Eldar80 komentáře u knih
Nejvíc mě zaujal ten střet kultur. A pak mě to potěšilo. Přesně to potvrzuje moje názory. Tady jsou podložené disertační prací. Autor i já to vidíme stejně. Západní filozofie ještě koncem 19. století nerozuměla buddhismu.
Než jsme mu porozuměli, trvalo to asi 150 let. Kontakty byly už od starověku, ale ani ty středověké neměly na výsledné pochopení vliv. Zprávy naprosto všech cestovatelů zapadly. Začíná se až koncem 18. století.
Hegel, Schopenhauer a Nietzsche buddhismu také nerozuměli. Když mi to před lety došlo, přestal jsem se o filozofii zajímat. Mé tehdejší radikální já nepochopilo, že ani neměli šanci. Takže jsem jim křivdil.
Bez kontextu jim doslovně přeložené texty nestačily. Nebo bez přímého vysvětlení od buddhistických učitelů. Bohužel dezinterpretace těchto filozofů se na dlouhou dobu ujaly i v akademickém prostředí.
A stalo se to stejné co s islámem. Oboje použili západní intelektuálové k útoku na křesťanství nebo církev. A pokaždé byly jejich znalosti mizerné. Nepřímo je na tom vidět vývoj západního myšlení.
Za začátek vědeckého zkoumání se dá označit rok 1830. Jeden z prvních, kdo buddhismus správně uchopil, byl třeba až Jung. Trvalo to dlouho, ale všechny dezinterpretace mizí z vysokých škol kolem roku 1930.
Ale ne z obecného povědomí. Asi nejhorší je vliv Schopenhauera. Ještě v 90. letech vycházely knihy, které se o jeho špatnou interpretaci opíraly. Jenže nicota není buddhistická prázdnota. Jedná se o úplně jiné kvality.
Další vlna nepochopení proběhla u mahajány. Je logické, že bez kontextu nebo bez výkladu učitele, vypadá jako hereze. A ani to nemusí stačit. Britský profesor Paul Williams měl obojí a stejně si to myslel.
Viz Buddhistické myšlení (2011). Vzdělání a inteligence nemusí stačit, když nemáte duchovní zážitek nebo vhled. Williams buddhismu nerozuměl 30 let, kdy ho vyučoval. Z toho se už nikdy nevzpamatuju.
Viz Neočekávaná cesta (2010). Další dezinterpretace proběhly v okultní oblasti. Je zde paní Blavatská a následně Theosofická společnost. Pak třeba Lobsang Rampa. Autor kupodivu uvádí Eliphase Léviho.
Ten je obecně obviňován z dezinterpretace židovské kabaly a s buddhismem neměl nic společné. Je však součástí historie západního myšlení. Asi je to tím, že to napsal Francouz, sociolog a filozof. Ne religionista.
To je pozitivní. Religionisti nemusí mít takový odstup od toho, co studují. Co však bylo negativní, tak nesprávné používání slov esoterický a New Age. Tyhle pojmy se však zásadně liší a nelze je zaměňovat.
Podobně jako mystika a mysticismus. Tohle zmatení musím knize odpustit. Je to u podobných knih neduh obecně. Díky nepochopení mahajány vznikly romantické snahy po původním čistém buddhismu.
Pak se popisuje jeho šíření ve 20. století. Po velkém boomu od 70. let vidíme dnes spíše útlum. Je fakt divné, že vůbec nezmínil Oleho a Hannah Nydahlovy. Politika? Spor o 17. Karmapu?
Jsou zmíněni úplně všichni jejich učitelé, ale o nich ani slovo. Škoda, že Darebáci v rouchu (2000) jsem četl dávno. Ke konci je to trochu zmatené. Snaha popsat šíření buddhismu do doby vydání se nepovedla.
Měl zůstat odstup. Jinak je to výborná věc. Kvalitně zpracovaná. Nebýt nedostatků bylo by to absolutní. Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Nechápu, že to četli jen tři lidi. Zásadní pro pochopení buddhismu na Západě.
Jeho učení bylo pro západní racionalistickou kulturu příliš cizí. Chtělo to svůj čas. Je vidět, že touha Západu porozumět a najít pravdu si nakonec podmaní všechno. Za žádnou cenu o to nesmíme přijít. 95%
Pro mě je to rozporuplné. Napsala to moderní urputná slečna. Popisuje naše zažité subjektivní myšlení. Pak uvádí rady a postupy pro zvýšení vlastní objektivity. A taky sdílí svůj divoký život na internetu.
Čekal bych, že bude o generaci mladší. Ale ne. Je mladší o tři roky. Asi je to tím, že je americká demokratka a já jsem zlý evropský autista. Mě zajímají fakta nebo statistika a ne že se někdo hádá na redditu. :-)
Bylo to komicky infantilní, jak spoustu věcí bere tak vážně. :-) Ta vášeň mládí. :-) Dá se v tom cítit náboženská touha po pravdě. Autorka by byla krásná katolička, ale tahle je to jen skeptická dívka. :-)
Omlouvám se, ale mě to prostě baví. :-) Spousta věcí tady nemusela být nebo bych použil lepší příklady. Čtyři hvězdy dávám hlavně kvůli tomu, že podstatu toho o čem autorka píše, by měl každý znát.
Pro mě to bylo moc samozřejmé. V mém případě má pravda a to, jak se věcí mají, díky autistickému spektru patologickou povahu. Prakticky mě nezajímá nic jiné. Takže knihu asi vnímám zkresleně.
