• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Lucy Clarke

Stíny nad zálivem

„Nejlepší je za věrnost, pro mě je nepředvídatelný. Velký chaos v časové posloupnosti.“
— hlentilka

---

Pozvala mě dál

„Trošku předvídatelná a chvílemi jsem se nudila a nutila se do čtení. Elle mně byla nesympatická. Konec byl hodně dobrý.“
— Prim

---

Stíny nad zálivem

„Opravdu poutavý thriller, který vás nepustí až do konce. Děj má velmi zamotanou zápletku, takže nemáte tušení, co se stane dál. Autorka klade důraz na mentální rozpoložení hlavních postav a vy, jako čtenáři tak prožíváte všechny pocity společně s nimi. Obsahově je to přízemnější, nečekejte proto žádné morbidní vraždy, nebo něco podobného. Přirovnal bych to k rodinnému dramatu, kde postupně odhalujete všechna tajemství minulosti a s napětím vyčkáváte až se příběh posune dál. Jediné co mi trochu vadilo, je natahování děje, ale to dost možná bylo způsobeno potřebou vědět co se stane dál. Knihu můžu vřele doporučit.“... celý text
— hrubec:

---

---

Pozvala mě dál

„Zprvu velmi pozvolné a pak děj nabíral grády. Pachatele jsem usoudila správně. Dobré to bylo.“
— Renatecka

---

Poslední nádech

„Tohle byla hloupá knížka. S hloupým námětem, hloupým slohem a hloupou hlavní hrdinkou. ad 1) porodní asistentka z Anglie se vydá do Tasmánie za lidmi, které nikdy neviděla, a to jen proto, že se jedná o příbuzné a kamarády jejího čerstvě zesnulého manžela. Chystá se s nimi sdílet svůj smutek, ač někteří ani netušili, že se ten chlap oženil...Nikdo naši hrdinku nezná, nikdo ji nevítá, ani neočekává, vcelku ji tam ani nikdo nechce. Nu což, že. Cizí lidé (v čele s oslnivým Chuarezem Martinezem Fernandem Miem-nebo tak něco podobného) jí, navzdory antipatiím, zajišťují program, ubytování i stravu. Bác ho, žena náhle zjistí, že je v desátém týdnu těhotenství. Probírá to se svou kamarádkou, a popisuje své pocity. Už cítí, že bříško je vypouklé, a možná i ty pohyby tam jsou, vždyť má ta fazole uvnitř, jářku, celé tři centimetry...Pak žena potratí. Jistě je velmi fajn tuto traumatizující událost, vyžadující kvalitní lékařskou péči, řešit někde na ostrově s pěti sty stálými obyvateli. Přesto si naše milá hrdinka, podotýkám, že erudovaná porodní asistentka, pobyt prodlouží, aniž by jedinkrát řešila to, že přijela jen s kufrem, bydlí v cizí chatě na pláži a stravuje se pouze tím, co jí někdo velkoryse uloví. Možná bych citovala pár uživatelů Databáze, kteří to vystihli úplně přesně: ivana02: Dost mě štvou hrdinky - chudinky - které se jen tak seberou, odjedou ze svého bydliště, zaměstnání a žijí několik týdnů či měsíců na druhém konci světa, naprosto v pohodě, peníze neřeší, všichni jim pomáhají... Prostě normálka... :-) orinka3: Omlouvám se všem romantikům, kteří žijí v představách, že zamilovaným stačí k životu rosa z květů. plamínek21: Poslední nádech považuji za limonádku, prvoplánovou, těžko uvěřitelnou a překombinovanou akci a další šanci autorce nedávám. A pokud si porodní asistentka může vyrazit na X týdnů do Tasmánie a jen tam tak reflektovat a lelkovat, tak jsem fakt pro Brexit :-) ad 2) Sloh osciluje mezi "celkem fajn" a "hrůza". Některé odstavce jsou psané v minulosti, některé v přítomnosti. Bylo to, jako couvat a jet autem vpřed současně. Navíc si tam neustále někdo "prohraboval vlasy" a množství vět s tímto výrazem přesáhlo míru únosnosti. ad 3) Hrdinka mi bohužel nepřirostla k srdci, ani k jinému orgánu. Pokud někoho ze čtenářů překvapila pointa, nedejbože ji považoval za skvělou, tak upřímnou soustrast. Na závěr snad ještě poznámka jedné uživatelky, která mi mluví z duše: lucia0925: Popisy Tasmánie nezklamaly, líbily se mi. Ale více pozitiv jsem už na knize nenašla.“... celý text
— kackahracka