Černá rusalka
Martin Müller
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488692/bmid_cerna-rusalka-R8B-488692.png
4
56
56
Pochmurná zimní krajina Novohradských hor na počátku 90. let. Ostnaté dráty zmizely a jednotky Rudé armády se chystají k odsunu. Dvěma mužům s temnou minulostí, poručíku pohraniční stráže Šturcovi a majoru sovětské posádky Treťjakovi, končí celoživotní kariéra a začíná tvrdý boj o přežití. Mladému knihovníkovi Tomášovi se naopak otevírá možnost změnit svůj život k lepšímu. Jejich osudy spojuje Černá rusalka, tajemná soška vyrobená v místní sklárně, kde kdysi vznikla skvostná sbírka hyalitového skla hraběte Buquoye, kterou všichni tři muži hledají. Postupně se tak odhaluje příběh, který sahá až do 19. století, a do nějž jsou zapleteni i další obyvatelé vsi Černé Domky a především osudová Rút a záhadná Petra. Na každého tu těžce dopadá rozpad starého světa i dědictví násilím poznamenaného kraje, který zpustnul a stal se zemí nikoho. O člověka se tu snadno pokouší šílenství nebo dokonce může přijít o život. Sugestivně napsaný debut nabízí historický thriller z doby, která radikálně měnila osudy lidí.... celý text
Přidat komentář
Povedený thriller. Líbilo se mi zasazení do Sudet krátce po sametové revoluci. Autorovi se podařilo vykouzlit skutečně syrovou noir atmosféru.
Oslovila mě také kompozice románu. Je rozdělený na třetiny, každá z nich zachycuje ten samý víkend, ale z pohledu jiné postavy. Takže postupně si člověk zaplňuje bílá místa.
Celkově dávám 4,5 hvězd. Kniha se mi líbila, jen se mi na konci nepodařilo spojit veškerá vodítka u některých vedlejších událostí.
Hodně mrtvol, ponuré prostředí českého pohraničí a 90. léta. Pokud se mi má knížka líbit, musím jí obsah uvěřit. A to i v případě thrilleru. Stále jsem čekala, kdy se děj rozjede naplno a jakou roli sehraje soška tajemné Černé rusalky. Konec byl hodně akční, autor vše vysvětlil až na posledních stránkách knihy. Knížka mě sice za srdce nechytila, ale určitě si najde své příznivce.
Černá rusalka je taková promarněná šance. Škoda, že autor tuhle noirovku neukočíroval, protože ten námět byl nápaditý a originální. Umístění děje do zdevastovaného území, které po celá desetiletí ovládali důstojníci pohraniční stráže a kam se po pádu železné opony vrací demokracie bylo geniální. Staré kádry pálí dokumenty a obávají se přezkumných komisí a většina místních má nějaké to máslo na hlavě. Začátek příběhu byl takový zvláštní, ale pak jsem si zvykl. Konec to však hodně zazdil. Celé to rozuzlení bylo takové chaotické, překombinované a v mnohém nelogické. Kladně hodnotím celkem dobrou atmosféru a také jsem se dozvěděl, kde se nalézají Novohradské hory a co je to hyalitové sklo. Docela jsem zvědavý na další autorovu tvorbu. Určitě to bude dotaženější dílko.
Citace: Už se s tím téměř smířil. S tím životem v umrlčím tempu. S absencí pokušení, s nulovými ambicemi. Smrt matky všechno změnila. On nejen může, ale dokonce musí pryč. Jinak dopadne stejně. Vylije si chlastem hlavu a stane se z něj agresivní schránka bez života. Prostě se z něj stane místní. Nenáviděl to slovo.
Novohradské hory, zapomenuté území někde poblíž Šumavy. Těsně po sametové revoluci. Žili tady hlavně pohraničníci, rudá armáda, a pár podivných existencí. Kdo by taky chtěl žít na území, kde jste pořád kontrolováni a nemůžete bez povolení ani do lesa. Tohle ale končí, už se nestřílejí ti, co chtějí utéct z komunismu. A tak se dostávají na povrch různé věci, co se tady dělaly. Jeden pohraničník to chce zapálit, jedna holka je v blázinci, druhá se tady objevila a nikdo neví, co vlastně chce. Pak je tady ten Rusák. Všichni pořád chlastají a nikdo neví, co se vlastně teď po revoluci bude dít. A taky je tu ta historie, Buquoyové a hyalitové sklo, které teď vzácné, protože ho nikdo nedokáže vyrobit.