Ale našel jsem tady naprosto geniální radu. Test ekvivalentních sázek. Bohužel jediná věc, co mě skutečně zaujala. A zkoušeli jste někdy sledovat lidi z opačného politického spektra pro změnu názorů?
Nefungovalo to co? Autorka vysvětluje, proč sledování nám názorově odlišných lidí nebo médií nefunguje. Jednoduše chybí skutečná snaha o empatii a schopnost vcítit se do druhého. Nejde to. Jsou to přece šílenci. :-)
Nevím nakolik to pomůže jednotlivci, ale já tady vidím spíš cestu k porozumění a lepší komunikaci mezi názorovými odpůrci. Kdyby si to přečetlo víc lidí, možná by to zmírnilo divoké diskuse na internetu.
Koho tohle téma zajímá, tak určitě doporučuju. Ale kulturní války na internetu a diskuse z redditu tady být nemusely. 80%
Je to skvělá kniha. A docela náročná. Mám radost z vysokého hodnocení. Ale podle mě to Wright zkazil. Jsou to dvě knihy v jedné. Buď měl psát o původu morálky nebo o Darwinovi. Ne oboje zároveň.
Na Darwinovi ilustruje morální chování vycházející z evoluční biologie. Popisuje dobu, kdy Darwin žil. A do toho vysvětluje původ morálky obecně. Oboje spojil do jedné knihy a nepovedlo se to.
Myšlenková nit je náhodně přerušovaná Darwinovým životem. Wright odbíhá od tématu, aby se k němu náhodně vracel. To ztěžuje čtení. Je to mnohem náročnější než třeba knihy od D. Morrise.
Některé jeho teorie logicky odmítá. Psal to o 20 let později. Matt Ridley je také přístupnější. Původ ctnosti mě nebavil, ale Červená královna je dobrá. Zde se špatně usuzuje, co z toho všeho je podstatné.
Wright toho na čtenáře hrne moc. Čerpá z více než tří set knih. Budu se k tomu muset vrátit. Je to těžkopádné. Zdaleka jsem si toho neodnesl tolik, kolik jsem očekával. Odskoky k Darwinovi mně vadily.
Jeho život znám. Číst to znovu nebavilo. Jinak určitě doporučuju. Často se objevují názory, že jsme od přírody sobečtí. Wright podobné názory vyvrací. Bez morálního chování by lidská společnost nefungovala.
Evolučně by neobstála. Určitá míra altruismu se evolučně prosadila a my jsme to zdědili. Je užitečné tyhle věci znát. Přirozené vlastnosti člověka musí dávat smysl z pohledu biologie i evoluce.
Z obojího plyne evoluční psychologie. Wright se mohl opřít o genetiku a fungování DNA, ale prakticky to vynechal. Občas zabrousil do biochemie mozku. Dotkl se funkce serotoninu. Jinak si vystačil s Darwinovou teorií.
Někdy narazil na její nedostatky. Je dobré chápat, že evoluce je dokázaná. Není to hypotéza. Používá termín nový darwinismus. Ten je údajně pravicový. Jakože zlý. Cože?! Asi to je ovlivněné americkou kulturou.
Wright pochází z fundamentálního prostředí, které už v Evropě nemáme. V USA až do roku 1984 mohl být v učebnicích kreacionismus. A pak mi vadily odbočky od biologie. Snaha jí vysvětlit všechno, mi přijde marná.
Dřív nebo později se musíte obrátit na psychologii či sociologii. To natáhlo knihu na 400 stran. Jsou lidé, kteří se diví Wrightově obhajobě náboženství v Evoluci boha. Ale už tady se náboženství zastává.
Přirozená morálka nestačí. Ušlechtilý divoch neexistuje. Je to filozofická blbost. Náboženství tento problém efektivně řeší. Mám dojem, že Evoluce boha na tuhle knihu myšlenkově navazuje.
Všichni slavní filozofové a intelektuálové, kteří tvrdili, že člověk je v základu špatný, skončili na smeťáku dějin. Děkuji pane Wright. Akorát by to chtělo lepší formu. A vynechat Darwina.
Nevýhoda je, že je to 30 let stará evoluční biologie. Pokud je Darwin váš oblíbený akční hrdina, tak rozhodně doporučuju. 85% 4,5*
Tahle knížka to asi schytá. Česky vyšla dilogie jako jedna kniha a má fest přehnané hodnocení. Tohle je jen první díl. Všechno teprve začíná. Má to otevřený konec. Je to jen příprava pro druhý díl.
U českého vydání pár výtečníků napsalo, že je to i pro dospělé. Není. Primárně je to pro děti. Celý děj jsem vnímal jaku hru na hromadění zápletek a tak mě to nudilo. Možná to podněcuje dětskou fantazii.
Asi musí zaujmout sentimentální rovina. Nedokázal jsem tomu podlehnout. Nevím jak bych to hodnotil jako zlé autistické dítě. Porovnal bych to s Vernem, který by vyhrál. U pohádky by mě infantilita nevadila.
Jenže ono si to hraje na dobrodružný příběh. Nemělo to napětí. Bylo až moc znát, že nebezpečí hrdinové překonají bez potíží. Je to fakt pro mladší čtenáře. Dospělí se musí umět nadchnout pro dojímavý příběh.
Nebo ocenit poetický styl. Číst to samostatně fakt nedoporučuju. (Ani druhý díl bez prvního.) Smysl to dává pouze jako celek. Je to velmi výpravné, vizuální, barvité, citlivé a nudné. 50% 2,5*
Beru to jako přelomové dílo. Duna se snaží vzbudit dojem něčeho velkolepého a nakonec tomu nedokáže dostát. Chybí jí žánrová ukotvenost. Řadí se do sci-fi, ale je to kombinace soft sci-fi a fantasy.
