Modrá pole
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15775/bmid_modra-pole-GEx-15775.jpg
4
57
57
Do domu mrtvého kněze se nastěhuje neznámá žena s dlouhými nečesanými vlasy a začne pálit jeho nábytek. Farmář zadluží rodinný statek a jede si na taneční zábav hledat ženu. Spisovatelka hledá inspiraci v samotě krásného ostrova, ale vyruší ji zneklidňující žádost hlasu s cizím přízvukem. Sbírka povídek Claire Keeganové nabízí uhrančivé příběhy z irského venkova, kde současnost splývá s minulostí a skutečnost s legendou, kde i v moderním světě vládnou temné mystické síly, kterým se člověk může vzepřít jen na vlastní nebezpečí. Mistrně zpracované příběhy se autorce podařilo úspěšně sladit do jedné knihy. Spojením lyričnosti a snové logiky s tvrdou realitou Irska, zápasícího s vlastní minulostí, vytváří Keeganová nový svět, který zkoumá svým nekompromisním pohledem. Ostré vnímání místa a suchý humor, přesnost a krása vyjádření, dokonalá stavba a nečekaná rozuzlení, to vše kombinuje v pravou hostinu čtenářských lahůdek.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
Walk the Blue Fields, 2007
více info...
Přidat komentář
Samota a odcizení s vůní rašeliny.
Ovce v dáli,na útesu fičí vítr,svetr a teplé spodní prádlo se bude hodit.Tanec na konci léta a hodně věcí (zřejmě) typických pro tuto zemi.
Směle a bez okolků modrá pole velký zážitek na malé ploše.
Na pár stranách jednotlivých povídek vystihnout atmosféru prostředí i mikrokosmos vztahů se tu podařilo velmi zdařile.
Claire je talent od přírody.Odpozorováno ze života,nepotřebuje květnaté sáhodlouhé popisování,jde se tu tzv hned na věc.
Be průtahů,odboček,zahuštování na okrasu.
Přesné načasování.Děj,vyústění,pointa !
Každá z prací,tak nějak ještě nějakou dobu po dočtení v hlavě dobublává.
Labužník čtenář jistě ocení,že něco skrytého na něho čeká a někdy i zdánlivě zkaženého,což by jste od irské vesničky střediskové třebas ani nečekaly.
Sovy nejsou tím,čím se zdají být ?
Střídající se prostředí lidských obydlí,lidí,i míst v jakémsi neukotveném bezčasí utápějící zahalené v mlze.Třebas jako závěrečná se zprvu zdála na něco na přelom 19-20 století.Až když se objevilo slovo auto,bylo to věru překvapení.Inu nesnesitelná lehkost současnosti :)
kapánek aura pohanství,mýty,pověrčivost,lidská tajnosti,kostlivci ve skříni,stíny z minulosti,nenaplněnost,melancholie.
Ocitnout se na zeleném ostrově v objetí osobitého stylu Claire Keegan,bylo příjemným a zároven silným zážitkem.
Zdánlivě jednoduché,ale vše plně využité na řádcích těchto povídek a v tom je právě ta krása.
Moc mě mrzí, že má tato kniha tak málo recenzí a moc lidí jí nejspíše nezná. Skládá se z povídek z nichž na čtenáře dýchá prostředí irského venkova. Řekla bych, že kniha je až impresionistická, plynulá a svým způsobem kouzelná. Sledujeme vnější pochody hlavních hrdinů, povětšinou farmářů. Moc doporučuji i další knihy od autorky, jejich atmosféra zůstane ješte dlouho po přečtení.
I třetí kniha od této autorky se mi líbila. Tentokrát se jedná o sbírku melancholicky laděných povídek, které se až na jednu odehrávají na irském venkově. Styl vyprávění Claire Keegan mi sedí. Je to prostě takové neobyčejně obyčejné.
Opravdu skvělé a čtivé povídky, které autorka vypilovala k dokonalosti. Některé pohladí, jiné jsou smutné, ale nenudí žádná z nich. Takto mají povídkové soubory vypadat.
Opět krásný čtenářský zážitek.
Nejvíce se mi líbily povídky Lesákova dcera a Noc jeřabin.
