Eldar80 komentáře u knih

Výborně se to četlo. A to vydrželo až do samého závěru. Ten byl docela napínavý na rozdíl od celého předchozího děje. Ve všem ostatním je to úplně průměrná literární práce. Aspoň já bych vůbec nepoznal, že to psal King.
Je to napsané jako reálná pohádka. Děj a postavy tak odpovídají středověku. Díky tomu se zde objevuje alkoholismus, deprese, sociální krize způsobená daněmi, tendence davu k lynčování apod. Mě tohle pojetí míjí.
Číst knihy s modrým hodnocením (nyní 79%) je riskantní a tady se to nevyplatilo. Možná špatný dojem způsobilo, že jsem to nedopatřením četl příliš dlouho. Závěr to mělo dobrý, ale těch 200 stran předtím mě nudilo. 65%

15 13.09.2023

Na mě to bylo příliš rozumově sterilní. Působí to jako přednášky pro lékaře. První o tom jak sebevražda nemá smysl, druhá o eutanazii a třetí o psychice vězně v koncentračním táboře a integraci přežití.
Jsou to spíš logické a racionální argumenty, proč dál žít za každých okolností. Jak má lidský život smysl ve všech dobrých, ale i špatných situacích. Jsou uváděny i skutečné příběhy, ale knihu to moc neoživuje.
A taky se mi zdá, že je to poplatné době, kdy tyhle tři přednášky přednesl. (1946) Jsou pojaté velmi stručně a nesmlouvavě. Celé jsem to odkýval, ale že by mě to někam posunulo to ne...
Je to spíš pro čtenáře, kteří řeší samotnou otázku smyslu existence. Zda žít nebo ne. A pro ty, kdo mají potřebu si srovnat myšlenky. Takže jsem to četl omylem. Mě to zajímá až od tohoto bodu.
První věc, kterou jsem od Frankla četl a nebyla to dobrá volba. Nejvíc mě zaujalo, že je to svým způsobem druh sekulární spirituality. Frankl vysvětluje, že život má smysl a nepotřebuje k tomu žádné náboženské koncepty.
Ani nevím komu to doporučit. Možná je to pro odbornou veřejnost nebo pro čtenáře, kteří se o autora hlouběji zajímají. 75% 3,5*

6 13.09.2023

Celá první třetina je úžasná. To se nedá vypovědět. Další kniha, která mě hluboce zasáhla. Jeden ze zásadních textů pro lepší porozumění Jungovi. Není to vyloženě autobiografie. Je to shrnutí toho, co chtěl o sobě sdělit.
Trochu jsem z toho pochopil, proč mě jeho kniha Psychologické typy nesedla. A proč se s ním míjím. Oba dva nás zajímá skoro to samé, ale jsme příliš jiní. Jung je "západní" a já "východní". Junga zajímala alchymie, mě buddhismus.
Některé zážitky a sny v jeho dětství mají hlubší význam. Hlavně začátek se dá brát analogicky. Každý z nás má dětství za sebou. Záleží co si člověk pamatuje. Dost mě šokovala spousta paralel s Jungem. Nebo jsem to měl čekat?
Spoustu věcí s ním sdílím. Začátek se mě silně dotkl a pak už to mělo sestupnou tendenci. Část s cestováním mě nebavila. Dodatek je slabší. Ke konci už to bylo jen orientační. Časem si to dám znovu. Třeba toho pak ocením víc.
Tohle jsem měl číst před 20 lety. Kdo ví, kam by mě to posunulo. Napsal jsem toho mnohem víc, ale smazal jsem to. Je zřejmé, zda to číst nebo ne. 90% 4,5*

26 13.08.2023

Čtení mě tak moc vydeptalo, že jsem nedokázal napsat komentář. Trvalo mi rok a půl než jsem se k tomu zvládl vrátit. Tehdy jsem napsal jen tyto tři řádky:
"Myslel jsem, že to bude lepší. Celá kniha je souhrn různých článků, které Temple napsala pro různé odborné časopisy. Jednak se jedná o její osobní zkušenosti, ale spousta článků má uvedenou literaturu, ze které čerpá."
Na víc jsem se nezmohl. Pořád mi hlavou běhala otázka: Co všechno udělali rodiče při mojí výchově špatně? A odpověď: Všechno. To samozřejmě přeháním. Zkrátka se to nevědělo. A za spoustu věcí si můžu sám. Ale i tak...
Na některé věci klade Grandin důraz. U mě nic z toho neproběhlo. A nebudu sám. Člověk pak u sebe vidí následky toho, před čím Grandin varuje. Hodně věcí mi tak docvaklo a začalo dávat smysl.
Úplně největší dojem na mě dělají její rodiče, že ji dokázali tak dobře vychovat. Těžko se mi to hodnotí, když se mě to osobně dotklo. Sám nedokážu říct, nakolik by to můj život změnilo, kdyby rodiče knihu četli.
Ale mě by to v dětství pomohlo ohromně. A pomohlo mi to i teď. Výsledný dojem se bude odvíjet podle toho, jak moc vás to zasáhne nebo jak vás osloví samotné rady. Užitečná mi přišla sotva třetina.
Grandin se věnuje PAS obecně a já tolik potíží nemám. Rodičům autistických dětí rozhodně doporučuju. Nejspíš toho uplatní málo, ale i to málo se může extrémně vyplatit. Pro sociální pracovníky je přečtení nezbytnost.
Problém vysoce funkčního autismu je v tom, že se to v dětství nezachytí a zjistí se to až už je pozdě. Dospělou osobnost je mnohem těžší změnit než usměrnit tvárné dítě. A v pubertě už je pozdě díky období vzdoru.
Grandin opakovaně uvádí, že se od sebe velmi špatně odlišuje nerdství a lehká forma autismu. Končí u toho, že se to vlastně rozeznat nedá. Pokud je vaše dítě nerd, nejspíše bude někde na spektru.
Pro rodiče malých dětí, kteří mají podezření, je rozhodně lepší přečíst zbytečně 400 stran než to nečíst a pak toho litovat. Užitečná kniha. Jen mohla mít lepší formu než krátké články. Budu si to muset v klidu přečíst znovu. 90% 4,5*