Podle mě tomu ublížila důkladná příprava. Autor si k fungování planety Arrakis vypracoval rešerši. Věnoval se ekologii a podklady sbíral několik let. Je to chladně vykalkulované dílo a tak tomu chybí působivost.
V té tak moc vynikají filmy. (2021, 2024) Autor popisuje jen povrch děje. Ten má promyšlený do velkých detailů. Ale na to jak je to epický příběh, zde vystupuje poměrně málo postav. Složitost je pouze zdánlivá.
Autor nedostatky dovedně maskuje. Když si přečtete dodatky, zjistíte, že jste se nedozvěděli nic konkrétního. Dodatek o náboženství je špatný. Třeba mahajánové křesťanství může znít intelektuálně, ale nic to neznamená.
To platí i pro ostatní termíny. Bez vysvětlení stejně nevíte o co jde. Je to jen další povrch fikce. Přesto je potřeba si dodatky přečíst. Nejlépe během první poloviny, ale nespěchat. Některé obsahují spoilery. (Alamanak)
Důležité je číst slovníček. Asi jsou někteří zmatení, protože je nenapadlo podívat se na konec knihy. Autor si dal s ekologií velkou práci a přesto tam jsou nelogické věci, které mi vadily. Za to filmy se povedly.
Denis Villeneuve vytřískal z Duny vizuální maximum. Přesně to co knize chybí. Některé situace přejdete a ve filmu vás v kině zalisují do sedadla. Oba díly jsou vizuální a hudební nádhera. Horší to je s dějem.
Ale od toho máme knihu. Nejdřív jsem to četl a pak se podíval na první díl. Skončil jsem tím, že jsem první díl viděl 3krát a druhý 2krát v kině. Knihu jsem mezitím přečetl podruhé. :-) Rozsekalo mě to.
O Dunu jsem se nezajímal. Nebýt ukázek z prvního dílu, tak bych to nečetl. Úplně mě znechutila adaptace od mazací hlavy. (1984) Ale hru Dune II jsem kdysi pařil, co to šlo. Ta je také považována za přelomovou.
Tady se jedná hlavně o originální využití látek měnících vědomí. Tohle se povedlo neskutečně. Herbert měl zkušenosti s lysohlávkami. Já to říkám furt, že houby jsou zdravé. Vyloženě se nabízelo, dát tomu nějaký přesah.
Jenže za tím vším nic není. Polovičaté dodatky to nijak nezlepšují. Někdo tak Dunu oprávněně kritizuje. Má to propracovanou historii hluboko do minulosti. Ta je dost důležitá. Víme toho tolik, že chybí překvapení.
Herbert měl ubrat promyšlenost a víc se zaměřit na věrohodnost. Přemýšlet se nad tím nedá. Planetární feudalismus nedává ve vzdálené budoucnosti smysl. Dojmy po přečtení jsou navzdory všemu slabé.
Číst druhý díl mě po prvním přečtení vůbec nelákalo. Až filmy to změnily. Jinak bych to dvakrát nečetl. Kniha se s nimi dokonale doplňuje. Ale sama o sobě je překvapivě nevýrazná. Je to moc intelektuální a rozumové. 85% 4,5*
Jung nedává nic zadarmo. Napsal to tak přesně, jak dokázal. Srozumitelnost je na druhém místě. Je to náročné. Čtení vyžaduje místy až extrémní úsilí. Po dočtení jsem nedokázal rozečíst nic dalšího.
Po pár stranách jsem zjistil, že se nedokážu soustředit. Mentálně mě to vyčerpalo. Přijde mi to zbytečně intelektuální. Zdá se, že to Jung napsal záměrně tak, aby tomu normální lidé nerozuměli. :-)
Nebo mě omezuje má autistická mysl. Jinak se s ním názorově shoduju. Možná je to pro mě tak těžké, protože jsme si s Jungem neuvěřitelně blízcí, ale každý se díváme jinam. Není to náročné kontinuálně.
V textu se objevují pasáže, kde se spojí souvislosti, které už čtenář zná. Občas je to zjevení a náboženská extáze a někdy nechápu, proč se v tom tak plácá. Objevují se různé vhledy. Záleží na každém, co si zvládne odnést.
Je to plné informací, které si nemám kam zařadit. Ale už to málo, co jsem zvládl pojmout, se vyplatilo. Naprosto zásadní je kapitola Psychoterapie v přítomnosti z roku 1941. To je nejdůležitější text v knize.
Jung zde vysvětluje, kde se berou příčiny současných duševních potíží. Tuhle kapitolu opravdu doporučuju. Ale číst znovu Psychologické typy mě vůbec nebavilo. Už jsem to četl jako samostatnou knihu.
Jinak musím uznat Jungovu rozlišovací schopnost funkcí duše. Asi je potřeba znát víc lidí. Žiju samotářsky, znám málo lidí a tak si k jednotlivým typům nemám koho přiřadit. Asi proto mi to přijde vykonstruované.
Při čtení jsem pochopil, proč byl Jung za minulého režimu zakázán. Jeho myšlenky jsou v ostrém rozporu s materialistickým redukcionismem. Jung kritizuje povrchní přístupy k lidské duši. Na ateismus zapomeňte.
Číst to jen ze zvědavosti fakt není dobrý nápad. Ale kdo ví, do čeho jde, tak určitě doporučuju. Čekal jsem to lepší. Trochu mě zklamal výběr textů. 85%
Detektivky záměrně nečtu. Četl jsem to, protože to máme doma. Hned na začátku mě zarazil jednoduchý styl psaní. Až u této knihy mi došlo, jak moc mi záleží na literární úrovni. Ale jsem rád, že jsem to četl.
