• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Lucy Clarke

Pozvala mě dál

„Zprvu velmi pozvolné a pak děj nabíral grády. Pachatele jsem usoudila správně. Dobré to bylo.“
— Renatecka

---

Poslední nádech

„Tohle byla hloupá knížka. S hloupým námětem, hloupým slohem a hloupou hlavní hrdinkou. ad 1) porodní asistentka z Anglie se vydá do Tasmánie za lidmi, které nikdy neviděla, a to jen proto, že se jedná o příbuzné a kamarády jejího čerstvě zesnulého manžela. Chystá se s nimi sdílet svůj smutek, ač někteří ani netušili, že se ten chlap oženil...Nikdo naši hrdinku nezná, nikdo ji nevítá, ani neočekává, vcelku ji tam ani nikdo nechce. Nu což, že. Cizí lidé (v čele s oslnivým Chuarezem Martinezem Fernandem Miem-nebo tak něco podobného) jí, navzdory antipatiím, zajišťují program, ubytování i stravu. Bác ho, žena náhle zjistí, že je v desátém týdnu těhotenství. Probírá to se svou kamarádkou, a popisuje své pocity. Už cítí, že bříško je vypouklé, a možná i ty pohyby tam jsou, vždyť má ta fazole uvnitř, jářku, celé tři centimetry...Pak žena potratí. Jistě je velmi fajn tuto traumatizující událost, vyžadující kvalitní lékařskou péči, řešit někde na ostrově s pěti sty stálými obyvateli. Přesto si naše milá hrdinka, podotýkám, že erudovaná porodní asistentka, pobyt prodlouží, aniž by jedinkrát řešila to, že přijela jen s kufrem, bydlí v cizí chatě na pláži a stravuje se pouze tím, co jí někdo velkoryse uloví. Možná bych citovala pár uživatelů Databáze, kteří to vystihli úplně přesně: ivana02: Dost mě štvou hrdinky - chudinky - které se jen tak seberou, odjedou ze svého bydliště, zaměstnání a žijí několik týdnů či měsíců na druhém konci světa, naprosto v pohodě, peníze neřeší, všichni jim pomáhají... Prostě normálka... :-) orinka3: Omlouvám se všem romantikům, kteří žijí v představách, že zamilovaným stačí k životu rosa z květů. plamínek21: Poslední nádech považuji za limonádku, prvoplánovou, těžko uvěřitelnou a překombinovanou akci a další šanci autorce nedávám. A pokud si porodní asistentka může vyrazit na X týdnů do Tasmánie a jen tam tak reflektovat a lelkovat, tak jsem fakt pro Brexit :-) ad 2) Sloh osciluje mezi "celkem fajn" a "hrůza". Některé odstavce jsou psané v minulosti, některé v přítomnosti. Bylo to, jako couvat a jet autem vpřed současně. Navíc si tam neustále někdo "prohraboval vlasy" a množství vět s tímto výrazem přesáhlo míru únosnosti. ad 3) Hrdinka mi bohužel nepřirostla k srdci, ani k jinému orgánu. Pokud někoho ze čtenářů překvapila pointa, nedejbože ji považoval za skvělou, tak upřímnou soustrast. Na závěr snad ještě poznámka jedné uživatelky, která mi mluví z duše: lucia0925: Popisy Tasmánie nezklamaly, líbily se mi. Ale více pozitiv jsem už na knize nenašla.“... celý text
— kackahracka

---

Poslední nádech

„Čtivá romantická oddechovka. Trochu přitažené za vlasy, předvídatelné, ale čtivé. Zajímavé prostředí Tasmánie, popis přímo láká k návštěvě.“
— cukrovka

---

---

Trosečníci

„Líbily se mi knížky Modrá a Stíny nad zálivem, i když i u nich jsem měla připomínky ke konstrukci příběhu. Autorka, umí psát dobře, ale v ději je příliš míst zbytečně v přítomném času a navíc hodně míst jen pro efekt.“... celý text
— micha-ella

---

Trosečníci

„Moc povedená kniha, ale v jejich kůži bych určitě nechtěla být a ještě s malým dítětem“
— linda173