Eldar80
přečtené 866
Cizí královna
2020,
Rebecca Gablé
Má to úplně stejnou úroveň jako Hlava světa. Autorka to napsala s odstupem několika let, ale vůbec to nejde poznat. Stylisticky je to stejné. Mnohem víc to připomíná jen natažení prvního dílu. Až na Itálii to nic nového nepřináší. V čem první díl vynikal, tady chybí. Konflikt náboženství zmizel. Tugumír skoro také. Navíc se takové postavě nedá konkurovat. Princ, kněz a léčitel. A ještě skutečně žil. Výměna hlavní postavy se nepovedla. Tugumír věděl, že čest není všechno, ale Gaidemar se snaží být dokonalý. Historicky je to relativně přesné. Horší je, že úprav je víc. Dost nových postav je vymyšlených. Cizí královna je z civilizace, kterou dobře známe. Civilizace Slovanů nám dál uniká. Romantické představy o pohanství nejsou na místě. K moudrosti druidů jsem skeptický. Zvláště po přečtení Magických houbiček. Atmosféra a pozvolnost děje je stejná. Doporučení je tak jasné, komu se jednička líbila, tomu se bude líbit i tohle. Opět musím pochválit historický dodatek. Je to hezké, ale samostatně to určitě nečtěte. 75% 3,5*... celý text
Cesta k dokonalosti
1991,
Květoslav Minařík
Minařík napsal tak stručný text, že mu jeho žáci nerozuměli a tak věty očísloval a okomentoval sám sebe. Jenže komentáře jsou napsané stejným stylem jako původní text a tak je to pořád těžko srozumitelné. Díky komentářům je to nesouvislé. Chybí nějaké delší vysvětlování. Je to jen pro zájemce o Nauku. Čtení vyžaduje její znalost a tak to není pro první seznámení. Nepopírám kvalitu informací, ale ta forma je špatná. Je to tibetský buddhismus bez buddhismu. Mystika založená na józe. Minařík očekává základní znalosti. Mluví o bdělosti, ale vůbec ji nevysvětluje. Přitom jen o ní jde napsat kniha. Třeba Bdělost od Mella. Je to pro pokročilé praktikující. Buddhistické knihy se věnují spíš základům a tady je závěr mystické cesty. Minařík vysvětluje, proč přísné mravní požadavky mají vždy přednost před technickým cvičením. Popsaná jógová praxe má blíž k magii. Základ je vůle a sebeovládání. Vysvětluje dháranu a dhjánu. Je to jen pro lidi, které zajímá jóga a nenáboženská mystika. Jinak moc není důvod to číst. Je to užitečné hlavně jako ukazatel správné cesty. Může to sloužit pro orientaci. Pokud zjistíte, že provádíte praxe, které jsou s tím v rozporu, je dost možné, že někde došlo k nepochopení. Jinak je to sporné. Minařík uvádí spoustu pravdivých tvrzení, ale je otázka, nakolik je uvedená praxe efektivní. Stoupenci Nauky si to dřív nebo později stejně přečtou. Ostatním spíš nedoporučuji. Komentáře psal svým žákům. Tím je kniha daná. 75% 3,5*... celý text
Magické houbičky
2008,
Andy Letcher
Naprosto vynikající práce o historii znalosti lysohlávek. Není to příručka pro jejich užívání. Tady bych doporučil Martin W. Ball: Moudrost hub. Skvělá věc nejen pro uživatele. Tohle je spíš odborná historická studie. Letcher rozbijí spoustu romantických mýtů o houbičkách a pohanství. Zdá se, že psychedelické houby naši předci neznali. Pro užívání v minulosti neexistují žádné archeologické důkazy. Jen v Mexiku a pak výjimečně. Na Sibiři se na několika místech užívaly muchomůrky červené. A to je všechno. Autor zkoumal, kdy a kde se tento fenomén objevil. A kupodivu zjistil, že až v dnešní době. Je to záležitost stará 70 let. Nečekal jsem, že to bude tak dobře zpracované. Není to nějaká nekritická adorace, ale autor k tomu přistupuje nezaujatě. Možná až moc skepticky. Je vidět, že to psal před současnou psychedelickou renesancí. Na houbičky se nedívá konzumně, ale