Znám další druh literatury. Časem jsem si na to zvykl a docela mě to bavilo. Tady asi většina lidí ví co čekat a proto je to tak dobře hodnocené. Je vidět, že se lidem historické detektivky líbí. Děj se odehrává ve 13. století.
Vybrané období je docela atraktivní a umožňuje velkou volnost. Nakonec mě to překvapilo. Bylo to dobře promyšlené. Škoda, že výchozí zápletka byla tak slabá. Kdyby byla věrohodná, dal bych 4 hvězdy.
Je to jen dobře napsané detektivní pátrání. To jediné dokážu ocenit. Přiměřeně komplikované a napínavé. Další podobné knihy raději zkoušet nebudu. Ještě máme Přemyslovskou epopej. Doufám, že to bude lepší. 75% 3,5*
Je to zajímavá věc. Ale jen pro duchovně hledající. A pro věřící, kterým samotné křesťanství přijde málo duchovní. Stejně jako Bible je i tohle pro ateisty úplně zbytečné čtení. Ztráta času.
Nejsilnější dojem je, že je to v podstatě křesťanská bílá magie. Ovládání myšlenek k tomu nutně vede a autor na to upozorňuje. Slovo magie nepoužívá. Autor nikde nepoužívá cizí esoterní nebo okultní termíny.
Třeba mluví o karmě, ale slovo karma nepoužívá. Je zde dost zajímavých postřehů. Je vidět, že Abd-ru-šin nějaké rozšířené vnímání měl. V textu se objevují principy, které lze nalézt v jiných esoterních naukách.
Mluví o nutnosti předávání, což je myšlenka z kabaly. Na první pohled se tváří smířlivě, ale ve výsledku je proti všem ostatním duchovním naukám. Ani za křesťanské hnutí se to nedá považovat.
Abd-ru-šin si z křesťanství bere jen, co se mu hodí. Nemá problém popírat některé články víry, pokud nevyhovují jeho myšlení. Je to silně založené na víře v Boha a Ježíše Krista. Jen všechno vysvětluje po svém.
Logicky byl proti buddhismu. Ani on ho ve své době nepochopil. Viz č. 31 v Odpovědi na otázky na "jeho" stránkách. Nic nečetl. Zkrátka měl pravdu. :-) Můžete se tam sami přesvědčit.
Abd-ru-šin byl náboženský člověk a tak nerozuměl ani mystice. Jenže je možné, že si plete mystiku a mysticismus. Byl nevzdělaný a tak se v tom nevyznal. Mluví jen ze sebe. Dost často mluví nekonkrétně.
Lepší název by zněl Ve světle moralizování: Poselství strašení. Je to ukecané a často by šly škrtnout celé odstavce. Kdysi jsem tomu dal 2*. Ale trochu jsem tomu křivdil vzhledem k době, kdy to psal.
Máme zvyk hodnotit pohledem své doby a zapomínáme na tehdejší souvislosti. Byl současníkem Steinera. Občas jsem měl pocit, že o něm mluví. Ale ani jeho neměl rád. Ani Krišnamurtiho. Nikoho.
Nepřijde mi to podařené, ale nějaký duchovní vhled Abd-ru-šin měl a tak to někoho může posunout dál. Je to významné jako ukázka další realizace. Třeba jako Eckhart Tolle a jeho Moc přítomného okamžiku.
Abd-rušin mluví o Grálu, ale jsou to jeho vize. S původními legendami to nesouvisí. Nedá se z toho pochopit, proč to tak nazval. Díky moralizování je to otravné čtení. Dost se bojím dalšího dílu. Má přes 400 stran!
Ale nechtěl bych to shazovat. Pokud cítil, že se něco blíží, dá se jeho rétorika omluvit. On to nevěděl, ale my už víme. Přišel pán s knírkem... Zajímavé, jak se lidé, co trochu vidí do budoucnosti, mýlí.
Něco vidí a stejně nakonec špatně skončí. Styl psaní je zastaralý. Abd-ru-šin se tehdy obracel na jiné lidi, než jsme my dnes. Líbila se mi starší čeština mého vydání. Má to něco do sebe.
Osloví to málo lidí. Některé duchovní lidi může čtení povzbudit. Jenže myšlenky se dost opakují a zásadních poučení je fakt málo. 65%
Druhý díl výpravného příběhu z meziválečného období. Největší problém je, že se to nedá číst bez prvního dílu. Zážitek z ukončení by nefungoval. Skončilo to tak, že mě to dohnalo k slzám.
Autorovi se to podařilo ukončit perfektně. Špatné je, že ještě tady následuje přes 100 stran nudy. Pak se to zlomí. Spousta věcí začne zapadat na svá místa až se to složí v jeden dojemný příběh.
Škoda, že první díl se tak moc nepovedl. Tohle je nesrovnatelně lepší. Hezké postavy, spousta dějových linií. U dospělých je doporučení sporné. Dětem většinou nevadí ukrutně dlouhé knihy nebo ságy, takže si to užijí. 85%
Mě se to líbilo. Ale na rovinu přiznávám, že mám skoro stejné názory. Pár rozdílů by se našlo, ale málo. Co se mi dál líbilo, že autor je sice "věřící", ale na výsledném textu se to moc neprojevilo. Já mám judaismus rád.