16 28.07.2023

Má dočítací nemoc způsobila přečtení knihy, kde vůbec nejsem cílovka. Téma mě zajímá, ale samotné zpracování mě úplně minulo. Bylo mi to jasné hned, ale pořád jsem si říkal, co tam bude dál.
Podle mě je zásadní, aby vám těch osm bran sedlo. Ideálně mít schopnost vidět každou bránu jako celistvou. Mě jsou tyhle představy cizí. Autorka zde zmiňuje snad všechna náboženství a duchovní tradice.
Je to určitá syntéza, jak tyto směry vidí závěr života. Ve všech je poznání stáří obsaženo. Lidé už dávno v minulosti potřebovali dát konci života smysl. To právě naše sekulární kultura přináší riziko odtržení od reality.
Kniha je zas pro ty, kteří si ji nepřečtou. Kdo tráví čas jen zábavou a nenapadne ho, že by se mohl věnovat také duchovní oblasti. Lidé, kteří čtou, už jsou s druhou polovinou života konfrontováni v románech.
Text neustále přináší otázky a nutí přemítat nad svým životem. To nemusí být moc příjemné. Není to nějaké sluníčkové čtení. Záleží jak žijete harmonicky. Právě díky vnucené introspekci může být čtení bolestivé.
Zas jsem si shrnul, co o sobě vím a je to bída. Ale to jsem věděl už předtím. Komu doporučit nevím. Asi lidem, kteří nemají problém s vírou v Boha a zároveň je oslovuje pohanství nebo přírodní symbolika. Je to takové zemité.
Pokud se kniha trefí do vaší životní situace asi zapůsobí úplně jinak. Její pojetí odpovídá spíš lidem, kteří odchází do důchodu. To je v naší civilizaci asi největší zlom v životě. A já mám do důchodu daleko.
Kdo je příliš racionální a rozumově založený, měl by se knize vyhnout. Symbolika bran šla mimo mě a tak to nedokážu vyhodnotit. Nebo jsem k tomu ještě nedozrál. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale to by bylo zaujaté. 65%

10 24.07.2023

Bylo to hezký. Příjemně se to četlo a bavilo mě to. Jenže už od začátku jsem si říkal, proč to autor vlastně psal. Měl jsem z toho pocit, že když umíte psát, tak zvládnete napsat, co vás napadne.
To kazilo zážitek ze čtení. Nějak jsem totiž nenalézal stopy vedoucí k nějaké pointě. Hlavní hrdina má dvě mámy a tím to teprve začíná. Postavy jsou svérázné, ale je snadné to přijmout. Příběh ujde.
Vzhledem k názvu to nakonec pointu má. Ale na víc v téhle novele není místo. Nezmar nabízí aspoň nějaké zamyšlení nad střetem kultur. Stoprocentní riziko je mnohem dynamičtější a údernější.
Tohle je spíš o hledání vlastní cesty životem v dnešní zmatené době. Je to mírně humorné. Komické situace nejsou nijak přehnané. Autor psát umí. Ale měl toho nabídnout víc. Nabízelo se tolik témat!
Je to jen smutný příběh lidí, kterým jinakost zkomplikovala život. Celé se to točí kolem LGBT problematiky, ale co musím ocenit, že autor nic nevnucuje a ani nemá potřebu čtenáře vychovávat.
Ani Nulté číslo od Eca nebylo čtenáři přijato. Je vidět, že lidi co čtou, očekávají spíš náročné romány než krátké životní příběhy. Buď to mělo být kratší nebo naopak rozvedené. Doporučuju, jen neočekávejte moc. 75% 3,5*

