Vědomí a realita: O mozku, duševní nemoci a společnosti
Daniela Drtinová , Jiří Horáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457395/mid_vedomi-a-realita-o-mozku-dusevni-ne-c7M-457395.png
4
67
67
Jaký je vztah našeho vědomí k našemu tělu? Jakým způsobem se navzájem ovlivňují? A jakými metodami lze toto vše zkoumat? Tyto a podobné otázky stojí v jádru rozhovoru redaktorky Daniely Drtinové s psychiatrem, neurobiologem a psychoterapeutem Jiřím Horáčkem. Kniha se krom jiného dotýká čtenářsky vděčných témat, jako je problematika psychosomatických či duševních onemocnění a jejich možné formy léčby, jejichž zkoumání se prof. Horáček v současnosti intenzivně věnuje. V této oblasti nově (či spíše znovu) přicházejí ke slovu též experimenty s psychedelickými látkami, které mohou mít výrazně léčebný potenciál. Toto dobrodružné objevování neznámých cest vede k formulování nových vědeckých hypotéz či teorií.... celý text
Přidat komentář
Některé recenze zde varovaly, že kniha není úplně lehká na přečtení. Přesto jsem ji trochu podcenil. Opravdu je třeba se na jednotlivé pasáže předkládané panem Horáčkem dobře soustředit, aby člověk aspoň rámcově dokázal sledovat jeho úvahy, resp. úvahy odborníků, které parafrázuje. Osobně se mi libila hlavně první část knihy, ve které pro mě byla řada nových myšlenek a pohledů. Trošku smíšené pocity mám z toho, jak poměrně ucelený dojem na mě kniha udělala, i přesto, že v celé řadě případů se jedná o úvahy, či hypotézy. Též souhlasím se čtenáři, že po přečtení knihy (tedy znalosti jejího obsahu) by mi přišla vhodnější jako populárně naučná kniha, než rozhovor.
Rozhodně, ale knihu doporučuji k přečtení, aby si každý na ni mohl udělat vlastní názor.
Prokousala jsem se knihou. Četla jsem ji dlouho, protože vyžadovala plné soustředění. I přesto jsem někdy tápala. Druhá polovina mě zaujala více. Obdivuji pana Horáčka a i paní Drtinovou, která se ptala opravdu zasvěceně.
A dovolím si citaci: " Náš "typ mapy" tedy mapa mentální, znamená tři hlavní složky: 1.to, co je vně našeho těla (exteroceptivní vědomí), 2. to, co je uvnitř (interoceptivní vědomí) a 3. jak se má nebo jak se daří tomu, "všemu uvnitř" (afektivní vědomí, emoce). Každý z těchto parametrů je v mozku mapován trochu jiným mechanismem,. Pro každý z nich stačí už malá změna, aby se proces mapování narušil. Tak vznikají psychické poruchy. "
Takže, buďme hodní na sebe, i na naše okolí, ať se tomu "všemu uvnitř" dobře daří.
Mám z této knihy trochu smíšené pocity...
J. Horáček na začátku zmiňuje, že už má věk vydat nějakou vlastní výpověď o světě, ale jeho unikátní perspektiva se tam mihne spíš náhodou.
Je to spíš přepis několika přednášek o základních konceptech z filozofie mysli a musím říci, že forma knižního rozhovoru je pro tento obsah nelogická (D. Drtinová je tam za takového dr. Watsona) stejně jako nevhodná (absence schémat, možnost to trochu líp vysvětlit atd.).
Je to fakt těžké čtení a odnesete si z toho buď naprosté zmatení nebo potřebu si o tom koupit nějakou normální knížku.
Kniha za přečtení rozhodně stojí. Je to spojeno se zápasem o pochopení, který jsem často prohrával. Zaujal mě jeho vstřícný vztah k pacientům na psychiatrii, kteří zažívají ve svých atakách přesahy reality i prospěšná práce s psychedeliky, které tento stav uměle vyvolávají.
