hatikva komentáře u knih
Křehký literární debut francouzské novinářky B. Kahnové, autorky především literatury pro mládež. Vespodu je příběhem strhujícím, který mapuje osudy tří žen, které se od sebe odlišují nejen věkem, ale i rozmanitosti svých životních osudů. V centru vyprávění zasazeného do 60.let 20.st. stojí Eli, která se nachází na rozhraní mladí a dospělosti. Sbližuje se s o několik let starší Therese patřící k vyšší společenské třídě. Právě ona Eli otevírá postupně bránu do světa dospělých i vnímání ženskosti. Daruje ji deníkové zápisky dívky Henriette, která reflektuje svůj život na prahu druhé světové války i sve milostné vzplanutí. Tak se osudy těchto tří silných žen vzájemně propoji a odhalí skrytá rodinná tajemství. Tato novela je plná sugestivních myšlenek, evokuje plastický obraz vývoje francouzske společnosti druhé poloviny 20.stoleti a odhaluje křehký vnitřní svět hlavních hrdinek. Zaujalo mě zejména celkové pojetí poetického vyprávění situovaného " pod stůl " jedné francouzské kavárny, kde hlavní hrdinka po násilně smrti své životní přítelkyně poslouchá hovory dospělých a vrací se časově zpět do dnů seznámení se s Therese. Doporučuji všem milovníkům spletitých příběhu zasazených do historického kontextu.
Tove Ditlevsonovou známe jako autorku populární Kodaňské trilogie, kde rekapituluje svůj život, dětství v chudé proletářské rodině, partnerské vztahy a vzorce závislostního chování. Jsou to právě prvky smutku, deprese, melancholie a ztroskotání partnerských vztahů,které ve své tvorbě skloňuje nejčastěji. Nový román Tváře je pak především studií jednoho šílenství, rozpadajících se sociálních vazeb a otázky autenticity umělecké tvorby. Titulní postava Lise je úspěšná spisovatelka, která si prochází bojem s duševním onemocněním a krizí partnerského vztahu. Její muž ji neustále degraduje na pouhý kus literatury, se kterým nebude sdílet svůj intimní život a prostor. Navazuje proto po svém povrchni vztahy. Útěchou jsou pro Lise tak pouze její děti, prášky na spaní a občasné návštěvy její přítelkyně - psycholožky. Lise pronásledují navíc zvukové halucinace a rozhodně se v jejich důsledku spáchat demonstrativní sebevraždu. Záhy se díky jejímu rozvíjejícímu se šílenství ocitá na uzavřeném psychiatrickém oddělení, kde postupně propadá do hlubších fází nemoci. Román je nesmírně silný svou výpovědní hodnotou i detailnějšími popisy vnitřního psychického prožívání hrdinky. Kniha této dánské autorky opět nezklamala a přinesla poutavou četbu plnou podnětných myšlenek a sociálních sond.
K podzimnímu období patří pouštění draků a jeden takový Drak se nyní objevil i na knižních pultech. Drak na polní cestě J. Hájíčka je však zejména zdařilou reflexi současného vývoje na českém venkově, který již prošel v době minulého režimu mnoha zátěžovými zkouškami od kolektivizace až po divoká léta devadesátá. Titulní postavou románu je Tomáš, stárnoucí muž, který utekl z městské aglomerace do venkovského prostředí, kde má své kořeny. Svůj profesní život zasvětil práci na místním statku. Navazuje zde vztah s o mnoho mladší dívkou Kristýnou ,která vede místní pěvecký sbor. Pojí je nejen společné zájmy, ale i skrytá dynamika věkově nevyrovnaného vztahu. Kateřinu však život na venkově dostatečně nenaplňuje a touží po úniku do městského života. To poznamená i slibně se vyvíjející vzájemný vztah. Poklidnou atmosféru jihočeského městečka však jednoho dne naruší příjezd developerů, kteří se snaží pomoci své finanční základny a nekalých machinací získat majoritní podíl na statku a zcela ho transformovat. Autor zde na tomto příkladě velmi dobře ukázal na hrozby, kterým je současný venkov nucen čelit a zároveň vytvořil působivé literární memento o destruktivní moci peněz v současném globálním světě. Pro všechny milovníky sugestivní atmosféry Hájíčkových románů zasazených do lokality jihočeského kraje je tato kniha sázkou na jistotu.
