Posedlí
Witold Gombrowicz
Posedlí jsou raným románem Witolda Gombrowicze, psaným na pokračování před druhou světovou válkou, ale v celku vydaným až po padesáti letech. Žánrově je lze označit za dobrodružný či dokonce „gotický“ román oplývající tradičními prvky jako strašidelný zámek, šílený šlechtic a podobně, určený primárně zájemcům o zábavné čtivo, nicméně lze v něm vysledovat zárodky pozdější autorovy poetiky a velkých témat jeho próz, díky nimž se stal jedním z nejvýznamnějších spisovatelů druhé poloviny 20. století.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Knihu jsem si užila - četla jsem ji s vědomím toho, za jakých okolností vznikla a proto jsem lépe strávila některé až bizarní situace, které se v této napodobenině gotického románu vyskytují. Autor rozhodně nešetřil dějovými linkami a kromě pomateného knížete, který žije na "strašidelném" hradě opředeném tajemstvím, se setkáváme s dalšími vyšinutými jedinci, spiritismem a parapsychologií, sportovními emocemi, s pohoršujícími zvyklostmi varšavského podsvětí a dokonce s vraždou - každé z těchto témat by stačilo na samostatný příběh. Posedlí nejsou žádným veledílem klasické literatury, ale rozhodně s jistým nadhledem stojí za přečtení.
motivy gotického románu začal autor zapracovávat do děje klasicky, ale tak od poloviny se vyprávění podivně zvrtne a závěr je tak trochu trapný - dovysvětlování, komentování, tak nějak trapně literární, aby se dobře načatý, ale pak zbabraný příběh nějak (rozuměj jakkoli, ale hlavně rychle) uzavřel
Tahle kniha je určitě slušná a čtivá, ale závěr mě dost zklamal. Připadalo mi, že se autor chtěl s tím příběhem co nejdřív rozloučit a tak to odbyl. Tváří se to jako brak, ale má to určitě své kvality.
Gombrowicz toto své dílo neměl rád a nejeden milovník Gombrowiczova díla si jej taky moc necení, jelikož šlo o celkem vypočítavou věc, psanou pro peníze. Já jsem neortodoxní, nemám s tím nejmenší problém, kniha mě ohromně bavila. Neklade takové nároky na pozornost jako jiné jeho romány, je čtivá, ohromně vtipná, a Gombrowiczův okouzlující styl je tam pořád jasně patrný, ať už se za to styděl nebo ne.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Ferdydurke |
| 2007 | Kosmos |
| 1997 | Pornografie |
| 2009 | Posedlí |
| 1994 | Deník I. (1953–1956) |
Můj první román pro služky :-).
A po pravdě – vlastně úplně netuším, co mě na něm tak bavilo, ale bavilo mě to velmi.
I ten příběh okolo jeho vzniku. Prostě se všechno se vším tak nějak pěkně sešlo.
Mé nadšení je ovšem třeba brát s rezervou, neb já mívám slabost pro podivné literární záležitosti.