Tydvik komentáře u knih

Kafka ve Vilniusu. Zvláštním a záhadným způsobem mě to bavilo.
Nakolik to ovlivnil fakt, že jsem ve Vilniusu byla a mám pro to město velkou slabost, Užupis navštívila - ten co tak skutečně je, ten za řekou :-), nevím.
Hodnotím, jak cítím.

5 09.08.2024

a sakra...tedy s návykovými látkami zkušenosti nemám, ale po této četbě už si dokážu tu závislost naprosto živě představit. Nemluvila jsem, nespala jsem, odmítala jsem chodit do práce ( to mi samozřejmě neprošlo).
Zařekla jsem se, že v rámci prevence infarktových stavů začnu číst 4. díl až s časovým souběhem vydání dílu pátého. Jestli to vydržím, toť otázka...

14 07.03.2024

Tak jsem se úspěšně pronudila až ke konci.
Jak jsem stará, tak jsem nenapravitelná. Jakákoliv očekávání čehokoliv jsou čtenářovo prokletí. Všeobecně jsou prokletí, ale to sem teď nepatří.
Dostala jsem se do fáze, už někde před polovinou, kdy mi začalo být srdečně jedno, jak to vlastně skončí.
No, předvídatelně. Je tam předchozí náznak, mimochodem... a na detektivní linku jsem několikrát zcela zapomněla, takže když se najednou v ději zase objevila, to bylo překvapení.
Za těch pár vtipných momentů a podnět k zavzpomínání na dobu dávno minulou (tím myslím rok 90 samozřejmě) si dovoluji hodnotit dobře, tedy za 3.

11 17.10.2023

Řadím se k těm čtenářům, kterým se víc líbila ona detektivka v detektivce.
Já asi raději klasiku, a tato část opravdu snese srovnání s příběhy Agathy Ch.
Naopak část se Susan mi místy přišla až podbízivě "moderní". Na napínavosti to však neubralo, vraha jsem nedopadla a čtivé to opravdu bylo. A z mého úhlu pohledu celkově lepší než kniha č.1.

9 07.09.2023

Jako u každé antologie - někde něco chybí, někde něco přebývá, jednomu se líbí tohle a druhému zase tamto. Je to v podstatě strašně nevděčný útvar.
Ovšem mě to jako celek opravdu nesmírně bavilo. Kromě povídek samotných a vizuálního řešení oceňuji předmluvy autorů k povídkám kolegů například, milý to nápad.
A poměrně nezapomenutelné pro mě bylo i setkání s většinou z nich na letošním Světě knihy.
Díky tomu už vím, kam případně odklidit mrtvolu. Snad to nebude nikdy potřeba, ale tak, kdo ví, že...
Je to prostě kniha, ke které jsem si už stihla za ten krátký čas vybudovat kladně-nostalgický vztah. Děkuji a zdravím:-).

17 09.06.2023

Tak námět opravdu výborný je. Popisy policejní práce zaujmou.
Problém je pro mě styl a forma psaní.
Dialogy jako by v některých částech psal robot, natolik jsou neživé, mechanické. Občas jsou přehnaně spisovné a ve výsledku tak nepůsobí zrovna dvakrát věrohodně.
Policisté se různě šklebí a kulí oči, nebohé matky úpí. Trochu to šustí slohovkou.
Věčná škoda, vážně.

13 30.03.2023

Cynismus, černý humor, ty nejúžasnější dialogy, jaké jsem měla čest poslední dobou číst, sarkasmus - to vše najdete v tomto dozajista metaforickém dílku o hrstce "vyvolených" tam za zdí.
Shirley, tys musela být čarodějnice...

