Eldar80
komentáře u knih

První půlka je skvělá, druhá je o dost slabší. Nejdřív jsem byl nadšený, ale od šesté kapitoly mě to míjelo. Začíná to jako populárně naučné, ale od strany 125 je to spíš motivační literatura. Nevím přesnější termín.
Vysvětlení levného dopaminu je super. Jeho mechanismus se určitě vyplatí znát. To bylo užitečné. Druhá polovina má blízko k osobnímu růstu. Došlo mi, že knihy od youtuberů bych raději číst neměl.
Některé rady jsou holt univerzální a v knihách se opakují. Je to srozumitelné a tak je to super pro mladší čtenáře. Ideálně pro středoškoláky před volbou vysoké školy. Čím je člověk starší, tím méně to ocení.
Je to hlavně pro čtenáře, kteří žijí on-line. Akorát to působí jako zacílené na muže. Možná si autoři měli k sepsání přizvat nějakou šikovnou spoluautorku. Mluví i o emocích, ale přístup je takový rozumový.
Kvůli první polovině určitě doporučuju přečíst. Zbytek neumím posoudit. Tady nejsem cílovka. Ne že bych neměl problém s levným dopaminem. :-) To taky, ale potíže mám jinde. Biliony v knize pobavily.
Asi se to moc dobře nekontrolovalo. Ale úprava je moc hezká. Brutálně mě to navnadilo si o dopaminu přečíst něco dalšího. Fascinující téma. Raději nemějte vysoká očekávání. Naštěstí je to stručné. 80%


Tohle se nepovedlo. Je to napsané na sílu a chybí tomu přirozenost normálního rozhovoru. Určitě nedoporučuju začínat touto knihou. Je dobré mít o vědomí přečtených víc knih. Mě ani to nepomohlo.
Pokud třeba nevíte, co je to monismus, tak to fakt nečtěte. Základní orientace ve filozofii je nutná. Je to náročné. Mě filozofie nezajímá a tak mně to přišlo zbytečně intelektuální. Nebo sem jen blbej. :-)
Filozofie by měla pomáhat k pochopení a tady to působí obráceně. Nevím, pro koho to je. Jako rozhovor to nefunguje. Jsou to odborné odpovědi na chaoticky kladené otázky. Pro mě je to zklamání.
Přednášky a rozhovory s profesorem Horáčkem poslouchám rád. Ani kapitola, kde se řeší vědomí a spiritualita, mě nezaujala. Přitom obsah je přesně to, co mě zajímá. Asi mně nesedlo vedení rozhovoru.
Jiné vysvětlení nemám. A pak mi nevyhovuje doktorka Drtinová. Možná to není špatné, ale hodně záleží, jak komu to sedne. Já u sebe vidím, že chybějící souvislý výklad vnímám moc kriticky.
Rozhovory, komentáře či eseje. Většina podobných prací mi přijde slabá. Možná mě to minulo, protože Horáček a já vycházíme z odlišných paradigmat. Určitě si chci přečíst Rovelliho a Tegmarka.
Třeba mi jen chyběl kontext. Chtěl jsem si to přečíst znovu, ale s odstupem času soudím, že to nemá smysl. Nebudu si hrát na intelektuála. Tohle zkrátka nemůžu doporučit. Na čtení se pečlivě připravte. (Viz literatura.) 70%


Anotace zní skvěle. Čekal jsem, že to bude v něčem unikátní. Ale rozdělení na tři linie mi přišlo umělé. Kdyby to bylo vcelku, tak by byl výsledek stejný. Aspoň u mě. Nebo jsem to nepochopil.
Těší mě, že podle hodnocení nejsem sám. V jiných románech je linií spousta a žádné oddělení to nepotřebuje. Dvě třetiny zabírají eseje na různá témata. Zbytek jsou dvě dějové linky napsané samostatně.
Někdy vidíte trailer, jdete nadržení do kina a filmová extáze nepřijde. Ty nejlepší okamžiky už byly v traileru. Není to o moc lepší, jen to trvalo dvě hodiny. Mám obavu, že to bude částečně autobiografické.
Tím nemyslím děj, ale myšlenky. Asi se nedá napsat řada esejů, aby tam nebyl nějaký zajímavý postřeh. Je to setkání starého spisovatele a mladé ženy, která představuje určitý ženský archetyp.
Asi proto mě pár motivů zaujalo, ale kdybych to nečetl, vůbec by mi to nevadilo. Milostný trojúhelník je nezajímavý. Je to prozření, že všechny životní etapy jednou skončí. Co se promarní už nejde dohnat.
Určitě to není kritika. Spíš povzdech. Nebo smíření? Mě by třeba zajímalo, zda se v tom ty ženy najdou. Uvědomují si svůj archetyp? Ještě na posledních třech stranách jsem naivně čekal nějakou pointu.
Kdo ví, co tu najdou ostatní. Román to není a na novelu to příliš natahují eseje. Společenskovědní, politické, osobní. Osloví to asi jen intelektuály. Nebo zkušené čtenáře. Pár emočních doteků je pro mě málo. 55% 2,5*


Jsou to jen příběhy. To mě trochu zklamalo. Grof vypráví svoje zážitky, ke kterým dnešní věda neumí nic říct. Mimo úvodu zde není žádný delší výklad. Snaha o analýzu, proč se tyto jevy dějí, také chybí.
Pokud jste nedůvěřiví, tak nemá smysl to číst. Zážitky důkaz nepřináší. Nezbývá než tomu důvěřovat. Je to jako cizí mystická zkušenost. Ani ta nikoho nepřesvědčí. Je nutné to zažít osobně.
Hodně zážitků jsou trip reporty a tak se časem začnou podobat. Ve smyslu problém - psychedelická zkušenost - vyléčení. Poslední příběhy tak začnou nudit. Je to určitý výběr a to dojmy zkresluje.
Většina tripů byla pod dohledem odborníků a pod vlivem vysoké dávky nebo holotropního dýchání. To taky může působit nedůvěryhodně. Příběhy bez užití psychedelik tady taky jsou, ale jen pár.
Doporučuju všem psychonautům, ale nečekejte moc. Vyplatí se vědět, co mohou psychedelika způsobit. Akorát chybí jak je správně užívat a vysvětlení setu a settingu. Aspoň stručně to tady mohlo být.
Je znát, že to Grof psal před delší dobou. (2005). Dnešní psychedelická renesance byla tehdy na začátku. (1999) Po úvodu následují příběhy rozdělené do 7 kapitol, kdy každá začíná vysvětlením problematiky.
Synchronicita, vzpomínky na porod a prenatální život, kolektivní historická paměť, reinkarnace, mimosmyslové vnímání, nové pojetí psychiatrie. A v poslední si všímá negativních reakcí od oficiální vědy.
Kdo má rád Carla Sagana, bude z něj zklamaný. U nás Grof dostal Bludný balvan, čemuž se můžeme leda smutně zasmát. Grof se asi domnívá, že stačí výpis zážitků a argumenty si čtenář najde v jeho dalších knihách.
Je to takový příběhový doplněk k jeho dílu. Určitě si to přečtěte pokud je vám Grof sympatický nebo vás zajímá jeho osobnost a duchovní cesta. Hodně tady mluví o sobě a tak s ním projdete část jeho života. 75% 3,5*