17 23.07.2023

(SPOILER) Bylo to smutné a sentimentální. Není to vyloženě o gravitačních vlnách, ale hlavně o vědcích, kteří se na jejich objevu podíleli. Stručně jsou zde shrnuty jejich životní osudy. Konec byl dojemný. Naprosto nečekaný zážitek.
Většina textu popisuje životní příběh vědců, kteří se snahou detekovat gravitační vlny začali. Není to ani tak naučné jako spíš životopisné. Nejdřív mi to vadilo, ale když jsem se s tím smířil, tak mě to málem dojalo.
Na výzkumu začali pracovat ambiciózní třicátníci a teď jsou to pánové, kterým je 80 let. A někteří se nedožili. Trvalo to půl století. První nepotvrzená detekce byla v roce 1969 a skutečný objev 2015. (46 let)
A právě ten dlouhý čas se autorce podařilo sugestivně zaznamenat. Kniha je tak nejsilnější v okamžiku, kdy jeden z protagonistů říká: "Všichni se prostě snažíme zůstat naživu." Z toho jsem byl trochu naměkko.
Nesmiřitelně z toho plyne konečnost a náhodnost lidského života. Objevu se třeba nedožil "věčný smolař" Joseph Weber (1919 - 2000), autor právě té první detekce, kterou se nepovedlo potvrdit ostatními.
Něco o samotných vlnách a detektoru LIGO tam samozřejmě je, ale dost málo a tak největší slabina je stručnost. Autorka v knize zmiňuje Kipovo veledílo Černé díry a zborcený čas. (Maximálně doporučuju!)
Ale srovnávat 250 a 600 stran se fakt nedá. Co dál vadilo je naprostá absence obrázků, fotek nebo aspoň schématu detektoru. Žádné rovnice. Prostě nic. Jen text. Té chybějící fyziky je dost škoda.
I lepšího vysvětlení jak je naprosto úžasná věc, že gravitační vlny vůbec dokážeme detekovat. Slunce má průměr 1,4 milionu km a zakřiví prostor o 3 km. To jsou 4 tisíciny promile průměru.
Ale abyste detekovali gravitační vlny, tak musíte změřit změnu vzdálenosti na úrovni desetitisíciny velikosti *dramatická pauza* protonu! To nemůžete přejít. Nad tím je třeba důkladně se zamyslet.
Kdo o vesmíru rád čte, tak rozhodně doporučuju. Nebo můžete zkusit nějakou přednášku od Ing. Petra Dvořáka, PhD. Jinak jsem na rozpacích. Kdo o vesmíru moc nečte, bude se možná ztrácet. 80%

18 07.07.2023

Mám pochopení pro všechny, kteří to nedočetli. Dostat se na stranu 100 s tím, že to není, co jste čekali a vidět dalších 500, to odradí. Je to dost náročné čtení. Nemá to nějaké pevné žánrové ukotvení.
Nečekal jsem, že to bude dobrodružné nebo napínavé. Jenže to není ani historické. Autor to zpracoval po svém. Je to příliš osobní. Ať už v případě hlavního hrdiny, vedlejších postav nebo několika arménských vesnic.
Širších událostí se to moc netýká. Jsou jen zmíněny. Ani válečné to moc není. Hlavní hrdina je inspirován skutečnou osobností. Na začátku nepřímo řeší svou identitu. Je Armén? Nebo Francouz? Nebo oboje?
Ale chová se jako osmanský důstojník. Škoda, že v knize nebylo víc faktických informací. Samotný příběh mě nezaujal. Werfel byl svázán skutečnými událostmi a tak se asi pokoušel o umění a to já nedávám.
Použitý styl asi odpovídá své době. Nebo chtěl napsat román s přesahem a moc se to nepovedlo. Knize by značně prospěl doslov reflektující skutečné události. Také jsem si myslel, že to bude víc o samotné genocidě.
Je to hlavně popis vzpoury v době, kdy probíhala. Její skutečný rozsah se z toho usoudit nedá. Vzbouřených vesničanů bylo pár tisíc, ale ikdyby jich bylo 10krát víc, tak by to počet obětí výrazně nezměnilo.
Já to vnímám jako obhajobu národního státu. Protože jak se chcete efektivně bránit, když jste národ ve státě někoho jiného? V závěru se vysmál primitivnímu ateismu. To potěšilo, ale hvězda navíc z toho nebude.
Co nešlo překousnout jsou vedlejší postavy. Skoro všechny jsou nějak ujeté. Hlavní hrdina byl obklopen samými podivíny a exoty. Díky tomu všechny ostatní mohutně přesahuje, ale strašně blbě se to čte.
A poučení z knihy? Žádné. Ostatně před další genocidou musel utéct sám Werfel. A zrovna nedávno vyšel na webu cirkev.cz článek o Pronásledování křesťanů v Arménii. I po tak dlouhé době je to stále nevyřešená záležitost.
Je to určité memento. Jsem rád, že to má tak vysoké hodnocení. Mě to neoslovilo. Kdyby se Werfel vzdal vlastního příspěvku, tak by to bylo kratší, věrohodnější a líp by se to četlo. Takže 4 hvězdy JEN proto, že to je podle skutečnosti.
Po přečtení rozhodně doporučuju Objektiv, jak píše Gamow. Jinak ne. Reportáž obsahuje spoilery. Těch pár minut se bohatě vyplatí. Doporučuju jen zájemcům o samotnou sečtělost a přehled. Nějak zábavné to fakt není. 77,5% 3,5*

