Nové komentáře u knih Mark Hedsel
Zelator
„Zajímavé , podnětné informace si čtenář musí najít v textu (kniha není psána jako "učebnice esoteriky"). Je zde mnoho informací z oblasti mytologie, hermetické symboliky , skutečné podoby našeho Světa. Některé věci musí člověk skutečně zažít, aby plně pochopil autorův text. Téměř čtvrtina knihy obsahuje bibliografické poznámky, takže při čtení bylo poněkud nepohodlné se několikrát během přečtení jedné stránky obracet do zadní části knihy. Též obrazová příloha mohla být kvalitnější.“... celý text
— vodnář
Zelator
„Jako autor této knihy je uveden Mark Hedsel s tím, že ji úvodem a poznámkami opatřil David Ovason. Soudí se ale, že Hedsel je smyšlená osoba (HeadSol) a také Ovason je pouhý pseudonym britského autora Freda Gettingse, narozeného v roce 1937, jenž v knize píše o sobě a své vlastní „Cestě Blázna.“
Kniha obsahuje skutečně rozsáhlý poznámkový aparát zaujímající snad čtvrtinu obsahu, a také velkou obrazovou přílohu. Protože moje znalosti mytologie, astrologie, historie umění, náboženství, mystérií, kultů, symbolů, rosenkrucianismu, a historie obecně jsou na bídné úrovni, odnáším si z knihy především poznatek o tom, že rychlými soudy ze sebe děláme akorát hlupáky. Mnoho informací v knize obsažených, například o spiritismu a okultismu, mi byly velmi blízké a kniha v mnoha jiných ohledech přinejmenším zpochybnila mé předsudky.
Knihu jsem si koupila krátce po jejím vydání v roce 1999 a dvakrát jsem ji rozečetla a zase odložila. Dočetla jsem ji až teď, téměř v padesáti letech. Nečte se snadno, a pokud máte zájem o lacinou, mainstreamovou a snadno stravitelnou populárně lidovou „esoteriku“, nečtěte ji.
V krásné ukázce, kterou předkládám, Mark hovoří se svým starým florentským přítelem:
„Víte, že přátelství nemá nic společného s věkem, ale moudrost ano. Vyhledáváte mě a snášíte mou fyzickou pomalost, protože jste nahlédl do mého srdce a to pořád ještě bije rychle. Obdivujete mou moudrost. Moudrost starců je úplně jiná než moudrost mladých.“
„Rozhodl jsem se naučit, jak být Bláznem.“
„Ne, rozhodl jste se jít po Cestě Blázna. V tom je rozdíl. A jaký je výsledek takové cesty? Výsledkem je moudrý Blázen. Blázen je ten, kdo se všeho vzdá pro myšlenku. Moudrý Blázen je ten, kdo ví, že se nikdy neměl čeho vzdávat. Je to bláznovství?“
Rozevřel jsem dlaně, abych ukázal, že jsem rozuměl.
„Jaký je rozdíl mezi starým člověkem a mladým člověkem, když jsou oba blázni?“
Myslel jsem, že je to řečnická otázka, ale on ji opakoval: „Jaký je mezi nimi rozdíl, Marku?“
„Je to závazek? Starý člověk se zavázal, mladý ne?“
„Ano, přesně tak. Starý člověk se zavázal. Někam se postavil. Život ho k tomu donutil. Nakreslil kolem sebe kruh a řekl: Tady stojím, tohle musím udělat. Zavázal se k nějakému jednání. Protože kolem sebe nakreslil kruh, i ostatní vidí, kde stojí. Mohou ho napadnout. Jeho postavení je slabé. Ti, kdo se nezavázali, mohou klamat, pokud chtějí. To je prastará bitva mezi mládím a stářím. Ten, kdo se zavázal, se zdá být ve slabém postavení. Duchovní pravda je ale úplně jiná. Silný je ten, kdo přijme závazek. Pravý závazek je závazek umělecký. Proto bývají umělci tak často napadáni. Jsou napadáni pro svou morálku, pro své myšlenky – dokonce pro své dílo. Ale jejich podstata – jejich závazek – je tajemství, které je nenapadnutelné. Skutečný umělec ví, že schopnost tvořit je odměnou sama o sobě. Obyčejní lidé se závazků bojí, víte? Obyčejní lidé se bojí tvořivosti, vědí, že když nechají ten vroucí kotel žluté tekutiny ve svém nitru překypět, změní se celý jejich život. Lidé se bojí změn. Nepřejí si být doopravdy tvořiví a umělečtí. Chtějí nejvýš zdobit a zpříjemňovat si své okolí – ale to má s tvořivostí málo společného.“
„Chcete říct, že cesta Blázna by měla být cesta tvořivosti?“
„Každá duchovní cesta by měla být tvůrčí. Tvořivost souvisí s oběťmi. Ten kotel žluté tekutiny, který se v každém vaří, je obětní vývar...“
„Síra?“
„Ano, síra. První ze Tří principů. Je v obětním kotli. Je to přemíra. Tvořivost je duchovní rozkoš, překypění síry.
„Takže veškerá tvůrčí činnost musí být bláznivá? A v tom případě i myšlení musí být bláznivé?“
Zasmál se mé sofistice. „Možná, že myšlení je bláznivé. Některé formy myšlení nepochybně bláznivé jsou. Koneckonců, většina lidí je zranitelná ve svých myšlenkách; bojí se přemýšlet sami za sebe. Blázen se učí přemýšlet za sebe; činí z toho duševní cvičení. Ostatní tuto Cestu odmítají. Proto je naše civilizace tak ohrožená. Žijeme ve světě, kde se všichni snaží zajistit co největší pohodlí tělu, ale pro rostoucí duši se dělá jen málo. Občas si myslím, že bychom měli naši civilizaci rozebrat cihlu po cihle a postavit znova.“
„Vy jste anarchista?“
Znovu se zasmál. „Ne, civilizace se dokážou rozložit samy. Poslouchejte ten dopravní zvuk zvenčí. To už je zvuk odlivu.““... celý text
— Tyet
