Nové komentáře u knih Kim Liggett
Prokletý rok
„Tak to, co jsem cítila u této knihy, se mi ještě nikdy nestalo. Úplně mě emocionálně položila. Nádherný a originální příběh. Skvost. To se ani nedá vyjádřit. Zůstane ve mně už navždy.“... celý text
— Ru_Vas
Prokletý rok
„Pro mě se stal Prokletý rok zatím jednou z nejlepších knih, ke kterým jsem se letos dostala. Bavila mě feministická myšlenka a linka, která ve fantasy světě vykreslily problémy i v dnešní reálné společnosti a jejím nastavení.
Nejde o žádnou pohádku, některé pasáže byly chvílema tak kruté a surové, že při čtení i zatrnulo – o to lepší čtení to bylo.
Osobně se mi líbilo i pojetí romantické linky, která byla velmi upozaděná, a ve finále postavila úctu, respekt a přátelství nad vášnivé pobláznění. Není to to, co normálně v romantasy vyhledávám, ale možná i proto to ve mně zanechalo takhle silné dojmy.“... celý text
— danielawojn
Prokletý rok
„tak ja som teda čakala niečo úplne iné, ale toto bolo asi lepšie, ako som vôbec čakala
po prečítaní som mala asi taký istý pocit, ako keď som prvý krát prečítala Hry o život
príbeh sa tvári ako dystopický, ale ja by som ho tak nebrala, kľudne by niekde, v neurčitej krajine, v neurčitej dobe, mohlo fungovať nejaké spoločenstvo, sekta, v ktorej ľudia takto žijú a veria tomu, len pred vieru v Boha postavili vieru v duchov a zlú mágiu 16ročných dievčat, ktorú chcú vypudiť tak, že ich na rok izolujú od všetkých a tak sa každý rok všetky dievčatá, ktoré dovŕšia 16 rokov odvedú na ostrov v rámci lesa, divočiny, kde majú samé prežiť a zbaviť sa mágie, utiecť nemôžu, lebo za plotom ich územia číhajú pytliaci, ktorí ich lovia /tam potom nasleduje mnoho ďalších zákonov, ktoré nechcem rozpisovať/, určitým spôsobom by som toto nazvala aj horor
hlavná hrdinka je iná, vyrastá v rodine 5 dievčat a len ona predstavuje pre otca to najbližšie, čo by mohol mať, keby mal aj syna, je niečo ako liečiteľ a tak ju učí poznať bylinky, liečivé ale aj jedovaté, rúbať drevo, prežiť v lese .... no proste všetko, čo by ako bežná žena tej spoločnosti poznať nemala, no a to ju vlastne zachráni
je tam celkom dosť zvratov a prekvapení, lebo to, čo ju malo chrániť, ju sklamalo a to, čo ju malo zabiť, jej zachránilo život
PS: no a tá mágia ? je len na vás, či to tak bude, alebo to bolo len preto, aby tie dievčatá skrotili, aby ich zbavili možnosti flirtovať, zamilovať sa, prinútili poslúchať, aby sa medzi sebou "povraždili" ....“... celý text
— dikara
Prokletý rok
„Tohle bylo vážně úžasné čtení. Musím souhlasit, že to má trošku podobnost s Příběhem služebnice" (a přiznat se, že jsem ten seriál kvůli této knížce zase začala sledovat ). Ze začátku mi dělalo problém se začíst a hlavní hrdinka mě trošičku štvala. Postupem času jsem si jí oblíbila a hltala jsem každou stránku. Příběh není dělen na klasické kapitoly, což mě trošku překvapilo. Celou dobu jsem musela přemýšlet, co se tam děje a jestli tedy dívky mají magii nebo ne. Konec byl velmi překvapující, čekala jsem, že to skončí jinak. Zároveň také úplně nevím, jak si poslední odstavec vyložit. Pokud chcete silný příběh s hlubšími myšlenkami, rozhodně knihu doporučuju.“... celý text
— ElessaRiverbow
Prokletý rok
„A tuhle knihu znáte? Já se přiznám že kdybych ji nečetla ve štafetě, asi by mě minula. Byla by to škoda? Těžko říct. Upřímně mám z knihy tak hrozně smíšený pocity a vůbec se nedokážu rozhodnout jestli se mi to líbilo nebo ne.
Spoiler
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje. Tempo bylo občas pomalejší ale jinak příběh celkem odsejpal.
Jenže, z knihy na mě celou dobu dýchala magie, pořád si říkáte jak to vlastně je, jsou ty dívky vyšinuté nebo opravdu mají nějaké schopnosti? O to větší potom na konci bylo zklamání.
Společnost kde vládnou hlavně muži, ani většině žen v dnešní době není cizí. Proto jsem se u knihy tak strašně rozčilovala.
Občas mi přišlo že se v knize hodně věci opakují. Různé situace třeba. Podle mě příběh dostal větší grády až v druhé polovině, ale jen na chvilku.
Pak totiž přišla na řadu romantická linka, jestli se tomu vůbec tak dá říkat protože mi na tom nic romantického nepřišlo.
Představte si to tak, že několik týdnů jen spíte a občas zahlédnete může, prohodíte s ním tak maximálně dvě věty a jednoho dne se vzbudíte a zjistíte že ho milujete. Tak to presně měla Tierney. Vy koukáte jak puk a říkáte si jakože cože? To tam prostě nebylo, žádná láska, vzplanutí, vášeň, nic. Necítíte z toho vůbec nic. Myslím si že i díky tomu mě konec příběhu nezasáhl tak jak asi autorka měla v plánu. Je to veliká škoda protože téma celého příběhu je vážně zajímavé ale prostě tomu něco chybělo.“... celý text
— kniznisvetsjiri