13 27.03.2023

Vyzkoušela jsem několikrát a zatím si nemůžu stěžovat - nejlíp se mi relaxuje u českých detektivek. Tedy u těch dobrých samozřejmě. Ano, je to i tento případ.
Členění hlavních postav podle tajemných/pohádkových bytostí na základě jejich charakterů je skvělý nápad, který hodně dobře fungoval. Příběh samotný si překvapivě, a ne úplně tradičně, vystačí sám, přirozeně se vyvíjí, policie netřeba.
Pokud už se objeví, tak vlastně jen někde na pozadí.
Drobné (drobounké) výhrady by se určitě našly, postupem času jsem si například vybudovala lehkou averzi na "dětské vlásky vonící heřmánkovým šamponem". Ale budiž, asi chápu, co tím autorka měla potřebu zdůrazňovat.
Tímto děkuji Magnesii Liteře, která konečně vzala na milost i jiné žánry a přidala celé tři nové kategorie. Tím pádem mi pomohla objevit hned několik nových knih, jejichž existence mi byla do té doby utajena - včetně této.
K nominaci gratuluji.

14 22.03.2023

Můj první román pro služky :-).
A po pravdě – vlastně úplně netuším, co mě na něm tak bavilo, ale bavilo mě to velmi.
I ten příběh okolo jeho vzniku. Prostě se všechno se vším tak nějak pěkně sešlo.
Mé nadšení je ovšem třeba brát s rezervou, neb já mívám slabost pro podivné literární záležitosti.

11 01.03.2023

Teď si nejsem úplně jistá, nakolik jsem v hodnocení objektivní :-).
Knihu jsem četla v angličtině, pak v polštině; její cesta do Čech trvala dlouhých a ne úplně pochopitelných 35 let.
Film jsem viděla tolikrát, že bych se pravděpodobně nedopočítala.
Takové moje guilty pleasure, ale bez toho guilty, protože proč, že..
Takže ano, plný počet patří holkám jižanským!

27 22.12.2022

Vánoční svátky se nám blíží a k této době se skvěle hodí co? Viktoriánská duchařina.
Druhá štědrovečerní antologie mi udělala stejnou radost jako ta první, vůbec bych se nezlobila, kdyby z toho vznikla jistá tradice…dokud tedy bude z čeho čerpat, vím.
Povídky jsou velmi dobře vybrány, velmi dobře přeloženy, to celé doplněno krásnými ilustracemi.
Z knížky je cítit, že byla vyslána do světa s láskou a péčí.
Tak tedy… mlha za okny, knihu do ruky…

19 14.11.2022

Zrovna nedávno jsem tady na Říši strachu narazila a zjistila, že jsem ji hanebně opomněla uvést ve svém seznamu přečtených. Chybu napravuji a komentář si nemohu odpustit.
Kniha už má nějaký ten rok za sebou, autor ovšem už tenkrát evidentně správně tušil a předvídal a když si bral na paškál hrdé ekoteror…pardon, aktivisty, dobře věděl proč. A i po těch letech od přečtení si z knihy hodně pamatuji; ano, zejména ty části, u kterých jsem se řekněme dobře (tedy trochu škodolibě) bavila.
Někteří z dalších čtenářů mohou autorovo pojetí nést nelibě, ekoaktivisté jsou zde opravdu za idioty. To oni ale samozřejmě nejsou. Protože například takové ničení a lepení se k obrazům Botticelliho, Vermeera a dalších je přece důkazem té nejprudší inteligence, o tom není pochyb. A to klima jak díky tomu úplně ožilo…
Pátá hvězdička je poctou nebohým starým mistrům.

22 04.11.2022

Já asi vážně budu povídková…protože nic mi na poli literárním neudělá radost tolik, jako fakt dobře napsaná povídka. Taková ta s dozvukem…která vás nutí ještě delší chvíli nad ní přemýšlet. Nebo soucítit. Nebo jinak zaměstnat své emoce. A tady je jich hned několik. No hotové blaho…

15 08.09.2022

Magický realismus Made in China.
Čeho všeho ta nebohá čiroková pole musela být svědkem. Vůbec se té statečné rostlině nedivím, že se ve finále rozhodla tak, jak se rozhodla. Taky bych toho už měla plné zuby. Bylo mi chvílemi víc líto těch klasů zašlapaných do země, než lidí…i když některé bych ani lidmi nenazvala.
A jestli je to opravdu problém zejména těch více početnějších národů, které se řídí heslem ‚nas mnógo‘ a lidský život tam prostě valnou hodnotu nemá…nevím.
Je to kruté a často brutální; a je to famózně napsáno.