zpochybňuje jejich pozitivní vliv. Na ten věří příznivci psychedelik. Upozorňuje, že se jedná o subjektivní zážitek, který je určen dané osobě. Léčebný potenciál také moc neřeší. To neplatí pro šamanistické tradice, kde mají s užívám zkušenosti. Dnes výzkum potvrzuje, že naděje příznivců byly oprávněné. Od roku 1999 se psilocybin opět zkoumá. Výzkum probíhá i u nás. Našemu výzkumu se věnuje Fenomén psychedelie od F. Tylše. Kniha je výborně hodnocená, zřejmě se tam promítá vnímání důležitosti této problematiky. Tomu všemu se však Letcher nevěnuje. Přesto že se zde hodně mluví i o LSD, tak zde není absolutně žádná zmínka o Grofovi. Nedá se usoudit proč. Kniha je čistě historická a o samotném užívání je tam pár zmínek. Asi největší nedostatek. Věnuje se i muchomůrce červené, ale opět se nevěnuje užívání. Chybí upozornění na nutnost dekarboxylace kyseliny ibotenové. Ani problematika setu a settingu se neřeší. Uvádí pár trip reportů a následky užití omylem. Objevují se zde významné postavy psychedelického hnutí. Bohužel žádný myslitel mě nezaujal. Ani Leary, ani McKenna. Wasson a Graves už vůbec ne. Wasson měl jen štěstí a tak se roku 1955 objevuje Maria Sabina. Konečně jsem se dočetl, kde se vzalo to stupidní datum 22.12.2012. Vymyslel ho Terence McKenna. Tady zklamu jeho příznivce, ale víc než filozof a myslitel byl spíš schopný vypravěč a improvizátor. Ujasnil jsem si, že se jím nemusím zabývat. Co zažil, bylo určeno jemu. Je to jako ostatní trip reporty. Jsou to ukázky toho, co se dá zažít. Psychedelika jsou hlavně nespecifický zesilovač našeho nitra. Jejich užití nic neslibuje a nezaručuje. Poskytují zvýšenou neuroplasticitu mozku a možnost lepší psychoterapie a sebepoznání. Důležitá je následná integrace. Jedná se o zásadní literaturu právě pro svou střízlivost. I mě to zklamalo. Druidi byli negramotní a houby se hned rozkládají. Proto zatím nemáme důkazy, že by oni nebo pohanští kněží lysohlávky užívali. Vyznali se v rostlinách, které jsou často jedovaté. Možná trochu nudná kniha, ale nabitá událostmi a významnými osobnostmi, které etablování houbiček způsobili. Houbičky nejsou zdraví škodlivé, nejsou toxické, nezpůsobují závislost. Jejich zákaz je zločin. Přesné a nejlepší .info najdete na Houbook. Doporučuju. 90% 4,5*... celý text
Hlava světa
2019,
Rebecca Gablé
Historicky je to zpracované docela dobře. Dějově je to slabší. Je to hezké, ale málo výrazné. Autorka má špatný výběr scén. Většina děje je monotónní. Obávám se, že si toho moc nezapamatuju. Asi jen to, co se mě oslovilo a významné historické okamžiky. První polovina je jednotvárná. Odehrává se ve stabilní době vlády Otova otce Jindřicha I. Ptáčníka a tak to působí idealisticky. Většina událostí je popsána přesně. Některé jsou vymyšlené. O této době toho víme málo a tak to jinak nejde. Autorka se drží historie, ale občas si něco upravila. Mě to přišlo zbytečné. Výběr úprav je vždy subjektivní. Není to akční. Dlouho tomu chybí spád a snaha vygradovat závěr se nepovedla. Ale pár silných momentů zde je. Je to období střetu pohanství a křesťanství. Škoda, že konflikt náboženství neměl větší prostor. Mně se to líbilo kvůli Tugumírovi. Slovanský kněz, pohanský princ, bratranec českých knížat. V jeho osobě se spojují hlavní roviny románu. I tady se Gablé opírá o historické prameny. A zas to pojímá idealisticky. Tohle pocitové naladění je napříč celou knihou. Díky Tugumírovi je nám to blízké. Po přečtení si najděte heslo Polabští Slované. Ale dřív ne, jsou tam spoilery. Tohle období je atraktivní a něco málo se dozvíme. Navíc Gablé nikomu nestraní. Musím ocenit historický dodatek na konci. To dnes často chybí. Díky Tugumírovi bych to chtěl prožít znovu. Jeho osud mě v jednom okamžiku dohnal k slzám. Sentiment je využitý dobře. Asi proto je to tak oblíbené. Ale občas to plynulo moc volně. I tak doporučuju. Těším se na druhý díl. 85% 4,5*... celý text
