• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marie Iljašenko

Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny

„Skvěle napsané reportáže z nehezké doby. V každé kapitole je cítit odhodlání a naději lidí, že zase bude líp, tak snad..“
— korbic92

---

Osip míří na jih

„„V noci ti píšu dopisy na rukávy vlněného svetru, na ventilačky, na červený email půlnočních tramvají. Starosvětsky rozmáchlé s pukrlaty, s mírným sklonem písma, s minuskami a kapitálkami. V noci znám tvou adresu, ráno zapomínám jejich obsah, tomu se říká: ztratit bdělost.“ Součástí mého literární podzimu bylo i několik seznámení s představiteli současné české poezie. Přestože Marie Iljašenko patří mezi nově objevenými jmény k nejmladším, její sbírka Osip míří na jih působila možná nejvíc „klasicky“, zejména formální podobou své poezie. Ale bylo to osvěžující setkání, ano, bylo osvěžující se setkat s dílem, které velkoryse přehlíží implicitně (ne)vyslovenou výtku, že „takhle v rýmech už se přece dneska poezie nepíše“ a napsala sbírku, která byla něžná i zasahující, tajemná i otevřená, tající i odhalující. Ve svém „veršovaném cestopise“ paní Marie svůj talent nezapře – je působivá (ale nekýčovitá) v popisu svých výprav do dálek exoticky geografických i chronologických, ale cítit životem jsou i její popisy všedních míst v Libni kolem Vltavy i Rokytky. Moc dobrá básnická sbírka. „Ale léto letos nebylo. A proto ani zima nepřijde. Černé uhlí ve sklepích spí a za bílého dne sny se mu zdají.““... celý text
— mirektrubak

---

Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny

„Sbírka reportáží z bojující Ukrajiny. Přibližují osudy jednotlivých lidí, ať už stojí na jedné nebo druhé straně. Zejména poslední 3-4 reportáže byly opravdu silné. Můžu doporučit.“... celý text
— Přečti_si

---

---

Sv. Outdoor

„Básně Iljašenko mají co nabídnout. Jsou mi blízké, protože mi připomínají svojí náladou a tématikou mojí oblíbenou knihu Běguni od Olgy Tokarczuk.“
— s1ombrehimawari

---

Sv. Outdoor

„Básně celosvětově rozmístěné, ale žižkovský činžák si v nich nepřekáží s budhistickým chrámem. A hlavně – čtenář si v nich nepřipadá jako turista (byť na některých místech je spíš nenápadně zobrazena problematičnost touhy po exotice). První oddíl sleduje vnitřní prostory, ale neznamená to, že se obrazy v textech omezovaly na úkazy mezi čtyřmi stěnami. Naopak je z básní cítit touha po pohybu, subjekt v nich často vyhlíží z okna různé události. Případně se zaměřuje na zahlédnuté osoby – v tu chvíli jako by se všechno zastavilo a básnířka kolem postav krouží, dotváří jejich osudy ("Co dělá žena na záclonou neviditelná žena / kolik toho má se mnou společného / její umělý motýl na na balkóně který nezná spočinutí / její zakrslé túje na které jí kálí ptáci?"). Zároveň je zde i jiná touha, která se na první pohled může s touhou po pohybu rozcházet – snaha vymezit si vlastní prostor ("V mém bytě budou dva keramičtí slavíci") V druhém oddílu už se básně rozprostírají všude možně, hlavně ve východoevropském prostoru, který není vylíčen nijak pohrdavě, ale naopak v básních pociťuji často spoustu něhy. Místa není třeba nijak dotvářet, naopak už jsou obmotána mýty (pár básní obsahuje i osazenstvo z antické mytologie, skvěle je zakomponován třeba Ikarus ve stejnojmenné básni). Oproti první části už zde dochází k realizaci cest a tužeb, ale zároveň se objevuje otázka domova, jenže se vynořuje a zase ztrácí. Opět v básních vidím propojení interiéru a exteriéru – výborná je třeba báseň, v níž subjektu tvaroh v buchtě připomene ledovou kru, nebo cyklus Dějiny košile pídící po rodinné historie ("všechno se do mě otisklo jako do vosku"). A onen titulní Sv. Outdoor je tím vším protkán, byť jeho konkrétní a univerzální podoba jako by neustále unikala; rozhodně nemá žádný náboženský charakter. Iljašenko píše celkem "rozpovídaně" či jak to říct, ale zároveň stylem čistým a elegantním (jak obálka), jen občas jej zašpiní nějaká trochu čnící slovní hříčka. Moc příjemná sbírka a ještě jen tak okrajově: snad v žádný beletrii jsem nečetl tak detailní pojmenování rostlin. Ne že by to byl nějaký hlavní motiv, ale když jde o prostor, jde i o flóru. Koupím les Mladý lesník koupí vzrostlý les v dosahu domova s koloniemi václavek se šupinami lišejníku se zajícem na čekané s koroptví v houštině Bude v něm nacházet staré německé náboje bude v něm nacházet zalíbení bude nacházet boha jíst koňský točený salám četník červotočů Bude jej prořezávat a klučit roubovat a hýčkat les není místo které postrádá les je nutnost v jeho povolání mladý lesník koupí vzrostlý les uprostřed velikého města (s. 15)“... celý text
— lubtich