Nové komentáře u knih Kim van Alkemade
Sirotek č. 8
„Kniha je napsaná co vše dokáže člověk dělat za pokuse na dětech knížka obsahuje i fotografie na konci a odkazuje na hlavní hrdinku co prožila smutné čtení.“... celý text
— m2056
Sirotek č. 8
„Sklouzlo to po mě jako po hromosvodu, nic co bych doporučila dál, už teď si totiž ani pořádně nepamatuji o čem to bylo.“
— Noisette73
Sirotek č. 8
„Měla jsem v knihovně šťastnou ruku :D Viděla jsem před očima vždycky úplně živě každou místnost a situaci, kterou autorka popisovala.. Fakt doporučuju.“
— Neria
Sirotek č. 8
„Takže - plný počet hvězd nemůžu dát. Ne, že by kniha nebyla fajn, ale měla svá ale. Zajímavý příběh, rozhodně ano. Část dětství hlavní postavy - velmi dobře se četlo. Dospělost - tak tu jsem se vždycky těšila, až fofrem přečtu a vrátím se k dětství. Přišla mi nudná, překombinovaná, nezajímavá, místy až otravná... Takže plný počet hvězd prostě ne e. Ale neříkám, že nestojí za přečtení, to zase prrrr :).“... celý text
— simona g.
Sirotek č. 8
„Trpká kniha o jedné malé dívence, která se nešťastným řízením osudu ocitla v rukou lidí provádějících praktiky, za které by se nemusel stydět ani Mengele a o tom, zda nabízející se pomsta dokáže přinést kýženou úlevu a klid do duše, jestli je možné se díky ní vyrovnat s minulostí a jestli má vůbec po tolika letech aspoň nějaký smysl.
Takto se zamýšlí hlavní hrdinka Rachel, která si tím vším prošla, skládá si střípky skutečné minulosti z dětství, kdy s ní bylo zacházeno jako s pokusným morčetem, o čemž ale v té době neměla tušení, vše považovala za nutnost ke svému „uzdravení“ a lidi, kteří ji těmito praktikami navždy poznamenaly, považovala za své ochránce.
Líbilo se mi, že autorka příběh primárně nepostavila na barvitém a detailním líčení těchto „lékařských“ experimentů na dětech, spíš je to taková sonda do myšlení ženy, která až v dospělosti postupně odkrývá pravdu a pochopí, že to, co ji v dětství potkalo a bolestně a hlavně nevratně poznamenalo, vůbec nebylo nějakými nežádoucími vedlejšími účinky léčby, ale že nutná naopak vůbec nebyla tato léčba.
I když se lítosti a soucitu nad osudem takto trpících dětí pochopitelně při čtení vyhnout nedá, kniha se docela slušně vyhýbá klasickému klišé a i přes své téma nesklouzává do prvoplánovitého citového vydírání, cíleného především na citlivé ženské duše.
Hlavní hrdinka (v dospělosti) také není typem postavy, kterou by čtenář automaticky a bezvýhradně miloval. Autorka ponechává na každém, aby si názor na ni vytvořil sám, buď její myšlení dokáže pochopit a i přes její některá ne příliš šťastná a dobrá rozhodnutí jí fandí, anebo k ní cestu a pochopení třeba vůbec nemusí najít.
Je to kniha, která nepostrádala čtivost a u mě po přečtení dojem a stopu v hlavě určitě zanechala.“... celý text
— Pavlina50
