O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375766/bmid_o-osudovem-vlivu-davida-bowieho-na--dK7-375766.jpg
4
117
117
Paul je ne právě obyčejným členem ne právě obvyklé rodiny – rodiny legrační a něžné, rodiny mile rozklížené, sestávající z něho a dvou excentrických matek – a ta biologická opravdu nemá ráda heterosexuály. Otce Paul nikdy nepoznal. Zato poznal značně liberální výchovu, a tak mu nečiní potíže v šestnácti letech opustit školu a začít se živit jako barový pianista. Pohybuje se v prostředí homosexuálů, transsexuálů a jiných k okraji společnosti vytlačovaných skupin, ale on sám je navzdory svému androgynnímu vzhledu přitahován výhradně ženami, což mu paradoxně ve světě, v němž žije, působí potíže. Navzdory všemu Paul, stejně jako Michel v autorově nejznámějším románu, zůstává nenapravitelným optimistou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
De ľinfluence de David Bowie sur la destinée des jeunes filles, 2017
více info...
Přidat komentář
Nedočetla jsem... Guenassieho knihy mám moc ráda, ale tuhle jsem zkrátka až do konce nedala. Asi mi vadilo téma - nic proti zmíněné komunitě nemám, ale připadá mi, že se poslední dobou točí všechno pouze kolem tématu LBGT... Špatný výběr v nevhodnou dobu, možná se ke knize jednou vrátím.
Bylo to hezký. Příjemně se to četlo a bavilo mě to. Jenže už od začátku jsem si říkal, proč to autor vlastně psal. Měl jsem z toho pocit, že když umíte psát, tak zvládnete napsat, co vás napadne.
To kazilo zážitek ze čtení. Nějak jsem totiž nenalézal stopy vedoucí k nějaké pointě. Hlavní hrdina má dvě mámy a tím to teprve začíná. Postavy jsou svérázné, ale je snadné to přijmout. Příběh ujde.
Vzhledem k názvu to nakonec pointu má. Ale na víc v téhle novele není místo. Nezmar nabízí aspoň nějaké zamyšlení nad střetem kultur. Stoprocentní riziko je mnohem dynamičtější a údernější.
Tohle je spíš o hledání vlastní cesty životem v dnešní zmatené době. Je to mírně humorné. Komické situace nejsou nijak přehnané. Autor psát umí. Ale měl toho nabídnout víc. Nabízelo se tolik témat!
Je to jen smutný příběh lidí, kterým jinakost zkomplikovala život. Celé se to točí kolem LGBT problematiky, ale co musím ocenit, že autor nic nevnucuje a ani nemá potřebu čtenáře vychovávat.
Ani Nulté číslo od Eca nebylo čtenáři přijato. Je vidět, že lidi co čtou, očekávají spíš náročné romány než krátké životní příběhy. Buď to mělo být kratší nebo naopak rozvedené. Doporučuju, jen neočekávejte moc. 75% 3,5*
Borec, který vypadá jako holka, je heterosexuál proti vůli své lesbické matky a balí si přítelkyně v dívčím klubu. Zní to šíleně, ale vyprávění je milé, plynulé a laskavé. S decentní pointou. Jen nevíme jestli Hilda přijela.
tragikomický příběh, dobře odvyprávěný, napětí a pointu (a vysvětlení názvu) udržel až do konce
vytkl bych pouze neobratný překlad, např. "nepřilévat vodu na mlýn" (tak buď nepřilévat olej do ohně, nebo nepřivádět vodu na mlýn)
Ještě nikdy jsem nejspíš nečetla knihu, kde by byl heterosexuální jen a pouze hlavní hrdina. Paula vychovávají dvě mámy, je mu šestnáct a ve škole to v zásadě nikam nevede. Taky má obrovské hudební nadání, takže po večerech začíná hrát na piano v baru své nevlastní mámy. Tátu nikdy neviděl a nic o něm neví, stejně tak o rodině mámy. Problémy a traumata o kterých se nemluví, jednoduše neexistují. Alespoň na první pohled. Jenže ono to vždycky není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Rozjezd mi přišel trochu pomalejší, nějakou dobu jsem se nemohla pořádně ponořit do příběhu. Pak přišel i pocit, že všechny ty věci, které se dějí, jsou až moc na jeden osud a jednoho dospívajícího kluka. Všechny ty, zdánlivě zbytečné, malé příběhy do sebe v závěru docela zapadají. To klišé, kdy máma hlavního hrdiny na nemocniční posteli říká"je načase, aby ses dozvěděl o mém životě a mládí...", tak to mi k tak velkému autorovi, jakým Guenassia bezesporu je, vážně nesedělo.
