Deník špatného roku přehled
John Maxwell Coetzee
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13998/bmid_denik-spatneho-roku-xAn-13998.jpg
4
53
53
Deník špatného roku je obdivuhodné dílo o osamělosti, přátelství a nejrůznějších podobách lásky jako mnohé jiné knihy. Ve skutečnosti se jim však vůbec nepodobá. A není žádnou nadsázkou říct, že představuje revoluční obrat v literární tvorbě. Zatímco u jiných příběhů je běžné vyprávět je z hlediska jedné postavy, zde jsou hned tři výpovědi, tři možnosti, jak na vše nahlížet a všechno pochopit. A je jen na čtenáři, se kterým z vypravěčů se ztotožní, kterého odsoudí, kterého polituje...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , MetaforaOriginální název:
Diary of a Bad Year, 2007
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník špatného roku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Samotný příběh zabírá menší část knihy a je velmi jednoduchý - spisovatel v něm působí jako vcelku sympatický stařík a jeho zapisovatelka zpočátku jako poněkud duševně omezená krasavice, postupně se ale chová čím dál dospěleji a sympatičtěji. Tu větší část knihy zabírají eseje o všech možných společenských, politických a kulturních tématech. Píše je spisovatel JC a mě by zajímalo, zda se skutečně jedná o postoje samotného autora knihy, nebo zda mají eseje jen dokreslovat povahu románové postavy. Názory jsou nepříjemné, předkládané s naprostou arogancí, čiší z nich zahořklost a nespokojenost, černobílé vidění světa. Pokud se jedná o literární postup, jak dokreslit povahu postavy, uznávám, že je novátorský a zajímavý. Ale příjemné čtení to tedy nebylo.
Knihu jsem zvolil pro splnění tématu čtenářské výzvy "Kniha od afrického autora". K autorům s nobelovkou přistupuji obezřetně, v díle většinou výrazně uplatňují svoji oceněnou autoritu, což mi úplně nevyhovuje. Narušit to mohly právě ony tři hlasy - tři různé pohledy na stejnou věc, zmíněné v anotaci knihy. Právě proto jsem ji vybral.
Bohužel už od začátku bylo zřejmé, že Coetzee se pustil do moralizování a politiky zpříma. Mnohá témata jeho úvah byla úzce lokální (např. o politickém životě v Austrálii, o Tony Blairovi...), tendenční (zlá Amerika, zaostalé Rusko) či už prostě zastaralá. Čekal bych větší nadhled. Zřejmá byla i jeho profese matematika, kterážto se nenápadně prolínala celým textem. Na druhou stranu oceňuji vysokou jazykovou úroveň knihy, pocitově působila až téměř noblesně. Stejně tak koncept krátkých esejí v kombinaci s okamžitou polemikou (byť mnohdy úplně mimo mísu) byl zajímavý.
Celkově mě tedy úvahy starého muže příliš neobohatily a ani další úhly pohledů tomu nepomohly. Některé témata byla zajímavější, ale většina byla - troufám si říct - zbytečná. Ovšem téma výzvy je splněno a nebylo to ani příliš dlouhé.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Rodíme se jako státní příslušníci. Od okamžiku narození patříme státu. Jedním ze znaků této podřízenosti je rodný list. Vylepšený stát drží a střeží monopol na rodné listy. Buď je vám svěřeno státní potvrzení (které poté nosíte s sebou), čímž získáte totožnost, jež během vašeho života umožňuje státu, aby vás v případě potřeby poznal či sledoval (vypátral), nebo totožnost nedostanete a jste odsouzeni k životu mimo stát jako nějaké zvíře (zvířata nedisponují doklady o své totožnosti).“
Kniha Deník špatného roku v seznamech
| v Přečtených | 70x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 68x |
| v Chystám se číst | 35x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
přátelství psychologické romány osamělost jihoafrická literatura
Autorovy další knížky
| 2001 |  Čekání na barbary |
| 2006 | Život a doba Michaela K. |
| 2002 | Hanebnost |
| 2007 | Chlapectví |
| 2008 | Deník špatného roku |
Opožděné osvícení, možná poslední láska, nebo netypické přátelství, kdo ví. Každopádně jsem do deníku jen tak nahlédla, ale už jsem ho nedokázala odložit. Byl to velice zajímavý exkurz, tři hlasy, vypravěči ale vlastně nejsou tři, přechod v esejích od radikalismu k soucitu a pod tím příběh, který je vlastně docela prostý. Určitě to není žádná oddychovka. Vtáhlo mě to, nepustilo, nutilo přemýšlet a přehodnocovat. Jedna hvězda dolů matoucí závěr.