Já asi vážně budu povídková…protože nic mi na poli literárním neudělá radost tolik, jako fakt dobře napsaná povídka. Taková ta s dozvukem…která vás nutí ještě delší chvíli nad ní přemýšlet. Nebo soucítit. Nebo jinak zaměstnat své emoce. A tady je jich hned několik. No hotové blaho…
Já celkově nemůžu přijít povídkám na kloub, u těchto jsem byla ztracená úplně. Vůbec jsem nerozuměla o co v těch povídkách šlo.
No já nevím... Mě to zase tak nenadchlo.... Povídky mi připadaly příliš krátké, než jsem se s nějakou postavou stihla trochu zžít, už byl konec.....
Nicméně četlo se to dobře, jen mi nic z toho neutkvělo v paměti.... Četla jsem tu knihu několik týdnů zpět a už bych neuměla vyjmenovat jedinou postavu.....
Autorka umí psát, je to druhá knížka od ní čtená. Povídky jsou smutnější, s tím se každý musí smířit hned na začátku. Ale každá je jiná, každá vás vtáhne a nutí si představovat vše popisované. S mnoha hrdiny jsem ihned soucítila a prožívala jejich trápení, prohry i prozření. Stručné obsahy povídek jsou na konci v poznámce překladatelky, četla jsem si je vždy na závěr každé jednotlivé. Jak to bývá u povídek, dala bych si některé jako celý román, jak se mi nechtělo skončit. Snad jen ta policejní mi moc nesedla kvůli hlavnímu hrdinovi a ta poslední byla také zvláštní. Atmosféra, Irsko (až na jednu) a lidská dramata jsou pěkně podané ve všech.
Povídky s nádhernou atmosférou, lehce okořeněné irskou melancholií a s příchutí přežívajících starých pověr a mýtů.
Pomalá smrt v bolestech 4/5
Dárek na rozloučenou 5/5
Modrá pole 4/5
Vráné koně 5/5
Lesáková dcera 5/5
Na samém kraji moře 5/5
Kapitulace 4/5
Noc jeřabin 5/5
Každá z povídek je jiná. Psaná jinak, přesto dobře. Kniha se mi naprosto líbila a celé se to četlo moc dobře. Autorka má dobrý styl psaní, který mi vyhovoval.
Vřele doporučuji! Excelentní citlivé povídky z krásného, ale drsného Irska. Tato dáma vážně umí psát.
Krásné a drsné povídky z irského venkova, se zvláštní atmosférou, člověk má pocit, jako by se zastavil čas...
Skvělé. V několika povídkách se přede mnou otevřel tajuplný, drsný, syrový irský venkov. Lidské vztahy, tužby, trápení... vypravěčské mistrovství.
Příjemné, čtivé povídky odehrávající se na irském venkově. Poznáváme svérázné obyvatele a také se seznamujeme s mýty a legendami, které jsou pro zelený ostrov pověstné.
Část díla
Dárek na rozloučenou
2007
Kapitulace
2007
Lesákova dcera
2007
Modrá pole
2007
Na samém kraji moře
2007
Autorovy další knížky
| 2023 | Takové maličkosti |
| 2011 | Třetí světlo |
| 2009 | Modrá pole |
| 2024 | Na konci dne |
Troufám si říct, že pokud se vám líbily Maličkosti, tak vás nepustí ani její další povídky v tomto souboru. Úžasná je již první povídka Pomalá smrt v bolestech, která s hravostí a potměšilostí vzdává hold spisovatelskému řemeslu (jak já miluji povídky s takovým námětem!). Zvláštní atmosféru má Lesákova dcera, novela o rozpadu vztahu z pohledu různých postav, ale i Noc jeřabin, která si pohrává s irskými pověrami a mysticismem.
.
Claire Keegan umí psát výstižně a neplýtvá slovy tam, kde to není třeba. Spojuje zvláštním kouzlem lyričnost s drsností irského venkova, současnost s bezčasím irských tradic a mýtů. Místy probleskuje suchý humor a určitá konejšívá nálada i tam, kde byste ji sotva čekali. Určitě jsou to povídky na opakované čtení a odkrývání dalších rovin i vychutnávání si autorčina vysoustruženého literárního stylu. Doufám jen, že se jednou dočkáme i překladu autorčiny prvotiny Antarctica (1999)