Obdivuju jeho praktičnost a moudrost. Náboženství autora beru pozitivně. Proto mě zklamala Racionální Bible, kterou taky vydala LEDA. Myšlenkově podobné, ale příliš konzervativní.
Shapiro je mi mnohem bližší než Prager. Asi to je věkem. A dál se mi líbilo, jak se to doplňuje s dalšími knihami, co jsem četl. Postupně se odkrývá dost nepříjemný obraz naší západní společnosti.
Největší slabina je, že kdo má opačné názory, toho to nepřesvědčí. Argumenty jsou slabé. Hlavně na začátku. Shapiro často mluví o Athénách a Jeruzalému. Přesně na tohle téma u nás vyšla kniha Athény a Jeruzalém (Attali, Salfati).
Myšlenková nit je hodně podobná. Kdo má liberální myšlení, tomu to nebude dávat smysl. Úpadek, kterého si Shapiro všímá, předpověděl C. G. Jung už v roce 1941 v článku Psychoterapie v přítomnosti (Viz Výbor z díla I.).
Pokud někdo vnímá osvobození od náboženství jako pokrok. Pokud vidí pozitivně ateismus a liberalismus, tomu přijdou argumenty směšné. Jenže obojí nedokáže řešit naše současné problémy.
Ateismus je defektní filozofie a na růst duševních obtíží nestačí. Liberalismus dál demontuje společenský řád. Už jsme se osvobodili od náboženství, církve, morálky a nyní přichází osvobození od biologie a zdravého rozumu.
Je logické, že pokud někdo v demontáži vidí pokrok, tak si nikdy nebude rozumět s někým, kdo v tom vidí rozklad. Z pohledu konzervativních lidí jsme se dostali do situace, kdy vidíme liberály oslavovat úpadek.
Mě progresivní křepčení nad upadající západní civilizací neoslovuje. Není to jen trapné, ale je to nehoráznost vůči našim předkům. Je to asi nejvíc protiateistická kniha, co jsem četl. Jenom ne primárně.
To si člověk uvědomí, když čte pozorně. Vadit by to snad nemělo. Zajímavé je, že to Shapiro jako Američan napsal dostatečně obecně. Platí to pro celý Západ i pro nás. Není to omezené jen na Ameriku.
Jak je vidět na komentářích, moderní soudruzi svoje názory nezmění. Na druhou stranu se jim nedivím. Velké partnerství od Sackse mi přišlo přesvědčivější. Ale to je o náboženství ještě víc. Sacks je navíc rabín.
A pak další knihy, které vydává LEDA. Hlavně od Murraye. Jen nesouhlasím s návratem k náboženství. Podle mě stačí návrat k jakékoli formě spirituality nebo tradiční esoteriky. Na formě už tak nezáleží.
A pokud se vám nelíbí pohled na osvícenství, tak si přečtěte Pozemské mocnosti. Kdo to vydal už asi víte. 85% 4,5*
Mě to překvapilo. Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Tady se autor přesně trefil do mého vkusu. Nerozumím hodnocení. Přijde mi podhodnocené. Po několika letech mě zas něco silně oslovilo.
Naposledy mě tahle dostal Kulový blesk a Růže pro Algernon před 4 lety. A možná ještě Kořist od Crichtona před 5 lety. Jinak sem nic tak dobrého nečetl. To je taky dost podivné zjištění. (Rozptyl knih, co?)
To je tím, že beletrii čtu málo. Na mě to působilo jako thriller a horor dohromady. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to dost brutální. Čtení vyvolávalo úzkost a tak se mi dělalo trochu nevolno.
Vcítit se do hlavních postav bylo náročné. Víc a víc. Je to skutečně napínavé od začátku do konce. Navíc má autor literární talent. Postavy jsou uvěřitelné a věrohodné. To se mi moc líbilo. A pak celé technické řešení.
Vychází z toho, že pořád nevíme, co je vědomí a jak funguje. Připomíná to knihy od P. K. Dicka. Ten mívá v románech nějakou myšlenku nebo přesah. Tady žádná myšlenka není. Je to jen hodně napínavé.
Přesah si každý najde v tom, co hlavní postavy prožívají. Autor to napsal tak, že jsme postavám fakt hodně blízko. Teprve až poslední třetina byla slabá. Myslím, že hlavně proto, že to autor zbytečně přehnal.
Do té doby to bylo málem geniální. Rozhodně doporučuju. Jen to nadšení bude různé. Možná lidem vadí, že ten nápad s dějem není originální. Jsou takové i filmy. Já si cením využití neurologie a dojemných životů postav. 95%
Perfektní úvod do buddhismu. Pro začátečníky je výhodné, že se autorka co nejvíc vrací k původnímu učení Buddhy. To co učil nebylo náboženství ani filozofie, ale nauka jak zjistit, jak se věci mají.
Dají se z toho pochopit úplné základy. Každý pak může usoudit, zda se o buddhismus dál zajímat. Praktikovat ho můžou všichni. Na náboženském vyznání, názorech nebo umění filozofovat nezáleží.
Můžete být ateista, křesťan, žid, muslim, cokoliv. Nejde o to "být buddhista", ale pochopit, jak se věci mají. K tomu může buddhismus použít každý. Dnes o něm vychází spousta knih, ale většina je o tibetském buddhismu.
U toho začala i autorka, ale kvůli svému pragmatismu skončila u theravády. Tomu odpovídá výklad. Autorka je praktická a racionální. Vrací se zpět k Buddhovi a tak není ovlivněná pozdějším vývojem buddhismu.
Je neuvěřitelné, proč byla o napsání knihy požádána. V Austrálii v 80. letech kvůli migraci z Asie začalo přibývat buddhistů a tak se objevil odpor proti buddhismu. Tím je dané, jak je kniha napsaná.