V turistickém irVském letovisku se po letech setkávají dávní přátelé,aby společně čelili stínům minulosti. Joe je slavný hudebník, který se rozhodne v rodném městě uspořádat koncert. Novinářka Helen přijíždí na svatbu svého otce. Mush jako jediný zůstal v Kingslough a společně se svou matkou provozuje místní kavárnu. Jejich cesty se po letech znovu propojí, když jsou v lese nalezeny ostatky jejich společné kamarádky Kaly, dívky s tajemnou rodinnou minulostí . Každá z postav románu vypráví svůj životní příběh retrospektivně s celkově introspektivním laděním a před čtenářem se tak otevírají dávné události, skryté spojnice příběhu. Mistrný psychologický thriller irského autora, kde každá věta má svou váhu a místo. Sugestivní noir atmosféra příběhu navíc jen umocňuje celkový dojem z něj. Při čtení se od knihy nemůžete doslova odloučit a prizmatem nových zjištěných faktů žasnete nad mnohovrstevnatostí tohoto celku. Tato kniha je nejen strhující četbou,ale i detailní psychologickou sondou do období dospívání jedné irské party přátel.
Lukáš Vavrečka ve svém nejnovějším románu Meziměsta vytvořil pozoruhodné dílo, ve kterém se snoubí realita a fikce, prolínání světů autorovy tvorby i toho reálného. Příběh je silně ovlivněn tématikou covidové pandemie spojené s postupně se rozvíjející sociální izolací . Ta uvězní spisovatele Viktora s jeho autistickým synem Ámosem v jednom malém bytě. Jelikož Viktor prochází právě tvůrci krizí a potýká se s nepochopením specifického světa svého syna, rozhodně se stvořit kromě stávajícího románu obraz paralelního alegorického meziměsta, ve kterém cestuje společně s Ámosem a kde se zrcadlí úlomky společenské reality. Tato cesta má primárně vést k posílení vztahu otce a syna, ale i k nalezení řešení,co nedovoluje Viktorovi dokončit jeho dilo. Kniha jistě zaujme čtenáře svou magickou atmosférou, originálním pojetím problematiky umělecké tvorby či ztráty identity. V neposlední řadě pak rovněž četnými analogiemi nad nedávnými společenskými událostmi, které ovlivnily naše životy a vychýlily je z jeho standardní osy.
Pastýřka snů Ivy Tajovské si neklade za cíl přinášet čtenáři literaturu faktu. Předkládá mu však velmi působivý zbeletrizovaný životopis první české letkyně Boženy L, která se ocitla ve stínu našich předních letců, bratranců Čiháka a Kašpara. Hned na počátku knihy poznáváme sebevědomou energickou mladou dámu, pro kterou se aviatika stala životní láskou, kterou ještě přiživuje její švagr Václav Felix , univerzitní profesor. Prostřednictvím sveho rodinného zázemí má možnost blíže proniknout do zákulisí tohoto moderního sportu a navázat tak kontakty, které ji pomohou odstartovat její kariéru. Kariéru ženy, která je od samého počátku nucena prát se s dobovými předsudky o tom, kde je místo ženy ve společnosti. Zvláště takové, které se dostalo prestižní měšťanské výchovy včetně té zahraniční. Pro zajímavost, Božena se původně měla věnovat výtvarnému umění,později pěvecké dráze, kterou jí však zhatilo onemocnění hlasivek. Rozhodla se proto studovat na letecké škole inženýra Gradeho, díky které získava pozdeji i mezinárodní pilotní průkaz jako první žena v rakousko-uherske monarchii. Velmi se mi líbilo, jak autorka dokázala vylíčit strastiplnou cestu hrdinky za dosažením svého cíle i historickou reflexi doby. Mj.v knize naleznete i pasáž o ztroskotání Titanicu či sarajevském atentátu.