Motivace a osobnost
2021,
Abraham H. Maslow
Je to docela náročné. Působí to dost teoreticky. Něco takového jsem ještě nečetl. Maslow má osobitý rozumový styl. Tváří se to jako věda, ale jsou to názory a syntéza vzdělaného a zkušeného psychologa. Zajímala by mě mysl takového člověka. Na konci je o něm krátké pojednání. Je to spíš kritika psychologie a tak se mi to líbilo. O motivaci, tak jak se jí laicky rozumí, to moc není. Ani co se týče osobnosti. Maslow upozorňuje, že se málo zkoumají psychicky zdraví lidé. Tehdy i dnes je to aktuální. Jak žijí lidé, kterým se daří? Jak to dělají? Co je motivuje? Jeho teorie sebe aktualizujících lidí je zvláštní. Já mezi ně patřím a zároveň jsem v něčem jejich opakem a tak to na mě působí nevěrohodně. Četl jsem pár knih o motivaci a osobním růstu a tak mě zajímalo, co si o tom myslí psychologie. No. Docela se to minulo. :-) Maslow má v bibliografii téměř 500 knih. Super. To bych četl 10 let. :-) Opět platí, kdo má víc načteno, ten si víc odnese. Obohatí to lidi, kteří hledají kam se dál v motivaci vydat. Udělal jsem si spoustu poznámek. Jen nevím, kdy to budu číst. Vynikající jsou dvě poslední kapitoly. Příloha A je perfektní. Tady se mi zdá kritika pořád platná. Výzkumy jsou, ale málo. Vzpomněl jsem si na Psychologii štěstí od Buchera. Příloha B je asi jen pro odborníky. Je nezbytné mít načteno. Maslow se opírá o vlastní nebo cizí výzkumy. Je to užitečné jako syntéza té doby. Zájemcům určitě doporučuju. Jinak ne. Populárně naučné to není. Je to sterilní a suchopárné. Rád bych se k tomu vrátil, ale nevypadá to reálně. Je to víc pro orientaci, zda vás Maslow a jeho směr psychologie oslovuje. Mě to zaujalo a rád bych v tom pokračoval. Počítejte s rokem prvního vydání. 80%... celý text
Vnitřní smysl Nového zákona
1992,
Květoslav Minařík
Druhé čtení po 20 letech. Už to je deprimující. Vůbec jsem si nepamatoval, že jsem to četl. Další deprimující věc. Asi to ani nejde. Jsou to různě dlouhé komentáře k vybraným veršům Nového zákona. (NZ) Některé mají několik řádek, některé jsou vzácně na několik stran. Ježíšovo učení, jeho jednání, zázraky, to vše se dá vysvětlit z pohledu jógy. Překvapilo mě, jak moc je to protikřesťanské. Pro normální věřící to není. Církevní křesťanství je s tím v rozporu. Jak je na tom esoterní křesťanství, které neznám, nedokážu posoudit. Křesťanské mystiky jsem nečetl. Autor ukazuje, že NZ obsahuje stejné pravdy jako východní nauky. Dnes je běžné křesťanství odmítat a tak je to trochu jeho obhajoba. Není to naučné nebo vysvětlující. Na to zde není prostor. Chybí nějaká sjednocující teorie. Je dobré už před čtením znát nauku Květoslava Minaříka. (KM) Občas je to kritické a tak to není příjemné. Jiné duchovní knihy mohou uklidňovat, ale tady jsou přísné požadavky jógy. Při čtení jsem si uvědomoval svoje chování a nedostatky a tak to není něco, co by se četlo s radostí. :-) Nejvíc přínosný je začátek. První tři evangelia. Komentáře k Janovu evangeliu jsou dost teoretické. Skutky apoštolů obsahují spíš vysvětlení zázraků. Velká nevýhoda je útržkovitý výklad kvůli veršům. Zaujme vždy jen pár myšlenek. Myslel jsem, že tam bude víc buddhismu, ale je to hlavně o