Výbor z díla I. - Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi
Carl Gustav Jung
Práce přibližují podstatu Jungova psychoterapeutického přístupu a řeší některé konkrétní psychologické či psychiatrické problémy. Výbor z díla má laickému čtenáři napomoci v základní orientaci v jeho bohatém myšlenkovém systému.
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1997 , Emitos (Nakladatelství Tomáše Janečka)Originální název:
Grundfragen zur Praxis, 1984
více info...
Přidat komentář
Těžké čtení, tady potřebujete notnou dávku trpělivosti. Nicméně vám Jung odhalí taje vaší duše.
Kniha je napsána odborným jazykem, autor používá latinské výrazy, cituje jiná díla a byť své myšlenky zevrubně vysvětluje a nebojí se použít bohatých příkladů, očekává současně od čtenáře víc než elementární znalosti oboru psychologie a zejména pak obrovský životní nadhled. V porovnání např. s díly Heinze-Petera Röhra, psychoterapeuta a soudobého autora populárně naučné literatury, který píše veskrze pro laickou veřejnost, působí první svazek Výboru z díla C. G. Junga nesmírně komplikovaně a vysoce filozoficky. V každém případě se nejedná o knihu určenou pro mládež nebo masy. (Zvídavým čtenářům, kteří jsou tvorbou C. G. Junga dosud nepolíbeni, bych doporučil začít spíše knihou Člověk a jeho symboly, jež byla vytvořena právě za účelem seznámení laické veřejnosti s celoživotní prací autora).
Za nejvíce zajímavou kapitolu z prvního svazku Výboru z díla C. G. Junga považuji tu, která se zaobírá osobnostními typy, tj. extraverzí a introverzí. Jelikož to, jak nám zmíněné téma vysvětluje sám autor, který ony termíny v podstatě zavedl, je dost odlišné od toho, co se dnes učí na školách či všeobecně prezentuje v časopisech a na internetu.
Výbor z díla C. G. Junga považuji za velmi kvalitní a nesmírně zajímavou četbu, již bych rád doporučil každému, kdo umí číst. Bohužel tato naučená schopnost, která je současným západním světem považována již za naprostou samozřejmost, není sama o sobě dostačujícím předpokladem pro pochopení a zejména pak prožitek z této odborné knihy. Pro jedince, kteří literaturu nepoužívají jako náhražku televizních kanálů, by však tento druh čtiva mohl být příjemnou výzvou, která je může pouze obohatit.
Úvodní vysvětlení vydavatele, že zkrátil autorovu práci Psychologické typy na pouze jednu kapitolu z důvodu, aby nebyla cena příliš vysoká, mě neuspokojilo. Krácení takového velikána je trestuhodné. Ale nakonec jsem byla ráda, protože tato část výboru pro mě byla nejméně čtivá.
Stejně tak jsem nepochopila tu skladbu článků, které byly do výboru vybrány. Dobře, přednášky na téma psychoterapie (z 16. svazku GW), potom několik na téma snů (z 8. svazku GW), psychologické typy (6. svazek GW) a jako poslední jedna schizofrenie (z 3. svazku GW). Tedy asi nějaké tématické řazení. Ale ty přednášky na téma psychoterapie nejsou ani chronologicky řazeny. Vždyť i za jeden rok se může autor se svými názory posunout... Tohle mě vnitřně rozčilovalo.
Celkově jsem se úplně nechytala, nejsem ještě navyklá na Jungův odborný styl psaní. Nejhůř čitelné byly ty psychologické typy. Zaujalo mě, že v jejich úvodu je extrovert podán vlastně jako stádní typ a introvert jako ten, co má své vlastní myšlení. Jejich charakteristika zní od Junga dost jinak, než jakou mám všeobecnou představu. A což teprve to další členění, zda převládá složka myšlení, cítění, percepce nebo intuice. Některé typy byly popsány tak, že je skoro nadávkou k nim někoho přiřadit :-)
Výborná kniha, ale trochu strašidelná. Informace jsou tak napěchované, že jsem ji četl dost pomalu a občas se musel vracet - na což nejsem zvyklý. Kniha pro mě byla hrozivá z toho důvodu, že moje hlavní životní a vnitřní problémy byly popsány pomocí pár vět a ideje, kterými jsem se zabýval mnoho let a zjišťoval jejich validitu byly fundovaně setnuty, nebo potvrzeny v rámci jednoho odstavce. Těším se na další díl.
Moje první setkání s Jungem a rozhodně ne poslední. Kniha je až neuvěřitelně dobře čtivá
a přínosná hlavně k pochopení (nejen) vaší psyché.
