Matěj Senft
česká, 1999
Nová kniha
V dálce křičelo město - Matěj Senft
V básnickém debutu Matěje Senfta V dálce křičelo město se odehrává mystická cesta hrdiny zasazená v kulisách běžného světa, do něhož pronikají výjevy ze starých... detail knihy
Nové komentáře u knih Matěj Senft
V dálce křičelo město
„Mám tu čest znát se s autorem osobně. S čistým svědomím ovšem mohu prohlásit, že jeho sbírka je povedeným, slibným a promyšleně koncipovaným debutem. To ještě víc překvapí, uvědomíme-li si, že se naprosto nejedná o poezii pohrávající si s myšlenkami, sémantikou, paradoxy, nýbrž specifický mix emocionální, angažované a mystické až religiózní lyriky, který v dané podobě v naší současné poezii patrně nemá obdoby. Rozprostřený mezi venkovem a velkoměstem (koneckonců i samotným titulem; onen rozpor je inherentně přítomen i v přiléhavém vstupním citátu z Robinsona Jefferse, kterého mám moc rád, ač jsem na něj už skoro pozapomněl), expresionismem a ztišenou mantrou, mezi „bohyní Agni“ a „tvářemi z lifestylových magazínů“ a v posledku i mezi já a ty. Zároveň tuto méličnost i syrovost, extázi i procitání spojuje jakýsi hlubinný romantismus, jenž je autorovi dlouhodobě vlastní.
Ještě dvě mimotextové poznámky: Matěj často a s oblibou své básně předčítá, je to nesmírně dynamický recitátor a rozhodně stojí za to na nějaké jeho čtení přijít. Včera (6. 11.) na křtu sbírky přednesl (no dobře: občas takřka rapoval) celou sbírku za doprovodu kamaráda-hudebníka s elektrickou kytarou a byl to velice mocný zážitek, vezmeme-li v potaz neúprosný kontext v podobě Trumpova opětovného zvolení americkým prezidentem, mělo to mnohdy nefalšovaně apokalyptický nádech. A druhá věc: Knížka samotná je moc krásný artefakt – od obálky a ilustrací až po typografii a užitý papír. Za tento vysoký standard patří nakladatelství Adolescent uznání.
člověk
mluvil jsem jazyky přírody
ve vlasech mi hnízdili tetřevi
toky Whanganui mi omývaly boky
tak jak to umíš snad jen ty
odešel jsem
tak jako každý v tom kraji
abych zapustil kořeny mezi betony
hory mě pak volaly
a já měl uši zalepené plasty
teplé zimy a studená léta
plynuly před mými zaleptanými zraky
teď v rukou svírám uschlé listí
nasáklé svinstvem
a kráčím alejemi mrtvých lesních včel
už se smráká
nad krajem továren
padá řeřavý sníh
vím
je pozdě
i poslední chmýří
letních pampelišek
opouští
mé ovzduší“... celý text
— V_M
