Ztraceni v sebeklamu přehled
Max Gronach
Půvab a hodnota románu Ztraceni v sebeklamu spočívají především v jeho autenticitě. Max Gronach věrohodně přenáší své čtenáře do Ostravy šedesátých let. Do ocelového srdce republiky, tak cenného pro komunistické vedení, a přesto na hony vzdáleného od všemocné Prahy. Dává nám nahlédnout do světa vlivných tajemníků strany, do tehdejšího filmového průmyslu i do života politicky nespolehlivých a nechtěných jedinců. Zároveň nám dává proniknout do atmosféry života běžných lidí hledajících svou šanci v době reálného socialismu. Čtivé vyprávění má v sobě vtip i napětí - a zároveň v sobě skrývá hlubokou otázku: Co je to vlastně láska, odkud se vezme v životě člověka a čím roste? Kniha Maxe Gronacha Ztraceni v sebeklamu je cenným přínosem nejen pro ty, kdo chtějí zrekapitulovat své vzpomínky, nebo ty, kdo se zajímají o dobu, v níž žili jejich rodiče či prarodiče - ale i pro ty, kdo se chtějí zamyslet nad nadčasovými principy mezilidských vztahů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ztraceni v sebeklamu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ztraceni v sebeklamu v seznamech
v Přečtených | 3x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 4x |
Pro mě to byla četba k uzoufání. Dva vypravěči, kteří se mezi sebou vystřídali, splývají a plácají vlastně pořád totéž jen s dílčími obměnami. Jazyk se potácí mezi strojenou spisovností a snahou o hovorový jazyk. Většina scén působí toporně a ve výsledku jsem si říkala, proč jsou vlastně v textu zařazeny? Nic nepřinesly, jen nudu. Látka se mi zdá dostačující na povídku, ale roztáhnout ji na více než dvě stě stran, to je hodně nešťastné.
Podle anotace jsem čekala více zamyšlení, možná i existencialismus... Hlavně pak zvládnutou formu těchto úvah a přirozené propojení s postavami a příběhem.
Autorovi se nepovedlo vybudovat napětí a spojení čtenáře (mě) s postavami. A Ostrava 60. let (také zmiňovaná v anotaci) v textu hraje tak malou roli, že by to mohlo být jakékoliv jiné průmyslové město mimo Prahu. Město nemá výraznější místo v textu, ani pokud jde o atmosféru. Názvy ulic nebo podniků bych oželela, ale vůbec se nepovedlo zachytit genia loci. Takhle mi přijde, že Ostrava posloužila jen jako reklama do anotace.
Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha si hraje na chytřejší a hlubší, než ve skutečnosti je. V sebeklamu se tedy ztratil spíš sám autor.