19 01.07.2023

Před čtením si ověřte, že vás zajímá, o čem to je. Není to vyloženě o mozku. Ten se zde probírá jen v několika oblastech, které vychází z výzkumů autora v neurovědě. Takže je to trochu popis jeho kariéry.
Úvod má 50 stran a je to jen úplný základ. Témata jsou skoro stejná jako v knize Krátký výlet po lidském vědomí. Přednášky jsou zpracovány do knižní podoby. Je to napsané spíš ze strany výzkumu a studií pacientů.
Řeší se fantomové končetiny, problematika vidění, synestézie, zrcadlové neurony, autismus, evoluce jazyka, estetické a umělecké vnímání a končí to zamyšlením nad Já a různými poruchami vědomé mysli.
Napsané je to dobře, ale vzhledem k počtu stran je to stručné. U autismu se řeší hlavně jeho možná souvislost se zrcadlovými neurony, které jsou zde oproti výletu navíc. Poslední kapitolu jsem nějak nepochopil.
Měla dost podkapitol a ve výsledku jsem nevěděl, co si z toho vlastně vzít. Některá vyjádření nedávají smysl. Autor v textu zmíní buddhismus i hinduismus, aby po pár stranách napsal, že filozofie neřekla k já za 2000 let nic.
Přitom zrovna tato náboženství svá řešení mají. Je z toho cítit určitá zaujatost neurovědce. Autor má dost zvláštní smysl pro humor. A úplně se spolu míjíme. Jeho zajímá umění a mě spiritualita.
Já pro umění nemám cit a autor má zas hluboce rozvinutý vhled do umění a estetiky. Jen problematika mysli, vědomí a ega se zde moc neřeší. Mě nejvíc zaujalo, že z toho plyne, jaká je kreacionismus blbost. Právě na mozku je totiž vidět, že tady žádný inteligentní plán není. Mozek je výtvor evoluce a ta brala, kde se dalo. Škoda, že to nebylo víc rozvedené.
Doporučuju všem zájemcům o lidský mozek. Pokud vám to stačí stručně, tak si spíš přečtěte Krátký výlet. Bez hlubšího zájmu o probíraná témata by tohle mohlo nudit. A koho mozek zajímá, tak si to stejně přečte a flákne tomu 5*. :-) 85%

18 17.06.2023

Není to klasicky naučné. Je to esej a tomu to odpovídá. Vychází to z úvahy, že mezi starověkým Řeckem a Izraelem existoval dialog. Je nepravděpodobné, aby tehdejší národy žily v jakési myšlenkové izolaci.
Že k tomu není žádný důkaz? Nevadí. Námořní obchod byl už tenkrát. Díky žánru jsou fakta až na druhém místě. Důležité je, aby to autorům sedělo. Díky základní myšlence jsou první tři čtvrtiny knihy o starověku.
Začíná to asi od 13. století př. n. l. srovnáním řeckých mýtů a počátku židovské tradice. Pak se probírají proroci a filozofové a srovnávají se jejich myšlenky. Časté připomínání jak Židé měli všechno dřív, mně časem přišlo trapné.
A to židovskému myšlení fandím. Starověk se probírá dlouho. Nejdřív je to fajn, ale pak to začne nudit. Nevýhoda je, že na esej je text příliš dlouhý. Různí myslitelé se probírají až do 13. století a pak to ještě víc zrychlí.
Výsledná pointa je až v posledních dvou kapitolách. Samotný závěr končí zhruba v roce 2015. Západ má antické a židovsko-křesťanské kořeny. Tady se řeší duchovní předchůdce Říma a duchovní předchůdce křesťanství.
A to bylo též ovlivněné řeckým myšlením díky Pavlovi z Tarsu. Je to příliš stručný a asi proto mě to moc nepřesvědčilo. Já to s tím řeckým myšlením nevidím vůbec dobře. Mnohem víc mi vyhovuje praktický rozum Židů.
S některými myšlenkami v závěru jsem nemohl souhlasit. Poslední dva listy bych vytrhl. Takový plky. Vzhledem k tomu, co se děje a zvláště ve Francii, mi některé názory přišly úplně mimo. Nevypadá to jako nepovedená ironie.
Autoři měli odvahu napsat, jak islámská civilizace myšlenkově ustrnula, ale už neměli odvahu se vypořádat se současností. Zda jsou fakta správná, se během čtení vyhodnotit nedá. Ostatně se to ani neočekává.
Chybí bibliografie a je tam jen obsah. Musela by se ověřovat skoro každá věta v každém odstavci. Sám překladatel to opatřil 170 poznámkami. Nebo by čtenář musel mít načteno přesně to, o čem autoři píší.
Je to spíš k zamyšlení než že byste se něco dozvěděli. Díky té stručnosti to šlo jen po povrchu. Provokativní a málo přesvědčivé. Určitě doporučuji všem, kdo se zamýšlí nad hodnotami Západu a kde se vzala jeho současná krize. 85%

