Eldar80 přečtené 864

Geomancie a integrální kultura 2008, kolektiv autorů

Od nakladatelství DharmaGaia mám skoro celou edici Mangalam a dost dalších knih. Tak jsem koupil i tohle a byla to chyba. Je to podle mě jen pro lidi, které zajímá moderní geomancie. Integrální kultura je letmý popis společnosti, která má ke geomancii blízko. Nedá se to žánrově zařadit. Dnešní geomancie je extrémně multioborová záležitost. Je to něco jako feng šuej pro životní prostředí. Geomancie není o věštění, což je původní význam, ale spíš o energetickém a duchovním vnímání prostoru. Tudíž to souvisí s hlubinnou ekologií a ochranou přírody. S citlivým přístupem ke krajině. A k teorii Země jako Gaii. Proto má geomancie rozsah od geologie a archeologie přes záhadologii a proutkaře až k esoterice a duchovnu. Zásadní nedostatek je, že kniha není v ničem konkrétní. Články od mnoha autorů se teprve snaží geomancii vymezit. Nedozvíme se žádné konečné stanovisko. Navíc články pochází hlavně z roku 2000 a 2001. Čtenář si neodnese žádný závěr a navíc je to zastaralé. Kvalita některých článků není moc vysoká. To je způsobené rozkročením přes nejistý prostor mezi všemi vědami a obory kam geomancie spadá. Úplně nejlepší byl historický úvod a začátek. V několika článcích byl kritizován příklon k esoterice. Jenže přesně tam geomancie spadá. Snaha pojmout ji jako vědu mi přijde úplně marná. Má to blízko k pohanství a tak se objevuje averze vůči naší kultuře. Pak autoři předvedli solidní sbírku slaměných panáků podle toho, zda kritizovali křesťanství, židovsko-křesťanskou tradici, západní civilizaci nebo buddhismus. To působí jako snaha hájit vlastní víru. Téma je přitom nesmírně důležité. Ve městech se v zástavbě historických domů staví ohavné budovy ze skla a oceli. A podobně necitlivý přístup se týká celého životního prostředí. A za dveřmi jsou větrníky... Jakoby se zapomnělo, že architektura a vzhled krajiny má vliv na psychiku. Nikdo nechce bydlet v hnusné krajině nebo zprzněné městské části. Změna paradigmatu a vznik integrální kultury má taky nevyváženou kvalitu. Ke konci jsou články filozofické a vznik kulturně kreativních lidí dělá z knihy podivnou syntézu alternativního vidění světa. Snad další komentář napíše nějaký geomant či proutkař, který se v tom vyzná. Komu doporučit? Rozhodně všem, kdo mají na svědomí územní plánování a mají vliv na vzhled krajiny. Starostové obcí a měst? Vůbec netuším. Může to oslovit zahradní architekty a ochránce přírody. Hodně specifické čtení. 70% 3,5*... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Beru to jako přelomové dílo. Duna se snaží vzbudit dojem něčeho velkolepého a nakonec tomu nedokáže dostát. Chybí jí žánrová ukotvenost. Řadí se do sci-fi, ale je to kombinace soft sci-fi a fantasy. Podle mě tomu ublížila důkladná příprava. Autor si k fungování planety Arrakis vypracoval rešerši. Věnoval se ekologii a podklady sbíral několik let. Je to chladně vykalkulované dílo a tak tomu chybí působivost. V té tak moc vynikají filmy. (2021, 2024) Autor popisuje jen povrch děje. Ten má promyšlený do velkých detailů. Ale na to jak je to epický příběh, zde vystupuje poměrně málo postav. Složitost je pouze zdánlivá. Autor nedostatky dovedně maskuje. Když si přečtete dodatky, zjistíte, že jste se nedozvěděli nic konkrétního. Dodatek o náboženství je špatný. Třeba mahajánové křesťanství může znít intelektuálně, ale nic to neznamená. To platí i pro ostatní termíny. Bez vysvětlení stejně nevíte o co jde. Je to jen další povrch fikce. Přesto je potřeba si dodatky přečíst. Nejlépe během první poloviny, ale nespěchat. Některé obsahují spoilery. (Alamanak) Důležité je číst slovníček. Asi jsou někteří zmatení, protože je nenapadlo podívat se na konec knihy. Autor si dal s ekologií velkou práci a přesto tam jsou nelogické věci, které mi vadily. Za to filmy se povedly. Denis Villeneuve vytřískal z Duny vizuální maximum. Přesně to co knize chybí. Některé situace přejdete a ve filmu vás v kině zalisují do sedadla. Oba díly jsou vizuální a hudební nádhera. Horší to je s dějem. Ale od toho máme knihu. Nejdřív jsem to četl a pak se podíval na první díl. Skončil jsem tím, že jsem první díl viděl 3krát a druhý 2krát v kině. Knihu jsem mezitím přečetl podruhé. :-) Rozsekalo mě to. O Dunu jsem se nezajímal. Nebýt ukázek z prvního dílu, tak bych to nečetl. Úplně mě znechutila adaptace od mazací hlavy. (1984) Ale hru Dune II jsem kdysi pařil, co to šlo. Ta je také považována za přelomovou. Tady se jedná hlavně o originální využití látek měnících vědomí. Tohle se povedlo neskutečně. Herbert měl zkušenosti s lysohlávkami. Já to říkám furt, že houby jsou zdravé. Vyloženě se nabízelo, dát tomu nějaký přesah. Jenže za tím vším nic není. Polovičaté dodatky to nijak nezlepšují. Někdo tak Dunu oprávněně kritizuje. Má to propracovanou historii hluboko do minulosti. Ta je dost důležitá. Víme toho tolik, že chybí překvapení. Herbert měl ubrat promyšlenost a víc se zaměřit na věrohodnost. Přemýšlet se nad tím nedá. Planetární feudalismus nedává ve vzdálené budoucnosti smysl. Dojmy po přečtení jsou navzdory všemu slabé. Číst druhý díl mě po prvním přečtení vůbec nelákalo. Až filmy to změnily. Jinak bych to dvakrát nečetl. Kniha se s nimi dokonale doplňuje. Ale sama o sobě je překvapivě nevýrazná. Je to moc intelektuální a rozumové. 85% 4,5*... celý text