Pastýřka snů není jen oslavou první české letkyně a průkopnice aviatiky, ale vlastně všech žen, které měly tu odvahu a energii jít proti proudu doby a v plné kráse svého něžného pohlaví dokázat společnosti svůj nesporný vědecko- technický či umělecký talent.
Některé knížky k nám přicházejí v tu pravou chvíli, mají zkrátka své správné načasování. Důležité je umět jim jen dobře naslouchat a pochopit jejich skrytá poselství. Zkušený novinář Aleš Palán v knize rozhovorů s lidmi různých profesních zaměření hovoří o klíčových autorech, kteří je v jejich nelehké životní situaci prostřednictvím své tvorby oslovili natolik, že doslova změnili jejich budoucí osobní dráhu. Pomohli jim odklonit se z každodenni rutiny a nasměrovat se k osobní transformaci. Potkáme se zde například s osudy bývalé sexuální pracovnice, sportovního trenéra, zdravotní sestry či farářky. I vlastní výběr knih vybraných respondentů je více než pestrý - od tvorby Senecy, Castanedy, Jirouse až po magický realismus Coelha. Může se zdát, že název knihy odpovídá souboru tipů, jak naložit s naším životem a že kniha obsahuje řadu doporučení právě jen pro nás. Tento motiv není bohužel jejím hlavním posláním, jak uvádí autor v úvodu. Má však za mě jeden nesporný přínos. Díky sdíleným příběhům nám pomáhá si mnohé uvědomit prostřednictvím obsažených analogií v příbězích a identifikovat se s nimi. Sám mám totiž zkušenost s obdobnou mezní situací, kdy mě knihy inspirovaly natolik,že ovlivnily mou budoucí volbu... Nechte se proto na stránkách této výpravné publikace volně inspirovat i vy- možná že toto je právě ten titul, který jste měli nyní dostat do rukou..
Dole v údolí dostáváme do rukou komorní syrový příběh, který jako by se na první pohled vymykal dosavadnímu stylu autorova vyprávění. Vrací se v něm k hrdinům své předchozí knihy Vlčí štěstí a rozvíjí dále příběh patnáctiletého vztahu Elizabeth a jejího partnera, truhláře Luigiho, který nyní pracuje u lesní stráže. Luigi právě řeší množící se případy podivně zabitých psů v okolí a čeká společně s Elisabethou vytoužené dítě. Do stereotypní atmosféry kraje Valsesie přichází po letech jeho výbušný a excentrický bratr Alfredo, který má kriminální minulost a je silně závislý na alkoholu. To je ostatně prvek, který oba bratry spojuje. Jejich cesty se kdysi rozdělili a Alfredo odjel pracovat do Ameriky, kde se věnoval kácení lesů. Do svého domova nezavítal ani v okamžiku,kdy jeho otec zemřel. Nyní se Luigiho a Alfrédovy životy znovu protínají na osudové křižovatce a ve vzduchu visí tíživé napětí... doporučuji
Bianka Bellová, oblíbená česká autorka a tlumočnice, ve své nejnovější kratší próze s názvem Neviditelný muž tématizuje problematiku pohnuté rodinné historie, pátrání po traumatech, které ovlivnily rodinný život její hrdinky. Emilie si prochází osobní krizi. Pracuje v rozhlase jako moderátorka a potýká se s rozkolem v partnerském vztahu. Navštěvuje svou nemocnou matku v pečovatelském domě a ve volnu se věnuje venčení psů. Po smrti babičky se vypráví do svého rodiště Serafiny, které je zmitano válečným konfliktem a poznamenáno zvláštní společenskou atmosférou . Autorka v textu dává prostor hlavně střídání dvou pohledů, ve kterých se snoubí minulý i současný život hrdinky. Zároveň reflektuje problematiku mezilidských vztahů i hledání skrytých rodinných dramat, to vše zcela originálním způsobem, ktery nutí čtenáře přemýšlet a mnohdy se i díky celkové povaze vyprávění vracet k předešlému ději. Častým motivem je rovněž vnímání odlišnosti,folklóru ci osamocení mezi lidmi. Dílo věnováno všem ženám,které tkají předivo světa. Bellová vycházela při psaní díla z autobiografickych motivů i její literární prvotiny, která nikdy veřejně nevyšla.