Je to 35 krátkých článků. Obsahují různé rady nebo vysvětlení k mystice. Díky Nauce často souvisí s jógou. Jiné se věnují duchovnu nebo běžnému životu. Některé vyšly v časopise Medium ve 30. letech.
Minařík je psal pro své žáky a tak je to pro úzký okruh čtenářů. Může to sloužit jako inspirace pro zájemce o mystiku. Z názvů článků nejde zjistit o čem jsou a tak je v úvodu jejich stručný popis.
Nauka je založena na józe a tak jsou požadavky poměrně nekompromisní. Je to nepříjemný střet s přísností mystiky. Bude to chtít rovnováhu mezi mystikou a potřebou zůstat nohama na zemi.
Nauka je druh vadžrajány, kterou Minařík přeformuloval na základě vlastního dosažení buddhovství. Je to tibetský buddhismus, ze kterého jsou převzaty hlavně jógové meditace a mravní požadavky jógy.
Chybí prakticky všechny kulturní součásti. Jedná se o zestručnění a zaměření na samou podstatu. Jsou zde důležité postřehy pro stoupence Nauky. Těm rozhodně doporučuju. Pro ostatní je doporučení sporné.
Je to srozumitelnější než Cesta k dokonalosti, kterou jsem četl nedávno. Články mají podobnou úroveň, jako má Jóga v životě současného člověka, která se k seznámení s Naukou hodí víc. Té dejte přednost. 80%


Naprosto vynikající práce o historii znalosti lysohlávek. Není to příručka pro jejich užívání. Tady bych doporučil Martin W. Ball: Moudrost hub. Skvělá věc nejen pro uživatele. Tohle je spíš odborná historická studie.
Letcher rozbijí spoustu romantických mýtů o houbičkách a pohanství. Zdá se, že psychedelické houby naši předci neznali. Pro užívání v minulosti neexistují žádné archeologické důkazy. Jen v Mexiku a pak výjimečně.
Na Sibiři se na několika místech užívaly muchomůrky červené. A to je všechno. Autor zkoumal, kdy a kde se tento fenomén objevil. A kupodivu zjistil, že až v dnešní době. Je to záležitost stará 70 let.
Nečekal jsem, že to bude tak dobře zpracované. Není to nějaká nekritická adorace, ale autor k tomu přistupuje nezaujatě. Možná až moc skepticky. Je vidět, že to psal před současnou psychedelickou renesancí.
Na houbičky se nedívá konzumně, ale zpochybňuje jejich pozitivní vliv. Na ten věří příznivci psychedelik. Upozorňuje, že se jedná o subjektivní zážitek, který je určen dané osobě. Léčebný potenciál také moc neřeší.
To neplatí pro šamanistické tradice, kde mají s užíváním zkušenosti. Dnes výzkum potvrzuje, že naděje příznivců byly oprávněné. Od roku 1999 se psilocybin opět zkoumá. Výzkum probíhá i u nás.
Našemu výzkumu se věnuje Fenomén psychedelie od F. Tylše. Kniha je výborně hodnocená, zřejmě se tam promítá vnímání důležitosti této problematiky. Tomu všemu se však Letcher nevěnuje.
Přesto že se zde hodně mluví i o LSD, tak zde není absolutně žádná zmínka o Grofovi. Nedá se usoudit proč. Kniha je čistě historická a o samotném užívání je tam pár zmínek. Asi největší nedostatek.
Věnuje se i muchomůrce červené, ale opět se nevěnuje užívání. Chybí upozornění na nutnost dekarboxylace kyseliny ibotenové. Ani problematika setu a settingu se neřeší. Uvádí pár trip reportů a následky užití omylem.
Objevují se zde významné postavy psychedelického hnutí. Bohužel žádný myslitel mě nezaujal. Ani Leary, ani McKenna. Wasson a Graves už vůbec ne. Wasson měl jen štěstí a tak se roku 1955 objevuje Maria Sabina.
Konečně jsem se dočetl, kde se vzalo to stupidní datum 22.12.2012. Vymyslel ho Terence McKenna. Tady zklamu jeho příznivce, ale víc než filozof a myslitel byl spíš schopný vypravěč a improvizátor.
Ujasnil jsem si, že se jím nemusím zabývat. Co zažil, bylo určeno jemu. Je to jako ostatní trip reporty. Jsou to ukázky toho, co se dá zažít. Psychedelika jsou hlavně nespecifický zesilovač našeho nitra.
Jejich užití nic neslibuje a nezaručuje. Poskytují zvýšenou neuroplasticitu mozku a možnost lepší psychoterapie a sebepoznání. Důležitá je následná integrace. Jedná se o zásadní literaturu právě pro svou střízlivost.
I mě to zklamalo. Druidi byli negramotní a houby se hned rozkládají. Proto zatím nemáme důkazy, že by oni nebo pohanští kněží lysohlávky užívali. Vyznali se v rostlinách, které jsou často jedovaté.
Možná trochu nudná kniha, ale nabitá událostmi a významnými osobnostmi, které etablování houbiček způsobili. Houbičky nejsou zdraví škodlivé, nejsou toxické, nezpůsobují závislost. Jejich zákaz je zločin.
Přesné a nejlepší .info najdete na Houbook. Doporučuju. 90% 4,5*


