Martin Müller

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1988

Nové komentáře u knih Martin Müller

Černá rusalka Černá rusalka

„Černá rusalka mě bavila hodně. Horské pohraničí bylo vykresleno opravdu temně. Autor se dost snažil vpravit nás do dusné atmosféry končícího pohraničního vojska, nebojím se říct, na konci světa, plného očekávaných čistek a černého svědomí. Pak tu jsou ale detaily, které celkový dojem kazí. Jako pamětník, který sloužil v armádě krátce před popisovanou dobou, vnímám jako dost nereálné, aby v obci za pohraničními dráty, která je popsána jako téměř vybydlená, odkud utekl kdo mohl, byla zavedena telefonní linka do každé chalupy, kde se něco odehrálo. Ta zaostalost místa byla připomenuta jen zmínkou, že šlo o vytáčecí, telefon, což byl tehdy standard, těch vyvolených, kteří nemuseli volat od sousedů nebo z nejbližší budky. A taky mě trochu chybí, že jsem se nedozvěděl, co hostinský do těch patoků vlastně dává.“... celý text
— engelbert

Černá rusalka Černá rusalka

„Povedený thriller. Líbilo se mi zasazení do Sudet krátce po sametové revoluci. Autorovi se podařilo vykouzlit skutečně syrovou noir atmosféru. Oslovila mě také kompozice románu. Je rozdělený na třetiny, každá z nich zachycuje ten samý víkend, ale z pohledu jiné postavy. Takže postupně si člověk zaplňuje bílá místa. Celkově dávám 4,5 hvězd. Kniha se mi líbila, jen se mi na konci nepodařilo spojit veškerá vodítka u některých vedlejších událostí.“... celý text
— Valenis

Černá rusalka Černá rusalka

„Hodně mrtvol, ponuré prostředí českého pohraničí a 90. léta. Pokud se mi má knížka líbit, musím jí obsah uvěřit. A to i v případě thrilleru. Stále jsem čekala, kdy se děj rozjede naplno a jakou roli sehraje soška tajemné Černé rusalky. Konec byl hodně akční, autor vše vysvětlil až na posledních stránkách knihy. Knížka mě sice za srdce nechytila, ale určitě si najde své příznivce.“... celý text
— Gabča67

Černá rusalka Černá rusalka

„Černá rusalka je taková promarněná šance. Škoda, že autor tuhle noirovku neukočíroval, protože ten námět byl nápaditý a originální. Umístění děje do zdevastovaného území, které po celá desetiletí ovládali důstojníci pohraniční stráže a kam se po pádu železné opony vrací demokracie bylo geniální. Staré kádry pálí dokumenty a obávají se přezkumných komisí a většina místních má nějaké to máslo na hlavě. Začátek příběhu byl takový zvláštní, ale pak jsem si zvykl. Konec to však hodně zazdil. Celé to rozuzlení bylo takové chaotické, překombinované a v mnohém nelogické. Kladně hodnotím celkem dobrou atmosféru a také jsem se dozvěděl, kde se nalézají Novohradské hory a co je to hyalitové sklo. Docela jsem zvědavý na další autorovu tvorbu. Určitě to bude dotaženější dílko. Citace: Už se s tím téměř smířil. S tím životem v umrlčím tempu. S absencí pokušení, s nulovými ambicemi. Smrt matky všechno změnila. On nejen může, ale dokonce musí pryč. Jinak dopadne stejně. Vylije si chlastem hlavu a stane se z něj agresivní schránka bez života. Prostě se z něj stane místní. Nenáviděl to slovo.“... celý text
— Eicherik

Černá rusalka Černá rusalka

„Novohradské hory, zapomenuté území někde poblíž Šumavy. Těsně po sametové revoluci. Žili tady hlavně pohraničníci, rudá armáda, a pár podivných existencí. Kdo by taky chtěl žít na území, kde jste pořád kontrolováni a nemůžete bez povolení ani do lesa. Tohle ale končí, už se nestřílejí ti, co chtějí utéct z komunismu. A tak se dostávají na povrch různé věci, co se tady dělaly. Jeden pohraničník to chce zapálit, jedna holka je v blázinci, druhá se tady objevila a nikdo neví, co vlastně chce. Pak je tady ten Rusák. Všichni pořád chlastají a nikdo neví, co se vlastně teď po revoluci bude dít. A taky je tu ta historie, Buquoyové a hyalitové sklo, které teď vzácné, protože ho nikdo nedokáže vyrobit. Pro mě skvělý námět a ze začátku opravdu takový šedivý noir příběh. Postupně jsem si ale říkal, že téma šlo opravdu vytěžit nějak lépe a ke konci už mi to bohužel přišlo příliš překombinované a zmatené.“... celý text
— valda

Přejít na knížky autora