Populární knihy

Nové komentáře u knih Laura Esquivel

Ako voda v čokoláde Ako voda v čokoláde

Toto je moja uplne najoblubenejsia knizka na svete! Fascinuje ma na nej krasne zakomponovanie mexickych receptov do struktury knihy, postavy, z ktorych ani jedna nie je ciernobiela, ako i jemne vykreslenie sexualneho napätia medzi Pedrom a Titou. Knizka ma v sebe nieco melancholicke, co vas prinuti nad nou premyslat aj po precitani a obsahuje prvky magickeho realizmu, ktore na mna posobia zvlastnym kuzlom. Navyse - na rozdiel od knih cervenej kniznice - dej a postavy nie su predvidatelne. Uzasna kniha, do ktorej sa clovek ponori a uz nikdy sa z nej uplne nevymani...... celý text
Knihomolka544


Malinalli: Otrokyně bílého pána Malinalli: Otrokyně bílého pána

Kniha neurazila, ani nezaujala. Styl psaní mne nevtáhl do děje. Prolínání vzpomínek s příběhem mě nutil odbíhat myšlenkami jinam. Námět je to krásný, ale zpracování vás nedonutí dočíst to dokonce.... celý text
AgnesChoi


Malinalli: Otrokyně bílého pána Malinalli: Otrokyně bílého pána

Čekala jsem více, ale nakonec jsem po dlouhém přemlouváni dočetla. Znovu už bych po ní nesáhla. Jak už psali někteří dříve, knížka neurazí, ale ani moc nezaujme.... celý text
daza.dt



Koření vášně Koření vášně

Jídlo a vaření se do vyprávění dokonale prolíná, takže pro bod kniha o jídle čtenářské výzvy je to ideální volba. Příběh je místy telenovela, místy magický realismus, škoda, že nezůstalo jen u té druhé možnosti.... celý text
MichelleS


Ako voda v čokoláde Ako voda v čokoláde

Letošní výzva a kniha o jídle…prakticky okamžitě jsem si vzpomněla na Titu; a jaké to má následky, když se při přípravě jídla roní slzy ve velkém. A tak jsem se rozhodla knižně si zavzpomínat na mexický film, který jsem kdysi dávno viděla. A bylo to vzpomínání příjemné. Latinská Amerika má holt něco do sebe. Tento příběh zapovězené lásky, odehrávající se na přelomu 19. a 20. století v Mexiku, mám prostě ráda. Je zabalený do magického realismu a ten mám taky ráda. A je plný receptů, umně zakomponovaných do příběhu – uznávám, že to zní hodně podivně, ale opravdu to tak je a funguje to. Jsou jeho nedílnou součástí. A ač v podstatě souhlasím s tím, že kniha se má soudit podle obsahu a nikoli obalu, tak se upřímně přiznávám, že na vydání z Baronetu bych nesáhla ani v gumových rukavicích. To je opravdu vrchol nevkusu. A na to, proč je na obálce fotka jakési podivné příslušnice nejstaršího řemesla ve spodním prádle, která s hlavní hrdinkou může mít společnou tak maximálně národnost, jsem nepřišla vůbec.... celý text
Tydvik