józe či hinduismu. Našel jsem souvislosti s kabalou. Křesťanství vychází z judaismu a tak se tam jeho esoterní tradice promítá. Jen jestli tam ty souvislosti s kabalou nevidím jen já. :-) A pak záleží, jak moc se věnujete praxi. Taky proto se to nedobře čte. Je to pro malý počet čtenářů, kteří se zajímají o mystiku, jógu nebo esoteriku. Ale v původním významu. Dnes se to plete s New Age, jehož stoupenci nemají křesťanství rádi. Nemluvě o (neo)pohanech. Je trapné, že duchovní lidé nechápou Ježíšovo učení a nerozumí křesťanským hodnotám. Kam jsme se dostali? Nerozumíme vlastnímu náboženství. Nauku KM znám a i tak jsem se ztrácel. Je to těžké čtení. Mě zajímá hlavně tibetský buddhismus. Tohle je asi vhodnější pro ty, kdo věří v Boha. Asi nejnáročnější kniha, co jsem letos četl. Škoda, že to není srozumitelnější, aby to bylo víc přístupné. Je to především pro žáky nauky KM. Jinak bych to doporučil všem. Lidé by si měli hodnotu křesťanství uvědomovat. 85% 4,5*... celý text
Okolo Květoslava Minaříka
1998,
Antonín Nový
Je to moc krátké. Čtení na dvě až tři hodiny, když nad tím budete dlouho rozjímat. Obsahuje to vzpomínky na Květoslava Minaříka. Je to jen pro zájemce o jeho nauku. Pokud vás nezajímá, nemá smysl to číst. Koho jeho učení oslovilo, má jedinečnou šanci poznat jeho osobnost. Jsou to krátké rozhovory, které autor vedl v roce 1997 s jeho žáky nebo blízkými. Autor vynechal otázky a rozhovory upravil do krátkých kapitol. Ty se díky stejným otázkám podobají. Dotazy mohly zůstat. Odpovědi by nemusel upravovat a bylo by to víc autentické. Jinak je to výborná věc. Přibližuje nám Květoslava Minaříka jako živého člověka. Jednotlivé příspěvky jsou osobní a pohled, který na Mistra získáme, se nedá získat z žádných jiných knih. Podobně působí knihy Praxe přímé stezky 1, 2 a 3, kde jeho osobnost prosvítá v dopisech jeho žákům. Je tam vidět přístup a vztah k ostatním. Jeho výjimečná osobnost se do nauky promítla málo. V textech jeho knih působí jinak. Nauka je rozumová, striktní, přísná a logická. Minařík byl přitom jemný a laskavý člověk. Chladný výklad může mást. Jeho chování odpovídá jiným duchovním nebo buddhistickým učitelům. Skutečný Minařík se tak za svým dílem trochu skrývá. Kéčara je sice jeho životopis, ale je psaná jako ostatní knihy. Ohromná škoda, že to není mnohem mnohem delší. Další vydání se prý nechystá. Běžným čtenářům je to k ničemu, ale vážným zájemcům by to třeba mohli posílat poštou... Je to nesmírně vzácné setkání. 85% 4,5*... celý text
Potíže s hlubinnou psychologií
1990,
Rudolf Starý
Je to skvost. Občas se dotýká vlivu minulého režimu na psychiku lidí a tak je to nesmírně užitečné pro všechny, kdo tu dobu zažili. Během čtení jsem viděl, že kdybych to četl před 30 lety, tak by mně to zásadně změnilo život. Nasměrovalo by mě to úplně jinam. V 11 jsem četl Dänikena, protože nic jiného doma nebylo. Jen dobrodružná beletrie, Verneovky, Foglar a Karel May a jen sem tam něco lepšího. Vůbec nechápu, proč to čtu až teď. A ještě jsem to koupil za bizarně nízkou cenu. Miluju antikvariáty! Proč to nemá za sebou aspoň pět vydání? Nechápu, že to vyšlo před 30 lety a pak už nikdy. To o to není zájem? Pochybuju. Jung se čte pořád. Zvláště dnes, kdy jsme zavaleni kvantitou. Přináší to 7 esejů na základní témata Jungovy psychologie. Autor zcela předčil podobnou knihu Psychologie C. G. Junga od Jacobi. Je nesrovnatelně lepší. Sice náročnější, ale přínosnější. Základní principy jsou zde aspoň pro mě podány mnohem srozumitelněji. A není to tak těžké jako Jung. Koho neoslovil jeho Výbor z díla, měl by to zkusit. Tohle nám může nečesky mluvící svět jen závidět. Autor cituje jen z Junga. Dalších pár psychologů málo. Rozebírá některá slavná díla světové literatury. Nejvíc se věnuje Camusovu Cizinci a Zmatku chovance Törlesse, kde řeší vliv nevědomí na morálku člověka. Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Rozhodně cítím potřebu přečíst si to někdy znovu. Je to pro všechny, koho zajímá psychologie, společnost, náboženství a lidský život. Vřele doporučuju všem zájemcům o Junga a duchovno. 90%... celý text
Nepřátelé lidstva
1999,
Mika Waltari
Je to jako osobní deník. Podnázev bych vyměnil za název. Jsou to zdlouhavé paměti. Během čtení mě čím dál víc mrzelo, že historii tohoto období nemám načtenou. Nedokážu ocenit Waltariho historickou přesnost. Jako román je to průměrné. Začátek ještě ujde, ale asi od poloviny autor hrne spoustu událostí a postupně jich přibývá. Přestává to být beletrie a stává se z toho kronika z období vlády císaře Nerona. Popisuje 33 let. Je to únavné. Objevují se dramatické a působivé okamžiky, ale utopené v monotónnosti. Kniha nemá spád a kolem strany 500 může začít nudit. Nutit se pak do zbytku zkazí výsledný dojem. Hlavní hrdina je fiktivní potomek historické osoby. Všude jsem byl, všechno znám a byl jsem u všeho důležitého. :-) Chová se jako naivní trouba a ke konci jako obchodní génius. Jak se Waltarimu hodilo. To bylo nevěrohodné. Občas docházelo ke komickým situacím, ale málo. Bez napětí je to fádní. První díl Jeho království se kvůli zázrakům nedá považovat za historický román, ale byl mnohem lepší. Měl příjemnou atmosféru. Ani nevím co si z tak dlouhé knihy vzít. Název je asi jediná pointa, co to mělo. Je nesmysl myslet si, že za úpadkem Říma bylo křesťanství. Spíš naopak. Křesťanství přišlo pozdě. Jinak by se Byzanc neudržela do 15. století. Přečtěte si to a uvidíte. Neuvěřitelné množství významných lidí se vůbec nedožilo přirozené smrti. Byli zabiti, popraveni nebo donuceni k sebevraždě. Dokud si tohle období líp nenastuduju, určitě to už znovu číst nebudu. Doporučuju jen milovníkům dlouhých historických románů. Quo vadis, kde jsou kulturní myšlenky výraznější, pořád vede. Je to pro ty, kdo mají rádi tohle období nebo je zajímá historie vzniku křesťanství a životy apoštolů. 70% 3,5*... celý text
Nevyšlapanou cestou
1996,
M. Scott Peck
Skvělé dílo. Ne každý má děti, ale všichni máme rodiče a tak se to dá doporučit všem. Autor si všímá souvislostí mezi výchovou a lidskou psychikou. Vysvětluje, kde se berou neurotici a lidé s poruchou osobnosti. Peck sdílí své poznání z psychoterapeutické praxe. Při čtení si můžeme uvědomit příčiny našeho chování. Někdy nám něco nedochází a tohle nás může popostrčit. Je to užitečné aspoň k důkladnému zamyšlení. Na druhou stranu zralí a vyspělí lidé nemusí chápat, co zde vidíme my méně šťastní. Je to hlavně pro lidi, kteří touží po osobním rozvoji a růstu. Peck dává zrání věkem a duchovní vývoj dohromady. Četl jsem od něj trochu ujetou Postel u okna a tak jsem to odkládal. Jeho osobitý přístup k sexualitě je i zde, ale neruší to. Tohle je nesrovnatelně lepší. Je to dobře napsané a přístupné širokým vrstvám čtenářů. Nedivím se, že se kniha proslavila. Co píše Peck, by měl každý znát a tak nevím, proč to čtu až zde. A kolik lidí by to uvítalo, ale nepřečtou si to. Sdílení znalostí nám vůbec nefunguje. Kniha žádné objevné zázraky nepřináší. Spíš navádí k přehodnocení názorů na základě dlouholetých zkušeností z psychoterapie. Není to juchání nad tím, jak