• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Klára Hanáková

POSPA… životní a umělecká dráha režiséra Zdeňka Pospíšila

„Obsáhlá kniha je plná dobře zpracovaných faktografických údajů, přičemž si čtenář často uvědomuje, jak nelehké bylo dopátrat se informací ze soukromého Pospíšilova života (nikoli z touhy po senzaci, ale z potřeby pochopit jeho životní dráhu a především její tragické zakončení). Autorka tak probádala dosud nezpracovanou část režisérovy pozůstalosti, kterou opatruje jeho poslední partnerka, herečka Lenka Loubalová, nebo dokumenty k jeho švýcarské exilové epizodě (ty uchovává herečka Catherine Pauchard). Zároveň probádala archív všech divadel, v nichž Pospíšil působil, prostudovala dochované recenze, fotografie, režijní knihy, vyslechla žijící svědky Pospíšilovy tvůrčí cesty. Kniha je složena z osmi základních kapitol, v nichž poznáme Pospíšilovo dětství, učednická léta na JAMU, první profesionální zkušenost ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, zásadní inscenace v Divadle na provázku. Překvapí nelehce rekonstruovaná spolupráce s amatérskými divadelními soubory či zpráva o dvou režiích u profesionálních divadel v Brně (Státní divadlo) a Karlových Varech (Divadlo Vítězslav Nezvala). Hanáková ve své práci uplatňuje již výše uvedenou schopnost přesné rekonstrukce divadelní inscenace a na relativně malých plochách dokáže vystavět věrohodný obraz práce Pospíšila i jeho divadelních kolegů. Nejsilnější je samozřejmě v popisu Pospíšilovy nejslavnější éry v Divadle (Husa) na provázku a jeho Dětského studia, už proto, že je k ní nejvíce dochovaného materiálu (archív divadla je relativně bohatý na relevantní dokumentaci). Tady Hanáková doslova okouzlí oživením jednotlivých inscenací na základě dochovaných scénářů, režijních knih, fotografií, recenzí, vzpomínek tvůrců a občas i audiovizuálních záznamů. (Jako vedlejší efekt této práce si může čtenář překvapeně uvědomit nezvykle vysokou úroveň i regionální divadelní kritiky normalizačních let!) Pospíšilovy inscenace před námi vyvstávají jakoby v živých barvách, přesně vzpomenutých odstínech, do detailu znovu oživené. Nejvíce je to vidět na oddílu věnovaném Dětskému studiu; kapitoly věnované Nikolkovi (dětské odpovědi na Baladu pro banditu), Lišce Bystroušce, Erbenově Kytici nebo Bramborovému dni patří k nejlepším pasážím knihy. Objevný je oddíl věnovaný Pospíšilově režijní činnosti po emigraci do Švýcarska. Autorka tu cílevědomě a důkladně doplňuje bílé místo v jeho životopise a odhaluje tak smutnou konfrontaci vznětlivého a v lecčems stále ještě dětsky uvažujícího Pospíšila s realitou švýcarského divadelního provozu. Stále častěji se tu setkáváme s uměleckými rozchody s talentovanými i amatérskými herci kvůli Pospíšilově nesnášenlivosti či nedostatku financí. Nejtragičtější je však kapitola závěrečná, v níž se Pospíšil po návratu do Československa stává ředitelem Hudebního divadla v Karlíně. Dostává se mezi množství mlýnských kamenů: napadá ho část souboru, s níž se chce rozloučit, někteří představitelé města, kteří by se nejraději zbavili dotovaného divadla, zájemci o budovu, kteří by v ní rádi provozovali komerční muzikály... Pokud se tento koktejl spojil navíc s neklidnou Pospíšilovou povahou, anonymními útoky a neustálými finančními kotrolami, tragédie na sebe nedá dlouho čekat. Autorka tuto temnou kapitolu porevolučních dějin českého divadla pojímá velmi střízlivě a na základě dochovaných materiálů, v jejichž houštině nebylo jistě jednoduché se vyznat.“... celý text
— Premek77