Náměsíčníci
Scarlett Thomas
Když váš život ovládají síly mocné jako podzimní středomořská bouře… Když Evelyn a Richard koncem sezony přijíždějí na líbánky na zapadlý řecký ostrůvek, stále se vzpamatovávají z překvapivého průběhu vlastní svatby. K dusivé atmosféře nemalou měrou přispívá i podivné chování majitelky hotelu Isabelly, která má oči jen pro Richarda, zato Evelyn odmítá splnit byť to nejobyčejnější přání. Navíc všichni neustále mluví o „náměsíčnících“, manželském páru, který na ostrově utonul při velké podzimní bouři téměř přesně před rokem. Co mělo být sluncem zalitou svatební cestou, to se pro Evelyn a Richarda plíživě mění v noční můru. A nyní se velká bouře opět blíží a během jediné noci vyplouvá na světlo řada temných tajemství. Osudy turistů a místních se nenávratně proplétají a čtenáři i sami protagonisté si musí stále znovu klást znepokojivou otázku: Co se vlastně stalo?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Začátek mne docela zaujal, stostránkový "dopis" hlavní hrdinky, s níž se i zpočátku dalo sympatizovat při nejistotě z podivného chování manžela, dokud se nezačaly vynořovat znepokojivé záležitosti z minulosti i současnosti.
Slibný byl i v úvodu nastíněný netradiční způsob líčení dění (struktura knihy) - dlouhé dopisy, útržky, přepisy nahrávek, zápisy v návštěvnické knize hotelu...
Jenže s přechodem na další dopis, líčení jiným protagonistou, manželem, se rázem do popředí dostala znásilnění, pornonahrávky, děsné praktiky, opět v minulosti i současnosti, a navrch se vynořily homosexualita a satanismus, takže z toho šla hlava kolem, ohavnosti se vršily až nakonec nebylo vůbec jasné, oč vlastně celou dobu jde. Chtěla jsem knihu rychle "dorazit", abych věděla, nad čím jsem ztrácela čas, jak se z toho autorka vylže, ale opravdu to nešlo.
Zhruba v polovině prostě končím, ani prolistování zbytku nenaznačilo nic slibného, objasňujícího náměsíčníky na řeckém ostrově, dva manželské páry, (napůl) ztracené/zavražděné, filmaře, majitelku hotelu apod.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Konec pana Y |
| 2010 | PopCo |
| 2011 | Náš tragický vesmír |
| 2020 |  Oligarchie |
| 2024 | Náměsíčníci |
(SPOILER) Tohle byla tedy pecka. Hned v několika ohledech a rovnou říkám, že kdo nemáte rádi knihu s otevřeným koncem, tohle ani nezačínejte. Jen vás to nasere. Jako fakt. Mě to vlastně k celému příběhu hrozně sedlo, ale ne každý je otevřeným koncem nadšen.
Samotný příběh nás zavádí k novomanželskému páru, který si hodlá užít líbánky. Jakkoliv oba mají své vlastní temné části nejen minulosti, sem odjeli, aby unikli té hrozné svatbě i Evelynině tchýni. Potkávají se zde s Richardovým kamarádem, který se ale neúčastní celé cesty. Rozdělují se a náš pár vyráží do malebné vily Villa Rosa.
Dál bych chtěla už jen říct, že to bylo velmi třeskuté čtení plné akce, zvrat a šíleností. Byla to skvělá jízda.
Celý příběh ozvláštňuje taky dopisování forma. Dopisy se tu vlastně vyskytují velmi často. Je to fajn. Miluju číst cizí dopisy.
Budu si muset najít další autorčiny knihy a doufám, že nějaké jsou. Byla bych moc ráda.
Tuto knihu jsem si vybrala jako dárek za splnění úkolů v týmu v rámci vánočního setkání v @hostbrno a moc děkuji Klárce za pozvání.