Usmíření - Jak uzdravit své vnitřní dítě 2015, Thich Nhat Hanh

Škoda, že to nebylo lepší, aby mě to donutilo dát 5*. Současné hodnocení (69%) je fakt špatné. Jenže knihy od tohoto autora jsou furt o tom samém. I tady je zásadní přístup odpovídající mindfulness. Autor v otázce vnitřního dítěte nejde nijak do hloubky. Spíš popisuje možnosti přítomného uvědomování v této problematice. Všechny uvedené meditace vychází ze schopnosti bdělého vědomí. Není tady žádná intelektuální teorie a celá praxe stojí na čtenáři. A jak je zvykem, už jen pouhé čtení navozuje meditativní náladu. Napsané i přeložené je to dobře. Několikrát mi málem vyhrkly slzy z očí. Možná je hodnocení nízké kvůli tomu, že kdo má negativní prožívání, tak nevěří, jaké může mít meditace výsledky. Je to kontraintuitivní. Věda to však potvrzuje. Místy může vadit pocit přeslazenosti nebo infantility. Může to být užitečné pro psychoterapeuty. Jung říká, že terapeut dokáže léčit jen do své zdravé duševní úrovně. Pokud vás víc zajímá psychologie nebo víte, že zmíněné praxe nebude dělat, není moc důvod to číst. Na 100 stranách je kvalitně zpracován vědomý přístup k vnitřnímu dítěti. Na zbylých 60 jsou 4 zážitky a různé praxe. Důležité je, že naše zraněné vnitřní dítě může pocházet od rodičů nebo od předchozích generací. 85%... celý text

Výbor z díla I. - Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi 1997, Carl Gustav Jung

Jung nedává nic zadarmo. Napsal to tak přesně, jak dokázal. Srozumitelnost je na druhém místě. Je to náročné. Čtení vyžaduje místy až extrémní úsilí. Po dočtení jsem nedokázal rozečíst nic dalšího. Po pár stranách jsem zjistil, že se nedokážu soustředit. Mentálně mě to vyčerpalo. Přijde mi to zbytečně intelektuální. Zdá se, že to Jung napsal záměrně tak, aby tomu normální lidé nerozuměli. :-) Nebo mě omezuje má autistická mysl. Jinak se s ním názorově shoduju. Možná je to pro mě tak těžké, protože jsme si s Jungem neuvěřitelně blízcí, ale každý se díváme jinam. Není to náročné kontinuálně. V textu se objevují pasáže, kde se spojí souvislosti, které už čtenář zná. Občas je to zjevení a náboženská extáze a někdy nechápu, proč se v tom tak plácá. Objevují se různé vhledy. Záleží na každém, co si zvládne odnést. Je to plné informací, které si nemám kam zařadit. Ale už to málo, co jsem zvládl pojmout, se vyplatilo. Naprosto zásadní je kapitola Psychoterapie v přítomnosti z roku 1941. To je nejdůležitější text v knize. Jung zde vysvětluje, kde se berou příčiny současných duševních potíží. Tuhle kapitolu opravdu doporučuju. Ale číst znovu Psychologické typy mě vůbec nebavilo. Už jsem to četl jako samostatnou knihu. Jinak musím uznat Jungovu rozlišovací schopnost funkcí duše. Asi je potřeba znát víc lidí. Žiju samotářsky, znám málo lidí a tak si k jednotlivým typům nemám koho přiřadit. Asi proto mi to přijde vykonstruované. Při čtení jsem pochopil, proč byl Jung za minulého režimu zakázán. Jeho myšlenky jsou v ostrém rozporu s materialistickým redukcionismem. Jung kritizuje povrchní přístupy k lidské duši. Na ateismus zapomeňte. Číst to jen ze zvědavosti fakt není dobrý nápad. Ale kdo ví, do čeho jde, tak určitě doporučuju. Čekal jsem to lepší. Trochu mě zklamal výběr textů. 85%... celý text

Zrození Evropanů: Skutečný příběh našich předků vyprávěný geny 2022, Johannes Krause

Výborná věc znehodnocená progresivním postojem. To nedokážu překousnout. Přitom by stačilo vytrhnout 10 stran na začátku a 10 stran na konci a bylo by to jasných 5*. Další kniha, kde je hodnocení trýzeň a utrpení. Proč hodnotím negativně? Když do výborného vína kápnou dvě kapky moči, dá se to pak pít? Dobré (3*) už to není. Proto 2*. Po ideologickém úvodu jsem četl dál a přišlo velmi příjemné překvapení. Až na pár vět je vnitřek naprosto v pořádku. Takže se jedná vyloženě o několik odstavců v úvodu a na začátku závěrečné kapitoly. Způsob jakým autoři pojali poučení o migraci nehodlám tolerovat. Nemá přece význam dávat knihám od Douglase Murraye 5* a tady se tvářit, že je všechno v pořádku. Není. Za minulého režimu autoři vychválili marxismus leninismus a pak se věnovali svojí práci či výzkumu. Proto hodnocení letí dolů, když někdo uvidí podobnost. No a každý má tu hranici jinde. Kdo to nevnímá, dá tomu 5* a vůbec ho nenapadne, že by tady bylo něco špatně. Někomu to zas nevadí. Kde se objeví politické názory, tak na obsahu nebo faktech přestává záležet. Kdo kriticky přemýšlí, tak si vadné pasáže odfiltruje. Ale nebylo by pro vědu lepší, kdyby tam nebyly?! Podle mě to tam nepatří. Je to perfektní záležitost o archeogenetice, která popisuje náš genetický původ. Koho zajímá archeogenetika, tak rozhodně doporučuju. Možná nic podobného na knižním trhu není. Trochu nevýhoda je absence úvodu. Proč archeogenetika funguje je vysvětleno v úplně nudném Pátrání po dvojité šroubovici od Gribbina. (Ale až na konci! Spíš nedoporučuji.) Všechno to pochází z pochopení toho jak funguje DNA a genetické mutace. Co se mi hrozně líbilo, byly krásné mapy před každou kapitolou. Na dvojstránce. Tohle nakladatel pokazil, protože to vydal jako brožuru. Kdyby to bylo vázané, šlo by to otevřít pořádně. U brožury hrozí zlomení hřbetu. Tohle mě vytočilo. (Nechápu proč knihy od Melvila jsou různě velké, brožury a vázané knihy s přebalem či bez vydávají zcela chaoticky.) Tohle zpečetilo výsledné 2*. Bez propagandy a v pevné vazbě jasných 5* a 90%. Tahle to působí jako napsané na politickou objednávku. Většina zmíněných výzkumů proběhla v roce 2018 a kniha vyšla už za rok. Jakým způsobem to hodnotit netuším. Bez politiky bych dal 85%... celý text

