Matěj Forman

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1964

Populární knihy

/ všech 6 knih
Labyrinty světa
Labyrinty světa
Slabikář
Slabikář
Polívkář z Boudy
Polívkář z Boudy
Už se vaří, má panenko!
Už se vaří, má panenko!

Nové komentáře u knih Matěj Forman

Labyrinty světa Labyrinty světa

„Cílka zbožňuju. Čtu jeho knihy. Dívám se na pořady, ve kterých vystupuje. Poslouchám rozhovory. Máme doma více než polovinu knih, které vydal a jednou z nich je i tato. Trvalo mi dlouho, než jsem se k ní propracovala, protože jsou neustále řádově stovky knih, které si nutně potřebuju přečíst. Labyrinty světa jsem pořídila své mámě k narozeninám, už před lety. Zaujal mě ten koncept. Zaujalo mě téma, jména zapojených ilustrátorů i samotný fakt, že takto rozsáhlý námět (labyrint) bude zpracován formou knihy (doufala jsem, že to bude poutavý text přetékající fascinujícími fakty z architektury, historie a mytologie). Představa, že Cílek toto téma zpracuje, byla lákavá. Je vypravěč, dobrodruh i vědec a pro mě osobnost. Kdo jiný už by měl napsat knihu o labyrintech? Jenže kdo zná Cílka, taky ví, že je někdy tak plný úvah a chce toho sdělit tolik najednou, že se ztrácí a vzdaluje čtenáři/posluchači/divákovi a pak se někdy dostane do takového stavu, kdy mu je už složité porozumět, pokud nejste stejně zkušení, zcestovalí, vzdělaní a založení. Vyvolává to ve mně otázku, jestli je to jeden z důvodů, proč si toto téma zvolil (nebo proč si toto téma zvolilo jeho). Většinou, když se pouštím do nějakého složitějšího tématu, začnu osnovou - je pak méně složité se neztratit ve vlastních myšlenkách i informacích, které se snažím sdělit. Obávám se, že Cílek si konkrétně u této knihy žádnou osnovu neudělal a z eseje na téma Labyrint se nám zatoulal do jakési zasněné změti informací a osobních, nepřenosných zkušeností (viz. Tři cesty - kapitola kompletně závislá na tom, zda jste daná místa navštivili, či nikoliv). Sám C. popisuje na straně 8 rozdíl mezi bludištěm a labyrintem. Cituji: "Bludiště je hrozné místo podobné vězení, kde se člověk může navždy ztratit. Bludištěm se bloudí, labyrintem prochází. Labyrint nás neočekávaným způsobem vede do skoro zapomenutého středu světa anebo možná vlastní bytosti." S politováním musím přiznat, že ač na pár stránkách a navíc velkým písmem, to co jsem přečetla bylo určitě víc bludiště, než labyrint. Mám pocit, že kdyby to byla klasická kniha, v klasickém formátu a zvolila by se jiná forma, užila bych si to čtení daleko víc a ocenila bych různé odbočky a poznámky. Kdyby se spletité téma labyrintu např. vzalo chronologicky - od pravěkých nástěných maleb, přes gotickou katedrálu v Chartres až po anglické zahrady. Nebo geograficky. Nebo aspoň tématicky (Labyrint ve výtvarném umění. -Bum- kapitola jedna- Labyrint v architektuře. Bum- kapitola dva. Labyrint v přírodě. Bum- kapitola tři.) Pak by kniha měla strukturu a byla čitelná a stal by se z ní ten kýžený labyrint, kterým by nás C. provedl. Změť Cílkových myšlenek, evidentně v rámci vášně pro dané téma utopených v bludišti, které chvílema skutečně připomínalo "hrozné místo podobné vězení" pro mě nakonec nezachránily ani ilustrace mých oblíbených umělců. Nakonec zapadly do knihy stejně, jako jinak zajímavé informace i myšlenky autora a společně se proměnily v jakousi nezázivnou křiklavou koláž, které silně dominuje opáčko z Petišky. Jedna hvězdička je za samotný námět a druhá je z protekce. Já totiž Cílka zbožňuju a čtu i jeho méně povedené knihy.“... celý text
— Broccolita