10 08.09.2022

Ach ten konec…zbytečně se v závěru tlačilo na pilu dramatičnosti. Takže to místy působilo až komicky. Na mě, na někoho jiného samozřejmě nemusí. „Jako vážně? A proč?“ - to byly mé zásadní otázky a čím víc jsem se blížila k cíli, tím jsem se ptala častěji.
Nebýt těch zdivočelých posledních plus minus 40 stránek, hodnotila bych velmi pozitivně. Už jen za tu dokonalou atmosféru úpadku někde na „konci světa“, například. A i ten souběh/prolínání příběhů jednotlivých postav se sem hodil. Jenže ono to finále k tomu patří taky, no…

9 03.06.2022

Mé počáteční nadšení (autor se chvílemi umí vyjadřovat velmi malebně) začalo poměrně brzy mizet někde v hodně velké dálce, až se ztratilo úplně a zcela.
Ať na to koukám z jaké strany chci, nemůžu si pomoct… je to celé takové evidentně vypočítavé a na efekt. Nebo vypočítané na efekt. To je jedno. Tím pádem mi tam chybí alespoň náznak nějakých skutečných emocí. Zvláštní, na někoho působí kniha silně pocitově, na mě jako akce a sled obrazů bez pocitů.
Zároveň se tady také jedná o klasickou a čistokrevnou Young Adult. Na tom samozřejmě není nic závadného; pokud by se ovšem nestyděla si to přiznat, nehrála si bůhví na co a já s ní nemusela zbytečně ztrácet čas, který je vzácný.
Protože na tyhle naivní bábovičky, i když zabalené do krásného jazyka, jsem už prostě Old Adult.

8 20.05.2022

Den opričníka aneb když se vám přímo před očima mění dystopie v reportáž…
Rusko je jako diagnóza, kterou Sorokin zná až nebezpečně dobře. A není to diagnóza přívětivá.
Jestli je zrovna dnešní doba nejvhodnější ke čtení, tím si nejsem úplně jistá…dobře vám z toho nebude. Tím ovšem v žádném případě nechci říct, že četby nějak lituji – ona je nepochybně přínosná.
A drobná poznámka k překladateli - to je hvězda jasně zářící, o tom žádná.

22 14.03.2022

Autor si rád půjčuje cizí postavy a čerpá z cizích děl, pak umně (velmi umně) všechno různě splétá, proplétá a uzlíkuje. Zatím mu to docela dobře funguje…ve všem, co jsem od něj četla.
Zmínka o přerostlých želvuškách mi dokonce intenzivně připomněla Star Trek.
Bylo to čtení zajímavé, obohacující, zábavné (smysl pro humor rozhodně nechybí - takové to lehké pousmání), a ony drobné výhrady, které mi občas přicházely během čtení na mysl, si nechám pro sebe.

13 17.02.2022

Už z těch pár prvních hodnocení je patrné, že toto čtivo rozhodně není snadno stravitelné.
A někteří ho vyplivnou, aniž by dokousali.
První část knihy je psána stylem, jakým hlavní představitelka žije… online.
Pro mě zcela nepředstavitelné. Ale věřím, že takových jedinců mezi námi přežívá spousta.
Část druhá – setkání s reálným životem a to prostřednictvím rodinné tragédie.
Dohromady to tvoří velmi zvláštní celek. Nicméně, kniha mě dokázala svým zvláštním způsobem oslovit a rozumím, co se nám to snažila básnířka říci.
A jen tak mimochodem - ano, Amerika mi připadá docela ztracená...

15 03.02.2022

Kruté, drsné, vynikající. Superlativy šetřit netřeba, všechny se zde však už objevily a nechci je zbytečně opakovat.
I ten citát o epidemii souhlasu a (pokaždé jen lehce modifikovaném) receptu na šťastnou budoucnost byl párkrát zmíněn. Je přímo vražedně aktuální. Lidské dějiny totiž neběží lineárně, nýbrž se točí v (začarovaných) kruzích, víme…

27 04.11.2021