Král a císař 2002, Harry Harrison

Poslední díl si drží stejnou úroveň jako druhý. Pořád je to velmi dobré. Nečekal jsem, že mě alternativní historie bude tak bavit. Je to skvělá zábava a překvapivě je to historicky věrohodné, jak jen to šlo. I poměrně vedlejší zápletky mají skutečný historický základ. Třeba se zde objevuje nápad vyrobit dokument jako padělek. Jedná se o Konstantinovu donaci, což je reálná historická záležitost. Nepříjemně mě zarazilo prvních 50 stran. Měly špatný překlad a bylo tam několik nesrozumitelných vět. Po redakční stránce knihy většinou trpí na konci, tady je to na začátku. Naštěstí to přestalo. Co mě zklamalo, tak nelogický děj. V předchozích dílech jsem to odpouštěl, ale tady to kazilo zážitek. Kdyby to tam nebylo, tak by to překonalo první díl. Některé zápletky se nepovedly a sci-fi už bylo trochu přehnané. Ve druhém díle se objevil perfektně zpracovaný šamanismus. V tomto dílu se ještě víc ponoříme do náboženských konfliktů. Autor přidal islám, židovství, křesťanské heretiky a svobodomyslné myšlení. Možná proto to má horší hodnocení. Běžný čtenář to asi neocení. Stejně tak asi málokdo bude ve fantasy hledat náboženskou kritiku. Právě tenhle přesah mě naprosto uchvátil. Je to boj lidí a nebo je to boj vyšších sil? A pak Shefovy vize. Pochází zvnějšku a nebo se jedná o výtvor jeho mozku? To je vrchol celé trilogie. Závěr mírně zklamal. Má sice pointu, ale epilog se nepovedl. Celou trilogii doporučuju. Úžasné spojení fikce a historie. 85% 4,5*... celý text

Racionální Bible – Genesis 2023, Dennis Prager

Na youtubu nakladatelství LEDA jsem viděl video o knize a hned jsem věděl, že si ji chci koupit. (Dal bych odkaz, ale nesmí se to.) Video se mi líbilo a knihy, které LEDA vydává, mě docela oslovují. A bylo to zklamání. Dá se to doporučit hlavně věřícím. Křesťanům nebo židům. Ateistům se to dá taky doporučit, ale jen aby viděli, jak se Bible může vyložit. Že pouhé její přečtení absolutně nestačí. Začátek se nedá číst. Nejsem věřící a prvních 50 stran byla ztráta času. Otázku Boha nepovažuji za důležitou. Argumenty nemají smysl. Buď máte duchovní zážitky a nebo ne. Nemá smysl se o to přít. Bible je alegorická kniha a tak snaha napasovat začátek Genesis na vznik naší planety podle vědy působí naprosto směšně. Autor je věřící a má tendence chápat text Genesis spíš doslovně. Věří na Božský původ Bible. U velké části Starého zákona bych proto měl pochopení, ale v případě Tóry mě takový přístup skoro uráží. Koho zajímají čtyři druhy výkladu Tóry (doslovný, alegorický, homiletický a mystický), tak má smůlu. Autor úplně ignoruje kabalu a mystický význam Bible. Prager řeší výklad čistě prakticky a společensky. Spirituality si prakticky nevšímá. Navíc k tomu má pár posměšných poznámek ohledně stvoření člověka. Možná to není špatná kniha, ale asi nejsem tak nábožensky založený, jak jsem si myslel. A to jsem příznivec judaismu. Jen ne v této archaické podobě. Autor k náboženství přistupuje tvrdě konzervativně. Opět jsem si ověřil, že mi výklad založený na příbězích nevyhovuje. Já jsem primitivní člověk a očekávám jasné rady a ne hledat poučení v ději. Možná jsem příliš zvyklý na klasické naučné nebo duchovní knihy. Skoro každý verš má komentář a výklad je vztažen k současnosti. Je moderní a tak nechybí úvahy nad dnešními problémy. Mimo víry v Boha Prager řeší bezdětnost, kriminalitu, pouliční násilí nebo třeba totalitní režimy 20. století. Co mě šokovalo, že verše nejsou očíslované. Tomu vůbec nerozumím. A zas. Chybí obsah. Co to je dneska za módu?! Když vidím, jak je kniha graficky hezky udělaná, tak je to fakt škoda. Má krásnou obálku a pevnou vazbu. Super dárek pro mladého věřícího, který se zajímá o Bibli z židovského pohledu. Jenže právě kabala přitahuje dnešní duchovně hledající k judaismu. Já jsem se o kabalu zajímal, učil se hebrejsky a tohle fakt neocením. Pro věřící to může být uklidňující kniha, která se vrací k původním hodnotám Západní civilizace. Tady totiž začínají i naše kulturní kořeny. Dnes něco, čemu se progresivní intelektuálové vysmívají. Zmíněné hodnoty beru vážně, ale ta forma je zastaralá. Je to pro lidi, kteří chtějí hledat oporu a stabilitu v moudrosti tisíce let staré tradice v dnešní postfaktické době. Prager má výborné postřehy a občas je v zajetí předsudků. 70% 3,5*... celý text

Poctivost a kreativita: Kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy 2019, Petr Hampl

Další kniha, u které nezáleží na obsahu. Hodnocení je výsledek hlasování. Buď s autorem sympatizujete a nebo ne. Fakta ani argumenty se nepočítají. Má smysl psát nějaký delší komentář? Aspoň mě to dost demotivuje. Proč se snažit napsat kvalitní komentář, když na tom, zda jsou názory autora logické nebo jeho kritika oprávněná, nezáleží? Přitom v knize řeší důležitá témata současnosti. Zpracování je lepší než obyčejně bývá. Je to sbírka článků napsaných od roku 2012 do poloviny 2019. Má to úvod, závěr a na konci jmenný rejstřík. Líbí se mi, že články byly upraveny pro knižní vydání. Navíc je většina doplněná o dodatečnou poznámku nebo dvě. To rozhodně chválím. Podobné sbírky bývají špatné. Článkům po pár letech chybí kontext. Doporučuju všem čtenářům se zdravým rozumem. Pro každého, kdo je zatížený nějakou moderní ideologií, to bude nečitelné. Hampl se progresivismu vysmívá. Dost často používá nadsázku. To je zřejmě něco, na co už moderní svazáci nemají mentální kapacitu. Jinak by hodnocení vypadalo jinak. Stačí si přečíst první komentář, který je plný lží. Tohle je zároveň velký nedostatek. Když názorové oponenty zesměšníte, tak to vhodné prostředí pro dialog nevytvoří. Jenže oni stejně o dialog nestojí. Příznivci progresivismu budou články považovat za směšné z principu. Hampl si všímá, jak selhává náš politický a ekonomický systém. Podle moderních soudruhů, kteří si o sobě myslí, že jsou liberálové, se nic takového neděje. A pokud začnete mluvit o úpadku Západu, tak se tomu vysmějí. Zkrátka úpadek vnímají jako pokrok. Tady je diskuse marná. Články obsahují výbušná témata. Migrace, islamizace nebo třeba vypálení katedrály Notre Dame. Zmiňuje se Tommy Robinson. Za napsání jeho jména byly na Facebooku banovány profily. S tím souvisí cenzura na sociálních sítích a současný přístup ke svobodě. Dál řeší barevné revoluce, politické neziskovky, korporátní kapitalismus, povahové rysy nové aristokracie, vlastenectví, klimahysterii. Kritizuje ČSSD a vysvětluje, že jsme v situaci, kdy je skoro jedno koho volíte. Hampl popisuje současné problémy naprosto přesně. Já jsem konzervativní a tak mě to bavilo. Jsem zvědavý, jak se bude hodnocení knihy dál vyvíjet. 85% 4,5*... celý text

