Tydvik komentáře u knih
Hrozně mě bavil ten parodický ironický čertík, který neustále odněkud vystrkoval růžky.
Je to neskutečně a dokonale bizarní.
A ta kouzelná čeština...to je prostě nádhera. U tohoto autora to ovšem asi ani jinak být nemůže.
Někde jsem četla, že Middlemarch je katedrála postavená ze slov.
To je víc než výstižné.
K tomu už můžu jen za sebe dodat, že je to jedna z těch nejkrásnějších katedrál ...
Velmi chytrý a velmi psychologický thriller, kterých bohužel příliš mnoho není.
Narazit na nějaký vyžaduje velké štěstí, je to jako hledat perlorodky na Sahaře.
Právě proto se thrillerům většinou vyhýbám, případně je nedočítám, ta sériová výroba přes kopírák mě prostě neoslovuje. Tohle je ovšem příklad toho občasného štěstí.
Oceňuji i doslov, v této literární kategorii nebývá obvyklý, rozhodně je však na místě.
Vynikající povídky. Některé se mnou zamávaly pořádně, to byl čistý zásah přímo do středu terče. Jsou o tom, jak život někdy dokáže bolet, a bolí prostě úplně všechny, o momentu, který může všechno změnit, o důsledcích rozhodnutí...
Přeji této knize více čtenářů se shodnou krevní skupinou, se kterými se nebude míjet.
Je to jako fantastický kaleidoskop. Lehce jím pohnete, sklíčka se pootočí, vy se podíváte na každý z příběhů z trochu jiného úhlu a zjistíte, že jsou vlastně úplně o něčem jiném, než se vám původně zdálo.
Povídky se od sebe liší svými světy i časem, ve kterých se odehrávají. Společné jsou jim emoce, které rozhodně dokáží vyvolat.
A mně jako čtenářce nezbývá, než se nechat těmito příběhy unášet, dumat nad nimi a obdivovat bezbřehou fantazii a cit pro jazyk, kterými autorka doslova čaruje.
Krásná starosvětská a zároveň ne úplně tradiční detektivka s úchvatnou atmosférou.
O jedné vraždě, dobrých úmyslech a dlážděných cestách do pekel.
Krása, krása. Až z ní někdy duše bolí.
Čtěte kdykoliv. Léto roku 1928 si k vám cestu najde bez ohledu na roční období, které se právě nachází za vaším oknem...
Při čtení některých knih mám pocit, jako by byly psány přímo pro mě.
Tohle je jedna z nich. Velká škoda, že další už prostě nebudou...
Pane Václave, nechť je Vám to literární nebe lehké...a děkuji.
Hodně čtenářů tady obdivuje odvahu autora přijít s něčím tak osobním.
Nevím. Já si připadala jak na exhibicionistickém divadle; a sledovala hru autora, jehož ego se nebeských výšin dotýká. A který tak trochu hřeší na svůj talent.
Já své ego držím při zemi a proto zřejmě došlo k naprostému neporozumění.
Jsem, díky všem bohům, někde jinde.
„Zda již kdy vůbec vyváznu na denní světlo z těch černých pekel, či zahynu hlady v nekonečných těch obludných hlubinách?“
Mistr Kukla musel, prostě musel být Cimrmanův příbuzný. Nikdo jiný by něco takového stvořit nedokázal.
Najdete zde všechno: dobrodružný cestopis podzemní Prahou – skutečnou i fiktivní, průvodce po apačských krčmách, slovník argotu, vznik Československa ( i na „představitele rakušácké podlé justice a strážce veřejného pořádku habsburského“ dojde…), Jana Husa, Palackého a především nebohé hlavní hrdiny, kteří přežijí úplně všechno, až to najednou jednoho dne…no, nebudu prozrazovat.
Nejvíc mě osobně ovšem zaujal sám Mistr; i sebe totiž dokázal zakomponovat do příběhu – aby se mohl patřičně pochválit.
Velmi poučné, zábavné a chvílemi strašidelné dílo, kterému tímto přeji vše nejlepší k blížícím se stým narozeninám. Hodnotit se vůbec neodvažuji :-).
Nadšení – to je ten správný výraz, který plně vystihuje mé pocity z této knihy.
Každé slovo tady má své místo. Nic nechybí, nic není zbytečně navíc.
A tu upřímnou brutalitu, se kterou jsou popisovány pocity a myšlenky hlavní hrdinky, tu obdivuji ze všeho nejvíc.
Bezcitnost je příběhem života čtyř žen a jejich malého světa, točícího se kolem domu, do kterého čas od času zasáhne svět vnější a pokaždé něco naruší či „rozbije“. Příběh o jejich solidaritě navzdory okolnostem či rozepřím, o jejich lásce i neschopnosti lásky, odcházení a návratech.
Mám tyto drsnější ženské ságy ráda. No…drsnější, jak se to vezme, že. Život holt není procházka rozkvetlou zahradou za jasného letního dne.
Mysticismus Tokarczukové možná přítomen není, jak praví anotace, ale lehké náznaky magična jsem registrovala.
Kniha je složena ze dvou částí; ta první obsahuje asi nejznámější autorův text – Bramborová muka (s moukou a smetím – dodávám já).
Groteska, která se snad ani nedá nějak blíže charakterizovat a může si tím pádem dělat co chce a dovolit si sdělovat i kruté pravdy. Občas. A čím šílenější, tím lepší; uhrančivé bláznovství. Úlety tohoto druhu na mě jednoznačně zabírají.