Kniha Zlozvyk patřila v mém letošním výběru k těm nejočekávanějším. Román této španělské autorky je významným příspěvkem nejen k problematice transgenderu! Ústřední postavou knihy,která je zasazena do prostředí madridské periferie druhé poloviny 20.století, je dívka uvězněna v mužském těle. Jako taková naráží od začátku na hradbu nepochopení i na rozdílnou mentalitu svého okolí, které každou odlišnost nekompromisně trestá a vylučuje ze sveho středu. Co také čekat od sociální bubliny, kde vládne závislost na návykových látkách, domácí násilí a machistické tendence? Hrdinka si prochází velmi drsným coming outem a bojem o svou nezávislost, integritu a společenské uznání. Poznává dokonale prostředí místních zapadlých podniků, laciných barů a nároží, kde navazuje vztah s lidmi ze své komunity, kteří jí pomáhají najít ztracenou hrdost. Zlozvyk se tak stává citlivou sondou do duše člověka, jehož křehkost a vnitřní zmatek se utkává se společenskými předsudky a drsnosti světa okolo něj. Autorce se velmi zdařile podařilo vystihnout, co v praxi znamenají pojmy jako jsou menšinový stres či genderova dysforie. Jaké pocity vlastně takový člověk zažívá a čím si psychicky prochází? Život s každodenním stigmatem odlišnosti je proto dominantním prvkem celé knihy, která vám pomůže pochopit jedno z tabuizovaných témat. V tom nejvíce hodnotím její přínos a jsem rád, že se objevuje stále více knih typu Kniha krve, které pomáhají rozšířit čtenářům jejich obzory. Kniha zaujala čtenáře již na frankfurtském knižním veletrhu a do češtiny ji pro nás přeložil Radovan Beneš.
Ústřední postavou románu je žena ve středním věku jménem Irene,která se jen velmi komplikovaně vyrovnává s odchodem svého milovaného manžela. Společně vedli úspěšnou firmu na nábytek,která se v jejich vztahu stala pomyslným symbolem vzájemné lásky. Zatímco její manžel ,ovlivněny díky rodinné tradici italskou kinematografii, se věnuje podnikatelské činnosti, Irene oslovila především poezie a malba. V ní zachycuje vzájemné harmonické soužití. Během společného života se tomuto páru podařilo nastřádat slušný majetek, ktery se stává odrazovým můstkem pro Ireniny aktivity po manželově smrti. Rozhodně se totiž získaný kapitál využít k cestování a ubytovává se v nejluxusnějších hotelích i letoviscích . Navazuje přitom náhodné a povrchní milostné vztahy s muži a ženami, ve kterých se ve vzájemném aktu sblížení promítá její milostný vztah se zesnulým partnerem až v téměř extatických vizích. Tato netradiční road movie je zároveň mapou hodnotného manželského života, který před námi vyvstává v jednotlivych obrazech. Ne vše je však ovlivněno reálnými vzpomínkami, a tak se hlavní hrdinka stává obětí svých utopických vizí. Kniha měla z mého pohledu velmi zajímavý námět i nečekané vyústění, které mnohé na konci osvětlilo. Doporučuji všem zájemcům o psychologicky laděnou četbu, ve které dominuje niternost pohledu.