12 07.06.2023

Nejdelší kniha o meditaci co jsem četl. Meditací zde míním všímavost. Pálijsky sati, anglicky mindfulness, což se nedá do češtiny přesně přeložit. Pochází to z buddhismu, ale obsah není náboženský. Tady pozor.
Není to duchovní ani esoterická literatura. Pouze je tam hluboká souvislost. Výklad je sekulární a naučný. Způsob, jakým je kniha napsána, jde přímo k meditační praxi všímavosti. Důležitá je samotná technika.
Těch 600 stran vypadá děsivě, ale to podstatné se probere do 200 stran. A když se vynechá předmluva k druhému vydání, tak samotná praxe má jen 140 stran. To už se dá v pohodě zvládnout. Pak jen následuje, co z toho plyne.
Řeší se změna paradigmatu a nový způsob myšlení. Dál se věnuje na 40 stranách stresu a pak následují na 150 stranách kapitoly k jeho jednotlivým druhům. A končí to, jak dál praktikovat po skončení MBSR programu.
A o tom to celé vlastně je. Snižování stresu pomocí všímavosti. Je to především terapeutická kniha pro lidi, kteří mají nějaké trápení. Proto v názvu není slovo meditace. Spoustu lidí by to mohlo odradit.
Je tam dost příběhů. To by asi v čistě vědecké knize neobstálo. Určitě to není kniha jak být šťastný. K meditaci se zde přistupuje podobně jako k nějaké terapeutické metodě. Důležité je, aby to pomáhalo.
Hlavní účel je užitečnost a pomoc lidem s různými problémy. Proto text není náboženský ani duchovní. Je to taková esoterika 21. století. Prastará moudrost a věda dohromady. Pro lidi bez potíží to podle mě není.
Meditace posiluje mysl jako celek. Zesílí pozitivní i negativní vlastnosti. Cílový čtenář je někdo, kdo musí pracovat s nějakým druhem stresu. Zkrátka, když jste zdraví, tak taky neberete léky.
Pro běžné lidi se naopak hodí esoterická literatura jako třeba: Mello (Bdělost), Tolle (Moc přítomného okamžiku), Thich Nhat Hanh, knihy o dzogčhenu apod. Ostatně jsou zmíněny v literatuře a doporučeny ke čtení.
A tak se to celé uzavírá a vracíme se zpět k buddhismu. :-) Zdá se, že kniha zvládne nahradit celý kurz. Tzn. ušetřit cca 4000 Kč. (Nebo kolik teď stojí certifikovaný MBSR.) Je to JEN na vás. A to může být problém.
Cílovým čtenářům jednoznačně doporučuju. Ostatním moc ne. Pokud netrpíte stresem, tak poslední 2/3 knihy jsou skoro zbytečné. 90% 4,5*

18 16.05.2023

Čekal jsem to víc naučné a víc obecně zaměřené. Chyběl mi tam nějaký lepší úvod. Ohledně čtivosti je to napsané skvěle. Ale je to víc exkurze do světa přírody než vědecká práce. Působí to jako odborné zajímavosti.
Na začátku bych uvítal nějaké názorné obrázky. Snaha namlátit vše do textu mi přijde divná. Uprostřed je pár hezkých fotek, ale měly tam být fotky všech zvířat, o kterých se mluví. Pak by to bylo ještě víc super.
Je to jako televizní dokument o přírodě. I tam se nic nevysvětluje a jde se rovnou na věc. Hlavní téma je mikrobiom a jeho vztah k okolnímu světu. Díky mikrobům je vše živé na planetě propojené. Je to vlastně obráceně.
Mikroby nejsou v našem světě, ale to my jsme v jejich. :-) Byli tu holt mnohem dřív. Autor vysvětluje, jaký má velký vliv, že žijeme v jejich světě. Jsou tam věci, o kterých jsem nikdy neslyšel s tak je to velmi obohacující.
Asi úplně jinak si knihu užije, kdo už se orientuje. Vlastně všichni jsme se učili o kravím žaludku. Skot tráví 80 % živin především pomocí mikrobů. Jejich svět je však mnohem víc všeprostupující než si uvědomujeme.
Změna pohledu na svět je asi nejsilnější poznatek. Je to celé vědecky podložené. Ke všemu jsou uvedeny zdroje. Takže pozor, poznámky, bibliografie a rejstřík zabírá 120 stran. Neustálé listování dozadu nic moc.
Je to sice o mikrobiomu, ale zdravá strava se zde neřeší. Ale transplantaci stolice neutečeme. :D Na to jsem narazil už dávno, ale nějaký významný pokrok zde není. Jako člověka s PAS mě to docela zajímá.
Hodně mě zaujalo, že mateřské mléko obsahuje látky, které kojenec nestráví. Ale jeho střevní bakterie ano. Dokonce jsem tak nevzdělaný, že jsem nevěděl, že se ve výzkumu používají bezmikrobní zvířata.
A rozšíření komárů s baktérií wolbachia, která jejich potomkům zabrání šířit horečku dengue, je super zpráva. Vědět o mikrobiologii víc, možná bych to hodnotil líp. Už je to trochu mimo okruh mých zájmů. 80%