A když už nám (k včerejšímu datu) uběhlo 80 let od útoku na Westerplatte a protože ani tomu se autor nevyhnul, dovolím si zacitovat na adresu Němců: Jsou dětinští. Proto dokázali být tak krutí.
Druhou část tvoří „povídkové fejetony“ nebo prostě cosi mezi fejetonem a povídkou, od každého trochu a i ty jsou velmi, velmi dobré.
Nízké hodnocení této knihy mě mrzí, ale chápu, jak k němu došlo. Pokud vydavatel slibuje krimi, a tato kniha opravdu detektivkou není, nemožno se divit. A lhát se nemá...to vás maminka neučila?
Je to satira jak vyšitá, paní Muriel je v této oblasti nepřekonatelná. Na její styl jsem si musela chvíli zvykat, hned jsme si do oka nepadly; ale zvykla jsem si, sžila jsem se a miluji ho.
Buď patřím mezi ty natvrdlejší, neb žádné zašifrované narážky na motivy z legend (Krysař se nepočítá) ani děl jiných autorů jsem neidentifikovala, nebo si anotace téměř už klasicky na efekt vymýšlí…Podle mě je příběh velmi originální, rozhodně se nejedná o odvar z čehosi, co už tady několikrát bylo. A tyhle světácky znějící berličky nepotřebuje.
Je o krutém boji o krutý život jednoho szczurka cestovatele, odehrávajícího se na pozadí snad ještě krutějšího konání člověčího. Jak jsou si ty naše rody podobné, že. Agrese. Strach. Smrt. V nekonečném kolotoči. Velmi silně na mě tahle kniha zapůsobila. A jen velmi málo jich ve mně dokázalo vyvolat takovou vlnu různých emocí. Pro mě nejsilnější scéna? Ta s flétnou. Tu už z hlavy nikdy nedostanu.
Varování pro citlivější povahy je na místě.
Jsem tím, kým nejsem a nejsem tím, kým jsem :-). Většinou mě komedie plné omylů a záměn nebaví, ale tohle je čestná výjimka; možná proto, že se sice neustále někdo vydává za někoho jiného, ale rozhodně ze sebe nedělá blázna. Humor je krásně sarkastický a inteligentní. Když někdo vtipně psát opravdu umí, je to radost číst.
A říkám to hrozně nerada, ale je víc než zřejmé, odkud čerpala Fan Vavřincová námět své Evy tropící hlouposti.
Ani ne tak komentář, jako spíš osobní poznámky o třech bodech:
1) Moje reakce na první třetinu knihy je dozajista menšinová – nebavila mě. Krutě mě nebavila. Beru ji jako nutné zlo, základ, na kterém bylo třeba postavit pro mě zajímavější zbytek příběhu. No jo no…
2) Rozhodně nemám tendence vytvářet si jakýkoliv vztah k literárním postavám. Jsem čtenář pozorovatel. Jenomže Holly…Holly mi ten systém trochu nabourává. Pro Holly mám prostě slabost.
3) Čím jsem starší, tím je má lenost číst v jazyce anglickém větší. Kinga ale preferuji v originále, díky němu tedy pravděpodobně zcela nevyhniji. A vždy dojde k nějakému zásadnímu doplnění a obohacení mé slovní zásoby. Co to bylo tentokrát? Cowlick :-). A už taky vím, kdo že to byl ten filmový hrdina Alfalfa. Který tedy nosil v rámci své vlasové úpravy na hlavě onen výše zmiňovaný cowlick.
A toť vše k vzdělávací funkci této knihy i celkově …The End.
Jak to jen ... tak kupříkladu fotografie jsou zde hezké.
A vzhledem k tomu, že kniha je k dispozici zdarma a litovat můžu maximálně tak ztraceného času, nechci zbytečně a jaksi nevděčně plivat jedovatou slinou. Pokusím se celkový dojem vyjádřit decentně – řekněme tedy, že asi nebudu tak úplně fanynka naivního umění. Víc bych to raději opravdu nekomentovala.
A jak vidno, své nadšence si toto dílko evidentně našlo.
Rovnováha je tedy zachována a já zde hrdě budu plnit funkci černé ovce.
Poezie v próze a to doslova a do písmene. O válce a smrti poeticky...
Této knížce musíte věnovat dostatek času, soustředit se a náležitě vnímat každé její slovo. Je prostě jiná.
Čtení to rozhodně není snadné. Ale vlastně velmi krásné.
Oceňuji zařazení vysvětlivek, které najdete na konci, jsou důležité. A také přebal knihy, který skvěle koresponduje s jejím obsahem.
„Myslela jsem, že revoluce je něco hrdinského. A přitom se všichni bojí a nikdo nic nechápe…“
Chcete si jen v klidu žít svůj život, prostý a obyčejný život. Ale máte smůlu…Ukřičená agresivní menšina se zase jednou rozhodla změnit svět. A jinak než násilím to neumí, k rozumným argumentům jim schází právě ten rozum. A tichá, mlčící většina nemá vůbec šanci se vzpamatovat…
„Popravy se stejně jako hlad, zima a tyfus staly součástí každodenního života a vzbuzovaly obavy jenom v noci, když nad hlavami neklidně spících občanů nejsvobodnější země světa houstl strach“.
Velmi silná kniha.