Nahá opice 2018, Desmond Morris

Je to skoro 60 let staré, ale kupodivu to moc nezastaralo. Autor to napsal skutečně nadčasově. Akorát je to příliš stručné a populární. V době, kdy to vyšlo, to možná působilo provokativně, ale dnes už to tak není. Myslel jsem, že to bude cyničtější a drzejší. Autor popisuje člověka jako další živočišný druh. Pojmenoval ho nahá opice a jako zoolog vlastnosti tohoto zvířete popisuje od jeho původu až po chování. Užitečné čtení hlavně kvůli odlišnému pohledu na nás samé. Kdo nic takového nečetl, tak určitě doporučuju. Jenže nejzajímavější je úplný začátek. Předmluva a pak náš původ popsaný hned v první kapitole. V předmluvě autor uvádí, že antropologický výzkum současných primitivních společností nic neříká o naší minulosti. Jedná se o zaostalé společnosti, které ve svém vývoji selhaly. Víc to nerozvádí. A to je problém celé knihy. Autor přechází důležité informace jednou větou. Zmíní, že ženy potřebují víc spánku než muži a tím skončí. Vůbec neřeší proč. Podobných zkratkovitých informací je tam plno. Po původu nahé opice se věnuje našemu sexuálnímu chování, vzniku monogamie a důležitosti partnerství. Věnuje se nutnosti dlouhé výchovy našich dětí, extrémní zvědavosti našeho druhu a agresivitě. Už méně naší stravě, péči o naše tělo a přístupu k dalším živočišným druhům. I zde se vysvětluje, že naši předci byli víc masožravci než všežravci. Zas povrchně. Fanatické vegany to nepřesvědčí. Koho zajímá dnešní pohled na náš vývoj, tak mrkněte na Příběh lidského těla od Liebermana. Naše přirozenost se taky řeší letmo. Zkuste Původ ctnosti od Ridleyho a kdo se chce pořádně odvázat, tak Lidstvo od Bregmana. Nejvíc podivné je, že autor úplně vynechal nám nejbližší žijící bytost: šimpanze bonobo. Šimpanze logicky zmiňuje, ale jen ty učenlivé. Přitom se oba druhy liší. To je zvláštní nedostatek. Počítejte se stručností a poznáním na úrovni 70. let. I tak doporučuju. Je užitečné znát střízlivý pohled biologie na člověka. 80%... celý text

Úvod do tibetského buddhismu 2009, John Powers

Asi nejlepší religionistická věc, kterou jsem o tibetském buddhismu četl. Není to duchovní knížka. Je to akademická práce, která shrnuje vše důležité a tak je to skutečně jen dobře zpracovaný úvod. Jsou zde popsány různé rituály a meditace, ale není to návod pro praktikování. Začíná se v Indii od života Buddhy k šíření buddhismu. Popisují se základy jeho učení a hlavní praxe. Probírají se koncily a vznik mahajány. Zde chybí jakékoli soudy autora. To je vynikající. Obyčejně to autoři řeší. Je sice příznivcem školy Gelug, ale není to moc znát. Jen hrozně často cituje Dalajlamu. To mi přišlo zbytečně přehnané. Dalajlama pak působil jako buddhistický Superman, který má odpověď na všechno. :-) Vývoj buddhismu v Indii až k ideálu bódhisattvy má přes 100 stran. Druhá část popisuje historii Tibetu a jeho první zbožné krále. Pozdější králové vrátili zpět původní náboženství a tak existují dva přenosy buddhismu z Indie. Vzhledem k nedávným dějinám se podrobněji řeší historie ve 20. století, okupace Tibetu a život 14. Dalajlamy. Pokračuje se stručným popisem tibetské kultury. Proberou se hlavní svátky a stúpy. Tahle část měla zas zhruba 100 stran. Třetí část pak popisuje buddhistickou tantru a přístup ke smrti v tibetské kultuře. Celé učení vadžrajány je opět shrnuto do 100 stránek. Kniha končí popisem všech 4 hlavních škol tibetského buddhismu. Vždy se řeší vznik školy, její zakladatelé a specifické praxe. Nelogicky je až na konci popsán bön. O něm jsou zde překvapivé informace. Původní animismus natolik reflektoval buddhismus, že se stal jeho další školou. To jsem vůbec netušil a s tímto pojetím se setkávám poprvé. Škoda, že toho nebylo víc. Závěr chybí. Na konci je bibliografie a čtyři druhy rejstříku. Podle mě výborná záležitost. Kdo se však zajímá o buddhismus, Tibet a vadžrajánu, nedozví se nic nového. Je to jen pečlivé shrnutí. Každá kapitola obsahuje na konci seznam zdrojů a poznámky. To se mi moc líbilo. Nebylo nutné listovat na konec. Autor má vše podložené odpovídající literaturou. Co bych trochu zkritizoval je nevhodný překlad. Překladatel by měl navštívit česká centra buddhismu, aby věděl, jak přednáší dnešní učitelé. Religionista jiné termíny pochopí, ale ostatní to může plést. Co nechápu je neskutečně nízký počet přečtených. Tibetský buddhismus je u nás velmi populární. Jen Diamantová cesta má několik tisíc členů a pak tady jsou další školy. Proč to lidi nečtou, netuším. Kdysi jsem si myslel, že se u nás vadžrajána víc rozšíří. Byla by to hezká náhrada za křesťanství. Buddhismus je logický, racionální a není tam nic, čemu by člověk musel věřit. Pro západního člověka ideální. Nevýhoda je špatný přístup k učitelům. Na vážné praktikování knihy nestačí. Důležitá je druhá část o historii Tibetu, který nikdy Číně nepatřil. Dnes přibývá lidí, kteří považují čínskou propagandu za pravdu o Tibetu. Žádné otrokářství tam nebylo. Nevěřte senzacechtivým článkům na internetu. Všem zájemcům o tibetský buddhismus doporučuju. Nebo pokud máte rádi 14. Dalajlamu. Koho zajímá něco konkrétního, jako třeba meditace, už se musí obrátit na specializovanou literaturu. 90% 4,5*... celý text

