Němý výkřik přehled

29.10.2024

Autor obdržel v roce 1994 Nobelovu cenu za literaturu. Vystudoval francouzskou literaturu na Tokijské univerzitě, v disertační práci se věnoval dílu Jeana-Paula Sartra. Je jedním z nejvýznamnějších a nejpřekládanějších spisovatelů poválečné japonské literatury. Je zajímavé, že autor má postiženého syna a tyto okolnosti promítl do svých děl.

Román vypráví o vztahu dvou bratrů, kteří se po mnohaletém odloučení navracejí do rodného domu v západním Japonsku.

MICUSABURÓ je starší bratr. Snaží se vyrovnat se sebevraždou svého přítele, narozením postiženého syna a manželčiným alkoholismem. Má zdravotní problémy s jedním okem.

TAKAŠI je mladší bratr. Odstěhoval se do USA, kde se účastnil různých politických protestů. Po návratu do Japonska navádí mládež ke vzpouře proti korejskému obchodníkovi, kterého všichni označují za „Císaře supermarketů.“

Mezi bratry se rozprostírá tajemství jejich dvou sourozenců – staršího bratra a mladší sestry.

V románu se navracíme do minulosti do roku 1860, ve kterém probíhalo rolnické povstání a také do poválečných let, ve kterém proběhlo povstání. Sledujeme vzájemné střety Korejců a Japonců.

Líbila se mi také linka ze současnosti. Počáteční scéna mi připomněla jednu událost z knihy od Haruki Murakamiho. Napínavá byla vzpoura proti Císaři supermarketů. Na jedné straně jsem fandil Takašimu, že se vzbouřil se stoupenci, kteří jej následovali, aby zjednal spravedlnost pro občany žijící ve vesnici, z druhé strany jsem pociťoval, že to není správné.

Líbilo se mi prostředí, ve kterém bratři vyrůstali. Místo bylo obklopené lesem a také napadal sníh, což jak jsem se dočetl znamená pro Japonce velký zážitek. Padání sněhu mi navodilo zimní atmosféru.

Zajímavá je pro mě ženská postava DŽIN (45 let, 153 cm vysoká, 132 kg), která onemocněla. Je označována za největší ženu Japonska. Neustále jí. Její případ se dostal do novin a novinový článek si můžete přečíst v tomto románu.

Knihu jsem četl pomaleji. Určitě to byla zajímavá četba a dozvěděl jsem se nové informace například o rituálech konajících se při příležitosti svátku mrtvých v Japonsku. Po přečtení románu všechno dávalo smysl včetně jednání hlavních postav. Je to román, u kterého se musí více přemýšlet, ale myslím si, že autor všechno dobře vysvětlil.

V románu nalezneme také deníkové záznamy, což se mi líbilo.

Závěr knihy byl pro mě šokující a veškerá tajemství se odhalí.

Knihu přeložila ANNA CIMA, která je zároveň spisovatelka, od které jsem četl již 2 knihy – PROBUDÍM SE NA ŠIBUJI a VZPOMÍNKY NA ÚHOŘE.

V závěru knihy se nachází DOSLOV, ve kterém se dočteme o autorově životě a jeho tvorbě. V úplném závěru knihy nalezneme medailonky autora a překladatelky.