Pointa s Bowiem dobrý, vliv by tam vážně nějaký byl, ale závěr mě trochu mrzel. Asi jsem si přála, aby spolu někteří ještě stihli něco prožít, ne jen se minout. "jsme jako osamocené vlaky, pádíme nocí, aniž bychom tušili, co nás čeká za další zatáčkou, jestli otevřená závora, anebo překážka, nemůžeme tušit, jestli se nám ji podaří překonat nebo nás přiměje vydat se jiným směrem, jestli vykolejíme nebo se udržíme na dráze, důležité je pokračovat v cestě, dokud nedorazíme na nádraží, kde u nástupiště zastavíme a zůstaneme stát navždy."
Možná kdybych nesrovnávala s Klubem nenapravitelných optimistů.... Kniha to špatná není, ale není vynikající... což ta již zmíněná prostě je.
Kniha je o dospívání v jedné pro mě netradičně fungující rodině, a tím nemyslím to, že má hlavní hrdina dvě matky, ale spíš styl jejich života. Prvními deseti stranami jsem se nemohla prokousat, ale pak mě příběh začal bavit a byla jsem zvědavá, co bude dál. Jen mi trochu chyběl autorův šokující závěr, na který jsem si zvykla z jeho předchozích knih.
"Jsme jako osamocené vlaky, pádíme nocí, aniž bychom tušili, co nás čeká za další zatáčkou, jestli otevřená závora, anebo překážka, nemůžeme tušit, jestli se nám ji podaří překonat nebo nás přiměje vydat se jiným směrem, jestli vykolejíme nebo se udržíme na dráze, důležité je pokračovat v cestě, dokud nedorazíme na nádraží, kde u nástupiště zastavíme a zůstaneme už stát navždy."
Tak trochu novodobý Holden Caulfield. I když okolnosti jsou úplně jiné, zase jde o hledání místa dospívajícího kluka ve složitém světě mezilidských vztahů. Zprvu jsem měla z četby trochu obavy, přece jen, Holdena jsem si oblíbila, když mi bylo čtrnáct, dnes jsem od takových mlaďochů věkem poněkud vzdálená…
Ale Paul mi přirostl k srdci, naprosto jsem rozuměla jeho tápání, hledání sama sebe a snaze mít někoho blízkého vedle sebe (ať už je to máma, holka, kamarádka, nebo i táta). A i když se mu to moc nedaří, zkouší to stále znovu. Ale jako máma dvou dospělých synů jsem samozřejmě trpěla při té opravdu zvláštní odtažité výchově - nevýchově, no ale ano, o tom všem to přeci bylo.
Plus za pohled do jiné komunity, jen si nejsem jistá, zda je to reálný pohled nebo jen autorova fantazie…
První část se mi líbila o fous víc než druhá půlka knihy, závěr byl i přes to malé překvápko takový neurčitý, bez výraznějšího vyústění, katarze v nemocnici mi přišla trošku umělá, i když zápletka s Davidem B. docela pobavila… Zaujalo mě i přiřazení konkrétní hudby ke každé kapitole, je to takový dobrý soundtrack k celému příběhu.
K hodnocení: Vidím to tak na 3 a půl, líbilo se mi, ale s výhradami. Nakonec zaokrouhluju nahoru na slabší čtyři.
*
„… Podobáme se malým vagonkům, které se zoufale snaží zapojit do soupravy, část cesty jedou spolu, jenže pak se na nějaké lákavější výhybce rozdělí a vytvoří soupravu novou, s níž pokračují až k další chybné výhybce. Jsme osamocené vlaky, pádíme nocí, aniž bychom tušili, co nás čeká za další zatáčkou, …“
Příběh plný každodenních problémů mladé generace toužící po svobodě a nezávislosti. Je o životě, o tom, jak se mnohdy jen míjíme, nalézáme, opouštíme. A odpouštíme. Skvělá věc.
Guenassia je další z řady spisovatelů na které je prostě spolehnutí. Perfektně napsaný a odvyprávěný příběh o vlastně ničem až tak zvláštním v dnešní době. Lesbický vztah matky a její přítelkyně, k tomu jeden syn, zajímavosti a události z jejich životů. Až se to na první pohled může zdát nuda, ale stejně to baví a pak všechno rozčísne pointa. Prostě byl jsem jako vždy spokojený a rád si počkám na další kousek.
Čekala jsem zajímavé čtení o lesbické rodině a jsem mírně zklamaná. Autor to pojal trochu jinak, než jsem si představovala. Ale to je můj problém.
Přesto mě kniha zaujala. Ta zápletka je originální a postavy mě nenudili. I to finále s Bowiem mě pobavilo.