Autorka se snaží fakta o buddhismu uvést na pravou míru. Stručně probere Buddhův život. Letmo šíření jeho učení do dalších zemí. Všímá si kulturních rozdílů. Vysvětluje základy meditace.
Asi nejméně užitečná kapitola popisuje kláštery nebo meditační místnosti, podle buddhistických směrů rozšířených v Austrálii. Není to akademická práce a tak to obsahuje nějaké nepřesnosti.
Výklad je od praktikujícího člověka. To zaručuje pochopení problematiky, ale holt tam není odborná religionistická znalost. Důležité je, že se autorka snaží oslovit mysl západního člověka.
Všímá si, jak se původní učení proměnilo v dnešní buddhistické směry a jak mahajánové tradice získaly náboženskou formu. Vyvrací různé mýty o buddhismu. Pokud já neexistuje, tak co se vlastně reinkarnuje?
Knihu čtu už potřetí a mám z ní dobrý dojem. Je to příjemné připomenutí a pro jiné přednáška od dalšího buddhistického učitele. Každému, kdo se chce seznámit s Buddhovým učením, rozhodně doporučuju.
Pro první seznámení vynikající. Jako přednáška skvělé. Kdo hledá něco víc, měl by si najít něco jiného. Výborné pro duchovně hledající a pro ty, kteří hledají Pravdu, ať už je jakákoli, a o buddhismus se ještě nezajímali. 90% 4,5*
Neuvěřitelně snadno se to čte. Něco napsané s takovou lehkostí jsem snad ani nečetl. Musím ocenit naprostou absenci vaty. Každá věta je stručná a má svůj význam. Děj neuvěřitelně rychle ubíhá.
Četlo se to tak rychle, že se nad tím nedalo přemýšlet. Díky tomu jak to autor pojal, skoro úplně chybí napětí. Mě se to líbilo, ale za thriller bych to rozhodně neoznačil. Naopak je to příjemná odpočinková literatura.
Výborné čtení na víkend. V pátek začnete, v neděli skončíte. Já byl rychlejší. Dva dny jsem se dobře bavil. Tu plynulost musím ocenit. Je to rozdíl oproti náročným věcem. Jen se v tom nesmí hledat něco víc.
Autor tam dal snad všechny "zlé" státy a přesto to nepůsobí jako slátanina. Pro čtenáře promyšlených špionážních románů to není. Tohle je pro ty, co tenhle žánr nečtou. Moc hezká pohádka pro dospělé.
To nemyslím zle. Právě naopak. Je to o tom, jak dobré prozápadní síly opět zvítězí. :-) Kdo hodně čte podobné knihy, toho to zklame. Klidně bych to dal i dětem, které čtou mayovky. Přijde mi to podobné. 75% 3,5*
Tak to byla zase šílenost. Napsal Dick něco normálního? V Přečtených mám od něj 10 věcí a ne. Nic nebylo normální. Všechno jsou různé podivnosti, kde postavy řeší náboženské otázky ve formě ujetých sci-fi.
Na mě je to tak bizarní, že vůči tomu hned otupím a je mi to šumák. Když chybí logika, nemá smysl nad tím přemýšlet. Zas je to úvaha, co kdyby se nějaká část náboženství stala pravdou nebo skutečností.
Zde se jedná o fyzikální a tedy přírodní jev. V roce 1986 nastala Hobartova fáze. Jako obvykle se to nedá žánrově zařadit. Je to jen pro Dickovy vyznavače. Pro normální čtenáře to fakt není.
Je to vidět na hodnocení. Já se o náboženství zajímám a ani já to nedokážu ocenit. Údajně to má být humorné. U mě to nefungovalo. Je to tak absurdní, že po 50 stranách nad něčím nutně vyprsknete smíchy.
Dick zde rozvíjí alternativní budoucnost USA a dá se v tom vidět i kritika totalitních režimů. Je tam toho víc. Na konci je kvalitní doslov od překladatele, kde knihu rozebírá a komentuje.
Lepší než Ubik a Temný obraz. Holt vnímám Dicka jinak než ostatní. Jeho knihy mají kolísavou kvalitu, některé mě fakt bavily a tohle patří k těm slabším. 75% 3,5*
Český název vůbec nechápu. Taková hloupost. Doslovně přeložený by byl mnohem lepší. Kdo autorův podcast nezná, tomu název nic neřekne. Asi jsem si měl o knize před čtením víc zjistit. Autora jsem neznal. Moje chyba.
Kdybych o jeho podcastu věděl, asi bych se do knihy vůbec nepustil. Takže chápu nadšení u těch, kdo věděli, o co jde. Mě to nebavilo. Není to naučná věc. Přesnější označení je non-fiction.
(Možná by bylo dobré tento žánr na databaziknih vytvořit. Nebo už to má český název? Česká literatura faktu je něco jiného.)
Je to několik úvah nad kolapsem civilizace. Zjednodušeně řečeno co by kdyby. To mě na tom zklamalo. Má autistická mysl hledá jiný druh informací. Mě tahle forma neoslovuje. Je to něco jako Sapiens od Harariho.
Ten se mi vůbec nelíbil. Obojí je stejný žánr. Nezbývá než doufat, že tento druh literatury přiláká další čtenáře k historii. Tak jako Sapiens by i tohle mělo směřovat k ověření uvedených informací.
Na druhou stranu je možné, že kdo se o historii zajímá, toho to bude bavit. I tady se probírá nesmyslnost bombardování. To stejné řeší Bregman v knize Lidstvo. Asi nejlíp autor zpracoval riziko nukleární války.
