Leopold Hofman
Nové komentáře u knih Leopold Hofman
Vítr dalekých cest
„Z dobročinného internetového bazaru. Taková koupě zajíce v pytli – na DK nic, v bazaru jen fotka přední obálky. Nejvíc se to tvářilo jako cestopis – a tak jsem si knížku, i v zájmu opuštěných zvířat koupila, že ji pak dám někde do knihobudky.
Tak cestopis to úplně nebyl, byť hrdinové knihy toho nacestovali docela dost. Jako vojáci - interbrigadisté - a posléze i jako zajatci a vězňové. Převážná část knihy se odehrávala v době a na místech, kde by se asi většina z nás octnout nechtěla. Nejspíš ovšem z různých důvodů. Než některé čtenáře na knihu navnadím, měla bych varovat ty, kteří jsou alergičtí na slovo "komunista", aby se jí obloukem vyhnuli.
Naopak kdo si umí informace přebrat a zajímá se o dějiny 20. stoletá, nechť se nebojí do knihy pustit, protože jsou tam i informace, které jsou (alespoň pokud další zdroje nelžou) pravdivé a o nichž se mnoho nemluví a nepíše. Například o českých vojácích, tzv. interbrigadistech, kteří dobrovolně odjeli bojovat proti režimu diktátora Franka ve Španělsku. O jejich anabázi poté, co byli demobilizováni, o tom, že řada z nich skončila v internačním táboře ve Francii, jsem nikdy předtím neslyšela. Hlavně po Mnichovu se snažili uprchnout a dostat se do protifašistického odboje. To se řadě z nich podařilo – mnozí ale pak skončili ve vězení a v koncentráku.
Při líčení hrůz z Mauthausenu mě zaskočila další věc – líčení toho, jak probíhalo osvobození tohoto koncentračního tábora. Pravda? Propaganda? K Mauthausenu najdete informací plno (a k tomu, co autor v knize uvádí, rozmanité detaily věrně sedí), ale kolem jeho osvobození vždy jen pár řádek. A někdy dost rozpačitých... co si myslet o tom, že Američané Mauthausen rychle osvobodili, ale okamžitě odešli... od lidí zničených hladem a nemocemi... žádná pomoc, žádní armádní lékaři... dost podivné. O tom, jaká byla role Rudé armády, která měla dorazit vzápětí, se pak nedočteme nikde skoro nic. No ne že bych nějak usilovně pátrala, nemám na to bohužel čas, ale chci tím jen říct, že pravda je vždycky někde uprostřed a je velmi nebezpečné udělat z příslušníků některých spojeneckých armád div ne světce a z jiných vyvrhely jen na základě národnosti.
V knize se ovšem nepíše jen o bojích ve Španělsku, Francii a dalších událostech evropské meziválečné a válečné historie, ale i o dělnických demonstracích za první republiky, pořádaných vesměs komunisty. Jenže být komunistou v té době bylo něco trochu jiného než být jím v letech 50. či 70. a než dnes. Tehdy člověk v lepším případě riskoval vězení, v horším život... jak už to bývá, ti nejlepší se obětovali za ostatní či byli po válce "prokádrováni" a nezřídka uvězněni těmi, co do té doby vyhlíželi dobu, kdy bude potřeba "převléct dres".
V knize samozřejmě najdete i to, co se dá bezpochyby považovat za propagandu. Typicky tvrzení, že zajatci z řad komunistů v lágrech více pomáhali ostatním a byli prostě "lepší". Nebyli jsme tam, nevíme, možná byli skvělí, ale je jasné, že ne všichni, a je jasné, že tam byli i jiní, kteří byli minimálně stejně skvělí. A nad popisem toho, jak ve francouzském internačním táboře či později v Mauthausenu probíhaly tajné stranické schůze, už teprve zůstává rozum stát. Každopádně hodnotit člověka podle stranické příslušnosti či něčeho podobného (dnes třeba podle značky mobilního telefonu, aktivit na sociálních sítích či nejnověji podle toho, zda je očkovaný proti covidu či nikoli), je špatně. Je škoda, že tato "kádrovací" linka je v knize tak silná, jinak bych jí dala vyšší hodnocení.
Hvězdičky strhávám, i když je mi jasné, že úplnou pravdu se bohužel už nikdy nedozvíme, ať je jakákoli. V každé době je nějaká propaganda, která se tváří jako svatá pravda.
Třeba první republika... nebyla jen to hezké, co je dnes tak často zdůrazňováno, ale i hospodářská krize, nezaměstnanost a pro řadu nemajetných lidí i hlad (to mám z první ruky od svých dvou babiček, každá přitom vyrůstala v úplně jiném prostředí). A to, jak se dnes nahlíží na Mnichov, celou 2. světovou válku a další události... bohužel většina pamětníků už zemřela, a tak "upravování historie" už nic nebrání...
Ještě pár slov k autorovi knihy – bezesporu zajímavá a kontroverzní osobnost. Kluk z chudých poměrů, posléze zapálený komunista a antifašista a po válce ve vysokých stranických funkcích. Načež byl v 50. letech zatčen v rámci stranických čistek a uvězněn. Pak rehabilitován, opět vynesen na vrchol, po roce 1968 opět nepřítel režimu, nakonec podepsal i Chartu 77. Tolik Wikipedie. Kdo ale byl Leopold Hofman doopravdy? Kariérista, který jen občas neodhadl situaci? Anebo poctivý člověk, který se mýlil? Netuším.“... celý text
— BabaJaga11
