Nové komentáře u knih Max Gronach
Ztraceni v sebeklamu
„Pro mě to byla četba k uzoufání. Dva vypravěči, kteří se mezi sebou vystřídali, splývají a plácají vlastně pořád totéž jen s dílčími obměnami. Jazyk se potácí mezi strojenou spisovností a snahou o hovorový jazyk. Většina scén působí toporně a ve výsledku jsem si říkala, proč jsou vlastně v textu zařazeny? Nic nepřinesly, jen nudu. Látka se mi zdá dostačující na povídku, ale roztáhnout ji na více než dvě stě stran, to je hodně nešťastné.
Podle anotace jsem čekala více zamyšlení, možná i existencialismus... Hlavně pak zvládnutou formu těchto úvah a přirozené propojení s postavami a příběhem.
Autorovi se nepovedlo vybudovat napětí a spojení čtenáře (mě) s postavami. A Ostrava 60. let (také zmiňovaná v anotaci) v textu hraje tak malou roli, že by to mohlo být jakékoliv jiné průmyslové město mimo Prahu. Město nemá výraznější místo v textu, ani pokud jde o atmosféru. Názvy ulic nebo podniků bych oželela, ale vůbec se nepovedlo zachytit genia loci. Takhle mi přijde, že Ostrava posloužila jen jako reklama do anotace.
Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha si hraje na chytřejší a hlubší, než ve skutečnosti je. V sebeklamu se tedy ztratil spíš sám autor.“... celý text
— Belatris