13 14.05.2023

Hned to pokračuje. Chybí úvod, takže to má spád už od začátku. V prvním díle byl Kirill vláčen okolnostmi, ale tady přebírá iniciativu on. Má to jednu dějovou linii a literární úroveň je stejná. Kapitoly opět začínají rádoby filozofováním.
Bylo by lepší, kdyby to vyšlo jako jedna kniha. Nešlo by poznat, že je to dilogie. Celý nápad je stejně nevyužitý jako v prvním díle. A schopnosti Kirilla taky. Není to nic akčního. A přitom by mohlo!
Lukjaněnko to píše, jakoby se to skutečně stalo. Kirill je prodavač počítačů z Moskvy, který se stal funkcionálem teprve před 5 dny. Jsou tam pasáže, kdy se skoro nic neděje. A pak tam jsou pasáže, kdy se toho děje moc.
Podle mě je to poctivá nová vlna. Ani tady se nedá určit jestli to je fantasy nebo sci-fi. Žánrově to nikam nezapadá. Je to takový svéráz národní fantasy. :-) Podobá se to dilogiím od Zelaznyho.
Jiný autor by na základě funkcionálů napsal ságu. Lukjaněnko nezvládl ani trilogii. Mohla to být analogie Amberu. Třeba. Dá se to číst jako čistá zábava, ale dá se nad tím i přemýšlet. Stejně jako první díl to má povedený závěr.
Konec vnímám jako otevřený. Komu se líbilo Nanečisto, tak určitě doporučuju. Příběh se zde uzavírá a je to působivější. Jen záleží jaký máte vkus. 85%

10 07.05.2023

Velmi rozpačité dojmy. Stalo se neštěstí. Autor bohužel nečekaně zemřel už v roce 97 a kniha vyšla až v roce 2001. Někdo to nejspíš musel dokončit. Minimálně poslední pátá kapitola má trochu jiný styl.
A taky je to nejhorší kapitola. Je to prakticky jen výčet literárních zdrojů buddhismu. Tady je to čistě religionistická literatura. Jinak to nepůsobí jako akademická práce, ale jako syntéza načteného.
Co mě dál zarazilo, byla chybějící diskuse na téma historický a "náboženský" Buddha v první kapitole. Podobně jako se řeší historicita Ježíše. Dnes se ví, že životopis Buddhy jako prince je legenda. Realita byla prostší.
Tady tragicky chyběla aspoň nějaká mapa Buddhova putování. U některých měst se stále opakuje jejich přesné umístění, místo aby se do knihy umístila jedna názorná mapa. Tohle je pro mě fakt nepochopitelné.
Není to primárně historické, takže místo popisu vývoje buddhistických škol pokračuje popis a vývoj buddhistického společenství. Třetí kapitola popisuje teoretické základy buddhismu. A čtvrtá filozofii.
O filozofii se nezajímám, takže tady nemám přehled. V knize bylo na můj vkus dost pochybných tvrzení. To jsem nečekal. Floskule, že Buddha se narodil, žil a zemřel jako hinduista, mi přišla směšná.
Označit Buddhu nálepkou vymyšlenou v 19. století fakt dává smysl. Nedivím se, že to plácla nějaká Britka. A označit buddhismus za ateistickou filozofii chápu jako nevkusnou urážku. Navíc to není pravdivé.
Buddha přece na otázku existence Boha odmítl odpovědět. Mám obavy, že po přečtení by mě nenapadlo se o buddhismus dál zajímat. Z knihy není znát, že to je užitečné učení i v dnešní době.
Působí to vyloženě jen jako popis náboženství ze starověku, které nakonec v zemi původu zaniklo. Přitom je dnes populární tibetský buddhismus. Současné hledající oslovuje především mahajána a vadžrajána.
Zdá se mi to zastaralé. Spousta informací bude samozřejmě dál platit, ale ohledně životopisu Buddhy to bude asi jinak. Pokud vás zajímá buddhismus, tak si raději přečtěte něco od Dalajlamy nebo jiného buddhistického učitele.
Tohle je pro zájemce o buddhismus z odborné stránky. Za duchovní knihu se to moc považovat nedá. Největší nevýhoda je zaujatost sečtělého indologa. Zatím si to asi nechám, ale zkusím si časem sehnat něco lepšího. 70%

15 20.04.2023

Čtení jsem dlouho odkládal. Prostředí japonského zajateckého tábora mě vůbec nelákalo. Ale nakonec to bylo tak dobré, že jednotvárnost nevadila. Clavell umí psát fakt dobře. A potom to skutečně zažil...
Díky tomu je atmosféra věrohodná. Popis života v táboře skličující a beznadějný. Postavy působí autenticky. Je to zdrcující hlavně v tom, že je to na motivy skutečných událostí. A tak je to trochu poučné.
Dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem neměl ani ponětí. Tisíce mužů živořilo v něčem, co připomínalo koncentrační tábor. Podmínky byly příšerné. Ostatně přes sto tisíc válečných zajatců nepřežilo.
Málo jídla, špatná hygiena, nemoci, omezená lékařská péče. Přes 3 roky nemáte skoro co jíst, míváte malárii nebo úplavici a pokud nejste úplně na umření, musíte pracovat. Kdo ztratí vůli žít, zemře.
Při čtení jsem často přemýšlel, zda bych v takovém prostředí dokázal obstát a co by to se mnou udělalo. K zamyšlení kniha nutí přirozeně. Není z ní cítit nějaká přehnaná umělecká ambice ani snaha o "poučení" čtenáře.
Ani zbytečně nemoralizuje. Jen popisuje co zažil. Ono to totiž stačí. Spíš je z toho cítit, že to ze sebe potřeboval dostat ven. Je to takové svědectví ve formě románu. Nevyžívá se v nějakých hrůzách, ale popisuje běžný život v zajetí.
Ikdyž se to odehrává v táboře je to překvapivě pestré. Občas i vtipné. Třeba na začátku rozdíly mezi Američany a Brity. Kulturní jinakost různých národů umí Clavell vystihnout skvěle.
Kniha jako celek mě příjemně překvapila. Děj je dobře načasovaný vzhledem k historickým událostem. Ty ovlivní vývoj vztahů mezi hrdiny příběhu. Fakt se to povedlo. Když uvážím, že to je prvotina, celkovou strukturu románu a popsaný život hlavních postav, tak mi vychází 90% 4,5*