Slabikář Slabikář

„Texty někdy divné, obrázky hrozné. Pamatuji se, že tam byl nějaký obrázek a nikdo z dětí nedokázal říct, co to je. Už ho nepoužíváme.“
— Monika1717

Slabikář Slabikář

„Líbí se mi hlavně Malého hravé básničky. Zajímavé je, že se v příběhu, který provází celou knihou, nevyskytuje "modelová" rodina tatínek, maminka, syn, dcera, ale mají tam dva kluky. Jen Formanovy obrázky na mě působí někdy trošku ponuře.“... celý text
— Litocha

Labyrinty světa Labyrinty světa

„Po výtvarné stránce naprosto skvělé, ale textově příliš těžké a složité a zbytečné.“
— bibi.r

Labyrinty světa Labyrinty světa

„Jednu hvězdičku dávám za různorodé, rozměrné a půvabné ilustrace. Kdyby se kniha sestávala jenom z nich, nacházelo by se mé hodnocení na opačném konci osy; ovšem text Václava Cílka tuhle publikaci zadupává do země způsobem, o jakém mohlo francouzské středověké rytířstvo jen snít; a asi ani přirovnání k moderní tankové rojnici není dostačující. Nedovedu posoudit Cílkovu geologickou a přírodovědeckou erudici, ale co se týče lidských dějin a kultury, působí dojmem dryáčnického výrobce horoskopů: cucá si z palce tak, že bych se divil, kdyby se již neprocucal ke kosti. Spoustu věcí nepřiměřeně zjednodušuje, jindy tvrdí vyložené nesmysly. Představte si, že by vyšla popularizační kniha o astrofyzice a vycházela by z geocentrického modelu - tak zhruba toto provádí Cílek historiografii. Když hovoří například o raném novověku, dělá klasickou chybu těch, kdo o období nic neví - představují si, že existovalo jen pár autorů, kteří se navzájem inspirovali. Přitom mu nedochází, že o nespočetných zástupech myslitelů a spisovatelů se prostě jenom nemluví, protože jsou tak trochu pohřbeni časem, ale že přesto existovali a utvářeli svou dobu a i dnes se o nich lze leccos dozvědět; summa, že i sedmnácté století mělo rozsáhlou a spletitou kulturu, tak mohutnou, že není v silách jednotlivce ji pojmout - a každé vynášení soudů musí být proto opatrné. Opatrnost je přitom dokonalým protikladem Cílkova postupu: pravděpodobně si něco najde v podezřelém internetovém zdroji, pak něco zaslechne od paní v masně, spojí si to... a šup s tím na papír! Všemožné cílkoviny je samozřejmě možné dost snadno vyvrátit pomocí odborné literatury. Proti tomu se autor pojišťuje horlením proti knihám (jimž, jak praví, současné Evropané a hlavně Američané věří, i když by neměli) a opěvováním "intuice". K tomu si připočtěte banality coelhovského rázu (opakující se snad v každém odstavci!), hranou bodrost žoviálního mudrce, který vypráví "o životě", a tuze úpornou lásku k lidovým představám, které jsou stejně hloupé jako zažrané. Ušlechtilí divoši žijící v souladu s přírodou v této knize vesele obcují s propagací vyhroceně konzervativních představ (co je staré, to je dobré) a jakési podivného luddismu. O hrdinně stachanovské práci na utváření stereotypů (mezi nimiž asi vévodí "anglosaská krutost a touha po majetku") ani nemluvě. Prostě fuj. Neuvěřitelná opojenost sebou samým a absence kritického myšlení. Od Cílka raději ruce pryč, je silně toxický.“... celý text
— zlovlk

Přejít na knížky autora