• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Marie Rakušanová

Bohumil Kubišta a Evropa

„Na začátku byla skvělá výstava Martina Salajky Mimikry vloni na podzim ve ville Pelé a její, resp. jeho přiznaná inspirace expresionismem. A zvědavost se dozvědět a pochopit více. A pak už jen kousek k Bohumilu Kubištovi. Knihu jsem objevil a půjčil rychle a měl k ní hned obrovský respekt. Působí úctyhodně, až majestátně, má asi 700stran, 25x25cm, váží přes 3kg. Zvědavě jsem jí pootevřel a myslel, že jen tak lehce prolistuji, prohlédnu a vrátím. To byl ale omyl. Jsem zcela průměrný občasný návštěvník výstav a totéž platí i o mém "přehledu o umění". Od prvních vět mě ale kniha, resp. několik knih v jedné, zaujala a naprosto pohltila. M. Rakušanová, která je ústřední autorkou (spolu s ní se ale na knize podílelo dalších několik kolegů a kolegyň) nás velmi čtivě, ale přitom pečlivě a přiměřeně rozsáhle seznamuje s osobou B. Kubišty, jak jen to dostupné dokumenty a prameny umožňují. B.K. je vykreslen na jedné straně jako bytostný a mimořádně nadaný malíř s až mystickým přístupem ke své tvorbě, na druhé i jako racionální intelektuál, který své obrazy složitě matematicky, kompozičně, až architektonicky - ale i psychologicky a symbolicky - promýšlí a plánuje. A dále např. také jako úspěšný, dobrovolně narukující (stejně jako další jeho malířští souputníci tehdejší avantgardy) a vyznamenaný voják, dělostřelec c.k. vojska, pro kterého je armáda kromě zdroje financí i prostorem a společenstvím, kde objevuje svůj zájem a zaujetí pro kosmopolitismus, možná by se dnes dalo říci i evropanství (idealisticky doufal do posledních chvil v zachování Rakousko-Uherska). M.R. se ale nevyhýbá ani jeho negativním stránkám jako byl třeba nemalý egocentrismus a individualismus a schopnost druhé někdy spíše využívat ve svůj vlastní prospěch. V jeho životním příběhu, poměrně krátkém, nebo jeho blízkosti se také odehrává mnoho společenských i uměleckých historických přelomových událostí, na kterých se někdy sám osobně podílel, a i proto je jeho osobnost a obzvlášť krásné obrazy (kniha je přímo nabita nejen jeho reprodukcemi) mimořádně inspirující dodnes. Unikátní, i nesmírně výtvarně krásná, kniha.“... celý text
— purie

---

Josef Váchal – Magie hledání

„Postava Josefa Váchala a jeho působení na československé kulturní scéně je velmi svéhlavé a originální. Kniha popisuje jeho vztah k okultismu a jeho vliv na Váchalovo obsáhlé dílo a poutavě vykresluje umělcův život jako až tragické hledání sebe sama, kdy především cesta je cílem.“... celý text
— Kurt_Teplice

---

Antonín Slavíček 1870-1910

„Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 1881–1885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova (1886–1887). Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (1832–1899). V letech 1894–1899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do okolí Prahy (Okoř, Hvězda, Liboc) a do Bechyně. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshody s Mařákem. V roce 1907 cestoval Antonín Slavíček do Paříže přes Norimberk a Štrasburk, pobyt v těchto místech na něj udělal velký dojem. Po návratu bydlel v pražských Holešovicích nedaleko Letenských sadů. V tomto období (1908) vznikla jeho zásadní monumentální díla Pohled na Prahu od Ládví a Pohled na Prahu z Letné. Dne 10. srpna 1909 ho při koupání ve studené horské řece Zdobnici ranila mrtvice. Ochrnul na pravou polovinu těla. Následovala dlouhá doba léčení. Snažil se malovat levou rukou, poté se pokoušel o malá zátiší. Bohužel byl handicapován a výsledky zklamán, proto 1. února 1910 zvolil dobrovolnou smrt střelnou zbraní, dle úmrtní matriky "ve stavu nepříčetnosti". Je pochován na Olšanských hřbitovech. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Právě Praha se stala ke konci jeho krátkého, ale plodného života hlavní inspirací a hlavním tématem jeho tvorby. Reprezentační kniha připomíná sběratelům krásných knih úžasnou tvorbu velkého umělce.“... celý text
— 1amu

---