Nové komentáře u knih Masami Saionji
Můžeš změnit svět
„Tak tohle jsem fakt nedal, protože vlastně vůbec netuším co to jako mělo být. Něco tak krutě naivního a odtrženého od reality jsem už dlouho nečetl. Na čtení jsem se hodně těšil, protože jsem si myslel, že knížka bude obsahovat nějaké nové paradigma jak samotný jedinec může ovlivnit společnost, ve které žije.
Brožurka začíná popisem dnešní špatné světové situace. Upozorňuje na špatný přístup lidstva k přírodě, na terorismus, nerovné sociální podmínky Západního a ostatního světa. Proti těmto uvedeným faktům nelze nic mít. Situace je možná ještě horší než byla v době psaní této knížky. Jenže právě dnes lze vidět, že řešení, které navrhují autoři této knihy je na stejné úrovni jako komunistická ideologie. Ani za 40 let se komunistům nepodařilo naučit lidi, že by si měli vážit co jim stát poskytuje. Zde uvedená myšlenka světoobčana mi přijde ještě víc zcestná. V dnešní době můžeme vidět, že někdo jako Evropan neexistuje. Nepočítám samozřejmě nadšené neomarxisty, kteří se nemůžou dočkat až se pomocí Evropské unie podaří zničit národní státy.
Během čtení této brožurky jsem měl pocit, že je zde představován nějaký komunismus verze 4.0, který už bude konečně fungovat a budeme se mít pak všichni dobře. Dnes naopak vidíme, že globalizace problémy přináší, místo aby je řešila.
Brožurka je zkrátka zastaralá. O 14 let později jsme někde jinde. Ještě v době, kdy brožurka vyšla u nás bych její vydání chápal, protože nás čekala euforie před koncem světa v roce 2012. Ikdyž třeba čtenáři této knížky už odvibrovali do jiné dimenze. Škoda, že nepomohli odvibrovat i kovaným havlistům a pražské kavárně, kteří tak museli zůstat v tomto hnusném xenofobním státě. Oh, pardon, nechal jsem se trochu unést…
Ani ta japonská New Age vsuvka mě nějak neoslovila. Tahle brožurka se řadí k dalšímu bezpočtu knih na téma: kniha, kterou její cíloví čtenáři nebudou číst. Vize budoucího světa v knize mi přišla naivně šílená. Podvědomě to na mě působilo jak snaha nakukat lidem, že hodná totalita je vlastně správná a že by ji dokonce měli sami chtít. Yes we can!
Výchozí myšlenka samozřejmě není špatná sama o sobě. (To je asi vlastnost všech líbivých teorií, kterým lidé propadají.) Skutečnost, že náš způsob života má vliv na naše okolí a v součtu na celý svět není nic špatného. Jen nějak nerozumím, když autoři chtějí, aby změna současného paradigmatu vyšla zezdola od lidí, proč v určité fázi jsou národní státy ty špatné a náhle se má vše nadiktovat odshora…
Já si naopak myslím, že tak jako každý jedinec musí přijmout odpovědnost za svůj život, tak i jednotlivé státy musí přijmout odpovědnost za to co se děje uvnitř jejich území a za politiku s ostatními státy.
Asi jsem to nějak špatně pochopil. Co zas nemůžu překousnout je Ježíš a terorista Mohamed na jednom řádku. Islámský terorismus nemá nic společného s islámem. Tak fajn. Další sráči, kteří se bojí označit islám za průser. Vysoké hodnocení tak dávám jen proto, že spousta myšlenek v knize je správná. Doporučit se to dá asi jen neomarxistům, kteří rádi esoteriku. Pro všechny kritické jedince a lidi zabývající se o spiritualitu zbytečné čtení. Nic, kašlu na to, zklamání a jen další kniha, které se hodlám zbavit. 60%“... celý text
— Eldar80
Můžeš změnit svět
„Tato tenoučká příručka je rozhodně zajímavá. Můj úsudek zřejmě ovlivňuje, že jsem ji přelouskala krátce na to, co jsem dočetla Čtyři dohody, nicméně, autoři se pouští do odvážných utopií z cílem vyburcovat člověka a dát mu naději do budoucna. Je to spojovací článek mezi světem "duchovním" a "reálným". Knihy jako Čtyři dohody nebo Celestýnské proroctví nám ukazují duchovní cestu, jak můžeme najít klid a štěstí, ale neřeší, jak adaptovat tyto poznatky do společnosti lidí, z nichž má každý svůj osobitý názor a pohled na svět. Přesně to vymezuje tato brožurka, po velmi znepokojujícím přehledu globálních čísel v úvodu vykresluje sociálně spravedlivou společnost, která, ač globalizovaná, si zachovává svou dílčí automonii. Ať je tato teorie realizovatelná nebo je jen krásnou utopií, oceňuji odvahu, že někdo přišel s možností řešení problému namísto toho, aby stále dokola pasivně kritizoval, co všechno je špatně.“... celý text
— Arianne