Tak tohle bylo nečekané. A nečekané krásné, i když místy dost bolestivé čtení. Na tuto knihu jsem zcela náhodou narazila v knihovně, zaujal mne ten název. A ani anotace nezněla špatně, i když jsem ani tak přesně netušila, co mohu čekat. Nakonec se z toho vyklubal příběh o hledání sebe sama, o křehkosti vztahů, životě, bolesti a nečekaných životních zvratech, kdy stačí jedna nepatrná událost, která nás nasměruje zcela nečekaným směrem. Příběh působí na první pohled jednoduše a nenápadně, ale ve skutečnosti to je velmi silný a skvěle propracovaný příběh nabitý emocemi. Mezi řádky se tu vynořují strach, nejistota, tíživá bolest a nikdy nekončící snaha nespadnout do propasti, z níž není úniku. Kniha je to kratičká, autor jde přímo k věci, nezaobírá se nesmysly. Zachycuje život v nejsyrovější podobě bez nějakých příkras - takový, jaký je. Jsem nesmírně překvapená, kniha si mne získala hned od první strany a já se od ní nedokázala vůbec odtrhnout, dokud jsem to nedočetla. Vrylo se mi to pod kůži a vůbec jsem to nečekala. Cítím, že to bylo vykročení mimo moji obvyklou čtenářskou komfortní zónu, ale povedlo se to a já jsem ohromená. A jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Určitě mohu doporučit.
"Co člověku ještě zbývá, když už se nemůže spolehnout ani na vlastní nenávist?"
Naštěstí se to nezvrhlo v nějaký LGBT manifest, zůstal "jen" pěkný příběh a potěšení z Guenassiova skvělého stylu.
Na první dobrou má tato kniha velký potenciál stát se hitem s ohledem na množství kontroverzních témat, která zahrnuje. Nevím, jestli je to tím, že podobná témata už dnes ve skutečnosti nejsou tak kontroverzní nebo tím, že přibývá děl, která řeší oblast LGBT, drog, uprchlictví apod., ale mám z knihy pocit, jakoby chtěla koktejlem, který zahrnuje snad všechno možné, vykřičet do světa nějakou hrozně zásadní myšlenku, otevřela pusu a...nic z ní nevyšlo. Takový němý výkřik.
Čte se to dobře, děj je také celkem zajímavý, zvraty v něm oscilují na hranici komedie a tragédie, ale s ohledem na řešená témata bych čekala nějaké jasnější rozuzlení s výraznou pointou. No třeba příště.
Vezměte velmi nesourodý lesbický pár, neurčité pohlaví, školní šikanu, nešťastnou lásku, zavrhnutí rodinou, syrského uprchlíka, trochu trávy a alkoholu, neznámého otce a v závěru k tomu přilepte otisk Davida Bowieho a máte knihu, která se velmi lehce čte, ale vlastně mi tam chybí něco víc.
Zpočátku jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi to připomíná Svět podle Garpa. Závěr s Davidem Bowiem byl dobrý nápad, ale vlastně tak drobný střípek, že mi tam chybí ten "osudový vliv na holky", možná osudový vliv na holku, ale to už by neznělo tak dobře.
Nicméně Guenassia mi ukázal, že zajímavě psát umí a o to víc se těším na Klub nenapravitelných optimistů.
Zatím jsem se vůbec nerozhodla, jestli dát knize dvě nebo tři hvězdičky. Každopádně to bylo zklamání, možná kvůli všem těm skvělým knížkám, které se mi v poslední době dostaly pod ruku, možná kvůli velkým očekáváním, která jsem měla díky ostatním přečteným knihám autora (Klub řadím mezi nejlepší knížky, jaké jsem kdy četla, hodně se mi líbil i Nezmar a Vysněný život Ernesta G.). Nebo možná jen nebyla ta správná doba a nálada a tenhle příběh, který mi připadal podle anotace zajímavý, kolem mě jen tak prolétl a vůbec ničím se mě nedotkl. Škoda.
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura narcismus intersexualita (hermafroditismus) LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Je to příjemné čtení. Začátek mě hodně zaujal, ale asi jsem čekal, že to bude trochu o něčem jiném. Protagonista Paul se mi líbí a jeho zkušenosti ke mně promlouvají. Ale téma nabízí tolik tolik možností a žádná z nich není dotažená do konce a některé cesty dokonce zůstávají úplně neprozkoumané. Na posledních stránkach příběh poněkud vyšumí a s ním i pointa. Jistě, nějaká tam je. Ale začátek a konec knihy se čtou jako by byl každý z jiné knížky. Nicméně bych i tak knihu doporučil a určitě budu chtít zkusit další autorovy knihy.