Nové komentáře u knih Lisa Weeda
Aleksandra
„"Na téhle zemi bylo prolito příliš mnoho krve, a je třeba, aby se na ní vytvořila vrstva nové, čisté hlíny. Ale půda na to nedostává čas."
Román s podtitulem ukrajinská rodinná sága, kde je vůdčí postavou Aleksandra - hrdinčina babička, nenabízí žádné oddechové letní čtení. Bolelo to, i když má kniha jen něco málo přes 250 stránek. Aleksandra byla z Ukrajiny za druhé světové války spolu se spoustou dalších dívek deportována do Německa, kde jim byly přiděleny různé pracovní úkoly. Našla si zde manžela a s ním se přestěhovala do Nizozemska. Její vnučka, tedy autorka, se v roce 2018 vydává do Luhanské lidové republiky, aby na hrob strýčka odnesla rodinný artefakt, který mu má zajistit klidný odchod na věčnost.
Jenže dostat se přes tyto hranice není vůbec jednoduché a když to nejde oficiální cestou, zkusí to oklikou a tak autorka skončí v jakémsi meziprostoru - v paláci ztraceného donského kozáka, kde setkává s pradědečkem. Ten ji provází velkolepým palácem a v každém jeho patře, pokoji či koutě objevují obrazy z historie jejich rodiny a není to hezké vzpomínání. Poslední století na Ukrajinu sypalo jednu ránu za ranou a když se zbytek Evropy oklepal z války a komunismu, u nich je jelo dál...
Lisa Weeda zvolila netradiční způsob vyprávění, není to reportážní literatura, ani klasická sága. Vyprávění neplyne lineárně a nedrží se jen historických dat - jednak tu máme onen palác, ale také bílé jeleny se zlatým parožím a šípem zabodnutým v hřbetu, kteří představují mrtvé kozácké předky a přicházejí jako svědci ke všem důležitým okamžikům. Motiv tohoto jelena se objevuje i v textu jako obrázkové oddělení odstavců.
Román je místy krutě realistický, jindy až mystický a poetický a vše se slévá ve vizuální ohňostroj, kde se rychle střídají obrazy marnosti, beznaděje, ale i rodinné pospolitosti a silného vlastenectví.
Velká pochvala míří k překladatelce Blance Konečné (Juranové) a obdivuji, že s knihou ve zdraví strávila tolik času. Přečetla jsem za pár dní a jsem ráda, že si můžu naordinovat rychle něco milejšího. Nicméně, Aleksandra je skvělý a velmi silný román, na který budu vzpomínat ještě dlouho.“... celý text
— Zdendula
Aleksandra
„Rodinná sága ukrajinsko-holandské rodiny během posledních dramatických 100 let. Současný Luhansk a Dům zapomenutého donského kozáka, kde se dá procházet roky jako místnostmi, setkávat se svými předky, někdy proměněné v jeleny se zlatými parohy. Pohádkové a přitom mrazivě pravdivé, poetické a zároveň drsné až na dřeň. V dnešní době velmi krásná a potřebná kniha.“... celý text
— Felidae