Má to úplně stejnou úroveň jako Hlava světa. Autorka to napsala s odstupem několika let, ale vůbec to nejde poznat. Stylisticky je to stejné. Mnohem víc to připomíná jen natažení prvního dílu.
Až na Itálii to nic nového nepřináší. V čem první díl vynikal, tady chybí. Konflikt náboženství zmizel. Tugumír skoro také. Navíc se takové postavě nedá konkurovat. Princ, kněz a léčitel. A ještě skutečně žil.
Výměna hlavní postavy se nepovedla. Tugumír věděl, že čest není všechno, ale Gaidemar se snaží být dokonalý. Historicky je to relativně přesné. Horší je, že úprav je víc. Dost nových postav je vymyšlených.
Cizí královna je z civilizace, kterou dobře známe. Civilizace Slovanů nám dál uniká. Romantické představy o pohanství nejsou na místě. K moudrosti druidů jsem skeptický. Zvláště po přečtení Magických houbiček.
Atmosféra a pozvolnost děje je stejná. Doporučení je tak jasné, komu se jednička líbila, tomu se bude líbit i tohle. Opět musím pochválit historický dodatek. Je to hezké, ale samostatně to určitě nečtěte. 75% 3,5*


Historicky je to zpracované docela dobře. Dějově je to slabší. Je to hezké, ale málo výrazné. Autorka má špatný výběr scén. Většina děje je monotónní. Obávám se, že si toho moc nezapamatuju.
Asi jen to, co se mě oslovilo a významné historické okamžiky. První polovina je jednotvárná. Odehrává se ve stabilní době vlády Otova otce Jindřicha I. Ptáčníka a tak to působí idealisticky.
Většina událostí je popsána přesně. Některé jsou vymyšlené. O této době toho víme málo a tak to jinak nejde. Autorka se drží historie, ale občas si něco upravila. Mě to přišlo zbytečné. Výběr úprav je vždy subjektivní.
Není to akční. Dlouho tomu chybí spád a snaha vygradovat závěr se nepovedla. Ale pár silných momentů zde je. Je to období střetu pohanství a křesťanství. Škoda, že konflikt náboženství neměl větší prostor.
Mně se to líbilo kvůli Tugumírovi. Slovanský kněz, pohanský princ, bratranec českých knížat. V jeho osobě se spojují hlavní roviny románu. I tady se Gablé opírá o historické prameny. A zas to pojímá idealisticky.
Tohle pocitové naladění je napříč celou knihou. Díky Tugumírovi je nám to blízké. Po přečtení si najděte heslo Polabští Slované. Ale dřív ne, jsou tam spoilery. Tohle období je atraktivní a něco málo se dozvíme.
Navíc Gablé nikomu nestraní. Musím ocenit historický dodatek na konci. To dnes často chybí. Díky Tugumírovi bych to chtěl prožít znovu. Jeho osud mě v jednom okamžiku dohnal k slzám. Sentiment je využitý dobře.
Asi proto je to tak oblíbené. Ale občas to plynulo moc volně. I tak doporučuju. Těším se na druhý díl. 85% 4,5*

Minařík napsal tak stručný text, že mu jeho žáci nerozuměli a tak věty očísloval a okomentoval sám sebe. Jenže komentáře jsou napsané stejným stylem jako původní text a tak je to pořád těžko srozumitelné.
Díky komentářům je to nesouvislé. Chybí nějaké delší vysvětlování. Je to jen pro zájemce o Nauku. Čtení vyžaduje její znalost a tak to není pro první seznámení. Nepopírám kvalitu informací, ale ta forma je špatná.
Je to tibetský buddhismus bez buddhismu. Mystika založená na józe. Minařík očekává základní znalosti. Mluví o bdělosti, ale vůbec ji nevysvětluje. Přitom jen o ní jde napsat kniha. Třeba Bdělost od Mella.
Je to pro pokročilé praktikující. Buddhistické knihy se věnují spíš základům a tady je závěr mystické cesty. Minařík vysvětluje, proč přísné mravní požadavky mají vždy přednost před technickým cvičením.
Popsaná jógová praxe má blíž k magii. Základ je vůle a sebeovládání. Vysvětluje dháranu a dhjánu. Je to jen pro lidi, které zajímá jóga a nenáboženská mystika. Jinak moc není důvod to číst.
Je to užitečné hlavně jako ukazatel správné cesty. Může to sloužit pro orientaci. Pokud zjistíte, že provádíte praxe, které jsou s tím v rozporu, je dost možné, že někde došlo k nepochopení. Jinak je to sporné.
Minařík uvádí spoustu pravdivých tvrzení, ale je otázka, nakolik je uvedená praxe efektivní. Stoupenci Nauky si to dřív nebo později stejně přečtou. Ostatním spíš nedoporučuji. Komentáře psal svým žákům. Tím je kniha daná. 75% 3,5*


Druhé čtení po 20 letech. Už to je deprimující. Vůbec jsem si nepamatoval, že jsem to četl. Další deprimující věc. Asi to ani nejde. Jsou to různě dlouhé komentáře k vybraným veršům Nového zákona. (NZ)
Některé mají několik řádek, některé jsou vzácně na několik stran. Ježíšovo učení, jeho jednání, zázraky, to vše se dá vysvětlit z pohledu jógy. Překvapilo mě, jak moc je to protikřesťanské. Pro normální věřící to není.
Církevní křesťanství je s tím v rozporu. Jak je na tom esoterní křesťanství, které neznám, nedokážu posoudit. Křesťanské mystiky jsem nečetl. Autor ukazuje, že NZ obsahuje stejné pravdy jako východní nauky.
Dnes je běžné křesťanství odmítat a tak je to trochu jeho obhajoba. Není to naučné nebo vysvětlující. Na to zde není prostor. Chybí nějaká sjednocující teorie. Je dobré už před čtením znát nauku Květoslava Minaříka. (KM)
Občas je to kritické a tak to není příjemné. Jiné duchovní knihy mohou uklidňovat, ale tady jsou přísné požadavky jógy. Při čtení jsem si uvědomoval svoje chování a nedostatky a tak to není něco, co by se četlo s radostí. :-)
Nejvíc přínosný je začátek. První tři evangelia. Komentáře k Janovu evangeliu jsou dost teoretické. Skutky apoštolů obsahují spíš vysvětlení zázraků. Velká nevýhoda je útržkovitý výklad kvůli veršům.
Zaujme vždy jen pár myšlenek. Myslel jsem, že tam bude víc buddhismu, ale je to hlavně o józe či hinduismu. Našel jsem souvislosti s kabalou. Křesťanství vychází z judaismu a tak se tam jeho esoterní tradice promítá.
Jen jestli tam ty souvislosti s kabalou nevidím jen já. :-) A pak záleží, jak moc se věnujete praxi. Taky proto se to nedobře čte. Je to pro malý počet čtenářů, kteří se zajímají o mystiku, jógu nebo esoteriku.
Ale v původním významu. Dnes se to plete s New Age, jehož stoupenci nemají křesťanství rádi. Nemluvě o (neo)pohanech. Je trapné, že duchovní lidé nechápou Ježíšovo učení a nerozumí křesťanským hodnotám.
Kam jsme se dostali? Nerozumíme vlastnímu náboženství. Nauku KM znám a i tak jsem se ztrácel. Je to těžké čtení. Mě zajímá hlavně tibetský buddhismus. Tohle je asi vhodnější pro ty, kdo věří v Boha.
Asi nejnáročnější kniha, co jsem letos četl. Škoda, že to není srozumitelnější, aby to bylo víc přístupné. Je to především pro žáky nauky KM. Jinak bych to doporučil všem. Lidé by si měli hodnotu křesťanství uvědomovat. 85% 4,5*