Kniha je psána rozhovorem ve kterém je spoustu zajímavých myšlenek i názorů ale za mě velice složitě napsané a těžce uchopitelné.
Obtizne stravitelne ... ac medicinsky vzdelana se zajmem o psychologii, knihu odkladam nedoctenu pro jeji prekomplikovanost.
Co je realita a co je vědomí? Jak spolu navzájem souvisí? Jaká je jejich podstata?
Klasické filozofické otázky, na které se prof. Horáček snaží nastínit možné odpovědi.
Vědomí a naše vnímání reality vzniká v mozku, proto se kniha dotkne plno témat z neurověd a psychiatrie. Zajímavé téma je pak v tomto ohledu působení psychedelik nebo duševních onemocnění, které mohou vnímání reality velmi zásadně změnit.
Kognitivní neurověda obecně je fascinující a rychle se rozvíjející obor, bohužel většina publikací týkající se tohoto oboru u nás dostupná není, proto je super, že vznikla tato kniha.
Samotnou podstatu reality pak zkoumá teoretická fyzika, proto i o některých zajímavých tématech z tohoto oboru je v knize pojednáno, např. o kvantové mechanice či termodynamice.
Před vydáním knihy jsem s prof. Horáčkem viděl několik rozhovorů a byly vždy velmi zajímavé a podnětné, u této knihy tomu není jinak. Zásadní v tomto ohledu je, že se prof. Horáček snaží přistupovat k tématu objektivně a vědecky, což je obzvlášť u této tématiky významné plus.
Proto všem, které zajímá filozofie reality a mysli knihu velmi doporučuji!
Opravdu náročná kniha vyžadující od čtenáře plné soustředění (a v některých pasážích alespoň u mě nestačilo ani to :) ). Oceňuji snahu toto složité a často velmi abstraktní téma zjednodušovat díky praktickým příkladům. Přesto si myslím, že některé části mohly být napsány trochu populárněji, často mi přijde, že text opravdu není daleko od klasického vědeckého článku. Některé myšlenky prezentované v knize jsou skutečně zajímavé, nejvíce mě asi zaujala část věnovaná plynutí (šipce) času, a potom evoluční vývoj vědomí a z něj plynoucí výhody a nevýhody.
Uff. Kniha, kde jsem mírou abstrakce balancovala na hranici pochopení a nepochopení. Profesor Horáček je ale jeden z lidí, které naprosto uznávám. Je pravděpodobně největším expertem na lidské vědomí u nás, má přesah do fyziky, filosofie, historie. Fascinovalo mě, jak dokáže na abstraktní dotazy Daniely Drtinové odpovídat tak učeně a s plným respektem k vědě a jejím metodám. Mnoho myšlenek bylo fascinujících, ale tak komplexních, že je bohužel asi nebudu ani schopná sama někomu převyprávět. Určitě doporučuju, ale připravte se na to, že kniha vyžaduje plnou pozornost čtenáře.
Vynikající kniha, a to i přesto, že některé pasáže jsem i přes poctivou snahu úplně nepochopila. Ale ty,které jsem pochopila, mě okouzlily. Doporučuji!
Po několika rozhovorech, které jsem s profesorem Horáčkem viděl/slyšel, jsem si knihu pořídit prostě musel. Měl jsem totiž pocit, že umí i o složitých věcech mluvit hodně srozumitelně. V některých pasážích jsem se však i přes opakované čtení celkem ztrácel, některé mi naopak přišly naprosto skvělé. Celkově ale převládá nadšení, věřím že až se časem ke knize vrátím, bude toho ztrácení o něco méně.
Uff... Chtěla jsem si Sheldrakovu Přítomnost minulosti proložit něčím jednodušším a v knihovně na mě zrovna přišla řada s touhle. Tak jsem si řekla, proč ne? Ale ou, jak jsem se mýlila!