Cesta jediného krále 2001, Harry Harrison

Je to o trošku horší než první díl. Hlavně zápletky v první třetině mě nebavily. Bylo až moc znát, že autor potřebuje hlavního hrdinu někam dostat. To působilo trochu násilně a nudilo to. Harrison naštěstí nestojí na místě a dál rozvíjí svou vizi alternativní historie. Celé to pořád působí uvěřitelně. Zde se už fantasy rovina objeví, ale nijak nenaruší historickou věrohodnost. Shefovy vize tomu dávají přesah. Navíc to přináší zamyšlení ze střetu různých kultur a náboženství. Původní pohanské národy severu se střetávají s Poutníky a křesťany. To bylo zpracované výborně. Jedna z rovin je náboženský konflikt jejich vyznání. To je překvapení. Nečekal jsem tak dobré fiktivní zpracování 9. století a zároveň je to výborné jako normální dobrodružná zábava. Po slabé první třetině to začne mírně gradovat a od poloviny pořád roste napětí. A pak to má dva závěry. Nejprve se uzavře jedna zápletka a pak druhá z prvního dílu. Ta první by ušla, ale závěr je moc uspěchaný. Pořád mě to bavilo a tak se přikláním k vyššímu hodnocení. 85% 4,5*... celý text

Teď, když máme, co jsme chtěli 2008, Jan Keller

Vůbec jsem to nečekal, ale nakonec to bylo dobré. Takže na rovinu. Tady je nějaká nezaujatost úplně v háji. S Kellerem prakticky ve všem souhlasím a navíc mě moc baví jeho smysl pro humor. Přesto jsem měl obavy. Číst řadu článků se omrzí a začne to nudit. Podobné sbírky se nečtou dobře. Tady se výběr povedl. Praktický každý fejeton má povedenou pointu. Nebo je kritika článku dovedená do absurdní krajnosti. Spousta fejetonů pobaví a několikrát jsem vyprskl smíchy. Z toho plyne, že kdo kritiku nevnímá jako vtipnou a nebo s Kellerem nesouhlasí, toho články nebudou bavit a bude se časem hrozně nudit. To nedokážu posoudit. Fejetony jsou výborné, ale jejich uspořádání ne. Pochází z období od roku 1998 do roku 2008. Po úvodu jsou rozděleny do tří oblastí. Reforma po česku, Politika po česku a Suverenita po česku. Takže se dvakrát vracíme do roku 1998. To mě nebavilo. Uvítal bych je všechny normálně po sobě. Fejetony se věnují především naší politické scéně a ke konci se řeší umístění radaru, které bylo tehdy aktuální. Problematika radaru už nebavila ani mě. Ale je na ní vidět bizarní chování politiků. Předmluva je z roku 2008 a závěr je esej z roku 2002. To je komické. Ani v roce 2008 jsme se nedostali k vizím z roku 2002. Je neuvěřitelné, co se tady dělo. Dál nemá smysl to rozebírat. Přečtěte si to a udělejte si vlastní závěr. K čemu jsem došel já, sem psát nebudu. Ale zmíním pár knih, které mě během čtení napadly. Prvně je to Stát blahobytu, nebo kapitalismus? (2011) od Picka. Období obou knih se prolíná. Dál mějte na paměti Bez loga (2005) od Kleinové. Zejména vzhledem k naší suverenitě a moci korporací. Dál mě napadlo Selhání kapitalismu volného trhu a ekonomický úpadek západu (2015) od Robertse. Jeho děsivé vize se vůbec nesplnily. Ale kdo viděl americké zombie, snad začíná chápat, že se něco fatálně kazí. Uvádí se, že 40 % dnešních deváťáků vykazuje známky deprese. A místo soucitu a empatie se objevuje výsměch o sněhových vločkách. Společnost se divně propadá, jak o tom píše Murray v Podivné smrti Evropy (2018). Určitě by toho šlo najít víc. Nijak jsem to nepromýšlel. Takže jednotlivé články mě bavily, ale jako celek je to deprimující. Je vidět, že vrcholné elity jsou též vrcholně pokrytecké. Šlechtu už nemáme, ale máme jiný druh nadlidí. V naší nedávné minulosti neexistuje žádný politik nebo strana či hnutí, se kterým by se dalo sympatizovat. Politika vlády je vždy představována v pozitivním světle. O negativních stránkách se však začne mluvit teprve až nastanou. Tahle se nechovají lidé, kteří berou vážně odpovědnost za náš stát. Jak dlouho si tento diletantismus můžeme dovolit než tvrdě narazíme? 90% 4,5*... celý text

Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku 2019, Martin Moravec

Beru to jako rozhovor. Uvedené žánry jsou myslím špatně. Je to spíš biografie a ne nějaká naučná literatura. Životopis v odpovědích. Jeden se ptá a druhý odpovídá. Je to zpracované dobře. Jen já bych se ptal trochu jinak. Odpovědi jsou přímé a prosté. Působí nenuceně. Nejsou zbytečně učesány do hezké podoby, kdy vzniká pocit, že odpovídá chodící encyklopedie. Takový rozhovor pak není přirozený, protože tak nikdo nemluví. Tady odpovídá normální živý člověk. Nic strojeného. Otázky jsou shrnuty do několika okruhů: O pacientech, O životě v nemocnici, O mozku, O etice v medicíně, O životě a O doktorech. Obsah chybí. Proč?!!! Asi jsem se dozvěděl vše podstatné. Uvítal bych víc informací o mozku. Vzhledem k ostatním tématům toho mohlo být víc. A pak mi vadilo motání kolem alternativní medicíny, když Beneš už na začátku jasně řekl svůj názor. Naopak mě zaujala ta část se sbíráním brouků. Lidé často cestují jen tak, takže cestování za objevováním nových druhů brouků tomu dává úplně jiný rozměr. Tahle část taky mohla být víc rozepsaná. Škoda. Dal bych 4 hvězdy, ale zas se trapně přiznám, že souhlasím s uvedenými názory. Vtipné na tom je, že Beneš je ateista a já se celý život zabývám esoterikou, takže bychom si asi vůbec nerozuměli. Přesto nemám významné námitky. Jen pár věcí vidím jinak. Horší by možná byly názory na politiku, ale té se rozhovor netýkal. Pouze se mírně řešil převrat a komunismus, ale tam nezbývá než souhlasit. Koho zajímá významná osobnost české a vlastně i světové neurochirurgie, tak určitě doporučuju. Pokud vás zajímá mozek, volte něco jiného. Je to sice plné zajímavých informací, ale za naučné se to považovat nedá. 85% 4,5*... celý text