Co vůbec nechápu, že tady není zmínka o knize 1177 př. Kr. od Clineho. Tato kniha se totiž věnuje pádu říší v době bronzové. Přesně to stejné téma. Fakt divné. Jinak je to zpracované dobře. Výborně se to čte.
Kdo rád mudruje nad koncem naší civilizace, tak určitě doporučuju. Kdo očekává něco klasicky naučného, tak už raději ne. Přitom pád Asýrie a rozklad Říše římské je sepsán dobře. Čekal bych, že mě to obohatí víc. 70%
Od nakladatelství DharmaGaia mám skoro celou edici Mangalam a dost dalších knih. Tak jsem koupil i tohle a byla to chyba. Je to podle mě jen pro lidi, které zajímá moderní geomancie.
Integrální kultura je letmý popis společnosti, která má ke geomancii blízko. Nedá se to žánrově zařadit. Dnešní geomancie je extrémně multioborová záležitost. Je to něco jako feng šuej pro životní prostředí.
Geomancie není o věštění, což je původní význam, ale spíš o energetickém a duchovním vnímání prostoru. Tudíž to souvisí s hlubinnou ekologií a ochranou přírody. S citlivým přístupem ke krajině.
A k teorii Země jako Gaii. Proto má geomancie rozsah od geologie a archeologie přes záhadologii a proutkaře až k esoterice a duchovnu. Zásadní nedostatek je, že kniha není v ničem konkrétní.
Články od mnoha autorů se teprve snaží geomancii vymezit. Nedozvíme se žádné konečné stanovisko. Navíc články pochází hlavně z roku 2000 a 2001. Čtenář si neodnese žádný závěr a navíc je to zastaralé.
Kvalita některých článků není moc vysoká. To je způsobené rozkročením přes nejistý prostor mezi všemi vědami a obory kam geomancie spadá. Úplně nejlepší byl historický úvod a začátek.
V několika článcích byl kritizován příklon k esoterice. Jenže přesně tam geomancie spadá. Snaha pojmout ji jako vědu mi přijde úplně marná. Má to blízko k pohanství a tak se objevuje averze vůči naší kultuře.
Pak autoři předvedli solidní sbírku slaměných panáků podle toho, zda kritizovali křesťanství, židovsko-křesťanskou tradici, západní civilizaci nebo buddhismus. To působí jako snaha hájit vlastní víru.
Téma je přitom nesmírně důležité. Ve městech se v zástavbě historických domů staví ohavné budovy ze skla a oceli. A podobně necitlivý přístup se týká celého životního prostředí. A za dveřmi jsou větrníky...
Jakoby se zapomnělo, že architektura a vzhled krajiny má vliv na psychiku. Nikdo nechce bydlet v hnusné krajině nebo zprzněné městské části. Změna paradigmatu a vznik integrální kultury má taky nevyváženou kvalitu.
Ke konci jsou články filozofické a vznik kulturně kreativních lidí dělá z knihy podivnou syntézu alternativního vidění světa. Snad další komentář napíše nějaký geomant či proutkař, který se v tom vyzná.
Komu doporučit? Rozhodně všem, kdo mají na svědomí územní plánování a mají vliv na vzhled krajiny. Starostové obcí a měst? Vůbec netuším. Může to oslovit zahradní architekty a ochránce přírody. Hodně specifické čtení. 70% 3,5*
Nahá opice byla dobrá, ale tohle je průměrné. Výklad je příliš schematický. Snaha vidět člověka jako další živočišný druh je časem šablonovitá a předvídatelná. Má to příliš blízko k banálnímu popisu.
Evolučně jsme lovci a sběrači. Jsme přizpůsobeni žít v početně omezeném kmeni. Dnes ale žijeme ve městech. V prostředí, kterému nejsme evolučně přizpůsobeni. Autor vysvětluje jaké problémy to přináší.
Jsme sice společenská zvířata, ale život ve městech na nás klade mnohem větší nároky. Navíc jsme součástí ještě větších společenských celků. Státy či národy nazval autor superkmeny.
A právě charakter superkmenů povýšil ostatní naše vlastnosti na super. Člověk je sexuální tvor a tak se ze sexu stal supersex. Vůdce kmene lovců a sběračů měl status, ale vůdcové superkmenů mají superstatus.
Jako zvídavé zvíře má člověk vyšší potřebu podnětů a to se v superkmeni také změnilo. Jenže autorův pohled biologa je poměrně konzervativní a tak už to trochu zastaralo. Navíc je to poplatné své době.
Nebýt úspěchu Nahé opice, tak by to nenapsal. Strašení populační explozí je dnes směšné. Pozorné čtenáře může pobavit, že revolta mládeže má původ v biologii. To by měl vědět každý mladý intelektuál.
Potěšil mě závěr. Kritizuje dnešní racionalistickou kulturu. Školství zaměřené na výkon ubíjí přirozenou lidskou kreativitu. Je tam dost sexu a tak by to mohlo zaujmout mladší čtenáře. :-) Na mě moc zjednodušující a tak mě to nudilo. 60%
Velmi zajímavé téma zpracované trochu nešťastně. Autorka sebrala spoustu mýtů o stvoření, roztřídila je do několika oblastí a sem tam něco vysvětlila. Jednotlivým oblastem se věnovala různě.
Nejdřív se mi to moc líbilo, ale pak mi došlo, že autorka se nesnaží k něčemu dojít nebo vytvořit nějakou teorii. Jen uvádí, jak mýty symbolickým způsobem odráží rozvoj lidského vědomí.
