Vesmírné blues: Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu
Janna Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320129/bmid_vesmirne-blues-64989715d6fa7.png
4
10
10
Naše obří teleskopy hledí do hlubin vesmíru, mapují jeho historii téměř k počátku, ale nevidí zdaleka vše. K zaznamenání stop, které zanechaly první vteřiny po velkém třesku a jež září až moc, nebo k detekci srážky černých děr, které nezáří vůbec, bychom potřebovali spíš uši než oči. Podle fyziků jsme je právě získali, jmenují se LIGO a jde o observatoř za více než miliardu dolarů, schopnou „slyšet“ gravitační vlny. Úspěch tohoto projektu označují mnozí za objev století. Tvůrci LIGO oznámili v roce , že se jim podařilo zaznamenat gravitační vlny po srážce dvou černých děr, a přesně po stu letech tak potvrdili platnost jedné z Einsteinových předpovědí. Kniha Janny Levinové vypráví půlstoletý příběh tohoto objevu od počátečních ambiciózních snů po současnost, všímá si osudu jeho protagonistů, vysvětluje jeho podstatu a nechává čtenáře nahlédnout do vzrušujícího zákulisí vědeckého provozu.... celý text
Literatura naučná Věda
Vydáno: 2016 , PasekaOriginální název:
Black Hole Blues and Other Songs from Outer Space, 2016
více info...
Přidat komentář
Knihy o vědě většinou bývají nudné. Tato je však podané velmi zajímavě a čtivě. A pokud čtenář přeci jen občas ztratí nit, velmi brzy jí zase najde.
Štítky knihy
černé díry populárně-naučné publikace kosmologie (vznik, vývoj, zánik vesmíru) gravitační vlny
Autorovy další knížky
| 2003 |  Jak vesmír přišel ke svým skvrnám |
| 2016 |  Vesmírné blues: Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu |
(SPOILER) Bylo to smutné a sentimentální. Není to vyloženě o gravitačních vlnách, ale hlavně o vědcích, kteří se na jejich objevu podíleli. Stručně jsou zde shrnuty jejich životní osudy. Konec byl dojemný. Naprosto nečekaný zážitek.
Většina textu popisuje životní příběh vědců, kteří se snahou detekovat gravitační vlny začali. Není to ani tak naučné jako spíš životopisné. Nejdřív mi to vadilo, ale když jsem se s tím smířil, tak mě to málem dojalo.
Na výzkumu začali pracovat ambiciózní třicátníci a teď jsou to pánové, kterým je 80 let. A někteří se nedožili. Trvalo to půl století. První nepotvrzená detekce byla v roce 1969 a skutečný objev 2015. (46 let)
A právě ten dlouhý čas se autorce podařilo sugestivně zaznamenat. Kniha je tak nejsilnější v okamžiku, kdy jeden z protagonistů říká: "Všichni se prostě snažíme zůstat naživu." Z toho jsem byl trochu naměkko.
Nesmiřitelně z toho plyne konečnost a náhodnost lidského života. Objevu se třeba nedožil "věčný smolař" Joseph Weber (1919 - 2000), autor právě té první detekce, kterou se nepovedlo potvrdit ostatními.
Něco o samotných vlnách a detektoru LIGO tam samozřejmě je, ale dost málo a tak největší slabina je stručnost. Autorka v knize zmiňuje Kipovo veledílo Černé díry a zborcený čas. (Maximálně doporučuju!)
Ale srovnávat 250 a 600 stran se fakt nedá. Co dál vadilo je naprostá absence obrázků, fotek nebo aspoň schématu detektoru. Žádné rovnice. Prostě nic. Jen text. Té chybějící fyziky je dost škoda.
I lepšího vysvětlení jak je naprosto úžasná věc, že gravitační vlny vůbec dokážeme detekovat. Slunce má průměr 1,4 milionu km a zakřiví prostor o 3 km. To jsou 4 tisíciny promile průměru.
Ale abyste detekovali gravitační vlny, tak musíte změřit změnu vzdálenosti na úrovni desetitisíciny velikosti *dramatická pauza* protonu! To nemůžete přejít. Nad tím je třeba důkladně se zamyslet.
Kdo o vesmíru rád čte, tak rozhodně doporučuju. Nebo můžete zkusit nějakou přednášku od Ing. Petra Dvořáka, PhD. Jinak jsem na rozpacích. Kdo o vesmíru moc nečte, bude se možná ztrácet. 80%