Nové komentáře u knih Maurice Nadeau
Dějiny surrealismu
„Obávám se, že právě tuhle knihu měl na mysli Medek Kopaninský, když řekl, že surrealisté si libovali v nabubřelé vědnatosti a v nesmyslných šarvátkách, jejichž dvacetileté dějiny pak nějaký další chytrák sepsal. Ale já jsem s knihou spokojená. Je psána s očividnou sympatií a schopností představit surrealismus i v jeho atraktivních rysech, viz např. úryvek o nadšení z objevu automatických textů a z jejich produkování:
Nikdo [než Aragon] nedovedl lépe vyjádřit tu vášnivou radost, která se zmocnila hledačů, porovnávajících své nálezy, tuto první kořist, vyrvanou neznámu, a zachytit podivný účinek pokusu: halucinace, hypnózu, učarování, vytržení se z života, tak jak jej vedou ostatní lidé. První výsledky, k nimž dospívají tito zběsilí experimentátoři, nejsou zanedbatelné; každodenním praktikováním automatického psaní poznávají: „existenci mentální látky, jejíž podobnost s halucinacemi a představami nás donutila považovat ji za odlišnou od myšlení, přičemž myšlenka mohla i ve svých hmotných modalitách být jen zvláštním případem této látky…“
Samozřejmě přijde i na rysy, které nám dnes budou asi povětšinou míň sympatické: důraz na vnitroskupinovou disciplinu, která asociuje sektářství, povýšené hodnocení dosavadní společnosti, důraz na revoltu a destrukci, snaha vytvářet skandály, šarvátky, historie vztahu ke komunismu a komunistické straně. V tomto doporučuju konfrontovat knihu s Bretonovými Rozhovory (vyšly i česky), aby byl obrázek aspoň dvousložkový.“... celý text
— Bonda
Dějiny surrealismu
„První a stále jedna ze základních. A je vcelku jedno, jestli je člověk mladičký beatnik, kterého těší trochu surreálné boje surrealistů „O tomto banketu existuje tolik rozličných verzí, kolik je svědků. Podle jedněch hodil André Breton do tváře Mme Rachildové svůj ubrousek a nazval ji 'starou vojandou'. (...) 'To, že je ženou, není ještě důvod, aby celý svůj život nasírala lidi.' (Desnos) nebo titulek u příležitosti úmrtí Anatola France 'Pohlavkovali jste již mrtvého?' "nebo „poutník", který hledá všude slova jako tato: „Objasněme co nejrychleji nedorozumění, které chtělo zařadit poesií do rubriky výrazových prostředků. Poesie, která se liší od románu jen svou vnější formou, poesie vyjadřující bud myšlenky nebo city nezajímá už nikoho. Stavím proti ní poesii jakožto aktivitu ducha... Dnes je dokonale přípustné, aby byl člověk básníkem a přitom nikdy nenapsal ani jediný verš, aby se básnická hodnota objevovala na ulici, v obchodním dění nebo kdekoli jinde; zmatek je velký, zmatek je básnický..." (Tzara, 1934). Skvělý a důležitý překlad Zbyňka Havlíčka, 250 stran nepostradatelných a převzácných dokumentů, výtečná obrazová příloha.“... celý text
— HTO