Jak na to 2018, Augusten Burroughs

Neoslovilo mě to. Ani si nejsem jistý, co je to vlastně za žánr. Motivační literatura? Osobní růst? Životní moudrost? Naučné to není. Nejsou zde uvedeny zdroje ani k těm několika věcem, které autor zmínil. Takže hospodská psychologie? Když jste bývalý alkoholik a neměli jste snadný život, tak získáte životní zkušenosti, které můžete předat dál. Občas autor tne do živého. Možná je potřeba víc znát jeho příběh. Osloví to lidi, kteří prožívají podobné situace nebo se mu podobají. Víc než o nějaké poučení, jde o to, jak moc vás to osobně zasáhne. Je otázka, kolik lidí se po dočtení změní a komu takový přístup pomůže. Je to pro normální lidi, kteří prožívají náročné situace v životě. A nebo mají potíže, které zatím není třeba řešit s odborníkem. I toho se dotkne. Upozorňuje, že terapeut by neměl být kamarád, protože pak ztratí nezaujatost. Oslovily mě až poslední kapitoly o umírání blízkých. Ty byly dost působivé, ale celou knihu nestačí posunout výš. Je to soubor esejů na téma: a teď ti řeknu, o čem je život. Takže pro čtenáře tak pod 30 let. 55% 2,5*... celý text

Kladivo a kříž 2001, Harry Harrison

Do čtení se mi nechtělo. Hodnocení jsem nedůvěřoval. Harrison napsal spoustu nedobře hodnocených knih a četlo to poměrně málo lidí. Nic jsem nečekal a možná proto mě to nakonec tak dostalo. Nejprve mě překvapilo, jak je to kvalitně napsané. Harrison to napsal v 68 letech a nejspíš to bude tím. Už byl zjevně zkušeným spisovatelem. Kdo ví co ostatní knihy, které napsal dřív. Je diskutabilní to označovat za fantasy. Začíná to jako historický román z 9. století. A vlastně to tak zůstane. Jak moc je to historicky věrné nebo nakolik je to kvalitní alternativní historie jsem nezkoumal. Jednoduše jsem se nechal unášet zážitkem. Obvykle trpím na nelogický děj, ale tady mě to tak bavilo, že jsem tomu nedostatky odpouštěl. Můj požadavek byl, hlavně ať to jde aspoň číst. A četlo se to výborně. A přitom si to stále zachovává věrohodnost. Stejně tak může někdo tvrdit, že se jedná o sci-fi. Stačí když některé technologie předběhnou svou dobu. Ale to ani tady úplně neplatí, protože už staří Římané... Za mě nesrovnatelné s dnešní fantasy. Třeba Píseň krve působí uměle. Nebo "temné" fantasy jako Abercrombie. Harrison je mnohem přesvědčivější a věrohodnější. Přitom stačilo zasadit děj do správného období a nemusel vymýšlet podivnosti. Surovost a brutalita odpovídá dané době a působí přirozeně. Sice to ke konci dost ztrácí, hlavně v závěru, ale celou dobu jsem se bavil a tak tomu ponechám 5*. Jsem zvědavý na pokračování. Nejlepší beletrie za poslední 2 roky. 90% 4,5*... celý text

Pozemské mocnosti (Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do 1. světové války) 2016, Michael Burleigh

Doporučuju hlavně kvůli popisu Velké francouzské revoluce. Autor pečlivě sleduje její průběh od roku 1789 do 1793. Prochází zásadní události a věnuje jim něco přes 100 stran. Teprve až pak začne mírně zrychlovat. Díky tomu si o ní uděláme ucelenou představu. To je asi největší přínos, protože se jedná o jeden z klíčových okamžiků historie. Je to dost náročné na čtení. Raději nečekejte, že si uděláte úplně jasno. Snad jen v případě, kdy se v historii 19. století velmi dobře vyznáte. Autor se totiž dějinám věnuje z pohledu soupeřících ideologií. Sekulární hnutí, národní, deismus intelektuálů, protestantismus a katolická církev. Tady autor nešetří nikoho. Ani ideologie a náboženská hnutí. To je asi nejhorší, že dějiny nemají žádného kladného hrdinu. Ať to jsou státy, společenské třídy, církve, tak všichni se snaží urvat co nejvíc a neštítí se ničeho. Tady to už na začátku projíždí bezvěrecká lůza, která následkem francouzské revoluce povraždila třetinu obyvatel. Jen za několik dní bylo zabito víc lidí než zvládla inkvizice za celou dobu ve Francii. Proto autor jednu z podkapitol nazval výsměšně Volnost, rovnost, bratrství a genocida. Katastrofální následky revoluce vrhají na ideály osvícenství podivné světlo. Objevila se předzvěst genocid 20. století. Napoleonské války se prakticky neřeší. Pak se věnuje vývoji národního uvědomění, vzniku marxismu a socialismu. Tato sekulární hnutí konkurovala křesťanství u nejchudších obyvatel, kteří pro církve nebyli finančně zajímaví. Autor popisuje světové dění jen letmo. Soustřední se hlavně na Francii. Méně pak na Německo a Británii. Další státy omezeně. Rakousko-Uhersko a trochu Rusko a Itálie díky Vatikánu. Polsko kvůli zabrání Ruskem a Pruskem. Místy se věnuje různým důležitým osobnostem. Tady je problém v tom, že to nabírá bulvární charakter. Spousta významných lidí je vykreslena jako ujeté osobnosti. Vypadá to, že nikdo z nich nebyl normální. Na začátku se mi to moc líbilo, protože jsem se orientoval politicky i historicky. Jenže už druhá třetina začala být dost náročná na znalosti. Prosazení marxismu se mi zdálo nedostatečně zpracováno. Autor zabíhá i do umění. Popisuje obrazy a věnuje se i hudbě. Je to povedené dílo a kniha je moc hezky udělaná. Je použit silnější trochu dřevitý papír, má to kvalitní vazbu a hezkou obálku. V textu je málo chyb, to začíná být vzácnost. Kvůli umění to obsahuje obrazovou přílohu na křídovém papíře. Z knihy mám dobrý pocit, pokud znáte cílového čtenáře, výborný dárek. Nechápu, že tak zajímavou knihu četlo doteď jen 10 lidí. Koho zajímá historie politických ideologií, tak rozhodně doporučuju. Těším se na další komentáře od vzdělanějších čtenářů. Mé znalosti to dalece přesahuje. Tohle vyžaduje širší pohled na historii. Vyplatí se znát dějiny křesťanství, filozofie a politologie. Co se týče revolucí doporučuji Velké partnerství od Sackse, kde francouzskou a ruskou revoluci řeší. A dál Zrod moderního světa 1780–1914 od Baylyho. Jedná se o stejné období a právě Bayly se mi jeví serióznější. I tady se ukazuje, že mi Panství kříže od Hollanda nesedlo. Zvláštně se to míjelo. Možná mi chybí víc znalostí, abych si to dokázal pospojovat. 85% 4,5*... celý text

