• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Desmond Morris

Nahá opice

„Většina čtenářů píše, že jim kniha přijde „stále aktuální“. Dovolím si s tím nesouhlasit. V době prvního vydání (1967) jistě mohla svým zoologickým popisem člověka dráždit až šokovat, ačkoli tím navazuje na tradici, kterou začal už Linné tím, že lidi zařadil mezi primáty – v roce 1735. V každém případě se Morrisovi podařilo zpopularizovat zoologický způsob myšlení o nás samotných, tuhle zásluhu mu neupírám. Dobře, ale co Nahá opice nabízí krom hlavní myšlenky, známé od osvícenství? Především teorie postavené na vodě. Morris se snaží být co nejstručnější, ale na úkor argumentace. Vyberu jediný příklad. Když řeší ztrátu srsti u lidí, předkládá různé teorie, načež se rozhoduje pro tu svoji: srst jsme podle něj pozbyli, když jsme se v savanách pleistocénní Afriky nadměrně potili při lovu. V tom případě by ale měl: 1. doložit, že lov se v této době v dostatečné míře skládal z pronásledování, a ne z méně fyzicky náročných aktivit jako kladení pastí; resp. že jsme se přehřívali víc než osrstění dravci, 2. vysvětlit, proč srst nezůstala ženám, které podle něj nelovily, když je tak důležitá pro termoregulaci a sociální život, 3. ideálně i uvést přesvědčivé argumenty pro to, že ženy opravdu vůbec nelovily (konec konců šimpanzice občas loví a v historické době se ženy sportovního lovu účastnily + argumentace chováním přírodních národů podle něj není relevantní). Další slabinu vidím v metodologii a ozdrojování. V poděkování Morris vyjadřuje vděčnost řadě velikánů, s nimiž při psaní knihy korespondoval, ale přímo v textu necituje. Proto je obtížné zjistit, odkud svoje informace vlastně bral. Když tvrdí, že šimpanzi v malování nikdy nepokročí od kruhu ke ztvárnění tváře tak jako děti, zdá se, že při tom vychází jen ze svého experimentu se samcem Congem, což mi nepřijde moc vypovídající. Možná by stálo zato věnovat šimpanzím malířům víc výzkumné pozornosti; někteří sloni jsou schopni figurativní malby, proč odepsat lidoopy tak rychle? To by ovšem autor nesměl zvířata systematicky podceňovat. Tvrdí třeba, že šimpům nebrání v mluvení nedokonalost hlasového ústrojí, nýbrž jen mozku, což není fér. Naše nejbližší příbuzné znevýhodňuje anatomie hrtanu atd., naopak s úspěchem znakují. Ok, slavný znakovací projekt s šimpanzicí Washoe proběhl až roku 1966, teprve rok před vydáním Nahé opice; dejme tomu, že rukopis byl hotový dřív a autor nedostal možnost ho editovat. Ale jak omluvíme třeba podceňování papoušků, o nichž Morris s nechutnou suverenitou tvrdí, že používají slova neintencionálně? Jak to, že Morris o šimpech neví, že loví a používají nástroje i ve volné přírodě, ačkoli si při psaní knihy dopisoval s Jane Goodallovou (která už tahle fakta měla)? Možná s ní nekorespondoval o primátech, ale o hyenách a psech hyenových – to bychom věděli, kdyby řádně citoval. Ale i kdyby byl na úrovni tehdejšího výzkumu (a já myslím, že nebyl), nic to nemění na tom, že v současnosti je kniha neúnosně zastaralá. A nejen pokud jde o mimolidské tvory. Autor byl etolog, Tinbergenův žák. A s radostí uznávám, že kapitola o lidské agresi a pasáž o groomingu jsou – jako jediná věc v téhle knize – skvělé. Lidi Morris rozhodně pozoruje pečlivě, pouze pokusy jejich chování interpretovat mnohdy dopadají nešťastně. U výkladu lidských gest tím příliš škody nenapáchá, tragikomicky však vyznávají jeho vývody o homosexualitě. Ta mimochodem podle Morrise vzniká imprintingem prvního sexuálního partnera (což tehdy nebylo tak neobvyklé tvrzení, ale, bože, k jeho verifikaci by stačilo zeptat se staticky vypovídajícího vzorku homosexuálů). Celkově člověk žasne, že kniha vyšla v plném proudu sexuální revoluce. Morrisovy moralizující bláboly jsou až dojemné, třeba o homosexuálech a bezdětných: „Společnost je zplodila, ale oni se jí neodvděčují.“ Za čímž stojí zcela nereflektovaný a ve skutečnosti dost problematický filosofický axiom, že narodit se je žádoucí jednak pro nás, jednak pro druh. Takže si myslím, že jedna z těch slavnějších biologických knih 20. století za druhé české vydání nestála. (Třetího se stejně nejspíš kvůli její politické nekorektnosti nedočkáme.) Zajímavá může být jako historický artefakt, ačkoli Morris tu skoro jen popularizuje známé informace – nebo desinformace. Konceptuálně s ničím novým nepřichází. A coby zdroj poučení v době, kdy se etablovala celá disciplína etologie člověka, se Nahá opice nachází v pokročilém stádiu rozkladu.“... celý text
— JulianaH.