jsme skvělí, ale naopak vybízí k aktivitě a odpovědnosti. Peck mluví o kázni, která by se měla opírat o lásku. Není to zamilovanost, která se nám přihodila. Popis má blízko ke knize Láska od Laustera. Na základě zkušeností oba dva zřejmě dospěli k podobnému závěru. Po lásce se věnuje duchovnímu růstu a zde se dotýká náboženství. Uvádí některé případy věřících a nevěřících lidí. Poslední kapitola je o milosti a nevědomí. Peck popisuje jevy, které máme tendenci přehlížet. V dnešní době, kdy stoupá počet duševních obtíží rozhodně doporučuju. 90% 4,5*... celý text
Příběh tantry
2020,
Viliam Poltikovič
Kniha má dvě hlavní části. První se zabývá hinduistickou tantrou a druhá buddhistickou. Po krátkém úvodu se autor věnuje tantrickým praxím v Indii. Tahle část je především cestopisná. Druhá část je zas víc zaměřená naučně díky tibetskému buddhismu. Mě indické nauky moc neoslovily. Druhá část je dobrý úvod do vadžrajány. Poltikovič píše hezky. Víc než polovina obsahu jsou fotky. Celá kniha je na křídovém papíře. Fotky jsou téměř na každé straně. Dvojstran textu je v knize jen několik. Na rozumově založené lidi mohou fotky působit znejisťujícím dojmem. Té pestrosti na hraně kýče je moc. Je super, že takové publikace vychází a tak je škoda toho nezájmu. Výborné pro začátečníky. Obecné povědomí o tantře bývá špatné. Proto se mi moc nelíbil konec. Dovětek o Karlštejnu a neotantře tady nemusel být. Jinak bych dal 5*. Ne že bych s tím nesouhlasil, ale je to matoucí. Může to působit zavádějícím dojmem. Velkým kladem jsou rozhovory v knize. Všechny mají velmi dobrou úroveň. Pouze ten od Dalajlamy je velmi krátký. Celé je to velmi přístupné a náročnější pasáže jsou až ke konci, kde se probírá tibetský buddhismus - vadžrajána. V závěru čtenáře intelektuálně zmasakruje Calábek. :-) Tahle kapitola byla trochu přehnaná. Zde se začátečník může ztratit. Naštěstí to má ještě závěr. Všem, kdo si chtějí ujasnit, co je tantra, určitě doporučuju. 85% 4,5*... celý text
Liberalismus: Krize. Prameny. Přísliby
2021,
James Traub
Je to moc jednostranné. Jako kniha o komunismu od komunisty. Nebo křesťana o křesťanství. Konzervy o konzervatismu. :-) A ještě by autor v takové kultuře vyrostl a byla pro něj jediná správná. Zde se na to snadno zapomene. Napsal ji liberál z kultury, která považuje liberalismus za přirozeně správný. Autor neřeší, zda problém není v samotném liberalismu. Chybí objektivita. To mě nejvíc překvapilo. To přesvědčení. Nebo víra? :-) Traub začíná koncem 18. století a popisuje vznik liberalismu v Anglii a při vzniku USA. Věnuje se evropským filozofům. Pak se vrátí do USA k Občanské válce. Základní myšlenky opírá o jednoho z největších géniů historie. John Stuart Mill nabídl přesvědčivé argumenty. Pak opět popisuje politické dějiny v USA. Traub ostatní oblasti lidského života vůbec neřeší. Tím elegantně obešel špatný vliv liberalismu na společnost a kulturu. Pokud existuje filozofický vývoj liberalismu, tak už o něm nemluví. Věnuje se jen politice v USA a mnohem méně ekonomice nebo hospodářství. Tohle ocení hlavně ten, koho zajímají politické dějiny USA z pohledu liberalismu. Má to 3 velké nedostatky. Chybí zájem o podstatu, vliv na jiné oblasti života a závěr, který popisuje nedávnou současnost. Už teď není aktuální. Na rovinu se přiznám, že nejsem liberál. A liberalismus odmítám. Proto jsem si to chtěl přečíst. Ale to, co jsem hledal, zde nebylo. Traub se k tomu nakonec jen přiblížil na posledních 40 stranách. Možná je problém v tom, že to není klasická naučná kniha. Je to