Je to docela náročné. Působí to dost teoreticky. Něco takového jsem ještě nečetl. Maslow má osobitý rozumový styl. Tváří se to jako věda, ale jsou to názory a syntéza vzdělaného a zkušeného psychologa.
Zajímala by mě mysl takového člověka. Na konci je o něm krátké pojednání. Je to spíš kritika psychologie a tak se mi to líbilo. O motivaci, tak jak se jí laicky rozumí, to moc není. Ani co se týče osobnosti.
Maslow upozorňuje, že se málo zkoumají psychicky zdraví lidé. Tehdy i dnes je to aktuální. Jak žijí lidé, kterým se daří? Jak to dělají? Co je motivuje? Jeho teorie sebe aktualizujících lidí je zvláštní.
Já mezi ně patřím a zároveň jsem v něčem jejich opakem a tak to na mě působí nevěrohodně. Četl jsem pár knih o motivaci a osobním růstu a tak mě zajímalo, co si o tom myslí psychologie. No. Docela se to minulo. :-)
Maslow má v bibliografii téměř 500 knih. Super. To bych četl 10 let. :-) Opět platí, kdo má víc načteno, ten si víc odnese. Obohatí to lidi, kteří hledají kam se dál v motivaci vydat. Udělal jsem si spoustu poznámek.
Jen nevím, kdy to budu číst. Vynikající jsou dvě poslední kapitoly. Příloha A je perfektní. Tady se mi zdá kritika pořád platná. Výzkumy jsou, ale málo. Vzpomněl jsem si na Psychologii štěstí od Buchera.
Příloha B je asi jen pro odborníky. Je nezbytné mít načteno. Maslow se opírá o vlastní nebo cizí výzkumy. Je to užitečné jako syntéza té doby. Zájemcům určitě doporučuju. Jinak ne. Populárně naučné to není.
Je to sterilní a suchopárné. Rád bych se k tomu vrátil, ale nevypadá to reálně. Je to víc pro orientaci, zda vás Maslow a jeho směr psychologie oslovuje. Mě to zaujalo a rád bych v tom pokračoval. Počítejte s rokem prvního vydání. 80%


Nejsem věřící a tak mi chybí odpovídající vztah. Bibli hodnotím jako jakoukoli jinou knihu. Přečetl jsem ji jako beletrii. Od začátku do konce. Ale Starý zákon (SZ) chronologicky. Vím, že se tak číst nemá.
Zarazilo mě, jak je Bible nudná a nezáživná. Četl jsem ji 2 měsíce a je to děsivá ztráta času. Nemá žádný spád. Prakticky se nedá číst. Je to málo působivý mýtus nijak zvlášť poetický. To je nejvíc fascinující.
Že zrovna tohle je jedna z nejrozšířenějších knih. Krutý vtip historie. Pokud chybí náboženský kontext, tak to tak prostě je. Hodnotím obsah. Ne co je za Biblí. Je to historický dokument ze starověku.
Navíc se mu nedá rozumět. Už dopředu musíte vědět, jak ho uchopit. Je to jen pro křesťany. Fascinují mě zástupy ateistů, kteří si přečtou Bibli a mají pocit, že rozumí křesťanství nebo judaismu. Ve skutečnosti neví nic.
Pokud chcete něco vědět o křesťanství, tak si přečtěte něco o křesťanství. Ale nečtěte Bibli. Pokud chcete něco vědět o judaismu, přečtěte si něco o judaismu. Ale nečtěte Bibli. Teprve až po něčem naučném.
Začíná to jako mýtus, který se změní v historii židovského národa. Tím je dán charakter SZ. Text byl formován historickými událostmi, se kterými se museli starověcí Izraelité vyrovnat. (Wright: Evoluce boha)
Je to sbírka mnoha textů od mnoha autorů a vznikala v průběhu stovek let, což se vymyká naší životní zkušenosti. Vzhledem k časové propasti, která nás dělí od sepsání, to jen primitiv může hodnotit současnými měřítky.
Je to mýtický popis dějin starověkých Izraelitů a spílání proroků. Mluví to k lidem, kteří jsou 2 tisíce let mrtví. My si nedokážeme představit život našich praprarodičů, natož se vcítit do lidí z doby bronzové.
Zmínky o fantasy v komentářích ukazují na nulové vzdělání. Mýty se vyskytují ve všech kulturách. Navíc polyteismus připomíná fantasy víc. Sepsání textů je dáno historií a historie nemá žádnou vlastní inteligenci.
Je to běh mnoha událostí a procesů. Upozorňuju, že předmluvy v ekumenickém překladu k pochopení nestačí. Tam se uvádí především historické souvislosti. Doba vzniku, autorství apod. Je to kniha určená k výkladu.
Už od začátku je zřejmé, že je to alegorie. Ostatně někteří rabíni říkají, že chápat Bibli doslovně je ten největší hřích. K mnoha křesťanům se tahle informace ještě nedostala. To je na tom absurdní.
Bible totiž ty sbírky obsahuje dvě. SZ už jsem zmínil a pak Nový zákon (NZ) o příchodu a zabití hlavního hrdiny. Před NZ je násilně našroubován SZ. Výsledek je nekončící náboženská nenávist. Gratulujeme.
Svatou knihu judaismu si přivlastní křesťanství, vymyslí si k tomu vlastní mýtus, slepí to dohromady a tváří se, že je to naprosto v pořádku. Něco takového se fakt může stát jen na této hloupé planetě. :D
Pokud nejste věřící, tak to nečtěte. Nemá to smysl. Pro věřící je to zas něco, co se nedá hodnotit. Je to zcela jiná kategorie literatury, kterou databazeknih nedokáže zohlednit. Věřící to budou vnímat absolutně jinak.
Abyste Bibli správně porozuměli, což samo je extrémně diskutabilní, tak musíte vystudovat teologii. Nebo ješivu pokud chcete chápat SZ. Nebo aspoň chodit do kostela. Nebo být religionista. Nebo historik.
Zdravý rozum nestačí. Hebrejština používá pro čísla písmena. Každé slovo je číslo a číslo může být slovo. Třeba Noemova archa. Její rozměry mohou být slova, která dávají další význam. Jakýkoli překlad SZ je díky tomu na nic.
Další informace, která se ke křesťanům nedostala. A pak křesťané v USA postaví repliku Noemovy archy. :-) Däniken vidí ve SZ mimozemšťany. Křesťané tam vidí příchod Krista. Oboje je stejně relevantní.
Podle kabaly má Tóra 4 druhy výkladu: doslovný, alegorický, homiletický a mystický. Křesťané si však myslí, že SZ rozumí lépe než lidé, kteří mluví jazykem, kterým je napsán a vyznají se v jeho symbolice. Tak určitě. :-)
SZ se skládá z 39 knih a doporučit se nedá nic. Snad Genesis, Přísloví a Kazatel. A z NZ 4 evangelia. Takže asi tak 10 % textu. Musíte sami vědět, co vlastně v tomto prastarém dokumentu hledáte. Pokud to i přesto chcete číst:
1. Nečtěte to. Nevyplatí se to. Sežeňte si něco naučného o náboženství.
2. Přečtete si evangelia. Ježíše a jeho učení se vyplatí znát.
3. Celý NZ. Je dobré znát základy křesťanství. Zjevení můžete vynechat.
4. Přidejte SZ: Genesis (jak to začalo), Přísloví a Kazatel (nějaký moudra)
5. Pak beletrie: Rút, Ester, Jób, Píseň písní a Daniel (nejpoutavější z proroků)
6. Pokud budete mít sílu, můžete dočíst Pentateuch a pokračovat až po Druhou Královskou a zbytek pak chronologicky.
Číst Bibli má smysl jen pro věřící. Jedná se o zásadní text, který utvářel Západní civilizaci. Jeden ze základů naší kultury. Historická hodnota se nedá popírat. Rád bych hodnotil líp, ale systém hvězdiček to neumožňuje. 30% 1,5*
(Muselo by se hodnotit jednotlivě nebo aspoň po částech.)