Zajímavý citát: "Bylo by omylem předpokládat, že existují více či méně vhodné metody léčby. Teoretické předpoklady zde neznamenají skoro nic. Mělo by se vůbec přestat o nějaké 'metodě' hovořit. To, na čem při léčbě záleží především, je osobní nasazení, vážné odhodlání a obětavost, ba i obětování se terapeuta." (str. 383-384)
Tohle bylo zatím to nejhůř stravitelné, co jsem od Junga četla. Asi proto, že je to opravdu základní a obecné. Sotva se něco začne rýsovat, už se od toho jde dál. Trápila jsem se s tím přes dva měsíce a ani to nezvládla celé, skončila jsem v osobnostních typech, zcela ztracená a nenaplněná.
Těžko hodnotit jednu knížku izolovaně od celého díla. Ale budiž: Velmi dobrá, a máte-li zájem o Junga, určitě s ní začněte.
Co se autora týče, do čtení jeho knih jsem se chtěl pustit už dávno, nicméně jsem se k tomu "dokopal" až poté, co jsme ve škole v základech společenských věd probírali psychoanalýzu.
Teď k samotnému spisu. Před přečtením jsem byl nejvíce zvědavý na část zabývající se typy osobnosti. Ovšem ještě více moji pozornost vzbudily články o snech. Je zajímavé zkoumat, jaký mají sny význam pro člověka a jak dokonce můžou upozornit na nemoci (pozor, nemá to nic společného se snáři).
Moc ráda čtu takovéto knihy- duchovní, erudované, čtivé. Nejvíce mě oslovilo to, čeho se hodně psychologů bojí a vztahuje na to většinu problémů: "...popírám, že příčinou všech neuróz jsou traumata, v nichž rozhodují zážitky z dětství." (s. 187). Nepopírá však, že hodně neuróz je traumatogenních. A ještě jeden citát: "Je třeba počítat s nezralostí lidí jako se skutečností." (s. 94). Skvělé. Určitě si přečtu i další díly z výboru.
Zajímavé dílo - první část je perfektní, sny jsem přeskočila a samý závěr spočívající v podstatě vědomí a nevědomí extrovertních nebo introvertních typů hodnotím jako vskutku zajímavý. - Najde se v něm plno přínosných informací pro pochopení jak ostatních, tak i, a to především, sebe sama.
Štítky knihy
psychologie psychoterapie sny psychoanalýza schizofrenie výbor z díla analytická (jungovská) psychologieAutorovy další knížky
2010 | Červená kniha |
1994 | Duše moderního člověka |
2017 | Člověk a jeho symboly |
1995 | Člověk a duše |
1993 | Analytická psychologie: Její teorie a praxe |
Jung nedává nic zadarmo. Napsal to tak přesně, jak dokázal. Srozumitelnost je na druhém místě. Je to náročné. Čtení vyžaduje místy až extrémní úsilí. Po dočtení jsem nedokázal rozečíst nic dalšího.
Po pár stranách jsem zjistil, že se nedokážu soustředit. Mentálně mě to vyčerpalo. Přijde mi to zbytečně intelektuální. Zdá se, že to Jung napsal záměrně tak, aby tomu normální lidé nerozuměli. :-)
Nebo mě omezuje má autistická mysl. Jinak se s ním názorově shoduju. Možná je to pro mě tak těžké, protože jsme si s Jungem neuvěřitelně blízcí, ale každý se díváme jinam. Není to náročné kontinuálně.
V textu se objevují pasáže, kde se spojí souvislosti, které už čtenář zná. Občas je to zjevení a náboženská extáze a někdy nechápu, proč se v tom tak plácá. Objevují se různé vhledy. Záleží na každém, co si zvládne odnést.
Je to plné informací, které si nemám kam zařadit. Ale už to málo, co jsem zvládl pojmout, se vyplatilo. Naprosto zásadní je kapitola Psychoterapie v přítomnosti z roku 1941. To je nejdůležitější text v knize.
Jung zde vysvětluje, kde se berou příčiny současných duševních potíží. Tuhle kapitolu opravdu doporučuju. Ale číst znovu Psychologické typy mě vůbec nebavilo. Už jsem to četl jako samostatnou knihu.
Jinak musím uznat Jungovu rozlišovací schopnost funkcí duše. Asi je potřeba znát víc lidí. Žiju samotářsky, znám málo lidí a tak si k jednotlivým typům nemám koho přiřadit. Asi proto mi to přijde vykonstruované.
Při čtení jsem pochopil, proč byl Jung za minulého režimu zakázán. Jeho myšlenky jsou v ostrém rozporu s materialistickým redukcionismem. Jung kritizuje povrchní přístupy k lidské duši. Na ateismus zapomeňte.
Číst to jen ze zvědavosti fakt není dobrý nápad. Ale kdo ví, do čeho jde, tak určitě doporučuju. Čekal jsem to lepší. Trochu mě zklamal výběr textů. 85%