Je to náročná a těžká kniha, byť jde o rozhovor a pan Horáček se v úvodu raduje, jak to v takovém rozhovoru lze všechno zjednodušit a zpřístupnit. Nechtěla bych vidět tu složitou verzi. A byť je jasné, že je pan Horáček opravdu bedna, nějak nevím, co si z knihy odnést. A hlavně - když už mluvím o stále širším a širším úhlu pohledu, o matrjošce reality, neměla bych pak být ochotná se i vzdát své vědecké metody, protože může být mylná? A ne že: tohle a tohle je prostě tak, protože někde se začít musí? Přijde mi, že si prostě v mnoha věcech protiřečil. Ale možná jsem se jen zamotala do všech těch teorií a cizích slov.
Nejedná se zrovna o populárně náučnou četbu, takže táto kniha nebude asi pro každého zájemce.. Přesto, kdo je ochotný "prokousat" se psychologicko-fyzikálně-filozofickým rozhovorem, bude "odměněn" náhledem na současná možná řešení bazálních otázek lidstva..:) Souhlasím s Bana - v českém vydání, ve svém rozsahu a našich podmínkách je tento text poměrně zásadní..
Kdo se chce neco dozvědět, jak podle posledních vědeckých poznatků funguje vědomi, tak si tuto knihu musi přečíst.
V našich podmínkách je toto asi poměrně zásadní dílo, které se snaží zjednodušeným způsobem řešit ty nejsložitější otázky, na které jako lidstvo hledáme odpovědi, a to je: co je to realita a jak můžeme realitu vnímat. Profesor Horáček svým přesahem do filozofie, biologie, medicíny, fyziky a matematiky přináší čtenáři zajímavé pohledy právě na tato složitá témata. A díky Daniele Drtinové jsou tam obsažená témata jako je spiritualita a její dopad na zkoumání vědomí.
Použijeme-li počítačovou analogii, věda si vede poměrně výtečně v oblasti hardwaru, ale v houštinách softwaru se jí daří jen pomálu. Proto se také většina vědců k fenoménu vědomí raději nevyjadřuje. Profesor Horáček se toho odvážil, a jeho kniha rozhovorů je slušný a relativně podnětný filosofický nářez, zejména pokud nečekáme, že někam dorazíme, ale spíše si budeme jako správní pozorovatelé života "vytvářet mapu", a užívat si tu intelektuální jízdu. Obávám se, že se v této oblasti nic moc nového dlouho nedozvíme, a pan Horáček snad alespoň naznačil, kudy by případně mohla vést cesta (zejména neutrální monismus, panpsychismus nebo analogie osvícení v kapitole Kdo se vlastně dívá z balkónu...). Kniha mě stejně jako dosud všechny tzv. vědecké knihy o problematice vědomí utvrdila v názoru, že pokud se někdo chce skutečně zabývat vědomím, musí se zaměřit na kováře a nikoli na kováříčky. Myslím tím samozřejmě buddhismus, jógu a taoismus. Hrubý hardware přenechejme vědě, o jemný hardware nechť se podělí, a software ať raději přenechá těm badatelům, kteří jsou ochotni překročit hranici subjektivity, pokud nechce navždy bloudit v labyrintu jeho houštin a slepých uliček. Howgh!
Profesor Horáček je pojem, sleduji jeho přednášky a kdykoli mluví v médiích, je znát, že svým oborem žije a umí o něm neskutečně přednášet a vyprávět. U této knihy smekám zejména před Danielou Drtinovou, která se musela do tématu ohromně ponořit, jelikož klást otázky na téma lidské vědomí, to musel být vážně oříšek. Některé věty musím číst opakovaně, abych pochopila souvislosti. Nicméně kniha je fascinující a ten, kdo rád o vědomí a životě přemýšlí, bude nadšen. Já zatím jsem naprosto.
„Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře. “ Albert Einstein
Asi tak nějak...