Jsem rád za vysoké hodnocení. V tom podstatném jsem souhlasil. Od začátku jsem chtěl dát 5 hvězd. Ale nesměl bych číst dál. Chudoba je velký problém, který tvoří další. Kritika Roslingovy Faktomluvy mě potěšila.
Jenže některá tvrzení mě zarazila. Chtěl jsem dát 4 hvězdy. Hlavně proto, že vše jsou palčivé problémy současnosti. Ale relativizování židovsko-křesťanských kořenů nedává smysl. Co je to za nápad? :-)
Přečtete si Athény a Jeruzalém nebo Dějiny židovského národa. Chtěl jsem dát 3 hvězdy. Chci být konzistentní. My nemáme problém s tím, že někdo zneužívá dávky, jak kdysi tvrdily jakési pomatené bilboardy.
My máme systémový problém s lokální chudobou, který se dlouhodobě neřeší. Proto to čtenáři vysoce hodnotí. Nejsme tak asociální, jak se někdy říká, ale jak s tím souvisí zjednodušování problémů Západu?
Pád na 2 hvězdy. Čtenáři asi s Prokopem souhlasí nebo si cení kvalitní analýzy uvedených témat. Mě zajímá kvalita celku. Je to dobrá sociologická studie některých problémů, ale časem zastará.
Prokop zmiňuje svého oblíbeného politika Miloše Zemana. A to jsem si myslel, že už o něm nikdy neuslyším. Koho bude Zeman za 10 let zajímat? Jsem zvyklý číst víc nadčasové knihy. Působí to jako relikt roku 2019.
Asi mi něco uniklo, když dával Petersona a Haidta na jednu stranu. Zajímalo by mě, co by si o tom mysleli. Popularitu Petersona nechápu. Haidta respektuju. Prokop často mluví o lidech, se kterými nesouhlasí.
Ale vždyť to budou číst i jejich příznivci. Nebo předpokládá, že čtou jen lidé jako on? :-) Nesmyslné výroky Václava Klause o levicovém snowboardu je téma, které se má řešit? :-) Mě nezajímá, že bývalý prezident něco plácne. :-)
Proč tak důležitá témata znehodnocuje svými postoji? Je super, že to čte spousta lidí a hodnotí to pozitivně, ale přečíst by si to měli především ti, co mají v moci to změnit. Naprosto povinná četba pro politiky.
Kdo to nečetl, nemá ve sněmovně co dělat. :-) Vědec by měl umět opustit své osobní názory a psát nezaujatě. To tady nebylo. To je velká škoda. Hloupé výroky to zbytečně shazují. Jak to přesně ohodnotit vůbec nevím. 2,5*


