Marie Iljašenko

česká, 1983

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marie Iljašenko

Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny

Skvěle napsané reportáže z nehezké doby. V každé kapitole je cítit odhodlání a naději lidí, že zase bude líp, tak snad..
korbic92


Osip míří na jih Osip míří na jih

„V noci ti píšu dopisy na rukávy vlněného svetru, na ventilačky, na červený email půlnočních tramvají. Starosvětsky rozmáchlé s pukrlaty, s mírným sklonem písma, s minuskami a kapitálkami. V noci znám tvou adresu, ráno zapomínám jejich obsah, tomu se říká: ztratit bdělost.“ Součástí mého literární podzimu bylo i několik seznámení s představiteli současné české poezie. Přestože Marie Iljašenko patří mezi nově objevenými jmény k nejmladším, její sbírka Osip míří na jih působila možná nejvíc „klasicky“, zejména formální podobou své poezie. Ale bylo to osvěžující setkání, ano, bylo osvěžující se setkat s dílem, které velkoryse přehlíží implicitně (ne)vyslovenou výtku, že „takhle v rýmech už se přece dneska poezie nepíše“ a napsala sbírku, která byla něžná i zasahující, tajemná i otevřená, tající i odhalující. Ve svém „veršovaném cestopise“ paní Marie svůj talent nezapře – je působivá (ale nekýčovitá) v popisu svých výprav do dálek exoticky geografických i chronologických, ale cítit životem jsou i její popisy všedních míst v Libni kolem Vltavy i Rokytky. Moc dobrá básnická sbírka. „Ale léto letos nebylo. A proto ani zima nepřijde. Černé uhlí ve sklepích spí a za bílého dne sny se mu zdají.“... celý text
mirektrubak


Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny

Sbírka reportáží z bojující Ukrajiny. Přibližují osudy jednotlivých lidí, ať už stojí na jedné nebo druhé straně. Zejména poslední 3-4 reportáže byly opravdu silné. Můžu doporučit.... celý text
Přečti_si



Sv. Outdoor Sv. Outdoor

Básně Iljašenko mají co nabídnout. Jsou mi blízké, protože mi připomínají svojí náladou a tématikou mojí oblíbenou knihu Běguni od Olgy Tokarczuk.
s1ombrehimawari


Sv. Outdoor Sv. Outdoor

Básně celosvětově rozmístěné, ale žižkovský činžák si v nich nepřekáží s budhistickým chrámem. A hlavně – čtenář si v nich nepřipadá jako turista (byť na některých místech je spíš nenápadně zobrazena problematičnost touhy po exotice). První oddíl sleduje vnitřní prostory, ale neznamená to, že se obrazy v textech omezovaly na úkazy mezi čtyřmi stěnami. Naopak je z básní cítit touha po pohybu, subjekt v nich často vyhlíží z okna různé události. Případně se zaměřuje na zahlédnuté osoby – v tu chvíli jako by se všechno zastavilo a básnířka kolem postav krouží, dotváří jejich osudy ("Co dělá žena na záclonou neviditelná žena / kolik toho má se mnou společného / její umělý motýl na na balkóně který nezná spočinutí / její zakrslé túje na které jí kálí ptáci?"). Zároveň je zde i jiná touha, která se na první pohled může s touhou po pohybu rozcházet – snaha vymezit si vlastní prostor ("V mém bytě budou dva keramičtí slavíci") V druhém oddílu už se básně rozprostírají všude možně, hlavně ve východoevropském prostoru, který není vylíčen nijak pohrdavě, ale naopak v básních pociťuji často spoustu něhy. Místa není třeba nijak dotvářet, naopak už jsou obmotána mýty (pár básní obsahuje i osazenstvo z antické mytologie, skvěle je zakomponován třeba Ikarus ve stejnojmenné básni). Oproti první části už zde dochází k realizaci cest a tužeb, ale zároveň se objevuje otázka domova, jenže se vynořuje a zase ztrácí. Opět v básních vidím propojení interiéru a exteriéru – výborná je třeba báseň, v níž subjektu tvaroh v buchtě připomene ledovou kru, nebo cyklus Dějiny košile pídící po rodinné historie ("všechno se do mě otisklo jako do vosku"). A onen titulní Sv. Outdoor je tím vším protkán, byť jeho konkrétní a univerzální podoba jako by neustále unikala; rozhodně nemá žádný náboženský charakter. Iljašenko píše celkem "rozpovídaně" či jak to říct, ale zároveň stylem čistým a elegantním (jak obálka), jen občas jej zašpiní nějaká trochu čnící slovní hříčka. Moc příjemná sbírka a ještě jen tak okrajově: snad v žádný beletrii jsem nečetl tak detailní pojmenování rostlin. Ne že by to byl nějaký hlavní motiv, ale když jde o prostor, jde i o flóru. Koupím les Mladý lesník koupí vzrostlý les v dosahu domova s koloniemi václavek se šupinami lišejníku se zajícem na čekané s koroptví v houštině Bude v něm nacházet staré německé náboje bude v něm nacházet zalíbení bude nacházet boha jíst koňský točený salám četník červotočů Bude jej prořezávat a klučit roubovat a hýčkat les není místo které postrádá les je nutnost v jeho povolání mladý lesník koupí vzrostlý les uprostřed velikého města (s. 15)... celý text
lubtich