Bible - Písmo svaté Starého a Nového zákona 1990, neznámý - neuveden

Nejsem věřící a tak mi chybí odpovídající vztah. Bibli hodnotím jako jakoukoli jinou knihu. Přečetl jsem ji jako beletrii. Od začátku do konce. Ale Starý zákon (SZ) chronologicky. Vím, že se tak číst nemá. Zarazilo mě, jak je Bible nudná a nezáživná. Četl jsem ji 2 měsíce a je to děsivá ztráta času. Nemá žádný spád. Prakticky se nedá číst. Je to málo působivý mýtus nijak zvlášť poetický. To je nejvíc fascinující. Že zrovna tohle je jedna z nejrozšířenějších knih. Krutý vtip historie. Pokud chybí náboženský kontext, tak to tak prostě je. Hodnotím obsah. Ne co je za Biblí. Je to historický dokument ze starověku. Navíc se mu nedá rozumět. Už dopředu musíte vědět, jak ho uchopit. Je to jen pro křesťany. Fascinují mě zástupy ateistů, kteří si přečtou Bibli a mají pocit, že rozumí křesťanství nebo judaismu. Ve skutečnosti neví nic. Pokud chcete něco vědět o křesťanství, tak si přečtěte něco o křesťanství. Ale nečtěte Bibli. Pokud chcete něco vědět o judaismu, přečtěte si něco o judaismu. Ale nečtěte Bibli. Teprve až po něčem naučném. Začíná to jako mýtus, který se změní v historii židovského národa. Tím je dán charakter SZ. Text byl formován historickými událostmi, se kterými se museli starověcí Izraelité vyrovnat. (Wright: Evoluce boha) Je to sbírka mnoha textů od mnoha autorů a vznikala v průběhu stovek let, což se vymyká naší životní zkušenosti. Vzhledem k časové propasti, která nás dělí od sepsání, to jen primitiv může hodnotit současnými měřítky. Je to mýtický popis dějin starověkých Izraelitů a spílání proroků. Mluví to k lidem, kteří jsou 2 tisíce let mrtví. My si nedokážeme představit život našich praprarodičů, natož se vcítit do lidí z doby bronzové. Zmínky o fantasy v komentářích ukazují na nulové vzdělání. Mýty se vyskytují ve všech kulturách. Navíc polyteismus připomíná fantasy víc. Sepsání textů je dáno historií a historie nemá žádnou vlastní inteligenci. Je to běh mnoha událostí a procesů. Upozorňuju, že předmluvy v ekumenickém překladu k pochopení nestačí. Tam se uvádí především historické souvislosti. Doba vzniku, autorství apod. Je to kniha určená k výkladu. Už od začátku je zřejmé, že je to alegorie. Ostatně někteří rabíni říkají, že chápat Bibli doslovně je ten největší hřích. K mnoha křesťanům se tahle informace ještě nedostala. To je na tom absurdní. Bible totiž ty sbírky obsahuje dvě. SZ už jsem zmínil a pak Nový zákon (NZ) o příchodu a zabití hlavního hrdiny. Před NZ je násilně našroubován SZ. Výsledek je nekončící náboženská nenávist. Gratulujeme. Svatou knihu judaismu si přivlastní křesťanství, vymyslí si k tomu vlastní mýtus, slepí to dohromady a tváří se, že je to naprosto v pořádku. Něco takového se fakt může stát jen na této hloupé planetě. :D Pokud nejste věřící, tak to nečtěte. Nemá to smysl. Pro věřící je to zas něco, co se nedá hodnotit. Je to zcela jiná kategorie literatury, kterou databazeknih nedokáže zohlednit. Věřící to budou vnímat absolutně jinak. Abyste Bibli správně porozuměli, což samo je extrémně diskutabilní, tak musíte vystudovat teologii. Nebo ješivu pokud chcete chápat SZ. Nebo aspoň chodit do kostela. Nebo být religionista. Nebo historik. Zdravý rozum nestačí. Hebrejština používá pro čísla písmena. Každé slovo je číslo a číslo může být slovo. Třeba Noemova archa. Její rozměry mohou být slova, která dávají další význam. Jakýkoli překlad SZ je díky tomu na nic. Další informace, která se ke křesťanům nedostala. A pak křesťané v USA postaví repliku Noemovy archy. :-) Däniken vidí ve SZ mimozemšťany. Křesťané tam vidí příchod Krista. Oboje je stejně relevantní. Podle kabaly má Tóra 4 druhy výkladu: doslovný, alegorický, homiletický a mystický. Křesťané si však myslí, že SZ rozumí lépe než lidé, kteří mluví jazykem, kterým je napsán a vyznají se v jeho symbolice. Tak určitě. :-) SZ se skládá z 39 knih a doporučit se nedá nic. Snad Genesis, Přísloví a Kazatel. A z NZ 4 evangelia. Takže asi tak 10 % textu. Musíte sami vědět, co vlastně v tomto prastarém dokumentu hledáte. Pokud to i přesto chcete číst: 1. Nečtěte to. Nevyplatí se to. Sežeňte si něco naučného o náboženství. 2. Přečtete si evangelia. Ježíše a jeho učení se vyplatí znát. 3. Celý NZ. Je dobré znát základy křesťanství. Zjevení můžete vynechat. 4. Přidejte SZ: Genesis (jak to začalo), Přísloví a Kazatel (nějaký moudra) 5. Pak beletrie: Rút, Ester, Jób, Píseň písní a Daniel (nejpoutavější z proroků) 6. Pokud budete mít sílu, můžete dočíst Pentateuch a pokračovat až po Druhou Královskou a zbytek pak chronologicky. Číst Bibli má smysl jen pro věřící. Jedná se o zásadní text, který utvářel Západní civilizaci. Jeden ze základů naší kultury. Historická hodnota se nedá popírat. Rád bych hodnotil líp, ale systém hvězdiček to neumožňuje. 30% 1,5* (Muselo by se hodnotit jednotlivě nebo aspoň po částech.)... celý text