Je to moc krátké. Čtení na dvě až tři hodiny, když nad tím budete dlouho rozjímat. Obsahuje to vzpomínky na Květoslava Minaříka. Je to jen pro zájemce o jeho nauku. Pokud vás nezajímá, nemá smysl to číst.
Koho jeho učení oslovilo, má jedinečnou šanci poznat jeho osobnost. Jsou to krátké rozhovory, které autor vedl v roce 1997 s jeho žáky nebo blízkými. Autor vynechal otázky a rozhovory upravil do krátkých kapitol.
Ty se díky stejným otázkám podobají. Dotazy mohly zůstat. Odpovědi by nemusel upravovat a bylo by to víc autentické. Jinak je to výborná věc. Přibližuje nám Květoslava Minaříka jako živého člověka.
Jednotlivé příspěvky jsou osobní a pohled, který na Mistra získáme, se nedá získat z žádných jiných knih. Podobně působí knihy Praxe přímé stezky 1, 2 a 3, kde jeho osobnost prosvítá v dopisech jeho žákům.
Je tam vidět přístup a vztah k ostatním. Jeho výjimečná osobnost se do nauky promítla málo. V textech jeho knih působí jinak. Nauka je rozumová, striktní, přísná a logická. Minařík byl přitom jemný a laskavý člověk.
Chladný výklad může mást. Jeho chování odpovídá jiným duchovním nebo buddhistickým učitelům. Skutečný Minařík se tak za svým dílem trochu skrývá. Kéčara je sice jeho životopis, ale je psaná jako ostatní knihy.
Ohromná škoda, že to není mnohem mnohem delší. Další vydání se prý nechystá. Běžným čtenářům je to k ničemu, ale vážným zájemcům by to třeba mohli posílat poštou... Je to nesmírně vzácné setkání. 85% 4,5*


Je to spíš učebnice nebo skripta. Nevím, zda je to tak oblíbené nebo studentům nic jiného nezbývá. Mám 8. dotisk z roku 2022. Jenže je to pořád 4. vydání z roku 2006. Třeba to nevadí. Dělí se to na dvě části.
První má přes 200 stran a popisuje náš vývoj od prenatálního období do konce života. Tahle část je dobrá, protože se týká každého. Druhá část má přes 100 stran a výklad je především pro studenty psychologie. (To já nejsem.)
Popisuje se historie různých vývojových teorií. Jsou zde slavní lidé, jejichž teorie už neplatí. Třeba J. J. Rousseau a jeho ušlechtilý divoch. Nebo Freud. Ale bez hodnocení. Mě to přijde zbytečně matoucí.
V technických oborech studenty se zastaralými teoriemi neobtěžují. Uvedení historického vývoje chápu, ale proč to není lépe zpracováno? Pak se probírají vědní disciplíny, které s vývojovou psychologií souvisí.
Je zvláštní, že biologii se kniha věnovala málo. Přitom biologie toho umí spoustu věrohodně vysvětlit. V závěru se řeší ohrožení zdravého psychického vývoje dětí a problematika násilí ve společnosti.
První část je přístupná a obohacující pro všechny. Je užitečné znát náš psychický vývoj a období, kterými v životě všichni projdeme. To moc neplatí pro druhou část, kterou jsem četl ukrutně dlouho.
Text je hutný a slouží k nastudování. Tohle studentům fakt nezávidím. Při čtení mě strašně vadil formát knihy. Je to poměrně veliká brožura. Tohle bych uvítal v pevné vazbě. Nejvíc zásadní jsou vývojové fáze.
To se mi hodilo, když jsem četl Stručnou historii všeho od Wilbera. Duchovní zrání opírá o průchod vývojovými fázemi. Je to dobré pro lidi, kteří si myslí, že po škole jejich vzdělání nebo vývoj končí.
Je vidět, že nikdy nemáme "hotovo". :-) Každé životní období má své nároky a zrajeme celý život. Samostatně kniha nestačí. Asi se očekává, že se studenti sami zorientují. Pro ostatní je lepší sehnat si něco jiného. 75% 3,5*


Na knihu jsem se těšil snad 10 let. Viděl jsem TED přednášku autora z roku 2008 a hodně mě oslovila. Je to vynikající shrnutí odkud se berou naše morální zásady. Doporučuju! Jedna z nejlepších TED přednášek.
Zde jsou veškeré argumenty k přednášce. Autor to napsal v roce 2011, kdy měl pro svůj výzkum odpovědi od 132.000 respondentů. Netuším, proč to není všeobecně známé. Celá problematika je nesmírně důležitá.
Výsledky výzkumu by měly být součástí vzdělání. Stejně jako znalost introverze a extroverze. (Jung: Psychologické typy) Ikdyž zrovna to není správně pochopené. Kdo ví, jak by dopadlo tohle. Autor má čistě americký pohled.
Liberální je levice. Konzervativní je pravice. Volič konzervativní KSČM je počítán k pravici a liberální volič SPOLU k levici. Radost to neudělá nikomu. :-) Naštěstí tento redukcionismus nevadí. Jen hloupě komplikuje čtení.
Ani u nás nejsou tyto pojmy pevně dané a opakovaně na tohle téma vznikají hádky. Je to tlustá kniha, ale předává málo informací. Ta hlavní je jedna. Autor vysvětluje, proč jsme konzervativní nebo liberální.
Zdrojem nejsou názory nebo racionální argumenty, ale morální hodnoty. A ty máme vrozené. Proto nám je nikdo nevymluví. (Koukolík: Rozhodování, kap. 32.) Náš zdravý rozum se neopírá o racionalitu, ale o morální intuici.
Navíc intuitivní myšlení vždy předchází pomalému přemýšlení, protože odpovídá naší přirozenosti. (Kahneman: Myšlení) Evoluce zlepšovala intuici půl miliardy let. Racionální myšlení je moderní výstřelek.
Proto se nedomluvíme, když jsme liberální nebo konzervativní. Argumentačně se míjíme. Chybí logika a proto svoje zásady nedokážeme racionálně obhájit. Nejde to z podstaty věci. Lidé si neuvědomují racionalistický blud.
Naše životy určují emoce, intuice a hodnoty. To má vážné filozofické následky. Všechny redukcionistické filozofie ztrácí užitečnost. Proto Haidta obdivuju. S odvahou sebevědomě píše proti novému ateismu.
Další důležitá naučná kniha, kde ateismus vychází špatně. Kdo není ochoten změnit své názory, tomu to nepomůže. Argumenty nebudou fungovat. Haidt je vědec a nepsal to pro fanatiky s jasným názorem.
Ještě si na tom zakládá. Úplně zbytečně vymýšlí následky evoluční psychologie, které už skvěle zpracoval Wright. Vůbec ho necituje. Protože Wright není vědec. Je novinář. :-) Morální zvíře a Evoluce boha jsou jen v bibliografii.
Jenže jsou lepší. Morální zvíře v evoluční psychologii a Evoluce boha líp rozvádí, proč je náboženství potřebná evoluční kulturní adaptace. Úplně chybí Matt Ridley. Protože je Brit nebo protože je konzervativní? :-)
Jenže ve vší úctě - oba jsou v biologii lepší. Proto je to tak strašně dlouhé. Haidt pečlivě argumentuje a cituje jen vědce. Všechno chce vysvětlit sám. Netřeba se bát délky, pochopí to každý. Je to podrobné a srozumitelné.
Nevýhoda je zmatení v politice. V otázce hodnot si můžete udělat víc jasno. Stačí navštívit jeho stránky yourmorals a vyplnit dotazníky. Autor je liberál a na knize je to znát. Výklad a argumenty to naštěstí neovlivňuje.
Je nutné, aby to četlo co nejvíc lidí. Nebo aspoň viděli jeho 2 přednášky na TEDu. Mohlo to být stručnější. Délka může odradit a kdo lpí na svých názorech, toho dlouhý výklad nepřesvědčí. Doporučuju. Zcela zásadní věc. 90%