Pro mě skvělý námět a ze začátku opravdu takový šedivý noir příběh. Postupně jsem si ale říkal, že téma šlo opravdu vytěžit nějak lépe a ke konci už mi to bohužel přišlo příliš překombinované a zmatené.
Dle mého názoru skvělý debut. Atmosféra by se dala krájet, postavy jsou dobře vykreslené a děj vás pohltí. Vytkla bych jen pár drobností (jako např. příliš mnoho opakování toho, jak je pohraničí depresivní nebo “osudovost” jedné postavy - ale jako starý cynik jsem na koncept osudových lásek alergická, takže se spíš jedná o osobní preferenci), ale ty na zážitku z knihy neubírají. Obdivuju tu míru rešerše, která do ní musela jít. Bravo & jsem ready na další autorův počin.
(SPOILER) Mně se příběh moc líbil, o šlechtickém rodu Buquoy i o hyalitu, jsem už slyšela. Myslím, že autor vymyslel napínavý příběh z opuštěného pohraničí. Navíc to mělo atmosféru, třeba jak měla paní Rosenzweigová nečekanou noční návštěvu, to mě hodně dostalo.
Zajímavý nápad napsat knihu, jejíž děj se odehrává v pohraničí v době pádu totality a odchodu sovětských vojsk z naší vlasti. Mně osobně nesedlo zpracování a místy jsem vlastně ani nechápala autorovu myšlenku. Příběh je zbytečně zamotaný, překombinovaný a zdlouhavý (320 stran byla zřejmě sázka, jiné vysvětlení nemám).
2,5*
Sice nečtu sci-fi či horory, ani úplné slaďáky, ale dobrou knihu doufám poznám:o) Tahle je u mne na černé listině. Šanci dostala, tak stručně – děj kostrbatý, zápletky sáhodlouhé, postavy natlačené. Autor stihne na 100 stranách popsat X čehokoliv od A do Z, od Z do A, a pokaždé z toho vyjde „proč to neokecal na 5 stranách?“ Nechci poznat toho kdo uvedl v anotaci „sugestivně napsaný debut“, mám jinou sugestivní představu… Hvězda za námět – ten mohl být super (v dobrých rukou:o)
Příběh místy trochu drhnul a ke konci čím dál víc pozbýval na pravděpodobnosti, ale působivé a přesvědčivé vylíčení atmosféry zapomenutých Novohradských hor v průběhu dějinných zvratů to bohatě vyvážilo. Dosazovala jsem si tam při čtení konkrétní místa, jak jsem je poznala koncem 90. let, což můj čtenářský zážitek znásobilo...
Nalákala mě především obálka a název, prostě na mě kniha na pultu volala. Bavila mě mrazivá atmosféra z pohraničí někde na přelomu/po revoluci. Zajímavá pro mě byla i zápletka okolo hyalitového skla. Bohužel autor plýtval nesmyslnými přirovnáními, jako by ji chtěl uměle prodloužit, aby měla nad 300 stran.
Kniha nebyla špatná, ale ani mě moc nenadchla.
Chvíli trvalo, ostatně jako u každé knihy, než jsem se do děje a stylu autora dostal, ale potom mě to už nepustilo. Ke konci měl děj takový spád, že jsem litoval, že autor nepřidal ještě pár kapitol. Vše podstatné se dočtete v anotaci. Můj pocit¿ Konečně český autor, který dokáže napsat zajímavý thriller. Doporučuji!
Bohatá kniha... na děj, na postavy, na příběh, trochu jiné čtení, osvěžující. Rozhodně to není lehké čtení ale stojí za to. Žádná červená knihovna, spíše černá ale díky tomu ne nudná. Doporučuji přečíst. Já jsi ji přečtu určitě znovu...mam pocit, že mi tam něco uniklo.
Musím jen na tři hvězdy. Není to špatná kniha, to vůbec ne, ale prostě mi nějak nešlo se do ní pořádně začíst a zmáknout ji za jeden dva večery, tak jak by to asi u noir thrilleru mělo být. Trápil jsem se, trochu mě štvala někdy autorova přirovnání, snad v každém odstavci nějaké (přišlo mi to jako snaha ukázat, jakou mám představivost a slovní zásobu). Jinak atmosféra pohraničí je parádní, postavy dost nejasné, děj pořádně zapletený s přesahem do nedávné i dávné minulosti, je tam spousta opravdu napínavých pasáží, závěr je vysvětlen srozumitelně, takže i když jsem se v ději (kvůli mým častým odchodům od knihy, přiznávám) občas trochu ztrácel, nakonec vše do sebe nějak zapadlo... Když to tak teď po sobě čtu, tak uvažuju, jestli ty tři nejsou až příliš příkré hodnocení... Možná ano, ale nemůžu jinak. Je to výborná kniha, ale nějak se nesešla se mnou; nic víc v tom není a určitě se jí nebojte a běžte do ní.