Rozhodování a intuice 2016, Nina Schautová

Podobné brožurky nebývají špatné, ale ani nijak úžasné. Není na to prostor. Je to jen stručné shrnutí. Z většiny hlavně současný výzkum rozhodování. Pak se probírá intuice a na konci je 10 praktických rad. Je to syntéza 5 nebo 6 knih a tak to pro někoho může být zásadní a jiný se nedočte nic nového. Zrovna můj případ. Knihy ze kterých se čerpá, jsem už četl. Ale ikdyž jsem to znal, tak to nenudilo. Bylo to dobré zopakování. Objevuje se zde populární Ariely, vědecký a důsledný Mlodinow nebo dost náročný Descartesův omyl od Damasia. Mí oblíbení autoři. Ale takový Kahneman a jeho ubíjející Myšlení, rychlé a pomalé, je něco jiného. Na 500 stranách popisuje, co autorka zvládla v pár větách. (Logicky dost stručně a zkratkovitě.) To se mi znovu číst nechce. U některých knih v bibliografii nebyla uvedena česká vydání. To mi vadilo. Zbytečná chyba. Také zde se klade důraz na porozumění vlastním emocím. V reálném světě se někdy čistě racionální rozum nedá použít a je nutné umět se spolehnout na intuici. U té je nutné si uvědomovat její omezení. Kdo má s rozhodováním problém, toho to asi nezachrání, ale čtení podobné literatury může vést k lepšímu sebepoznání a možnosti nalezení řešení. Je možné si něco ujasnit a co dál číst na tohle téma. Autorka se zabývá i štěstím, ke kterému by mělo dobré rozhodování vést a tak je na málo stranách shrnuto snad všechno důležité. 80%... celý text

Židovská meditace: Praktický průvodce 2022, Aryeh Kaplan

Navzdory fyzické velikosti je kniha příliš krátká. Nechápu, proč má tak divný formát. Patří mezi nejvyšší v knihovně, ale má málo stran. A působí nedokončeně. Další autor co umřel předčasně. :( Díky množství témat je to poměrně povrchní. Autor zmiňuje snad všechny základní praxe, připojuje spoustu postřehů a zasazuje do kontextu judaismu nebo kabaly. To se týká hlavně Božího jména - tetragramu. Kladem je upozornění na různá úskalí a střízlivý pohled na meditační praxi. Díky zpracování je to nabité informacemi a přitom čtivé a srozumitelné. Autor ví o čem píše a tak to umí dobře vysvětlit. Výborná kniha. Ale informace nejsou moc příznivé. Autor vysvětluje, že evropské osvícenství mělo i svou stinnou stránku, o které se nemluví. V judaismu byla zhruba na 100 let přerušena mystická tradice a praxe meditace. Z kabaly, mystického učení judaismu, se stala intelektuální a později akademická záležitost. Díky sekularizaci a odklonu Židů od náboženství se ztratily znalosti, jak přesně překládat původní termíny pro různé druhy meditace. Dnes je u meditace oblíbené sekulární pojetí. Třeba mindfulness pocházející z buddhismu. Ten je podle mě oblíbený z prostého důvodu: není tam Bůh. Tady ze začátku také ne, ale od poloviny už hodně. Už z názvu plyne pevně daná skupina čtenářů. Pro východní praktikující to moc není. Nedozví se nic nového a neocení provázanost meditace a židovské tradice. Také zde se objevuje důležitost bdělosti. Bdělé vědomí přítomnosti ve východních naukách a přítomnost Boží v judaismu vedou k velmi podobným ne-li stejným výsledkům. Jen samotná praxe se liší. Buď pracujete přímo s myslí a nebo si často připomínáte Boha. Takže se zde popisuje stejné pojetí bdělosti, jak o tom mluví buddhistický mnich Thich Nhat Hanh. Bděle umýváte nádobí a jste u toho plně přítomní. :-) Nelze se tak divit, že vzniklo hnutí JewBu. Židovská dharma vyšla v roce 2010 a letos Buddhismus v židovských náboženských textech 18.–21. století. Rozhodně doporučuju zájemcům o židovství. Pak křesťanům a všem, kdo věří v Boha a ve východní praxe nemají důvěru. A tady navíc najdete i něco o sexu. No neberte to. :-) Judaismus holt plně respektuje naše člověčenství. 90%... celý text

Uživatelská příručka k vaší mysli 2014, Shawn T. Smith

Příjemně mě to překvapilo. Autor umí jasně mluvit o lidské mysli. Praktická užitečnost je horší. Záleží jaké máte problémy, co přesně vás trápí a co od toho očekáváte. Co kniha nabízí z anotace není moc zřejmé. Nadprůměrné hodnocení dávám, protože to pro někoho může být hodně přínosné. Já jsem si jen ověřil, že je správné, co už znám. Mě to míjí jako čtenáře esoteriky a člověka na spektru. Zas čtu, co bych neměl. :( První třetina mě bavila, protože jsem spoustu argumentů slyšel už mnohokrát na buddhistických přednáškách. Bylo vtipné sledovat, jak se popis mysli shoduje v buddhismu a u moderního psychologa. Popravdě jsem zatím nečetl buddhistickou knihu, která by se tak moc věnovala běžné mysli jako tahle brožurka. Ve výsledku věda došla k tomu, co buddhismus zná přes dva tisíce let. Některé techniky jsou stejné, jiné se liší. Je to hlavně pro lidi, kteří příliš důvěřují vlastním myšlenkám a kteří si moc berou svoje emoce a nálady. Autor vysvětluje, jak dosáhnout určitého odstupu a nadhledu nad automatickými pochody naší sebekritické mysli. Mně tady chybí autenticita, kterou mají tradiční duchovní systémy. Z velké části se to totiž shoduje. I zde se na začátku objevuje meditace. Později se už se cvičení liší. Kdysi dávalo hodnoty náboženství, dnes si je musíme ujasnit sami. Záleží na odhodlání a jak koho to osloví. Aby to pomáhalo, je užitečné číst to opakovaně a připomínat si to. Dobré pro všechny, kteří chtějí lépe zvládat svou mysl. Jen vám musí vyhovovat uvedené techniky. 75% 3,5*... celý text