Je to skvost. Občas se dotýká vlivu minulého režimu na psychiku lidí a tak je to nesmírně užitečné pro všechny, kdo tu dobu zažili. Během čtení jsem viděl, že kdybych to četl před 30 lety, tak by mně to zásadně změnilo život.
Nasměrovalo by mě to úplně jinam. V 11 jsem četl Dänikena, protože nic jiného doma nebylo. Jen dobrodružná beletrie, Verneovky, Foglar a Karel May a jen sem tam něco lepšího. Vůbec nechápu, proč to čtu až teď.
A ještě jsem to koupil za bizarně nízkou cenu. Miluju antikvariáty! Proč to nemá za sebou aspoň pět vydání? Nechápu, že to vyšlo před 30 lety a pak už nikdy. To o to není zájem? Pochybuju. Jung se čte pořád.
Zvláště dnes, kdy jsme zavaleni kvantitou. Přináší to 7 esejů na základní témata Jungovy psychologie. Autor zcela předčil podobnou knihu Psychologie C. G. Junga od Jacobi. Je nesrovnatelně lepší. Sice náročnější, ale přínosnější.
Základní principy jsou zde aspoň pro mě podány mnohem srozumitelněji. A není to tak těžké jako Jung. Koho neoslovil jeho Výbor z díla, měl by to zkusit. Tohle nám může nečesky mluvící svět jen závidět.
Autor cituje jen z Junga. Dalších pár psychologů málo. Rozebírá některá slavná díla světové literatury. Nejvíc se věnuje Camusovu Cizinci a Zmatku chovance Törlesse, kde řeší vliv nevědomí na morálku člověka.
Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Rozhodně cítím potřebu přečíst si to někdy znovu. Je to pro všechny, koho zajímá psychologie, společnost, náboženství a lidský život. Vřele doporučuju všem zájemcům o Junga a duchovno. 90%


Je to jako osobní deník. Podnázev bych vyměnil za název. Jsou to zdlouhavé paměti. Během čtení mě čím dál víc mrzelo, že historii tohoto období nemám načtenou. Nedokážu ocenit Waltariho historickou přesnost.
Jako román je to průměrné. Začátek ještě ujde, ale asi od poloviny autor hrne spoustu událostí a postupně jich přibývá. Přestává to být beletrie a stává se z toho kronika z období vlády císaře Nerona.
Popisuje 33 let. Je to únavné. Objevují se dramatické a působivé okamžiky, ale utopené v monotónnosti. Kniha nemá spád a kolem strany 500 může začít nudit. Nutit se pak do zbytku zkazí výsledný dojem.
Hlavní hrdina je fiktivní potomek historické osoby. Všude jsem byl, všechno znám a byl jsem u všeho důležitého. :-) Chová se jako naivní trouba a ke konci jako obchodní génius. Jak se Waltarimu hodilo. To bylo nevěrohodné.
Občas docházelo ke komickým situacím, ale málo. Bez napětí je to fádní. První díl Jeho království se kvůli zázrakům nedá považovat za historický román, ale byl mnohem lepší. Měl příjemnou atmosféru.
Ani nevím co si z tak dlouhé knihy vzít. Název je asi jediná pointa, co to mělo. Je nesmysl myslet si, že za úpadkem Říma bylo křesťanství. Spíš naopak. Křesťanství přišlo pozdě. Jinak by se Byzanc neudržela do 15. století.
Přečtěte si to a uvidíte. Neuvěřitelné množství významných lidí se vůbec nedožilo přirozené smrti. Byli zabiti, popraveni nebo donuceni k sebevraždě. Dokud si tohle období líp nenastuduju, určitě to už znovu číst nebudu.
Doporučuju jen milovníkům dlouhých historických románů. Quo vadis, kde jsou kulturní myšlenky výraznější, pořád vede. Je to pro ty, kdo mají rádi tohle období nebo je zajímá historie vzniku křesťanství a životy apoštolů. 70% 3,5*