Kniha končí stvořitelským mýtem v alchymii. Je zajímavé, jak se po celé planetě objevují tytéž motivy jen zakamuflované odlišným folklorem. Očividně za tím je nějaký skrytý řád související s nevědomím.
Tady nemám načteno. Určitě mi něco uteklo. Zdá se mi to málo uzavřené. Autorka občas uvádí souvislosti s některými psychiatrickými případy. Občas se odvolává na Junga. Ten však pečlivě argumentuje.
To mi tady chybělo. A pak aspoň nějaká snaha o vysvětlení. Nejsem věřící na Junga a tak mi odvolání na něj nestačí. Přečetl jsem přes 300 stran, ale zůstal spíš hlad po čtení další podobné literatury.
Ani ke zdánlivě nesmyslným mýtům primitivních společností se nedá přistupovat redukcionisticky. Stejně jako k lidské duši. Mýtus není pověra. Asi proto používal Krišnamúrti termín komunisté místo ateisté.
V kultuře založené na redukcionismu se ztratí smysl pro krásno. (Ať už v umění, literatuře, architektuře atd.) Určitě doporučuju. Nezbývá než uznat, že na tom něco je. Dobré a přístupné, ale mohlo to být propracovanější. 80%
Škoda, že to nebylo lepší, aby mě to donutilo dát 5*. Současné hodnocení (69%) je fakt špatné. Jenže knihy od tohoto autora jsou furt o tom samém. I tady je zásadní přístup odpovídající mindfulness.
Autor v otázce vnitřního dítěte nejde nijak do hloubky. Spíš popisuje možnosti přítomného uvědomování v této problematice. Všechny uvedené meditace vychází ze schopnosti bdělého vědomí.
Není tady žádná intelektuální teorie a celá praxe stojí na čtenáři. A jak je zvykem, už jen pouhé čtení navozuje meditativní náladu. Napsané i přeložené je to dobře. Několikrát mi málem vyhrkly slzy z očí.
Možná je hodnocení nízké kvůli tomu, že kdo má negativní prožívání, tak nevěří, jaké může mít meditace výsledky. Je to kontraintuitivní. Věda to však potvrzuje. Místy může vadit pocit přeslazenosti nebo infantility.
Může to být užitečné pro psychoterapeuty. Jung říká, že terapeut dokáže léčit jen do své zdravé duševní úrovně. Pokud vás víc zajímá psychologie nebo víte, že zmíněné praxe nebude dělat, není moc důvod to číst.
Na 100 stranách je kvalitně zpracován vědomý přístup k vnitřnímu dítěti. Na zbylých 60 jsou 4 zážitky a různé praxe. Důležité je, že naše zraněné vnitřní dítě může pocházet od rodičů nebo od předchozích generací. 85%
Výborná věc znehodnocená progresivním postojem. To nedokážu překousnout. Přitom by stačilo vytrhnout 10 stran na začátku a 10 stran na konci a bylo by to jasných 5*. Další kniha, kde je hodnocení trýzeň a utrpení.
Proč hodnotím negativně? Když do výborného vína kápnou dvě kapky moči, dá se to pak pít? Dobré (3*) už to není. Proto 2*. Po ideologickém úvodu jsem četl dál a přišlo velmi příjemné překvapení.
Až na pár vět je vnitřek naprosto v pořádku. Takže se jedná vyloženě o několik odstavců v úvodu a na začátku závěrečné kapitoly. Způsob jakým autoři pojali poučení o migraci nehodlám tolerovat.
Nemá přece význam dávat knihám od Douglase Murraye 5* a tady se tvářit, že je všechno v pořádku. Není. Za minulého režimu autoři vychválili marxismus leninismus a pak se věnovali svojí práci či výzkumu.
Proto hodnocení letí dolů, když někdo uvidí podobnost. No a každý má tu hranici jinde. Kdo to nevnímá, dá tomu 5* a vůbec ho nenapadne, že by tady bylo něco špatně. Někomu to zas nevadí.
Kde se objeví politické názory, tak na obsahu nebo faktech přestává záležet. Kdo kriticky přemýšlí, tak si vadné pasáže odfiltruje. Ale nebylo by pro vědu lepší, kdyby tam nebyly?! Podle mě to tam nepatří.
Je to perfektní záležitost o archeogenetice, která popisuje náš genetický původ. Koho zajímá archeogenetika, tak rozhodně doporučuju. Možná nic podobného na knižním trhu není. Trochu nevýhoda je absence úvodu.
Proč archeogenetika funguje je vysvětleno v úplně nudném Pátrání po dvojité šroubovici od Gribbina. (Ale až na konci! Spíš nedoporučuji.) Všechno to pochází z pochopení toho jak funguje DNA a genetické mutace.
Co se mi hrozně líbilo, byly krásné mapy před každou kapitolou. Na dvojstránce. Tohle nakladatel pokazil, protože to vydal jako brožuru. Kdyby to bylo vázané, šlo by to otevřít pořádně. U brožury hrozí zlomení hřbetu.
Tohle mě vytočilo. (Nechápu proč knihy od Melvila jsou různě velké, brožury a vázané knihy s přebalem či bez vydávají zcela chaoticky.) Tohle zpečetilo výsledné 2*. Bez propagandy a v pevné vazbě jasných 5* a 90%.
Tahle to působí jako napsané na politickou objednávku. Většina zmíněných výzkumů proběhla v roce 2018 a kniha vyšla už za rok. Jakým způsobem to hodnotit netuším. Bez politiky bych dal 85%