• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Lev Golinkin

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky

„Ač v určité fázi mé "vlastní cesta do hlubin emigrantovi duše" dost otravovala, přece jen - tato kniha je něco! (a to dost speciálně kvůli té cestě do hlubin duše - hledání bundy nebo důvody rodičů k emigraci by nebyla přidaná hodnota) Dvě české poznámky: - nesouhlasím, že by v roce 2007 se jih Čech tak nápadně blížil Charkovu 1990. - rakouský baron Peter patrně nebude Karel Schwarzenberg, ač...mě to napadlo.“... celý text
— ZuzziŠ

---

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky

„Zažil jsem ta léta, nebyl jsem perzekuován a nedostal jsem se do problémů, které autor popisuje. Přesto je pro mě tento příběh autentický, protože se v té době takovéto věci děly a lidé se chovali tak jak se v tomto příběhu píše. Příběh je z doby, kdy nám byl (nuceně) Sovětský svaz vzorem a já nechci domýšlet, jak by to vypadalo u nás, kdyby se socialismus nezhroutil. Kam až bychom se dostali. Když si s popsanými antisemitskými výlevy z této knihy porovnám, dnešní politická prohlášení z Kremlu na adresu Ukrajiny, tak mě to ani nepřekvapuje a chápu, že se od té doby v Rusku nic nezměnilo.“... celý text
— petr_

---

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky

„Lev Golinkin vzpomíná na emigraci své rodiny ze SSSR do USA na přelomu let 1989/1990. Jemu tehdy bylo deset let. Jedna z mnoha vzpomínkových knih. Mě v ní zaujalo několik věcí: - Lev Golinkin krásně vypravuje. Nejen chronologicky, ale umí vždy vybrat a "nasvítit" něco zajímavého, - velice zajímavě taky uvažuje o tom, co se dělo jemu, jeho rodině i lidem kolem, - jeho vděčnost všem, kdo jim na jejich dobrodružné cestě pomohli. "Štěstí mi přálo natolik, že ve mně nový kus oblečení už nevyvolává tak prudkou odezvu, ale kdykoli pomyslím na bundu od Evy, vzedme se ve mně odlišný druh radosti. Ohlédnu se a vidím své dětství, které neutvářely pouze charkovské uličky, ale také společné úsilí tisíců protestujících, tuctů pracovníků organizací pro lidská práva, politiků, dobrodinců, aktivistů a běžných lidí. Jsem rád, že jsem se s částí z nich setkal; většinu nikdy nepoznám. Někteří zápasu věnovali své životy; jiní třeba jen podepsali petici, zaslali šek, ověřili dokumenty či odevzdali bundu. Drobné počiny si prorazily cestu světem, staly se mou součástí a ovlivnily mě neočekávanými a neznámými způsoby. A když teď stojím na druhé straně, ohlížím se a jásá nad příležitostí proměnit plechovku polévky ve večeři nebo desetidolarovou bankovku v naději. Vnímám, že kolem mě šustí neviditelná vlákna, která mě spojují s lidmi, které vůbec nepotkám, a vím, že mohu pomoct jiné lidské bytosti, aby se cítila cenně, důležitě, hodnotně. Přestože sám pořád představuji neukončené dílo, nezpochybňuji moc zrn, jež mohu zasadit. Modlím se, ať svou práci zastanu dobře."“... celý text
— Matematicka

---

---

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky

„Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let? Žádná procházka růžovým sadem. Autor ve svém autobiografickém románu popisuje, jak se žilo jemu, jeho rodině a jak se rozhodli emigrovat do Ameriky. Jejich cesta je popsána místy černým humorem, ale některé momenty byly dost děsivé. Četlo se to docela dobře, ale někde jsem se ztrácela v myšlenkách, když například více zabředl do politiky. Postupem času mi přišlo, že děj upadal a skákal dost mezi roky. Chybělo mi pár vět o tom, jak nakonec dopadli jeho rodiče a sestra.“... celý text
— lulucinax

---

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky

„Kniha popisuje, odchod jedné židovské rodiny na konci 80. let ze Sovětského svazu. Dala by se rozdělit do tří částí. První popisuje, co rodina prožívá v SSSR a při zařizování povolení k vycestování, antisemitismus, násilí, šikana, úplatky. Další část, je o životě a přežívání v uprchlickém táboře v Rakousku a potkávání se se západní kulturou a způsobem života. Šok z toho, že někdo dělá něco nezištně a nic za to nečeká. A poslední část vypráví o životě v USA a hledání sebe sama a vlastní identity. Kniha se dobře čte a je v ní dost zajímavých ne úplně známých faktů o SSSR, o uprchlickém řízení a dalších věcech, o jejichž existenci bez osobního prožití člověk nemá vůbec tušení.“... celý text
— Bedrich84