Kenzaburo Óe patří ke stálicím japonské poválečné literatury a k jejím nejvýznamnějším autorům. Před rokem 1989 u nás vyšel jeho slavný román Chlapec,který se opozdil. V něm autor shrnuje pocity japonského mladíka stendhalovského střihu, který se jen obtížné vyrovnává s porážkou Japonska a nemožností se proslavit v boji za jeho hodnoty. Po letech se autor Oe vrací znovu na knižní pulty, tentokrát s dílem, které je v kontextu jeho tvorby hodnoceno jako její vrchol a důvod získání Nobelovy ceny za literaturu. Příběh z roku 1967 vypráví o dramatickém vztahu dvou bratrů jménem Macu a Taka. Macu se jen obtížné vyrovnává se sebevraždou nejlepšího přítele, která přichází v době jeho vlastní osobní krize. Své dítě byl nucen odložit kvůli jeho postižení do ústavu a je nucen navíc pečovat o svou ženu závislou na alkoholu. V tuto chvíli ho zastihne zpráva o nečekaném příjezdu bratra Taka z Ameriky. Ten se po rodinném vzoru rozhodne vést vzpouru proti místnímu bossovi, majiteli sítě supermarketu, která vytlačila drobné obchodníky v jeho rodišti. Právě cesta obou bratrů do místa, kde mají rodove kořeny, se stane katalyzátorem starých názorových sporů a skrytých rodinných dramat. Kniha vyžaduje od čtenáře větší dávku pozornosti a umění číst mnohdy mezi řádky. Má v sobě sílu starých propracovaných románů kritických realistů. Charakterizoval bych ho jako silně meditativní text s velkou mírou introspekce. Kdo však bude mít tu vytrvalost, odmění ho toto dílo hloubkou svých myšlenek i závažnou tématikou oscilující mezi nadějí a vnitřním smutkem. Doporučuji tento titul všem milovníkům japonské moderní prózy.
V dnešní postmoderní společnosti, která klade velký důraz na výkon jedince a v souvislosti s tím i na jeho sebeprezentaci, hraje problematika duševní hygieny primární úlohu. Jednou z cest, jak ji přirozeně zařadit do našich životů, je kromě různých technik a metod rovněž čtení seberozvojové literatury, která má p
V tomto komentáři bych se chtěl podělit o tip na knihu, která vyšla nedávno u Beta Dobrovský. Jejím autorem je stále inspirativní osobnost indického učence a filosofa Osha. Pro české čtenáře je uvedené jméno jistě známé, neboť Oshova tvorba je u nás na knižních pultech hojně zastoupena. Jeho poslední vydanou knihou je titul Byli jsme oklamáni. V ní nám autor umožní pozastavit se komplexně nad fenomény,které v důsledku dnešní doby zcela vytěsňujeme z našeho zorného úhlu. Základní podstatou textu je odvěká touha člověka po poznáni tajemství lidského bytí. Otázka, kterou si kladli například již antičtí myslitelé či slavný doktor Faustus.
Žijeme totiž ve světě, kde dominantní úlohu hraje vztah k materiálním hodnotám na úkor těch ontologických. Abychom naši téměř ztracenou touhu po otázkách,které nás přesahují,mohli znovu nalézt, vidí Osho řešení v návratu lidské žízně po poznávání skrytého. Ve 4 přednáškových cyklech knihy proto znovu vysvětluje podstatu všímavosti, věnuje se otázkám víry a bdělé pozornosti.
Jeho předchozí knihy mě utvrdily v tom, že autor je výborným vypravěčem. Papírák je dílem, ve kterém autor vychází ze skutečných událostí a nechal se navíc volně inspirovat osudy českého fotbalisty. Příběh se odehrává ve Vídni 30.let 20.st. a irském Corku v letech osmdesátých. Právě střídání dvou časových rovin s retrospektivním způsobem vyprávění umožňuje čtenáři složit si plastický obraz děje. Na začátku knihy jsme svědky fotbalového zápasu mezi Němci a Rakušany v roce 1938, v době osudného anšlusu Rakouska. Právě zde na sebe upozorní svým svébytným způsobem sportovec Sinclair s přezdívkou Papírák. Sehraje mistrný zápas, jehož cílem je porážka německého týmu za účasti těch nejvyšších nacistických pohlavárů. Důsledky na sebe nenechají dlouho čekat...
Druhá dějová rovina, zasazena do irskeho přístavního městečka Cork , nás seznamuje s osobou Jacka žijícího v Židovské čtvrti. Ten jednoho dne nalezne v matčině pozůstalosti záhadné dopisy a články o neznámém fotbalistovi, který měl s jeho matkou podle všech indicií milostný poměr. Asi je více než jasné, že oním fotbalistou je právě onen Papírák. Jelikož Jack nikdy nepoznal svého otce, zaujme ho celý příběh natolik, že se rozhodne dopátrat vice souvislostí. Mohl by tento tajemný sportovec být jeho otcem? A věděl vůbec o jeho narození v době, kdy jeho matka utíkala před nacisty do Irska?
