáře u knih Justin Torres
My, zvířata
„To, že někdo má co říct, (bohužel) neznamená, že napíše dobrou knihu.
Kritika o knize mluví v superlativech, ale já její nadšení nesdílím. Námět je silný, vyprávění působí roztěkaně; svižné čtení od samého začátku a čím blíže konci, tím útržkovitější, více zkratek a náznaků, takže čtenář si může (musí) domýšlet, co se hlavnímu hrdinovi honilo hlavou a co se kolem něj vlastně dělo. Což působí nikoli jako záměr vypravěčského talentu, ale spíš jako jeho nedostatek - jako by autor měl CO říct, ale nevěděl JAK.
Podobný roztěkaný styl měla např. kniha "Všechno, co si nepamatuju" a tam mi to přišlo na místě.“... celý text
— meluzena
My, zvířata
„Kniha se četla neuvěřitelně rychle. Příběh byl zajímavý. Autor do textu zakomponoval dosti ,,budíčků”, aby si udržel čtenářovu pozornost. Jediné co mě mrzí je až moc rychlý a spádovitý konec, vůbec by mi nevadilo, kdyby jej autor více rozpracoval.
Jinak velmi přínosná kniha, jsem rada, ze jsem na ni narazila.“... celý text
— DruhéDvojče
My, zvířata
„Mno autor si musel očividně zažít své... Oslovilo mě to, ale neuchvátilo..“
— Vikina333
My, zvířata
„Úžasná jednohubka, první dvě třetiny za 5*, zbytek za 3*. V zásadě autobiografické momentky z dětství tří irsko-portorikánských chlapců, s poetickými popisy nefunkčních vztahů a dětské magie. Dospívání už autor zachycuje méně snově a kouzlo nějak uniklo.“... celý text
— vandalka
My, zvířata
„Příběh o dospívání malých chlapců v ne zrovna ideální rodině. Život z toho tryská na všech stránkách a to je to co udělalo tuto knihu. Každý má totiž z dětství příhody, které se nejspíše vezme do hrobu. Jsme vychováni nemluvit o tom špatném či nehezkém a tak vyprávíme všem jen smetanu z vrchu hrnku. Torres ovšem podává i to co je hezky vespod, schované před vnějším světem v každém z nás...“... celý text
— Fremr