Za mě velmi zdařilá kniha. Čeští autoři mě většinou nenadchli, ovšem tato kniha dokáže člověka vtáhnout do děje. Děj má spád, člověk se těší na každou kapitolu. Ze začátku mi vadilo příliš mnoho použité personifikace, ale ono to k této knize tak nějak patří. Úplný závěr by mohl být bez posledního odstavce, ale sto lidí, sto chutí. Určitě doporučuji k přečtení a doufám, že autor už pracuje na další knize :)
Tato kniha rozhodně není pro ty, kteří mají rádi líbivé a lehké příběhy. Příběh vás nutí přemýšlet nad dobou, do které je zasazen (90.léta) ale také nad dobou před tím. Starší čtenáři ocení osvěžení vzpomínek, byť nepříliš radostných a mladí se něco nového dozví o naší historii. Příběh je sice vymyšlen ale popisuje skutečné události a skutečnou hystorii. Atmosféra nevlídného pohraničí vás vtáhne do děje tak, že se míst budete i bát. Popis prostředí je tak sugestivní, že ho vidíte i cítíte. Ocitáte se uprostřed temné krajiny, ve starých domech a vojenských objektech a prožíváte prolínající příběhy různorodých postav. Ke konci si budete připadat jako v akčním filmu a budete chtít, aby to ještě pokračovalo A celý příběh je obestřen tajemstvím sošek z hyalitového skla, o kterém jsem nikdy před tím neslyšela, což je bonus na závěr. Moc se mi kniha líbila a pokud se chcete přenést do jiného, i když ne tak vzdáleného, světa... tak si ji přečtěte.
Ach ten konec…zbytečně se v závěru tlačilo na pilu dramatičnosti. Takže to místy působilo až komicky. Na mě, na někoho jiného samozřejmě nemusí. „Jako vážně? A proč?“ - to byly mé zásadní otázky a čím víc jsem se blížila k cíli, tím jsem se ptala častěji.
Nebýt těch zdivočelých posledních plus minus 40 stránek, hodnotila bych velmi pozitivně. Už jen za tu dokonalou atmosféru úpadku někde na „konci světa“, například. A i ten souběh/prolínání příběhů jednotlivých postav se sem hodil. Jenže ono to finále k tomu patří taky, no…
Prosím, kde tam mají své místo Novohradky? Nějak jsem to v knize našel. Jinak je to čtivé, bláznivé, trochu vycucane z prstu, ale konec vše napravit. Staré křivdy odejdou s těmi starými a nové si najde vlastní cesty. Zfilmované si to představují dobře, i když spíše jako seriál. S mnoha flashbacky, akcemi, střílečka mi, světlý a ohni. Tak a teď jdu hledat, co je pravda na hyelitu.
Ale jo docela se to dá číst,možná autor mohl trochu slevit na všech těch přirovnáních.Bohužel ale zase případ toho kdy předchozí recenze předčí knihu jako takovou
Černá rusalka
Černá rusalka mě bavila hodně. Horské pohraničí bylo vykresleno opravdu temně. Autor se dost snažil vpravit nás do dusné atmosféry končícího pohraničního vojska, nebojím se říct, na konci světa, plného očekávaných čistek a černého svědomí.
Pak tu jsou ale detaily, které celkový dojem kazí. Jako pamětník, který sloužil v armádě krátce před popisovanou dobou, vnímám jako dost nereálné, aby v obci za pohraničními dráty, která je popsána jako téměř vybydlená, odkud utekl kdo mohl, byla zavedena telefonní linka do každé chalupy, kde se něco odehrálo. Ta zaostalost místa byla připomenuta jen zmínkou, že šlo o vytáčecí, telefon, což byl tehdy standard, těch vyvolených, kteří nemuseli volat od sousedů nebo z nejbližší budky.
A taky mě trochu chybí, že jsem se nedozvěděl, co hostinský do těch patoků vlastně dává.