osobní pochopení a obhajoba. Celé jako reakce na jinou knihu. (Fawcett, 2014) Třeba mi uniká nějaká ideová nit. Nedokážu posoudit. Budu konkrétní a uvedu citát z knihy. Snad urychlí rozhodnutí, zda to číst: "Liberálové se kvůli hospodářské problematice nezřeknou občanskoprávních zásad, ani kdyby chtěli, jelikož hnutí Black Lives Matter a #MeToo nebo obhajoba práv sexuálních menšin (LGBTQ) jsou pro životní a politické zájmy jádra Demokratické strany zcela zásadní." Počkejte pane Traub. Jako fakt? Co nám o jádru demokratů povídáte? Vy v závěru řešíte, proč vyhrál Trump, když mluví jako devítileté dítě a pak s klidem řeknete, že se z demokratů stala progresivní strana? Traub se tomu nevěnuje. Důvod výhry Trumpa mu uniká. Jako liberál nerozumí myšlení konzervativních lidí. Uniká mu, že všechny evropské národní státy mají mnohem starší historii než USA. Autor hájí jakýsi americký liberalismus a straší ho, co se děje v Evropě. Straší ho, že vznikají vlády, které se od liberalismu odklání. Liberalismus učinil v minulosti mnoho dobrého. O tom nemá smysl pochybovat. Ale co dál? Jeho součástí se staly progresivní myšlenky a tak je to toxická ideologie. V politice bude mít dál význam, ale bude se muset vrátit zpět k realitě. A pokud to nepůjde, tak ho opustit. Jako ideologii, která se přežila. Liberalismus se zakládá na racionalismu a to nestačí. Traub morální hodnoty nebo nějakou společenskou vizi neřeší. A pak napíše: "Možná by k tomu bylo nutné přisoudit životu jistou duchovní dimenzi, která se liberálnímu duchu sekulárního individualismu příčí." Pane Traub, a to vás napadlo, protože chodíte do synagogy? Nebo "víte", že liberalismu něco chybí? Celé to působí neupřímně. Oba citáty se nachází až na konci, kde je snaha o větší sebereflexi. Pokud to chcete číst, tak začněte u knihy Morálka lidské mysli od Haidta. Stačí vidět TED přednášku z roku 2008. Je dobré si nejdřív srovnat, jaké jsou rozdíly mezi liberály a konzervativci. Pak lépe uvidíte Traubovo technokratické jednostranné myšlení. Kniha je velmi obohacující, ale moje názory nezměnila. Celá argumentace je špatná. Traub řeší jen politiku, ale lidský život není jen politika. Logicky pak nemůže vítězství Trumpa vysvětlit. Nelíbí se mi to. Komunisti svoje myšlenky neopustili. Proč by to u liberálů mělo být jinak? Traub ani neřeší, kdo je liberál a kdo vyznavač liberalismu. Je mistr politického redukcionismu. Klidně si to přečtu znovu. Už budu vědět, že nemám čekat žádné odpovědi. Vliv liberalismu je negativní. Současné problémy neumí řešit. Velmi doporučuju k přečtení. Chci si totiž přečíst další komentáře. :-) 65%... celý text
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Hodně depresivní a ponurá kniha. Už od začátku je to nepříjemné čtení. Tohle Dick zbytečně přehnal. Jeho vize budoucnosti je nevěrohodná. Pokud máte depresi nebo špatnou náladu, tak bych to raději nečetl. Jeden z mála jeho románů, který se dá považovat za normální sci-fi detektivku. Teda skoro. Objevuje se zde moderní náboženství založené na určité virtuální realitě. To asi přijde. Reality show už dávno máme. Je to pro omezenou skupinu čtenářů. Knihy od Dicka mají pro mě velmi kolísavou kvalitu. Jako předloha ke slavnému sci-fi filmu mě to dost překvapilo. Film se jeví jako přijatelný a svým způsobem optimistický. Je působivý a má vynikající hudbu. Nejde mu upřít osobitá atmosféra. Ta je i v knize. V tom asi společně vynikají nejvíc. Má to symbolický děj, ale je to tak zvláštní, že nevím, proč to číst. Musíte sami vědět. 75% 3,5*... celý text