46 15.04.2023

Je to jednoduše napsaný příběh ze současné Moskvy. S tím je nutné počítat. Takže Rusko pár let zpět. Hlavní hrdina je obyčejný mladík, který nedokáže myslet bez cigarety a žádná delší debata se neobejde bez alkoholu. :)
A začnou se mu dít neuvěřitelné věci. Není to nějaký veledílo. Lukjaněnko si na nic nehraje. Začíná to dost pozvolna. Až do poloviny není zřejmé, co se děje, takže to začne nudit. Ale jak se to rozjede, tak už se to nezastaví.
Stupňuje se to a je to čím dál zajímavější. Napínavé a akční to moc není. Teprve až ke konci. Závěr se povedl. Bylo to fajn, ale na hlídky to nemá. Chybí tomu jejich atmosféra. A pak tam jsou nesrovnalosti.
Kapitoly začínají rádoby filozofováním o smyslu života a všem možném. I žánrově je to otázka. Vyloženě sci-fi to není. Podobá se to Zelaznymu. Ten je ale náročnější. Tohle se líp čte a není to tak zprasený.
Určitá analogie mezi těmito autory mi došla až teď. Schopnosti hlavní postavy zůstaly nevyužité. Mohlo to být mnohem akčnější. Na čtenáře z Moskvy to možná zapůsobí víc. Mě ruské reálie míjely.
Lukjaněnko se literárně drží zkrátka. Neladilo by to s hlavním hrdinou. Má to jen jednu dějovou linii, ale závěr je dobře vymyšlený a tak to nevadí. Podobně jako hlídky to zapůsobí spíš až po dočtení. 80%

19 12.04.2023

Doporučuju pečlivě promyslet, zda se do toho pustit. Zůstat na straně 300 s tím, že té filozofie a promyšlenosti je moc, by byla škoda. Já bych to nečetl, ale dostal jsem to jako dárek a možná proto je to takové zklamání. :(
Na Anatém jsem se dlouho těšil, jenže pak jsem si přečetl Diamantový věk a zjistil, že mě Stephensonův styl vůbec nesedí. Nápady má geniální, ale samotné provedení je bída. Postavy by ještě ušly, ale děj je špatný.
Stephensonovy knihy jsou skutečná výzva. Je to náročné čtení, žádná oddechová literatura. Místy to vyžaduje stejnou pozornost jako naučné knihy. Asi nemá smysl víc psát. Cílová skupina bude absolutně nadšená. Závidím jim.
Stephenson se na čtenáře vůbec neohlíží. Co Zelazny zmáslí na 200 stranách, tak Stephenson na 700. Není umění vychrlit tuny textu, ale vyhodit co není dost dobré. Zelazny má texty hravé. Tohle je těžkopádné a vypřemýšlené.
Trochu se vrací k tradici filozofických sci-fi z 50. a 60. let, ale jeho úvahy jsou zcela dnešní. Líbilo se mi, jak to bylo napsané. Vnější popis by odpovídal fantasy, ale zevnitř to bylo klasické sci-fi.
Jen ta filozofická rovina na mě byla příliš intelektuální. Úplně nejhorší bylo, když přišel nejzajímavější okamžik, který následovalo přes 100 stran filozofických keců. Po 400 stranách by se mohlo něco dít. Jenže zas ne.
Závěrečná část byla geniálně vymyšlená. Pořád jsem si říkal, že to všechno je kvůli nějakému bombastickému závěru. Jenže konce jsem si všiml jen proto, že to tam bylo napsáno. A to je jako všechno?
Jo. Tady je to napsaný: konec. Máte fakt brutální nápady a nakonec to dopadne tahle. I ten Míla moc dobře věděl, že by do toho neměl moc zabrušovat, protože pak by z toho musel vybrušovat.
Je to lepší než Diamantový věk. Zde není tolik vaty a je to čtivější. Ale je to celé nezvládnuté. Zkrátit by to nešlo. Muselo by se to napsat jinak. Pokud volíte mezi těmito knihami, tak jednoznačně doporučuji Anatém.
Hodně záleží, co jste za čtenáře. Zda obdivovatel Stephensona nebo někdo jiný. Je to pro všechny, kdo milují spojení filozofie a sci-fi. Akorát je to moc nevyvážené. Druhá a poslední kniha co od něj čtu. Nedokážu to náležitě ocenit. :( 70% 3,5*