Je to moc jednostranné. Jako kniha o komunismu od komunisty. Nebo křesťana o křesťanství. Konzervy o konzervatismu. :-) A ještě by autor v takové kultuře vyrostl a byla pro něj jediná správná. Zde se na to snadno zapomene.
Napsal ji liberál z kultury, která považuje liberalismus za přirozeně správný. Autor neřeší, zda problém není v samotném liberalismu. Chybí objektivita. To mě nejvíc překvapilo. To přesvědčení. Nebo víra? :-)
Traub začíná koncem 18. století a popisuje vznik liberalismu v Anglii a při vzniku USA. Věnuje se evropským filozofům. Pak se vrátí do USA k Občanské válce. Základní myšlenky opírá o jednoho z největších géniů historie.
John Stuart Mill nabídl přesvědčivé argumenty. Pak opět popisuje politické dějiny v USA. Traub ostatní oblasti lidského života vůbec neřeší. Tím elegantně obešel špatný vliv liberalismu na společnost a kulturu.
Pokud existuje filozofický vývoj liberalismu, tak už o něm nemluví. Věnuje se jen politice v USA a mnohem méně ekonomice nebo hospodářství. Tohle ocení hlavně ten, koho zajímají politické dějiny USA z pohledu liberalismu.
Má to 3 velké nedostatky. Chybí zájem o podstatu, vliv na jiné oblasti života a závěr, který popisuje nedávnou současnost. Už teď není aktuální. Na rovinu se přiznám, že nejsem liberál. A liberalismus odmítám.
Proto jsem si to chtěl přečíst. Ale to, co jsem hledal, zde nebylo. Traub se k tomu nakonec jen přiblížil na posledních 40 stranách. Možná je problém v tom, že to není klasická naučná kniha. Je to osobní pochopení a obhajoba.
Celé jako reakce na jinou knihu. (Fawcett, 2014) Třeba mi uniká nějaká ideová nit. Nedokážu posoudit. Budu konkrétní a uvedu citát z knihy. Snad urychlí rozhodnutí, zda to číst:
"Liberálové se kvůli hospodářské problematice nezřeknou občanskoprávních zásad, ani kdyby chtěli, jelikož hnutí Black Lives Matter a #MeToo nebo obhajoba práv sexuálních menšin (LGBTQ) jsou pro životní a politické zájmy jádra Demokratické strany zcela zásadní."
Počkejte pane Traub. Jako fakt? Co nám o jádru demokratů povídáte? Vy v závěru řešíte, proč vyhrál Trump, když mluví jako devítileté dítě a pak s klidem řeknete, že se z demokratů stala progresivní strana?
Traub se tomu nevěnuje. Důvod výhry Trumpa mu uniká. Jako liberál nerozumí myšlení konzervativních lidí. Uniká mu, že všechny evropské národní státy mají mnohem starší historii než USA.
Autor hájí jakýsi americký liberalismus a straší ho, co se děje v Evropě. Straší ho, že vznikají vlády, které se od liberalismu odklání. Liberalismus učinil v minulosti mnoho dobrého. O tom nemá smysl pochybovat. Ale co dál?
Jeho součástí se staly progresivní myšlenky a tak je to toxická ideologie. V politice bude mít dál význam, ale bude se muset vrátit zpět k realitě. A pokud to nepůjde, tak ho opustit. Jako ideologii, která se přežila.
Liberalismus se zakládá na racionalismu a to nestačí. Traub morální hodnoty nebo nějakou společenskou vizi neřeší. A pak napíše:
"Možná by k tomu bylo nutné přisoudit životu jistou duchovní dimenzi, která se liberálnímu duchu sekulárního individualismu příčí."
Pane Traub, a to vás napadlo, protože chodíte do synagogy? Nebo "víte", že liberalismu něco chybí? Celé to působí neupřímně. Oba citáty se nachází až na konci, kde je snaha o větší sebereflexi.
Pokud to chcete číst, tak začněte u knihy Morálka lidské mysli od Haidta. Stačí vidět TED přednášku z roku 2008. Je dobré si nejdřív srovnat, jaké jsou rozdíly mezi liberály a konzervativci.
Pak lépe uvidíte Traubovo technokratické jednostranné myšlení. Kniha je velmi obohacující, ale moje názory nezměnila. Celá argumentace je špatná. Traub řeší jen politiku, ale lidský život není jen politika.
Logicky pak nemůže vítězství Trumpa vysvětlit. Nelíbí se mi to. Komunisti svoje myšlenky neopustili. Proč by to u liberálů mělo být jinak? Traub ani neřeší, kdo je liberál a kdo vyznavač liberalismu.
Je mistr politického redukcionismu. Klidně si to přečtu znovu. Už budu vědět, že nemám čekat žádné odpovědi. Vliv liberalismu je negativní. Současné problémy neumí řešit. Velmi doporučuju k přečtení.
Chci si totiž přečíst další komentáře. :-) 65%


Nejhůř se mi hodnotí knihy, kde čtu svoje názory. Čím víc s autorem souhlasím, tím je to horší. A taky mi to přijde trochu trapné. Takže to bude osobní. Kdo hledá nezaujatý komentář, tak pro něj nemá smysl dál číst.
Když jsem se začal zajímat o židovskou mystiku, zjistil jsem, že se bez znalosti hebrejštiny neobejdu. Rok jsem chodil na obec, učil se moderní ivrit a sám se učil biblickou hebrejštinu. To mě přivedlo k judaismu a židovství.
Nešlo nenarazit na sionismus. Jeho základní myšlenky mně přišly logické. Stal se ze mě sionista. Autor se k tomu přiznává na druhé straně. Pak jsem tyto myšlenky dál rozvíjel. Na ostatní národy bez vlastního státu.
A tak se ze mě stal nacionalista. Svobodu národů vidím v nezávislých národních státech. Současné myšlení podobné názory odmítá. Liberální propaganda dosáhla takové úrovně, že se o některých názorech nediskutuje.
Pokud ke vzdělání přistupujete nezaujatě, tak nevíte, s jakými názory skončíte. Můžete narazit na lepší argumenty než máte. Není to zrovna časté. Většinou je to nečekané. A bohužel to není případ této knihy.
Tady argumenty nikoho nepřesvědčí. Musely by být lepší. Víc podložené. Tohle je spíš stručný soupis tvrzení. Velká bolest podobné literatury. Sám jsem na uvedené myšlenky přišel už dávno.
Po přečtení nevím, zda bych si je dokázal obhájit. Loajalita jako konzervativní hodnota liberály nezajímá. Váš zdravý rozum (morální intuice) říká, že máte pravdu, ale nejste schopni vymyslet argument.
Jak se říká. Dnes nejde o to mít pravdu, ale mít to vědecky podložené. Dřív si raději přečtěte Dějiny židovského národa od Johnsona. Tady je hodně navazujících myšlenek. Je to dané židovským autorem.
Přesto se dá namítnout, že je to silně eurocentrické. Je tam snaha napsat to obecně, ale výklad se týká Evropy. Autor často zmiňuje klany a kmeny, ale v takovém kontextu, že mi to nedávalo smysl.
V Evropě klanová společnost zanikla dávno, pokud vůbec existovala. Dalo by se mluvit o kmenech. V Africe nebo jinde obojí dodnes existuje. Tyto společnosti mají přece odlišné kultury. Antropologům se to asi nebude líbit.
Nezbývá než hledat něco přesvědčivějšího. Je to spíš pro lidi, které zajímá židovské nacionální myšlení. Jsou zde zajímavé postřehy. Výborné bylo možné vysvětlení dnešního odporu proti státu Izrael.
Zatím mi chybí srovnání. Tak jsem se historicky znemožnil. :-) Jednou to přijít muselo. :-) Knihu i tak rozhodně doporučuju. Nastoluje důležité téma, které se moc neřeší. A když, tak zpravidla negativně a jednostranně. 85% 4,5*