Autor opět rozehrál skvělý komorní příběh, který svůj námět čerpal z relativně nedávné historie a spojil v něm tragiku doby s milostným vzplanutím dvou lidí, do jejichž životů zasáhla krutá válka. Válka, která dokáže nemilosrdně rozdělit i to, co je zdánlivě pevně spojené.
Jako vždy v případě knih Billyho, vřele doporučuji všem čtenářům.
Roman ve formě poutavé a autentické generační výpovědi. Ročník 1921 zasazený 2.svetovou válkou očima předního spisovatele druhé poloviny 20.stoleti známého u nás kromě tohoto románu i Městem na hranici, které je protivahou Řezáčova Nástupu. Dílo s kolektivním hrdinou v mnohém na první pohled připomíná Otcenaskova Kulhaveho Orfea. I zde líčí autor osudy mladé generace totálně nasazené. Ročník 21 se však nezsmeruje na domácí reálie, ale na život totálně nasazených v pracovních táborech v Německu. Autor využívá vlastních zážitků a postřehů, které rozděluje mezi své hlavní protagonisty. Přidanou hodnotou je, že zde nalézáme nejen český pohled na válečné události a totalitní režim, ale i pohled z druhé strany-německých důstojníků a obyvatel. Plasticky jsou vyliceny typy fanatickych stoupenců režimu, stejně tak i těch, kteří postupem válečných události začínají prehodnocovat svůj dřívější postoj a dostávají se do ostré konfrontace se svým svědomím. Doporučuji, tento román má silné poselství a přesah.
Tato novinka od Odeonu nás seznamuje s tvorbou dosud v ČR nevydaneho autora litevskeho původu. Příběh odehrávající se mezi Východním Pruskem a Litvou nás zavádí do období poválečného, kdy je oblast okupovana a plundrovana ruskými vojáky. Titulní hrdinka má tu smůlu, že je Němka, a proto se společně se svou rodinou stává terčem mnoha útoku. Již jako dítě je nucena čelit se sourozenci mnoha osudovým výzvám- přes ztráty majetku, rodičů až k hledání vlastní identity. Autor se inspiroval reálným příběhem tzv. vlcich děti. Roman v mnohém připomíná Nabarvene ptace. I přes tento fakt se jedná o svebytny text s mistrovským vylíčením méně známé etapy dějin a lidských osudu.
Sociální román s ideovym podtextem líčí období před 2. světovou válkou spojené s hospodářskou krizi a bojem o holou existenci. Autor se zaměřuje na vztah dvou chudých milenců, kteří jsou nuceni čelit životní bídě. Některé pasáže jsou velmi dobře popsané, zejména po stránce vnitřního prožívání postav. Závěr vyznívá spíše jako předzvěst budovatelského typu románu.
Roman autora Lidových novin, blízkého přítele Jiřího Wolkera a dnes neprávem opomijeneho autora. Příběh zasazený do období konce druhé světové války je pestrou mozaikou lidských osudu s tragickým koncem. V ústřední postavě pražského doktora a intelektuála Šimona nacházíme jakési Valentovo alter ego. Kniha, která je mistrovským dílem
Ač detektivní příběhy z pera britského autora, jsou zde kromě zajímavé kriminální zápletky, která se nevyhýbá prostředí diplomatické elity či gangu, vykreslene věrně zvyky a obyčeje v Japonsku. Ústřední postava prefekta je symbolem japonské rozvaznosti a životního nadhledu s úctou k tradiční kultuře. Protikladem je módní Dandy, mladý inspektor, který volí evropský styl života. Přes tento fakt vyniká dobrým odhadem a schopnostmi. Doporučuji, jedná se o protipól klasické detektivky americké školy.
Tyto povídky jsou opravdu dokladem Trevorova mistrovství v tvorbě hluboce lidských příběhu, kde dokáže popsat emoce a vnitřní prožívání hrdinů velmi autentický. Výběr povídek je vyrovnaný, čtenář se u žádné z nich nenudí, dokáží velmi rychle vtáhnout do děje.