Manuel Vilas
španělská, 1962
Nová kniha
Mezi námi - Manuel Vilas
Irena věří, že prožila nejdokonalejší manželství na světě. S Marcelem je spojovalo pouto, které udivovalo i její nejbližší okolí: byli párem, který žil jeden pr... detail knihy
Související novinky
Úsvit Onyxu, Temnoty hlubin a další knižní novinky (33. týden)
Vítáme vás u nového článku s přehledem knižních novinek. Tentokrát se můžete těšit na více než 40 titulů, které vyjdou v... celý text
Nové komentáře u knih Manuel Vilas
Mezi námi
„Ústřední postavou románu je žena ve středním věku jménem Irene,která se jen velmi komplikovaně vyrovnává s odchodem svého milovaného manžela. Společně vedli úspěšnou firmu na nábytek,která se v jejich vztahu stala pomyslným symbolem vzájemné lásky. Zatímco její manžel ,ovlivněny díky rodinné tradici italskou kinematografii, se věnuje podnikatelské činnosti, Irene oslovila především poezie a malba. V ní zachycuje vzájemné harmonické soužití. Během společného života se tomuto páru podařilo nastřádat slušný majetek, ktery se stává odrazovým můstkem pro Ireniny aktivity po manželově smrti. Rozhodně se totiž získaný kapitál využít k cestování a ubytovává se v nejluxusnějších hotelích i letoviscích . Navazuje přitom náhodné a povrchní milostné vztahy s muži a ženami, ve kterých se ve vzájemném aktu sblížení promítá její milostný vztah se zesnulým partnerem až v téměř extatických vizích. Tato netradiční road movie je zároveň mapou hodnotného manželského života, který před námi vyvstává v jednotlivych obrazech. Ne vše je však ovlivněno reálnými vzpomínkami, a tak se hlavní hrdinka stává obětí svých utopických vizí. Kniha měla z mého pohledu velmi zajímavý námět i nečekané vyústění, které mnohé na konci osvětlilo. Doporučuji všem zájemcům o psychologicky laděnou četbu, ve které dominuje niternost pohledu.“... celý text
— hatikva
Mezi námi
„Hodnocení: 70%
„Nic není vzdálenějšího zdraví než nemocnice."
Žalozpěv. Takto by se jedním slovem dál shrnout obsah této knihy. Bolavý, na kusy trhající žalozpěv.
Seznamte se s Irene. Irene a Marcem. S jedinečnou, nehynoucí a planoucí láskou, která byla krutě ukončena nemocí. Nemocí jenž se neptá, nedělí lidi na dobré a zlé, útočí s krutostí sobě vlastní a trestá lidi bez ohledu na pohlaví, věk i barvu kůže :-(
A tak Irene zůstává sama, padesátiletá, stále okouzlující žena, která jakoby přišla o smysl života, a tak se ho snaží znovu najít. Snaží se najít svého Marceho v náručí jiných mužů, a on tam vždy na pár vteřin je, ale jen poprvé, a tak projíždí hotely poblíž středozemního moře a hledá někoho, u koho svou lásku bude moct znovu spatřit, aspoň na těch pár vteřin....
Tahle kniha není jednoduše napsaná, troufám si říci, že ani není pro každého čtenáře. Je plná skryté bolesti, i když na povrchu se zdá plná pokrytectví a snobství (ano taky jsem ho cítila, hlavně skrz ty hodinky, které naše hlavní hrdinka stále hodnotí). Vlastně mi spíš ten filozofický styl a vhled do niterných myšlenek Irene, také místy úplně neseděl, ale dozvíme se i o tom jak se s Marcem seznámili, kdo byli předtím, jak je jejich dvacetiletá láska spojila, změnila, zocelila. A nebo to bylo vše trošku jinak ?
Je pravda, že bych si knihu vychutnala mnohem víc, kdyby měla klidně o polovinu stran méně. Takto může působit místy až utahaně a vlastně se tam některé věci dost opakují. Irene se umí předvést také jako pěkná mrcha a pokrytec, což se pomalu odhaluje ke konci knihy...co všechno se dá svést na žal a truchlení? A konec knihy ? Upřímně jsem to nečekala, ale vlastně jsem spokojená s takovým zakončením celého příběhu :-)
Je to místy opravdu velmi zvláštní příběh, ale rozhodně není špatný, jen nesmíte zůstat na povrchu, ale musíte se zkusit ponořit hlouběji a pak vás zasáhne ;-) Ale není to oddychový příběh a chce to správné načasování :-)
„Více trpí podvodník než podvedený a my si tisíce let myslíme, že je to opačně, protože ten, kdo podvede, je žebrák, někdo, kdo žebrá na každém rohu."“... celý text
— kramlinka88
Mezi námi
„Mezi námi je velice dojemná, emotivní a hluboká kniha, která zkoumá otázky lásky, rodiny a osobní identity. Vilas mistrně zachycuje jemné nuance lidských vztahů a proplétá je s introspektivními úvahami, které čtenáře nutí přemýšlet o vlastních životech. Příběh je plný emocí a nostalgie, což ho činí silně působivým. Autor píše velmi poutavě a má dar skvěle vykreslit postavy, díky čemuž pak působí uvěřitelně a přirozeně. Na druhou stranu má však sklony k repetitivnosti a přílišné popisnosti, což mělo za následek, že jsem po čase začal při čtení pociťovat nudu. Naštěstí v poslední třetině knihy nastal zlom a příběh mě znovu dokázal plně zaujmout.“... celý text
— mkkoudy