---

Lidská ZOO

„Tato kniha mě bavila snad více než Nahá opice od téhož autora. Líbilo se mi srovnání zvířat a jejích chování v přírodě vs zajetí a k tomu pohled na chování člověka kdysi a dnes v "zajetí" velkoměst.“... celý text
— Život-je-Růst

---

Nahá opice

„Velmi zajímavý pohled na lidského tvora. Ukazuje jak se naše základní instinkty a chování vyvíjelo v čase a jaké je dnes.“
— Život-je-Růst

---

---

Životy surrealistů

„Životy surrealistů jsou poněkud výjimečné, stejně jako jejich umění. Jen si prostudujte, co svým uměním chtěli vyjádřit a budete daleko od studené skutečnosti: ta jejich byla pěkně žhavá! Morris se vychloubá, že byl jedním z nich a dost jich znal osobně. Jeho kniha mluví zejména o jejich intimním životě, takže se dozvíte pikantní historky, které jste nejspíš ještě neslyšeli, a to i o známých malířích, jako byl Picasso nebo Dalí. Co v knize úplně chybí, je levičáctví surrealistů a zmínky o politice. To Morrise asi nezajímá. Výběr osobností zřejmě netřeba komentovat, ale kdo dosáhl určitého ohlasu, dostal se do této knihy. Morris popsal, co surrealisté tvořili, z jakých pocházeli rodin, s kým žili. Je to někdy dost divoká jízda. Ale rozhodně si počtete. České surrealisty zde nehledejte.“... celý text
— Pablo70

---

Lidská ZOO

„Nahá opice byla dobrá, ale tohle je průměrné. Výklad je příliš schematický. Snaha vidět člověka jako další živočišný druh je časem šablonovitá a předvídatelná. Má to příliš blízko k banálnímu popisu. Evolučně jsme lovci a sběrači. Jsme přizpůsobeni žít v početně omezeném kmeni. Dnes ale žijeme ve městech. V prostředí, kterému nejsme evolučně přizpůsobeni. Autor vysvětluje jaké problémy to přináší. Jsme sice společenská zvířata, ale život ve městech na nás klade mnohem větší nároky. Navíc jsme součástí ještě větších společenských celků. Státy či národy nazval autor superkmeny. A právě charakter superkmenů povýšil ostatní naše vlastnosti na super. Člověk je sexuální tvor a tak se ze sexu stal supersex. Vůdce kmene lovců a sběračů měl status, ale vůdcové superkmenů mají superstatus. Jako zvídavé zvíře má člověk vyšší potřebu podnětů a to se v superkmeni také změnilo. Jenže autorův pohled biologa je poměrně konzervativní a tak už to trochu zastaralo. Navíc je to poplatné své době. Nebýt úspěchu Nahé opice, tak by to nenapsal. Strašení populační explozí je dnes směšné. Pozorné čtenáře může pobavit, že revolta mládeže má původ v biologii. To by měl vědět každý mladý intelektuál. Potěšil mě závěr. Kritizuje dnešní racionalistickou kulturu. Školství zaměřené na výkon ubíjí přirozenou lidskou kreativitu. Je tam dost sexu a tak by to mohlo zaujmout mladší čtenáře. :-) Na mě moc zjednodušující a tak mě to nudilo. 60%“... celý text
— Eldar80