15 02.04.2023

Když jsem knihu uviděl v antikvariátu, věděl jsem, že autor napsal několik vysoce hodnocených knih. Koupil jsem ji s tím, že když se mi bude líbit, tak si od něj koupím další. A nebyl to dobrý nápad.
Kniha obsahuje eseje shrnuté do několika témat. Sloupky původně vyšly většinou v novinách. Přečíst si takový sloupek by mi nevadilo. Ale přečíst řadu esejů, které by mi nevadily, je úplně jiný zážitek.
Moc nesleduji světové dění, na které autor občas reaguje a tak mi asi spousta věcí unikla. A potom asi nejsem tak světaznalý jako Komárek. Podle mě je nutné vidět svět podobně jako on. Pak se čtenář bude líp orientovat.
Nesleduju zprávy ani politiku. Čtu spíš články, analýzy nebo eseje. A hlavně knihy samozřejmě. Sleduju některé lidi. Informace zpracovávám úplně jinak než běžný konzument zpráv. Možná proto mi to vůbec nesedlo.
Buď měl být výběr esejů přísnější nebo měly mít krátké předmluvy uvádějící čtenáře do kontextu. Já jsem se ztrácel. Asi by bylo poctivější ohvězdičkovat jednotlivé eseje a některé zkrátka nehodnotit.
Pár esejů bylo fakt dobrých. Bylo tam několik výborných hlodů, které mě skutečně rozesmály. Jenže těch průměrných nebo nepochopených bylo víc. A pak tam bylo hodně věcí, se kterými jsem nesouhlasil.
S výslednou pointou jsem většinou neměl problém, ale bylo tam dost pochybných tvrzení. Autorův cynismus je mi cizí. Doporučuji především příznivcům autora a všem, kdo mají podobné paradigma. 55% 2,5*

8 31.03.2023

Tak jo. Na konci byly slzičky. A když jsem se sebral a přečetl posledních pár stran znovu. Tak zas. Jak tohle ohodnotit hvězdičkami? Funguje to i u ostatních? A nebo se nad lidskými osudy jen rád dojímám? To fakt nevím.
A tak budu zlá cynická příšera a dám tomu jen tři hvězdy. Vydání je asi určené pro děti a tak to má větší písmena. Proto těch 700 stran a ještě je to taková cihla. Je to dilogie, ale u nás to naštěstí vyšlo jako jedna kniha.
Ta první by byla fakt špatná. I přes nečekané zvraty to jen volně plyne a tak tomu chybí napětí. Prakticky je to jen začátek. Pouze se připravujeme na pozdější provázanost životních osudů a sžíváme se s hlavními hrdiny.
Zasazení do meziválečného období se povedlo, je to hodně výpravné, ale něco mi tam chybělo. Možná mi vadila ta pohádkovost, nepravděpodobnost situací. Nevěrohodnost a občas divné jednání postav. Dvě hvězdy.
Horší je, že druhá kniha je skoro stejná. Zlomí se to až v její polovině. Teprve pak začne mít děj aspoň nějaký spád. Vnímám to jako tajemný a dobrodružný příběh pro náctileté a pohádku pro dospělé.
Napsané je to fakt moc hezky. Jak popis prostředí, tak postav. Ty jsou uvěřitelné a živé. To jak se lidé potkávají a míjejí je zpracované úžasně. Po této stránce je to ohromující. Ale to je asi tak všechno. Čtyři hvězdy.
Je to hlavně propletené než napínavé. A moc zdlouhavé. Už během čtení jsem vůbec nerozuměl tak vysokému hodnocení. (Nyní 93%.) Zas se ukazuje, že se tím nemůžu řídit. A nebo mi něco uniklo. (Konec. 27.2.2022)
Bohužel se po roce přikláním k průměrnému hodnocení.
Zážitek na konci skvělý, ale nestačí mi vyvážit 500 stran úvodu. Některá tajemství byla trochu průhledná. Je to spíš pro mladší čtenáře, kterým nevadí dlouhé knihy. A pro ty, kdo mají rádi dojemné a malebně napsané romány. 75% 3,5*

15 28.03.2023

Tohle bylo překvapení! Koupil jsem to naslepo. Autorku ani její linii neznám, ale bylo mně to moc blízké. Další kniha, kde nezaujatost jde do háje. To je hezké. Tak dlouho se snažíte být objektivní až nevyhnutelně zjistíte, že to nejde.
Tak kvalitní buddhistické přednášky jsem nečekal. Editorka knihy předvedla vážně vynikající práci. Přednášky jsou srozumitelné a mají hlavu a patu. Výborné jako první seznámení s tibetským buddhismem.
Před čtením není nutná žádná znalost buddhismu. Neobsahuje to žádnou teorii. Výborné pro každého koho oslovuje vadžrajána. Obsahuje to některé základní praxe a jedna z kapitol pojednává o šesti parámitách.
Podání je v duchu nejlepších přednášek v BDC. (Chodil jsem tam v letech 2006 - 2012.) Forma výkladu je prakticky identická. To je asi dané tím, že od Karma Kagjü není k Drugpa Kagjü daleko. Moc se mi to líbilo.
Ostatně autorka se se 16. Karmapou setkala. Ale moc příběhů nezmiňuje. Soustředí se hlavně na uvádění praxe do života a jak k životu rozumně přistupovat. Výklad doplňují otázky a odpovědi na konci každé kapitoly.
Na textu je znát, že přednášející je praktikující buddhista. Koho zajímá, jak uplatnit moudrost buddhistických učení v životě, tak doporučuju. Je to skvěle napsané a hodí se to k opakovanému čtení. 90% 4,5*

14 26.03.2023