Nová kniha
Anna Poupě - Kurt Schwitters
Malíř, sochař, básník a spisovatel, všestranný kolážista Kurt Schwitters (1887–1948) je jedním z nejznámějších zástupců dadaismu, jeho dílo se však nedá ohranič... detail knihy
Nové komentáře u knih Kurt Schwitters
Anna Poupě
„Knížka je připravená a vydaná pěkně, v tomto ohledu nelze nic moc vytknout. Potíž je v tom, že dadaismus (resp. futurismus, literární konstruktivismus a jiné podobné úlety avantgard 20. století), a tím pádem i Schwittersova tvorba, jsou pro mě už delší dobu mrtvým a jalovým uměleckým proudem. Knížku jsem si pořídil a četl spíš jako dokument o jisté době, přístupu k tvorbě a obecněji stylu uvažování a způsobu vidění světa.
Nad jednotlivými básněmi jsem se tedy ani tak nenechal unášet jejich poetikou, to už mi dost dobře nešlo (přitom ještě před dvaceti lety bych byl patrně okouzlen), jako spíš zkoušel pochopit, jak asi svou radikalitou rezonovaly v době svého vzniku, jak působil jejich – extravagantní a z hlediska hannoverské společnosti dozajista podivínský – tvůrce. A taky přemýšlel, co z toho zbylo dnes. A odpovím rovnou: málo. Pro člověka v oboru poezie už poněkud kovaného je to zajímavé řekněme na prolistování. Podivit se, pobavit, zavzpomínat (a to i jaksi na doby, kdy bylo Německo uměleckým, ale i myšlenkovým a vědeckým srdcem světa), posoudit vlivy a budoucí projekce, ale jinak: přečasto samoúčelnost a vlastně vcelku otrava (a to si vezměme, že je to jen výbor). Jiná věc je možnost hlasitého čtení či přímo performance autorových ryze „zvukových“ básní – to má potenciál dodnes (a překladatel svazku spolu s Jaromírem Typltem úspěšně a sugestivně takto performují Prasonátu, před lety jsem toho byl svědkem a stálo to za to).
Cenné jsou doslov a překladatelská poznámka Pavla Novotného, jehož převod a zaujetí, jakož i poctivost, s nimiž k němu přistoupil, si zaslouží úctu a chválu. Samozřejmě by bylo lze diskutovat (v podstatě donekonečna), zda je adekvátní německé složeniny (čili v daném jazyce extrémně častý, a tedy standardní a běžný slovotvorný prostředek) převádět českými složeninami (když v našem jazyce jsou mnohem vzácnější a většina z nich jsou slovotvorné kalky původem z jiných jazyků, mj. a hlavně němčiny), a o řadě dalších systémovějších otázek i jednotlivin, to by však bylo na delší germanistické a translatologické pojednání. Rozhodně je třeba říci, že Novotný vyvinul seriózní úsilí, byť s některými řešeními (to lze vycítit i bez německé předlohy) bych nesouhlasil. Je veliká škoda, že alespoň u několika básní nebyl souběžně uveden originál. U Schwittersova díla by to bylo namístě víc než kde jinde.
Za nejpozoruhodnější básně pokládám tyto: Zelenozelená lačnost (v ní je ještě hodně z expresionismu, který mám rád); Rány růže krví; Účetní kniha drobného řemeslníka; Jemné módní kožešiny; Louka; Je podzim; Němě a Zaklaplá piksla.
Účetní kniha drobného řemeslníka
Já jdu
Ty jdeš
Já jdu
Ty jdeš
Já jdu jdu
Ty jdeš jdeš
Jdete
Já běžím
Ty běžíš
Já křičím lačnost
Ty křičíš křik
Já padám pád
Ty padáš mě
Navážet suť se zakazuje!
(1919–1920)“... celý text
— V_M
